Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 27 - Přepadení

Jaden šel s Nami vepředu.
Něco si povídali a Nami se zrovna rozesmála.
Feudální pán je sledoval skrze záclony na svém nosítku.
„Ti dva si nějak rozumí…“ rozhrnul záclonku a naklonil se k Nano.
„Ano to víte … mají se ´hodně rádi´, jestli víte, co tím myslím…“ odvětila dívka.
Pán se pousmál a narovnal se.
„Možná by se ale měli alespoň soustředit. Nevypadají moc ostražitě.“ Řekl a sklesle se pousmál.
„Proč myslíte? Oni i přes to dávají dobrý pozor,“ usmála se na něj Nano.
„No, jak myslíš. Já nevím jak přesně váš trénink probíhá.“ Řekl Pán.
Najednou Jaden s Nami ztichly a Jaden se zastavil a zvedl ruku.
Feudál se zamračil a skupina vojáků kolem zpozorněla.
Nano se odpojila od Lorda a srovnala se vedle Jadena s Nami.Zbystřila své smysly…

„Řekni strážím, že se k nám blíží skupinka 10 shinobi… ať se chovají nenápadně, ale ať jsou ve střehu.“ Řekl neutrálně Jaden. Nano přikývla a stáhla se zpátky. Nenápadně jim naznačila situaci a zůstala u lorda.
Hiro se soustředil a připravil. Kolem prstů mu proběhl několik jiskřiček.
Asi deset minut šli klidně.
Jaden se zamračil a Nami vrhla letmí pohled nalevo. V křoví něco zašustilo.
Hiro se podíval na Nano.

Dívka se pozorně soustředila na okolí. /Jsou tu …/ nakrčila obočí a sledovala křoví u okraje cesty. Hiro se podíval na Jadena, a ten mu nenápadně naznačil na prstech trojku.
Hiro se zamračil a vyrovnal se s Nano.
„Nelekni se…,“ řekl tiše. Trochu na něj nechápavě pohlédla.
Hiro jí jenom věnoval letmí pohled a opět se od ní odpojil.
/Zajímalo by mě, co tu chtějí a kdo vůbec jsou …/ zamračila se ještě víc. Začala být nervní … nejlepší na to bylo, že měla zrovna náladu na boj a tak jí svrběli prsty, ale nemohla uchopit své zbraně, jelikož by prozradila, že o nich vědí.
Najednou z křoví vyletělo několik kunaiů a shurikenů a vrhlo se na čtveřici z Konohy.
Nano okamžitě zareagovala a odrazila jich pár svými, když letěli na povoz, kde byl feudální pán. Jednoho vojáka poblíž to zabilo čistou ranou do hlavy.
Tým Delta to také úspěšně vykryl.
Hiro vytasil svojí katanu, Jaden své dýky a Nami se zavlnila kolem dlaní chakra.
Najednou se za Hirem objevil nějaký ninja s dlouhým mečem…
Nano jen letmo očkem přejela po ostatních.
„Hiro za tebou!“ vykřikla. Do výhledu jí ale skočil další cizí ninja s katanou vypadající jako samurajský meč.
„Děti…?“ Povytáhl obočí ninja a ušklíbl se.
„Co chcete a kdo jste?“ Šahala po rukojeti své katany.
„Do toho ti po smrti nic nebude,“ řekl ten, co se před chvílí objevil za Hirem, s katanou od krve.
Nano vytáhla urychleně meč z pochvy a rozhlédla se kolem.
/Bože to ne…/ zjevil se jí strach v očích. Panenky se jí zúžily.
O kus dál leželi na zemi Hiro, Jaden a Nami.
Nehybně a v kalužích krve.
/Ne!/ Zděšeně pozorovala okolí.
/No tak Nano uklidni se…nemůžou být mrtvý…/
„To je určitě nějaký pitomý genjutsu!“ Zavrčela Nano.
„Jo to určitě! To nemám zapotřebí! Takovýhle smrady vyřídím lehce,“ ušklíbl se krvelačně ninja a z jeho katany odkáplo několik kapek krve a vpilo se do země.

Pětice ninjů se přiblížilo ke kruhu, obepínající nosítka feudála a druhá pětice obklíčila Nano.
„Tak tohle teda ne…zůstaňte tam, kde jste!“ Zaječela dívka.
Zamračila se ještě víc. Zvedla meč kolmo k zemi do úrovní očí špičkou k nebi.
Provedla tři cizí pečetě a poté máchla podivně rukou. Namířila jí na nosítka. Kolem nich se objevila koule z chakry. Pevná a silná, jen tak neproniknutelná, aby chránila toho uvnitř.
/To bychom měli…/ pomyslela si, ale to už se na ní řítil jeden cizinec.
Nanina katana vzplála chakrou. Ninja na ní zaútočil svým mečem. Chvíli vykrývala jeho údery. Poté ho odkopla kousek dál, když byl moc blízko ní, a máchla nasátým mečem.
„Fuuton: Větrný vír!“ Vykřikla a kolem nepřítele se začal ve větrných kruzích zjevovat vír. Než stihl ninja vyskočit, byl vír dostatečně vysoko. Nahoře se uzavřel a ozvala se tlaková vlna spolu s prudkým větrem. Nano se držela pevně na zemi. Poté to ustalo a nepřátelský ninja ležel kus dál s hlubokými ranami a bez dechu na zemi. Byl mrtev.
Ale ostatní nezaháleli a jeden se objevil před ní, a vrazil jí tvrdou ránu do břicha.
Nano vyprskla a odletěla dozadu. Za ní se objevil další ninja a vrazil jí ránu za hlavu.
/Tohle sama zvládnout nemůžu…je jich moc…/ pomyslela si a dopadla s bolestným výkřikem a stenem tvrdě na kolena.
Jeden ninja k ní přišel se spokojeným úšklebkem a kopl jí do boku.
Nano se svalila na zem. Chvilku tam jen tak bezmocně ležela, ale po chvíli se pomalu zvedla na kolena.
„Už nikdy… se nevzdám!“ Flusla mu pod nohy. A tvář se jí zkřivila bolestí od ran.

Na tváři v koruně opodál se roztáhl úsměv.

„Suiton: Jutsu tisíce proudů!“ Ozval se výkřik a z lesa se vyvalilo na cestu obrovské množství vodních chapadel.
Ninjové na to vytřeštěně zírali.
Chapadla se na ně vrhla.
Jednoho chapadlo rozdrtilo ranou do země a několik dalších odhodilo zbytek ninjů od konvoje.

Nano na to zmateně hleděla, když se nad ní rozzářilo modré světlo.
Před ní doskočil Hiro a odkopl toho ninjů pryč.
Následně protočil katanu nad hlavou a blesky z ní odhodili i ostatní, co je obklíčili.
„Díky,“ špitla směrem k mladíkovi a chytla se bolestivě za bok. Tvář se jí zkřivila bolestí.
I přes to držela ochranu nad feudálním pánem ve tvaru koule.
Začal se jí pomalu mlžit zrak a koule pomalu slábla.
/Sakra…teď ne! Musím zůstat při vědomí…/
„Jsem tu…a vždycky budu…“ sehnul se k ní Hiro.
Tyhle slova dívku zahřály u srdce. /Díky Hiro…/
Zavřela oči a znovu je otevřela, aby zaostřila zrak. Mezitím se pokusila vstát.
„Kdepak! Ty teď zůstaneš pěkně ležet! A nehádej se semnou!“ zatvářil se starostlivě Hiro a postavil se do obrané pozice před ní.
„Nemůžu ležet, když se tu bojuje!“ Odsekla a postavila se na nohy.
„Neboj! Jaden má plán,“ usmál se bojovně Hiro.
Chapadla držela ninji v uctivé vzdálenosti a zásobovala je neustálými útoky.
Hiro se podíval po zbylých třech ninjích, kteří je s Nano obklopovali, a připravil si katanu.
„Ale vždyť jsem tě-?!“ vyvalil oči jeden ninja.
„Nezabil,“ pousmál se Hiro. Jejich mrtvé postavy se zavlnili a zmizeli.
Následně se Hiro vyřítil proti trojici a vrhli se do boje.
Nano se bolestně dobelhala s pomocí Paa k jednomu stromu a opřela se o něj.
Pozorovala ostatní.
Hiro už jednoho sundal a ostatní se dost potili.
Nami stála uprostřed chapadel a mávala rukama…ale Jaden nikde.
/Kde jen může být?/ pomyslela si dívka u stromu a rozhlížela se kolem.
„V záloze!“ Ozval se najednou známý veselý hlas a z lesa kolem se vyhrnulo 30 Jadenů.
Ninjové na to zírali jak na zjevení.
Za chvíli to tam bylo vážně živé.
Na konec se posledních zbylých 5 namáčklo k sobě, zatím co jim Hiro s Nami a 12 Jadeni bránilo v cestě ke konvoji.
„Parchanti!“ Procedil mezi zuby jeden.
„Čas na závěr!“ Zamračil se Hiro.
„Přesně!“ Ozvalo se z nebe.
Skupinka vzhlédla a spatřili nad sebou posledního Jadena, zatím co se těch 12 rozplynulo.
Jaden měl zatnuté zuby a za hlavou držel vířící šedivou kouli větrných čepelí.
Doskočil před ninji a vrazil jí před sebe.
„Fuudaiton!“ Zvolal a z koule se vyřítila veškerá energie a vítr na ninji.
Po chvilce bylo po všem.
/Skvělá akce…/ Nano se rozhlédla kolem.
Provedla jednu pečeť a ochranná koule kolem nosítek lorda zmizela. Dívka se pousmála.
„Jsi v pořádku?!“ Přispěchal k ní Hiro a podepřel jí kolem boků.
„Jo dobrý, přežila jsem horší věci,“ zašeptala dost potichu. Zase se jí začal mlžit zrak a tak zamrkala.
„Ukaž, podívám se na tebe,“ přišla k ní Nami a pomohla jí se nějak pohodlně usadit na zem.
Jaden s Hirem zatím přešli ke konvoji.
„Jste v pořádku, Pane?“ Otázal se Jaden.
Feudální pán vypadal dost ohromeně.
„A-ano…!“ Dostal ze sebe.
„Vy jste úžasní! Nikdy jsem nic tak působivého neviděl!“ Řekl ohromeně a do tváře se mu vloudil úsměv.
„To nic nebylo,“ mávl polichoceně Jaden rukou.
„Že, Hiro!“ Otočil se na Hira, ale ten ho nevnímal. Díval se na Nano.

„Tak. Vyhrň si triko, já se na to podívám,“ pousmála se Nami na Nano.
Nano vytáhla triko pod prsa. Na boku v oblasti žeber měla hlubokou dlouhou dosti krvácející ránu a po těle lehké škrábance. Byli vidět i jizvičky ze starších bojů nebo z tréninku.
U břicha se nacházela pečeť, co vymysleli s Jiraiyou, a kromě jí tam přibyly dva podivné znaky. Dvě rovnoběžné spirály. Každá byla zatočená na jiném konci a pod nimi byl další znak podobný kapce.
Nami se zamračila a prohmatala Nano břicho a oblast kolem rány.
„Měla jsi štěstí. Není to nic hrozného,“ mrkla na ní a přitiskla jí ruce s chakrou k ráně.
Nano si skousla ret, aby neusykla bolestí. Trochu to píchalo, ale nakonec to přestalo.
Kupodivu, se rána začala poměrně rychle zavírat.
Tak po 20 minutách Nami odtáhla od Nano ruce a otřela si zpocené čelo.
„A je to,“ řekla.
„Dík moc,“ usmála se na ní Nano.

„Musím se vám nějak odvděčit!“ Pronesl po chvilce Lord.
„Prosím vás! To je naše práce,“ řekl Jaden a pousmál se.
„Ne ne… už to mám! Co takhle kdybych vás pozval do nedalekých horkých pramenů?“ Odtáhl záclonu feudál a usmál se na čtveřici vedle vozítek.
„No když o tom tak přemýšlím, po tom boji by se to celkem hodilo, ne? Naše těla si potřebují odpočinout ,“ hodila Nano unavený pohled po ostatních.
Načež Nami na Jadena udělala kočičí oči.
Jaden se nejdřív zatvářil zmateně, ale konečně, jemu se tam chtělo taky.
„Takové pozvání se nedá odmítnout,“ řekl a zbytek týmu už teď v duchu pookřál.
„Výborně!“ Zazubil se lord.

Za nedlouho byli na cestě. Šlo jim to celkem rychleji, než by čekali.
Došli do města, kde se po nich každý otáčel a klanil se nosítkům.
V lázních je obsluhovali jako krále.
„Konečně odpočinek!“ Oddechla si spokojeně Nami, když se v dívčí šatně zabalili do ručníků a Nami si sedla na lavičku.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem nebyla v horkých pramenech,“ podívala se spokojeně na Nano.
„Já jsem tam byla nedávno,“ najednou si uvědomila, co právě řekla. Dělala, že nic a taktéž se zabalila do osušky.
/Že já si na tu pusu nedám pozor…/
Nami se nejdřív zatvářila nechápavě, ale pak si vzpomněla na dobu, kdy jí hledal Hiro a zatvářila se chápavě.
„Tak takhle tě hledal Hiro!“ Postavila se a založila si ruce v bok.
„Ne! Tak to vůbec nebylo!“ Hájila se Nano.
„Jen jsme se tam stavili, byli jsme unavení z cesty,“ znervózněla.
„Půjdeme, ne?“
„Jó, jasně! To vyprávěj holubům na střeše!“ zakřenila se Nami a vyrazila za Nano.
Došli ke dveřím a mrkli po ceduli vedle nich.
Ani si jí pořádně nevšimli.
„Společný koupele?!“ vyhrkla Nano.
/Tak to mě *****…/ Podívala se na svoje vlasy. / Tak teď už toho moc nezakryji…/
„Co je? Vypadáš jako bys viděla ducha?“ Naklonila se před ní Nami a zkoumavě si jí prohlédla. Nápisu si nejspíš nevšimla.
„Taky že jo… mrkni na ten nápis…“ ukázala na ceduli.
Nami se zatvářila jako Nano.
„Co teď?“ Vrhla pohled po Nano.
„No co, já na to kašlu. Jsem utahaná a mám na koupel chuť,“ pozvedla ramena a poté mrkla na Nami.
„Přece neodejdeme, když už jsme tady, a jsme pozvaní, ne?“
„Máš pravdu…asi to bude legrace pozorovat jejich reakce,“ Zachichotala se Nami.
A tak tedy vyrazily. Otevřeli skleněné šoupací dveře a vstoupili dovnitř, všude kolem byla pára a příjemný horký vzduch. Bylo slyšet bublání.
„Zřejmě zapnuli vířivku,“ zasmála se Nano.
„Nebo měli hrachovou polévku,“ poznamenala Nami a obě se hlasitě rozesmáli.
Vykročili směrem k vodě. Jako první zamířila do vody Nami a za ní Nano.
„Vidíš je někde?“ Podívala se Nami po Nano.
Dívka se rozhlédla.
„Ne, ty?“ Taktéž se otázala.
„Ale já toho vidím,“ ozvalo se za nimi, Nami u ucha.
Ta reagovala leknutí a povyskočením, čímž dala Jadenovi ramenem omylem do zubů.
Jaden sebou plácl do vody.
„Jé! Promiň!“ Vyjekla Nami trochu ustaraně a zároveň pobaveně, když se na hladinu draly bublinky, a začala Jadena lovit.
„To je blbec,“ zasmál se Hiro a založil si ruce na prsou.
Nano se zachichotala.
„Taky dobrý,“
Pak si oba vzpomněli, kde jsou.
„Nó, zase tady, co?“ Nasadil roztržitý úsměv Hiro, ale pak mu došlo že to taky říkat nemusel.
„Zase?!“ Zadíval se na něj Jaden přimhouřenýma očima.
„Takže-!“ Zabodl do vzduchu prst, ale Nami mu vrazila dlaň přes pusu.
„Budeme o kousek dál,“ usmála se na ně a táhla za sebou Jadena pryč.

„Ehm mm…mmm…tos říkat nemusel,“ usmála se rozpačitě. Ponořila se celá do vody. Zmizela v hladině mezi bublinkami.
Hiro jí chvilku sledoval, pak napodobil pohled dívání se na hodinky a odkašlal si.
Za chvíli se Nano vynořila, jelikož jí došel vzduch.
„Zase jsi hledala gumičku?“ Pousmál se.
„Ne, chtěla jsem si namočit hlavu,“ taktéž se na něj zářivě usmála. Doplavala až k okraji někam do rohu a opřela se hlavou o okraj. Potopila se hlouběji, jelikož si vlasy zkrátila, a se zakloněnou hlavou zavřela oči
Hiro přešel k okraji o kus dál.
Lehl si a uvolnil se.
Vrhl letmý pohled po Nano a zase se zadíval do stropu.