Kyuubi no Naruto – část 1 – Zánik a zrod

„Naruto sak*a snaž se! S takovou tě liška pohltí a pak bude po všem!“ Řval na něj druhý z posledních dvou zbylých jinchuuriki. Jeho slova k němu už však nedoléhala. Již byl ztracen v temnotě nevědomí. Byl pohlcen, ale tohle měl být pouze začátek ďábelského plánu. Plánu, který by vymyslelo jenom pár zvrácených lidí. Zde se, ale nejedná o člověka. Jedná se o liščího démona - Kyuubi no Youkou.
„Naruto… Děkuji, děkuji ti za toto nové skvělé tělo, které není tak děsivé jako mé původní. Každopádně nebyl to od tebe dobrý nápad spojit svojí chakru s tou mou. Sbohem… Možná se mi po tobě bude i stýskat.“ Řekl teď již méně liščí démon. Vlastně už nevypadal jako liška. Teď měl podobu člověka, i když jeho vzhled zůstával stále démonický.
Kyuubi záměrně spojil svojí chakru s chakrou Naruta a ovládl ho, podobně jako Orochimaru, který ale měnil těla jak na běžícím páse. Nyní vypadal jako Naruto, teda ne tak úplně. Jeho vlasy se mírně prodloužily, vypadaly děsivěji a staly se oranžovými, stejně jako Kyuubiho původní srst. Rýhy na jeho tvářích se mírně rozšířily, ne tak moc jako, když Naruto používal Kyuubiho chakru. A oči, ty oči byly děsivé, patřily Kyuubimu. Celé rudé a taky zornička nebyla lidská, ale patřila démonovi. Okolo úst a očí se mu vytvořili černé linky, jako když měl Naruto tři ocasy.
Když Kyuubi spojil jejich chakry dohromady, získal všechny Narutovy vzpomínky. Doslova ho pohltil. A možná získal i část Narutovy povahy, to bylo, to čeho se nejvíce děsil, že by ho TEN člověk mohl nějak ovlivnit.
Avšak strach rychle překonal, musel se přece jít vydávat za Naruta. Ne?
„Naruto cos tam sak*a dělal tak dlouho!“ ptal se ho Bee.
„Spojil jsem naše chakry dohromady, přesně tak jak jsi řekl. Dattebayo.“ Odpověděl Naruto, teda vlastně liščí démon. Byl rád, že mu nevidí do hlavy, protože by hned zjistili, o koho se jedná.
„Co že si?!“ divil se Bee s otevřenými ústy. „Nic takového jsem neřekl! Jasný! Jenom jsi měl z lišky vytáhnout chakru a pak ji znova zapečetit.“
Kyuubi no Naruto se usmál, teda snažil se usmát. Vypadalo to spíše jako, kdyby cenil zuby. Doufal, že se neprozradí, protože kdyby zjistili, že se jedná o Kyuubi a ne o Naruta zavřeli by ho tu a celý jeho plán by neměl žádný smysl.
„Bee–sama. V takovém případě si nemůžeme být jistí, zda se jedná o Naruta nebo Kyuubi.“ Konstatoval Yamata.
„Máš pravdu, dřevěný ninjo. Teď by mě fakt zajímalo, který z těch dvou vlastně jsi?!“ odpověděl na otázku a zároveň se zeptal Bee.
„Cože?! To mi hlava nebere, proč bych měl být jako ta blbá liška. –ttebayo.“ Řekl Kyuubi, věděl totiž, že kdyby se to pokusil více přesvědčivě, tak by mohl být odhalen. Ale ani teď neměl zcela vyhráno.
„A co ten tvůj nový démoní vzhled?!“ zeptal se Yamata.
„Co, cože?!“ vykoktal ze sebe Kyuubi. Dobře věděl o svém novém vzhledu a chtěl ovlivnit novou podobu, ale měl co dělat, aby se zcela nezměnil na lišku. Takto to mohl svést na smíchání chaker. Pak mu došlo, že i tohle by bylo na Naruta moc inteligentní. Tak radši začal nadávat. „Sak*a, Sak*a.“ pobíhal jako šílený v bílé místnosti, která vypadala jako by neměla konce.
„Zatím to vážně vypadá, že se jedná o Naruta.“ Řekl spokojeně Bee.
„Možná je to Naruto, ale liška by něčeho takového mohla být schopná. Musíme dál pozorovat jeho chování.“ Odpověděl Yamata.
„Co mi na to řekne Sakura-chan. Vždyť se mě bude bát.“ Říkal Kyuubi. Myslel si, že svoji novou roli hraje perfektně. Tyto slova byla zcela jeho, ale když je vyslovoval, cítil vážně strach, jestli se ho nebude Sakura bát. Následovalo zděšení. „Přece ve mně něco zanechal. Není možné, aby člověk…“ jeho myšlenky byly vyrušeny nějakými slovy, které nevnímal.
„Naruto, pro dnešek to už stačí. Seš fakt borec, žes tu vzteklinu zvládl a získal nad ním neomezenou kontrolu.“ Řekl Bee.
Najednou ucítil přítomnost ještě někoho. Cítil zlo vždy, sám byl zlý, ale tenhle mohl být spojenec Madary. Madary se chtěl zbavit.
„Cítím tu přítomnost nečeho zlýho. Je to ta věc tam.“ Řekl Kyuubi no Naruto v celé svojí hrůzostrašné lidské kráse.
Veliký meč, který měl Bee na zádech a který získal v souboji se žraločím chlápkem z Akatsuki se pohnul, změnil tvar a zdrhl. Už ho nikdy neviděli.
„Sak*a, teď o nás budou vědět úplně všechno! Okamžitě odtud mizíme.“ Křičel Bee.
„Všechno vědět nebudou.“ Myslel si Kyuubi v duchu a začal se strašně smát. Navenek však nebylo nic vidět.

Temné místo:

„Kde to jsem? Co jsem udělal špatně? Je teď Kyuubi venku a zabíjí mé přátele?“ ptal se sám sebe Naruto. Nalézal odpovědi. „Měl bych to teď vše vzdát? Je tohle cesta, kterou jsem si zvolil nebo, která mi byla předurčena? Je to snad osud zůstat tady v nicotě?“ tyto otázky se mu pořád opakovaly v jeho mysli. Vlastně z něj nezůstalo víc než jeho mysl. Neměl tělo, ani duši, pouze tuto slabou existenci, byl tedy pořád člověkem? Byl mrtvý nebo živý? Tyto a mnohé další otázky se mu přidávaly na jeho seznam a žádná odpověď.
„Nikde, nikde žádná odpověď.“ Říkal si pro sebe. „Nikdy jsem nebyl myslitel, ale jsem teď vlastně vůbec schopný nějaké úvahy?“ další otázka. Zdálo se mu, že přichází stále na nové otázky a že jich je nekonečně mnoho. Skutečnost však byla zcela jiná, nevymýšlel nové otázky, ale jenom opakoval pořád dokola ty samé.
„Jak dlouho tu už vlastně jsem? A je odtud možnost úniku? Není. Ale alespoň jsem měl možnost přemýšlet tak jako nikdy předtím, když jsem byl mezi živými.“ Najednou se ho chopila naděje, že ještě není vše ztraceno. Začal mít takový příjemný pocit, ale věděl, že to není vysvobození v náruči smrti. Takový pocit už jednou zažil. Nevěděl, jestli se má smát nebo brečet.
„Naruto…“ řekl příjemný ženský hlas.