Písečná bouře 07

V obchodě se na ni zvědavě a možná i trochu překvapeně dívaly dvě prodavačky, protože tam téměř vběhla. S omluvným úsměvem chtěla zase vycouvat ven, když ji zadržel známý hlas: „To je ona.“
Jedna prodavačka k ní přišla blíž a pečlivě si ji přes tlusté brýle prohlédla. Suki o kousek ustoupila a překvapeně hleděla na postarší ženu.
„To nebude problém.“ konstatovala žena a přešla k regálům.
Suki zatím přešla až ke Gaarovi a bez jediného slova pozorovala prodavačku.
„Tohle je moc fajn paní.“ řekl Kazekage. „Když mě zvolili, ušila mi předepsané šaty.“
„Proč?“ zeptala se nechápavě.
„No, potřeboval jsem je.“ řekl zaraženě.
„A co předchozí Kazekage?“
„Mě narozdíl od mých předchůdců nezvolili jako dospělého. Všechno, co zbylo po nich, mi bylo velké.“ objasnil, ale pohledem se věnoval staré ženě, zatímco Suki si prohlížela věci kolem.
Když k ní žena zase přišla, odmotala jí z krku šál a podala jí světle hnědý plášť a něco pro ni neidentifikovatelného. Gaara jí plášť přehodil přes ramena a zapnul a přes hlavu jí přetáhl druhou část oblečení, ze které se nakonec vyklubalo něco sahajícího sotva do půli zad, na čem nešlo poznat, kde je předek, a na vrchu to dělalo podobný efekt jako její šál. Suki si matně vzpomínala, že to samé viděla na mnoha obyvatelích vesnice v bílém nebo různých odstínech hnědé a béžové. Potom jí z toho ještě vytáhl vlasy a zřejmě spokojený poodstoupil stranou.
Postarší paní spokojeně konstatovala: „Dobré, dobré.“ A šál jí vrátila.
Protože Suki teď už neměla žádné jiné místo kam ho dát, omotala si ho kolem pasu. Po chvíli snažení tak nikdo nepoznal, že je tam něco navíc a dívka byla spokojená.
„Pošlu někoho, aby vám to zaplatil.“ řekl Kazekage svým obvyklým klidným hlasem a Suki napadlo, že by klidně odešla bez placení. Trochu se zastyděla, ale uvědomila si, že stejně nemá nic, čím by platila.
„V pořádku, Gaara-sama, Temari-san mi tu při předchozí návštěvě, když kupovala věci pro slečnu, nechala nějaké peníze navíc.“ Odpověděla žena s úsměvem a vyprovodila je.
Gaara jí ještě jednou poděkoval a ujistil ji, že příště jí donese nějaké peníze navíc a odešel, Suki ho samozřejmě následovala.

„Ona ti neřekla titulem.“ konstatovala Suki zaraženě, když byli od obchodu dostatečně vzdálení.
„Ne. Známe se už celkem dlouho, jak jsem říkal, šila mi diskrétně věci na Kazekageho ještě před jmenováním a nevybral bych ji na takovou práci, kdybych ji už předtím neznal.“ odpověděl Gaara s pokrčením ramen.
„A jak jste se teda seznámili?“
„Už když jsem byl malý, tak jsem ji znal od vidění. Staral se o mě strýc a vždycky mě nechal stát ve dveřích, aby na mě viděla, a ona mu pak prodala věci od oka, ale přesně na mírů.“
„Proč tě nevzal dovnitř?“ zeptala se zmateně a nevědomky se zastavila.
Gaara ji napodobil, protože byli na kraji ulice a nepřekáželi a řekl: „To je dlouhý a ne moc šťastný příběh.“
„Nepovíš mi to.“ konstatovala klidným hlasem.
Mladý Kazekage si povzdechl a zašeptal: „Ano, ale jinde.“ Suki jen přikývla.

Dívka očekávala, že si půjdou spíš sednou do nějakého podniku, než na střechu domu ozářeného zapadajícím sluncem, ale respektovala rozhodnutí Kazekageho a musela uznat, že výhled opravdu stojí za to.
„Tohle místo mám rád, zvlášť takhle navečer.“ řekl na úvod a Suki předpokládala, že bude pokračovat, ale nestalo se tak.
„Jestli o tom nechceš mluvit, tak to chápu.“ řekla nakonec a ve tváři se jí zrcadlila spousta emocí, jako pochopení, nejistota, zklamání a dokonce i obava.
Gaara chvíli sledoval směs jejích pocitů, které výjimečně zapomněla skrýt, jako skvělá herečka, nebo možná právě proto, než si povzdechl a tiše se zeptal: „Co o mně víš?“
„Vlastně nic.“ odpověděla popravdě a trochu s výčitkami, že se po tom nikdy nepídila.
„Nic?“ podivil se, ale spíš trochu nuceně, jakoby chtěl oddálit své vyprávění.
Dívka si toho všimla a postavila se.
„Co to děláš?“ podivil se už doopravdy.
„Řekni mi, kde mám v noci spát.“ řekla a Gaaru přitom napadlo, že mu už zase rozkazuje.
„Proč?“ zeptal se neochotný nechat si poroučet.
„Známe se jen pár hodin, nemáš důvod vyprávět mi bolestné zážitky z dětství.“ řekla s pokrčením ramen a obrátila se k odchodu.
„To máš pravdu.“ ozval se jeho klidný hlas přímo za ní. Nenadskočila, jak od sebe čekala, ale z úst jí unikl jen jediný vzdech.
Gaara ji obešel a pokynul jí rukou, Suki se vydala naznačeným směrem, a jakmile byla v jeho úrovni, i on vyrazil.