Krvavý déšť, část 2

Ještě nikdy v životě se s takovým případem nesetkala. Nikdy takové zranění neviděla. Její dědeček jí ale učil, jak si vyléčit malé zranění na rukou, protože s ním často chodívala rybařit a pokaždé si poranila ruce. Naučil jí velmi primitivní schopnost, která ji ale vždy pomohla. Stačilo jí to párkrát ukázat, a hned se to naučila. Možná by mohla...Opatrně se k němu naklonila a natáhla k jeho očím ruce. Vůbec ale přitom netušila, že i kdyby její schopnost v léčení byla lepší, nepomohla by mu. Dýchala zhluboka, její srdce bušilo nervozitou jako o život. Když si ale srovná dvě a dvě, uvědomí si, že o život jde. Dlouhé vlasy spuštěné přímo do jeho tváře ignorovala. Už když byla připravená začít, vzprudka se otevřely dveře a s nimi se ozval hlas od Kisameho.
"Táák, konečně poslední mise splně--" Jeho hlas se zastavil, když uviděl Itachiho na zemi a vedle něj polekanou dívku, která mu, z jeho pohledu, ubližovala. Ona sama se přitom velmi polekala, už jen z rachotu otevření dveří, a pak taky postavy Kisameho. Odskočila proto trochu zpět, rukama opřená o zem a se strachem v očích.
"Co to má znamenat?" sledoval Kisame dívku a natahoval se pro Samehadu. Držíc jí v ruce přistupoval k Itachimu.
"Co jsi mu udělala" Shil se bála odpovědět, a kdyby se nebála, tak by jí strach nedovolil mluvit. Jakoby ztratila hlas. Přitiskla se zády ke zdi a dlaněmi si přitiskla oči. Kisame přiložil Samehadu k Itachimu a přenesl do něj svou chakru. Všiml si strachu té dívky. "Ta není bojový typ", pomyslel si Kisame. Něčeho si ale všiml už když vešel dovnitř. Její chakra byla velmi zvláštní, podstatně se lišila od všech, co Kisame kdy v bojích spatřil. Netrvalo dlouho a Itachi se znovu dostal ke vědomí. V tom hned Kisame pocítil jeho ruku, jak po něm chňápla.
"Počkej, nezabíjej ji. Její chakra--"
"Jo, všiml jsem si. Jak vidím, používal si své oční techniky i přes mé varování." odvrátil Kisame a cukl se svou rukou, takže ho Itachi pustil. Střídavě se dívá na Itachiho a tu dívku.
"Musel jsem..." s doprovázeným zakašláním si Itachi sedl s pohledem na Shil.
"Dostal jsem nápad."
"Jakej zas?" Kisame si schoval Samehadu zpět a se svým úšklebkem na tváři sledoval Shil. V jeho myšlenkách proudily různé představy o způsobech, kterými by jí zabil. Ta chudinka se celá klepala strachem a krčila se u zdi. Nohy měla přikrčené u těla a oběma rukama si je objímala. Hlavu měla schovanou v rozpětí ruk a vlastně je ani neposlouchala. Myslela jen na to, aby se objevila doma a nic z tohodle se nestalo. Itachi vstal na nohy, Kisame si přitom všíml, jaké mu to dělalo problémy.
"Pojď ven." řekl Itachi a Kisame přikývl. Společně odešli ven. Dělali, jakoby tam Shil vůbec nebyla. Byli si až moc jistí, že by se ani nepokusila utéct. Ale jejich tušení bylo správné. Venku se Itachi opřel o dům a snažil se oči moc neotvírat. Byl ještě pořád vyčerpaný a hrozil mu další kolaps.
"Stihl sem si pořádně prohlédnout její chakru."
"Ty jsi využil sharingan jen kvůli tomu aby ses podíval na její chakru?"
"Ne. Použil jsem sharingan v obraně. Ale ještě předtím jsem to stihl. A to dost důkladně."
"Nikdy nepochopím, jak dokážeš tyhle věci dělat tak rychle, nicméně, kam míříš?"
"Oba dva víme, že nás dřív nebo později vystopují ninjové z Listové. A oba víme, že se jim už neubráníme." Kývl hlavou na Kisameho ruku, naznačil mu, aby si uvědomil, že mluví o jeho zranění. Zranění, které mu způsobil Naruto rasen-shurikenem. Zasáhl jeho ruku při krutém souboji, ve kterém byl zraněn i Naruto. Samehada dokázala pomocí získané Kyuubiho chakry vyléčit pouze část ruky, bohužel, na používání ninjutsu to nestačilo. Od té doby Kisame bojoval pouze pomocí Samehady. I tak mu to ale nedělalo problémy.
"Ani já se svým sharinganem už moc nezmůžu. Jsem skoro slepý. A bolí to čím dál víc, když používám techniky. K té chakře..zjistil jsem, že má nemožně osvojovací schopnost. Jinými slovy, párkrát jí ukážeš techniku a její chakra si jí okamžitě osvojí, takže jí bude moct používat taky."
"Chceš říct, že..."
"Víš, proč se učím kontrolovat počasí?"
"Aby jsi mohl udržovat déšť a já tak mít silnější techniky."
"Správně. Naučíme jí to. Já kontrolovat počasí, a ty všechny vodní techniky co umíš. Vytvoříme tím nepřemožitelnou zbraň." Mluvil o Shil, jakoby nebyla člověk. To ale dělal často. Měl to ve své povaze.
"A k čemu nám to bude, Itachi?"
"Heh....necháme se zajmout těmi z listové." Kisame se na něj podíval jako na blázna, ale Itachi hned pokračoval.
"Dovedou nás přímo do vesnice. Pomocí mého genjutsu vytvořím té dívce v chatce iluzi v mozku, takže bude mít tendenci je následovat a zachránit nás. Pomocí ní potom uneseme Tsunade, která vyléčí naše problémy. To se zařídí opět díky genjutsu. My pak budeme nejen volní, ale opět v plné síle. Vrátíme se zpět k Akatsuki. A ta dívka...se buď přidá nebo jí zabijeme. Byla by pak pro nás nebezpečná." Kisame se zašklebil a jen tomu přikývl. Tento plán se mu zamlouval.
"Velmi působivé. Mám jen dvě připomínky. Za prvé, jak jí budu moc učit mé techniky, když nemůžu používat ninjutsu?"
"Zapomněl jsi na ten zakázaný způsob?" Itachi se odrazil od dřevěné stěny a vykročil ke Kisamemu. Položil mu ruku na rameno a jemu to hned došlo.
"Chápu. Jenže..Zabere to několik dní. Jedna technika za den, když budeme mít štěstí. Tolik času nemáme." řekl Kisame a i když to nebyla moc dobrá zpráva, stále si zachovával svůj úšklebek.
"To by byla pravda, pokud by ta dívka neměla takovou chakru. Myslím si, že je to Kekkei Genkai."
"Takže to půjde rychleji?"
"Pár hodin, víc ne." Kisame se víc usmál a trochu odstoupil.
"A ta druhá připomínka. Nezdá se ti to příliš zdlouhavé? Nebudeme s nimi prostě bojovat? Vždyť jsme silnější."
"Vydrželi by jsme tak pět minut. Použil bych amaterasu nebo jinou techniku a na místě bych buď upadl do bezvědomí a nebo umřel. Potřebuju tu léčbu.." Velmi tiše si povzdechl a otočil se zpět k chatce.
"Fájn. Tak ať je po tvém. Vypadá to, že nemáme co ztratit." na konci své řeči ještě Kisame přidal hlasité zachechtání a poté šel za ním dovnitř. Shil tam pořád byla. Pořád seděla u zdi, ale už se neklepala. Nohy si pořád objímala rukama, ale hlavu měla vyrovnanou a dívala se před sebe. Nic kolem sebe nevnímala. Jakoby byla v šoku, ale spala přitom.
"Dej mi trochu chakry, Kisame." Natáhl svou pravou ruku dozadu. Po chvíli na ní ucítil povrch drsný Samehady. Věděl přesně jaký má povrch, protože už mu Kisame hodněkrát takhle chakru dodával. Když měl Itachi dost, pomalu přistoupil k Shil a klekl si k ní.
"Jak se jmenuješ?" V tu chvíli udělala Shil největší chybu. No, možná že to chyba nebyla, možná by se sama chtěla touhle cestou vydat. Podívala se Itachimu do očí, čímž se jí v mozku začala vytvářet ta známá iluze. Ona to ale vůbec netušila.
"Sh-Shil." odpověděla a už dál nemrkla. jen se pořád dívala se do jeho očí, nepřerušovaně.
"Shil. Zabloudila jsi?" Ještě že byl Itachi v genjutsu natolik dobrý, že ho dokázal vytvářet a zároveň vnímat okolní svět. Zároveň se snažil hrát hodného. Možná to ale nehrál...
"Utíkala jsem, Itachi-sama. A vy jste mě zachránil" Kisame najednou zbystřil. Neuběhlo ani půl minuty a ta dívka už věděla, jak se Itachi jmenuje. "Je fakt dobrý", pomyslel si Kisame.
"Tady jsi v bezpečí, nemusíš se bát. Za chvíli půjdeš ven a něco ti tam ukážeme, dobře?" Už byl skoro hotov.Nedokázal by celou iluzi dokončit za tak krátkou chvíli. Musí si to rozdělit na jednotlivé dny, aby měla delší účinek.
"Když si to přejete, Itachi-sama." Itachi poté zavřel své oči. Byl úplně bez sil. Ještě kousíček a upadl by do bezvědomí.
"Ty první, Kisame." Pomalu vstal a sedl si na postel. Shil automaticky doslova skočila k němu.
"Jste v pořádku, Itachi-sama?" Položila mu přitom ruce na kolena, a její hlas zněl ustrašeně. Na první pohled šlo poznat, že si dělala starosti.
"Jsem. Běž s Kisamem ven." Nelítostně ji chytil obě ruce a slabě pohodil zpět, aby je měla podél těla. Po té si lehl a zavřel oči.
"Hai." Dodala Shil a otočila se ke Kisamemu, který se na ní celou dobu vtipně šklebil. Šklebil a otáčel ke dveřím, ze kterých taky odešel. Shil ho následovala.
"Jsem na tebe zvědavý, holčičko. Nevěřím, že by jsi dokázala pročistit celou vesnici, ještě k tomu Listovou. Když budeš mít ale Itachiho schopnosti, no, uvidíme. Nebudeš to mít vůbec lehké." Smál se a ukázal jí prstem, ať přistoupí blíž. Shil nic z toho nepochopila, ale šla pořád k němu, až tak blízko, že byl mezi nima jen malý prostor. Kisame k ní natáhl ruku a položil jí na rameno. Kolem té ruky se postupně začala vytvářet modrá aura, která stále zesilovala.
"Co to děláte, Kisame-sama?" Zeptala se zvědavě Shil.
"Spojuji naše chakry. Spíše ti předávám vyjímečné kousky té mojí." Smál se Kisame a pokračoval. Kisame ji předával pouze chakru spojenou s ninjutsu, takže to by to nemělo trvat moc dlouho. Pokud měl Itachi pravdu. Po třech hodinách nudného stání venku byl Kisame konečně hotov. Na Shil šlo vidět, jak byla unavená. V podstatě vůbec neodpočívala dva dny. Modrá aura slábla a Kisame dal ruku zpět.
"Necítím žádnou změnu, Kisame-sama."
"To je normální. Při boji budeš používat techniky normálně, jakoby jsi je používala několik let. Instinktivně. A opravdu to netrvalo moc dlouho."
"Při jakém boji, Kisame-sama?" Kisame se na ní jen zašklebil a natáhl se pro Samehadu. Tahle zakázaná technika, předávání schopností přes chakru druhým, byla extrémně náročná. Není divu, že už se Kisamemu ani nechtělo mluvit.
"Tohle je Samehada. Meč, který ti v boji hodně pomůže. Když ti dojde chakra, budeš si ji moct vzít od druhých ninjů. Když budeš zraněná, pomocí cizí chakry se přes Samehadu vyléčíš. Dám ti ji. Chraň si ji jako oko v hlavě." Ani na chvíli nezaváhal a předal jí Samehadu. Shil si nedovolila meč odmítnout. Brala Kisameho jako svého Boha. Stejně tak Itachiho.
"Děkuji, Kisame-sama." Chvíli si meč v ruce prohlížela a pak si ho připevnila na záda, tak, jako ho nosil Kisame. Unavený Kisame vykročil zpět do chatky.
"Itachi." Ozvalo se jen zašustění z postele
"Už jsi hotov?"
"Jo..."
"Kde máš Samehadu?" Kisame se na něj podíval a škodoradostně se zašklebil.
"Radši u Shil než u nějakého Listového blázna." Hned se za svou větou skočil do postele.
"Pravda." přikývl Itachi "Navíc ji to dost pomůže. Snáz nás dostane ven." Dovnitř v tu chvíli vešla nepravidelnými kroky Shil. Z uší ji tekla krev a nevypadala nejlíp.
"Ki-Kisame...Itachi..." vydala ze sebe a upadla na zem.