Písečná bouře 09

Suki už pomalu usínala, když zaslechla cvaknutí dveří.
„Zdravím.“ řekla, když spatřila Temari.
„Omlouvám se, trochu se to protáhlo.“ řekla dívka a přišla za Suki.
„A kde jste vlastně byla, jestli se můžu zeptat?“
Temari se trochu pousmála nad jejím zdvořilým tónem a odpověděla: „Řešila jsem organizační věci na Akademii a taky v nemocnici.“
„Proč vy?“ zeptala se Suki a na chvíli zapochybovala, že Temari velí průzkumným jednotkám.
„V nemocnici, protože to tam dočasně mám na starosti…“
„Dočasně?“ přerušila ji Suki.
„Ano, zastupuju kamarádku, je na mateřské.“ odpověděla, nechala ji, aby si to nějak přebrala, a pokračovala: „A Akademii mám na starosti trvale, protože jsem to byla já, kdo jednal s Listovou a zjišťoval všechno o té jejich, která byla předlohou té naší.“
„Aha.“ řekla pouze, protože ji nenapadlo nic lepšího.
„Vypadáš, že tě něco trápí.“ konstatovala Temari, když se posadila na gauč.
„Jen jsem přemýšlela, proč budu bydlet tady.“ přiznala trochu neochotně, protože se obávala, že by tím Temari mohla urazit.
„Popravdě proto, že jsme ti chtěli zajistit trochu soukromí a i něco většího, než malý hotelový pokoj.“ řekla s pokrčením ramen.
„Malý?“ zeptala se Suki.
„Písečná nemá mnoho hotelů, protože sem logicky nejezdí moc turistů.“ odpověděla trochu zkroušeně.
Suki se nejdřív chtěla zeptat proč ne, ale pak ji napadlo, že v poušti toho moc k vidění nebude a ani podmínky pro rekreaci nebudou nijak valné, pokud někdo nechce strávit týden, v jejím případě čtyři měsíce, v sauně.
„Předpokládám, že svůj pokoj jsi našla.“ řekla Temari po chvíli už zase zvesela.
„Ano.“ odpověděla Suki a taky se postavila.
„Myslím, že by jsme měly jít na kutě, je docela pozdě.“ pokračovala Temari a už při tom šla ke schodům.
Suki ji následovala a poslouchala při tom její další instrukce.
„Zítra ti ukážu, jak to tu chodí, a taky se potom zastavíme v krámku s oblečením, jedny šaty ti stačit nebudou.“ řekla Temari a na chvíli se odmlčela. „Potom ti tu nechám nějaké peníze, kdyby ti došly, tak si potom řekni Gaarovi.“
„Vy pojedete pryč?“ zeptala se Suki zaraženě a pozorovala Temari, jak vchází do svého pokoje.
„Ano, pojedu na oplátku do tvojí vesnice, ale až za dva týdny.“ odpověděla a ve dveřích se zastavila.
„A co Akademie? Obejde se bez vás tak dlouho?“ ptala se dál Suki.
„Akademii ve skutečnosti předávám do rukou někoho jiného, i to jsem vlastně dneska řešila.“ odpověděla klidným hlasem.
Když Suki mlčela, pokračovala: „Dneska už je na debaty pozdě, běž se trochu vyspat a zítra to můžeme probrat.“
Suki se na ni usmála a přikývla.
A tak, když Temari zavřela dveře, vyrazila Suki do svého pokoje.

„Ahoj, Gaaro.“ pozdravil ho Kankurou a posadil se do křesla.
„Ahoj, co potřebuješ?“ řekl na oplátku.
„To musím vždycky něco potřebovat, když za tebou přijdu?“ zeptal se trochu dotčeně.
„Většinou mě nerušíš v kanceláři, když nic nepotřebuješ.“ řekl a zvedl k němu oči.
Kankurou spokojený, že jeho bratr alespoň odložil práci stranou, řekl: „Přišel jsem se tě zeptat na tu holku.“
„A co o ní chceš vědět?“
„Jaká byla?“
„Celkem fajn, ale nebyli jsme spolu dost dlouho, abych ti o ní mohl udělat přednášku.“ řekl Gaara trochu otráveně.
„Proč mám pocit, že to znělo naštvaně?“ zeptal se Kankurou a zvedl při tom pravé obočí.
„Jestli tě zajímá, jaká je, měl bys s ní strávit nějaký čas a ne se mě na ni ptát.“ odpověděl mu Gaara svým obvyklým nic neříkajícím tónem.
„To možná není tak špatný nápad.“ řekl Kankurou.
„Máš mou podporu.“ odpověděl Gaara a sklonil se k dokumentům.
„Pošleš do Kamenné mě?“ zeptal se Kankurou už při odchodu.
„Už jsem to slíbil Temari.“ řekl Gaara a znovu k němu zvedl hlavu.
„Ona tam chce?“ podivil se Kankurou.
„Proč by neměla?“
„Nemá někdy za tři týdny nebo tak nějak přijet ten její kluk?“ zeptal se.
„Mám pocit, že to je ten důvod, proč chce odjet.“ řekl Gaara.
„Proč?“
„Podle toho jak se chovala, když se vrátila z Listové, tak se asi nepohodli.“
„Tak chce zdrhnout? A ty ji v tom ještě podporuješ?“ zeptal se šokovaně a na odchod úplně zapomněl.
„Já se do jejího milostného života nepletu, jestli se mu chce vyhýbat tak ať.“ řekl Gaara klidným hlasem.
„Asi si s ní promluvím.“ řekl Kankurou nakonec a zamířil ze dveří.
„Nedělal bych to, jestli nechceš, aby se ti i ona potom pletla do vztahů.“ řekl za ním ještě Gaara, ale Kankurou dělal, že ho neslyšel, a odešel z budovy.