Nebylo nám přáno 30

mapy vesnice.
Zatímco teorie se jí ale zdála jednoduchá, realita ji zasáhla opravdu tvrdě, když už podruhé do kohosi napálila, zatímco se zahrabaná do mapy snažila přijít na to, kam se to zase dostala.
„Omlouvám se.“ Řekla co nejrychleji a okamžitě se začala sbírat ze země, aby dotyčné mohla také pomoct.
Žena na zemi se zdála otřesená a jelikož byla ke Kushině zády, dívka ji zřejmě musela překvapit zezadu. Kushina k ní okamžitě přiskočila a pomohla jí vstát a teprve potom si všimla, že černovlasá žena je těhotná.
„Já se moc omlouvám.“ Řekla ještě jednou a trochu nervózně se zeptala: „Nestalo se vám nic?“
Černovláska se chytila za břicho a na chvíli zavřela oči.
Když je znovu otevřela, usmála se na vyděšenou Kushinu a řekla: „Vůbec nic mi není.“
Kushině se viditelně ulevilo, ale pořád se cítila nadmíru trapně.
„Můžu vám s něčím pomoct?“ Zeptala se chabě.
Žena si Kushinu zamyšleně prohlédla a řekla: „Vy nejste zdejší, že?“
„Jak to víte?“ Podivila se dívka.
„No, ta mapa na zemi mi dost napověděla.“ Odpověděla s úsměvem.
Kushina trochu zrudla studem a okamžitě mapu sebrala.
„Ztratila jste se?“ Ptala se dál černovláska nejspíš ve snaze odvést rozhovor od sebe samé co nejdál.
„Vlastně ano.“ Odpověděla Kushina, která její pokus zatím nezaznamenala.
„A kam se chcete dostat?“ Ptala se žena klidně dál.
„Já moc děkuju, ale nechci vás obtěžovat.“ Vysoukala ze sebe Kushina, která se s každým okamžikem cítila víc a víc trapně.
Černovláska si otráveně povzdechla a řekla: „A takhle je to pořád, všichni se mnou jednají, jako kdyby mi zbýval jen měsíc života.“
„Já, moc se omlouvám.“ Řekla Kushina, kterou nenapadlo nic jiného, co na to říct.
„Už žádné omluvy, prosím.“ Řekla důrazně a na chvíli se odmlčela. „Moc ráda vám pomůžu najít cestu, aspoň si budu připadat trochu užitečná.“
Kushina jen chabě přikývla, rozložila mapu a zeptala se: „Můžete mi ukázat, kde to vlastně jsem?“
Černovláska se usmála a ukázala prstem na ulici kousek vpravo od ninja akademie.
„Díky moc.“ Poděkovala Kushina a s hlavou v mapě se vydala dál.

Asi hodinu před západem slunce se Kushině podařilo znovu do někoho narazit, ale tentokrát ji dotyčný zachytil v náručí a zeptal se: „Na co máš tu mapu?“
Rudovláska se podívala do Minatových modrých očí a odpověděla: „Abych našla cestu.“
„A daří se ti?“ Zeptal se s pobaveným úsměvem a přitáhl si ji ještě o kousek blíž.
„Myslím, že ne.“ Odpověděla bez přemýšlení.
Minato se tomu tiše zasmál a řekl: „Jsi připravená na překvapení?“
„Samozřejmě.“ Odsouhlasila to dívka a v další minutě už jí Minato zavazoval oči.
„Je to nutné?“ Zeptala se s mírnými obavami v hlase.
„Neboj, já tě nenechám trčet někde v lese.“ Řekl s očividným pobavením a zvedl ji do náručí.
„Bojím.“ Stačila ještě dívka zašeptat, než se s ní vydal na cestu.

Ke Kushinině velké radosti cesta trvala jen pár minut, než ji Minato opatrně postavil na nohy a rozvázal jí oči.
Kushinin pohled padl na malý kruhový stůl, dvě židle a hromadu svíček, zatím ještě nerozsvícených. Potom si teprve prohlédla mýtinku plnou květin, které už se pomalu chystali ke spánku, úzkou říčku, ve které to tiše bublalo, a stromy, které to všechno ohrazovaly jako téměř neprostupná zeď.
Zatímco Minato nervózně sledoval dívku, jak si všechno prohlíží, Kushina se víc a víc usmívala, až nakonec vydechla: „Je to nádhera, vážně.“
Minato se s úlevou usmál a řekl: „Jsem moc rád, že se ti to líbí.“
„Takže bude večeře při svíčkách?“ Zeptala se a zamířila ke stolu.
„Spíš při západu slunce, ale to snad nevadí.“ Odpověděl a omluvně se na ni usmál.
„To, že ještě není úplná tma, neznamená, že je nemůžeme zapálit.“ Konstatovala rudovláska se spokojeným úsměvem a vzala jednu ze svíček do ruky.
I Minato se usmál a škrtl zápalnou, která se okamžitě rozzářila jasným světlem. Kushina mu svíčku podala, a když jí ji zapálenou vrátil, začala rozsvěcet i všechny ostatní.
Když s tím byla Kushina konečně hotová, zamířila ke stolu, u kterého už čekal Minato s připravenou židlí jako pravý gentleman.
Kushina se znovu doširoka usmála a s tichým díky se posadila.

Po tom, co Minato donesl jídlo na stůl, se zeptala: „Tos vařil nebo…“
„Vařil, čestně.“ Přerušil ji rychle.
„A od kdy ty vlastně vaříš?“ Zeptala se podezíravě a opatrně ochutnala.
„Od té doby, co se dá koupit jídlo, které šoupneš na hodinu do trouby a máš hotovo.“ Odpověděl a tvářil se při tom jako neviňátko.
Kushina zadržela smích a radši změnila téma: „A jak ti šlo trénování?“
„Podstatně líp než polévka.“ Odpověděl pohotově.
„Jaká polévka?“ Podivila se Kushina. „Vždyť žádnou nemáme.“
„No právě.“ Řekl jakoby nic.
Jelikož Kushina zůstala překvapeně koukat, zeptal se: „A co ty a mapa? Do kolika dalších lidí jsi vrazila?“
Kushina se usmála takovým tím úsměvem, co říká: ‚No jo a už je to tady.‘ a začala mu popisovat nepříjemnou srážku se starým pánem, co na ni potom křičel a s milou těhotnou ženou.
„Takže říkáš černé vlasy a oči, střední postava a v tmavě modrých šatech se zástěrou?“ Ujistil se po chvíli Minato.
Kushina trochu nechápavě přikývla.
„A její jméno si neslyšela?“ Ujistil se ještě Minato.
„Ne a proč tě to vlastně tak zajímá?“ Zeptala se už trochu popuzeně, protože se za to styděla.
„No, jestli měla na zádech červenobílý znak, tak si srazila manželku současné hlavy Uchiha klanu.“ Poznamenal Minato trochu zamyšleně a s mírným zamračením.
Kushina si pokusila vzpomenou, co ta žena měla na zádech, a když si vybavila ten podivný kruh se stopkou, zeptala se: „Je to zlé?“
„Pokud tě neviděl nikdo z Uchiha klanu tak ne.“ Odpověděl s povzbudivým úsměvem.
„A pokud ano?“
„Tak už je to horší, protože oni si ji velmi pečlivě hlídají, taky v sobě možná nosí budoucího vůdce klanu.“ Odpověděl klidným hlasem Minato a povzbudivě se na ni usmál.
Když ale Kushina dál zamyšleně hleděla do talíře, dodal: „Jestli jí nikdo nepřispěchal na pomoc, tak asi byla sama, tak se nemáš čeho bát, pokud se jí teda nic nestalo.“
„Říkala, že je asi v pořádku.“ Odpověděla váhavě Kushina.
„Udělej pro mě něco.“ Řekl Minato a podíval se na ni. „Až příště porazíš nějakou těhotnou ženu, trvej na tom, že ji doprovodíš do nemocnice a počkáš, až ji vyšetří.“
Kushina jen přikývla a vrátila se k jídlu.