Hinata v Akatsuki – část 7 – Konec šílenství?

„Tusunade-sama! Tsunade-sama!“ Přiřítila se do kanceláře Hokageho Shizune.
„Jaké jsou výsledky?!“ Zeptala se netrpělivá Hokage.
„Opravdu se jedná o Madaru, není to žádná napodobenina.“ Odpověděla.
„Výborně. A příčina smrti?!“ Zeptala se Tsunade. Na Shizune bylo viděť, že celá zbledla. Celou dobu totiž doufala, že se odpovědi na tuto otázku vyhne.
„Vyjmutí duše.“ Odpověděla. Tsunade tato slova vyrazila dech.
„Jsi si tím jistá Shizune?!“ Zeptala se.
„Naprosto Tsunade-sama, naprosto.“ Řekla jí na to Shizune. Dveře do kanceláře, které se mezitím zavřely, se opět rozlétly dokořán. Naruto vlítl dovnitř jako uragán.
„Bábi, teď když vím, že je Madara mrtvý můžu jít hledat Sasukeho a Hinatu!“ Řekl.
„Ne Naruto, to nemůžeš!“ Stroze mu odpověděla Tsunade.
„Proč nemůžu?! Proč nemůžu přivést zpět své přátele?!“ Křičel Naruto.
„Čtyři mladé ninji, už tohle šílenství stálo život! Já nechci, aby ještě někdo další umřel!“ Řvala po něm. „Hlavně ne ty.“ Dodala.
„Jenže tady nejde jenom o mě! Půjde i o další lidi jako jsem já!“ Řekl.
„Co tím myslíš jako ty? Ostatní jinchuuriki?“ Zeptala se.
„Ano.“ Odpověděl. „Sasuke řekl, že se Hinata přidala k Akatsuki. Ne k němu.“ Dokončil svoji větu Naruto.
„To by ale znamenalo…“ Nedokončila svoji větu Shizune.
„Musíme okamžitě varovat všechny jinchuuriki! Hrozí jim nebezpečí!“ Řekla pátá Hokage.
„Tsunade-sama, ale jak se mají bránit? Když ani Madara nedokázal přežít.“ Zeptala se Shizune.
„Minule je potřebovali živé. Z toho soudím, že tentokráte tomu nebude jinak.“ Konstatovala Tsunade.
„A to se mám jít zase někam schovat?!“ Zuřil Naruto.
„Obávám se, že ano.“ Odpověděla mu pátá Hokage.
„No výborně, ale nepočítej s tím, že nechám svoje přátele umřít!“ Zabouchl dveře.
„Naruto…“ Tsunade se ho snažila uklidnit, ale už to nestihla.

Někde v lese:

„Vážně jdeme správně?“ Ptal se Sasuke Hinaty.
„Jistěže, už to není daleko.“ Odpověděla mu. Šli už několik hodin a jediné co viděli, byly stromy a zase jenom stromy. Cestou na ně párkrát zaútočili jeleni, ale proti nim neměli žádnou šanci. Hinata si každý souboj, jdá-li se tak nazývat zabíjení zvířat, užívala. Byla strašně brutální. Nezabíjela jednou ranou a spíše než sekání, její způsob připomínal párání. Zvířata před svojí smrtí strašně trpěla, to se jí líbilo. Sasuke ji několikrát napomínal, aby s tím přestala, ale ona ho nikdy neposlechla.
„To už by vážně stačilo! Ty už tady nic týrat nebudeš! Nemáme na to čas!“ Komandoval ji Sasuke. Hinata se zarazila, teď to Sasuke myslel vážně a navíc tyto slova byly první, po dlouhé době co jí dávaly nějaký smysl.
„Co to dělám? Proč to dělám? Vážně je to tak vzrušující?“ Ptala se sama sebe. „Získala jsem velkou moc a ta mě teď připravuje o soudnost? O zdravý rozum? Ne tak to nechci, musím se ovládat.“
Hinata přestala v mučení své nynější oběti a rychle ukončila její trápení.
„Promiň Sasuke.“ Omluvila se Hinata. „Příčina mého šílenství bude nejspíš získání těchto nových očí, ale jak vidíš, nyní se ovládám.“ Řekla.
„Výborně. Takže psychopat budeš jenom někdy?!“ Zeptal se uraženě Sasuke. Nečekal odpověď a taky se mu žádné nedostalo. „A to si ještě jdeme pro Hidana? Vážně to bude blázinec.“
Sasuke byl hluboce ponořen do svých vlastních myšlenek a tak moc nesledoval cestu, prostě jenom šel.
„Jsme na místě!“ Řekla Hinata.
„Cože?“ Zeptal se.
„No, že už jsme tady.“ Odpověděla mu.
„Vážně?“ Zeptal se nevěřícně.
„Ano vážně. Copak nevidíš ty ohořelé stromy všude okolo? Zeptala se. Sasuke neodpovídal, pouze se rozhlédl okolo a usoudil, že ty jsou vážně ohořelé.
„A kde je teda Hidan?“ Zeptal se s nechápavým výrazem v obličeji. Hinata se chytla za čelo a nevěřícně kroutila hlavou. Po trapné chvíli ticha ukázala prstem směrem dolů.
„Pod tebou.“ Řekla
„Takže ho budeme muset vyhrabat.“ Řekl Sasuke.
„Vážně jsi ten samý Sasuke, kterého nazývali géniem?“ Zeptala se.
„Cože?“ Zeptal se Sasuke, který si vytahoval krumpáč.
„Radši nic.“ Odpověděla mu na to. Hinata napodobila Sasukeho a vytáhla se lopatu.

O něco později:

„Už kopeme dlouho a pořád nic!“ Rozčiloval se Sasuke. „Jak je ta jáma vlastně hluboká!“
Odpovědi se mu dostalo v podobě Hinatina úsměvu.

Ještě později:

„Vždyť už se stmívá! Je pro nás vážně ten blázen tak důležitý?!“ Zeptal se prací unavený Sasuke.
„Nikdo tě nenutil ho hledat, natož vykopávat.“ Odpověděla mu Hinata.
„Cože?!“ Rozčiloval se.
„Tak jak vám to jde?“ Zeptal se Zetsu.
Sasuke se na něj otočil, nasadil svůj obvyklý nezaujatý výraz.
„Vše jde podle plánu. Zítra ho vyhrabeme, takže sem přiveď Karin, ať ho může dát dohromady.“ Řekl Sasuke.
„Dobře, už jdu.“ Odpověděl Zetsu a zmizel v zemi.
Hinata se začala smát.
„Co je tu tak směšného?“ Zeptal se.
„Takže toto je pravý Uchiha Sasuke.“ Smála se Hinata.
„Co tím myslíš?“ Znervózněl.
„No jseš pěkná maska Sasuke.“ Odpověděla mu.
„A ty jsi zase šílená!“ Snažil se ji urazit.
„Možná, ale teď momentálně ne.“ Dostala ho Hinata.
Sasuke byl uražený, že ho takto snadno překonala. Vzal si přikrývku a lehl si k ní zády.

Následujícího dne ráno:

„Mám ruku! Mám ruku!“ Křičel šťastně Sasuke.
„Sasuke, proč, když jsi sám a nebo semnou, tak se chováš tak uvolněně. A, když je tu někdo jiný, proč se chováš tak stylově?“ Zeptala se Hinata.
„Nevím. S tebou se cítím jako bych měl rodinu, tedy alespoň tehdy, když se nechováš jako psychopat.“ Odpověděl jí.
„Takže by se dalo říct, že se cítíš příjemně, že jsi šťastný.“ Řekla.
„Asi to tak bude.“ Řekl.

„Sasuke-kun, Sasuke-kun, kde jsi?“ Volala Karin, která právě dorazila společně se Zetsuem. Sasuke opět nasadil svůj běžný výraz.
„Tady dole Karin!“ Volal na ni.
„Pojď sem a pomoz nám.“ Křičela z jámy Hinata.
„Co s ní je, chová se nějak méně šíleně, než obvykle. Snad se do ní Sasuke…“ Uvažovala Karin.
„Tady je dáreček pro Hidana!“ Křičela na ně a pustila k nim dolů vak. Hinata nemohla ovládnout svoji touhu, obsah vaku jí to nedovolil.
„Mám hlavu.“ Řekla.
„K**va, tři roky trčím v hlíně a hlavu vykopete jako poslední!“ Nadával Hidan. „Já toho z***anýho zmetka zabiju!“
„To nebude možné.“ Řekla Hinata.
„Proč sak*a?!“ Zeptal se rozzlobeně. Hinata, nic neříkala, jenom šíleně usmála, druhou volnou rukou vyndala obsah vaku.
„To já jsem ho měl zabít! Trpěl by!“ Rozčiloval se.
„Trpěl více, než kdybys ho zabíjel ty.“ Odpověděl mu Sasuke.
„Jo?! A proč bych vám to měl jako věřit?!“ Zeptal se Hidan.
„Ta holka co tě drží za vlasy, je stejně šílená jako ty.“ Řekla Karin, stále stojící na okraji jámy. Hidan vrhl pohled na Hinatu.
„Vypadá vážně nepřístojně!“ Řekl.
„Rozpárala své kamarády za živa.“ Dodala Karin. Hinata měla radost, z toho jak o ní mluví. Její šílenství se vrátilo.
„A Shikamara jsem zabíjela asi hodinu.“ Řekla Hinata.
„Škoda, že jsem to nemohl vidět!“ Řekl Hidan.
„Myslím, že těch řečí by stačilo!“ Vstoupil do rozhovoru Sasuke. „Mám na tebe otázku Hidane. Přidáš se k Akatsuki?“ Zeptal se.
„Kvůli Akatsuki jsem skončil v téhle díře. Proč bych se k vám měl přidávat?“ Oplatil mu otázku Hidan.
„Budeš mít větší volnost ve svém jednání. Víš, co myslím.“ Řekla mu spiklenecky Hinata.
„Hinato! Kroť se.“ Napomenul ji Sasuke.
„Beru!“ Řekl Hidan, než by Sasuke stihl odmítnout. „Ale rád bych už byl zase v jednom kuse.“ Dodal.
„Chytej Karin!“ Vykřikla Hinata a hodila po ní Hidanovu hlavu.
„Co to k**vaděláš ty kr**o!“ Řval Hidan za letu.

Po chvíli usilovného snažení byl Hidan zase celý a Karin od vyčerpání téměř mrtvá.
„Vážně jsi tak šílená, jak se o tobě říká?“ Zeptal se Hidan. Hinata chtěla odpovědět, ale Sasuke ji pevně chytil za rameno a vytrhl ze šílenství.
„Hinato, prosím tě, nevracej se už do toho šílenství!“ Modlil se Sasuke.
„Teď zrovna ne.“ Odpověděla Hinata Hidanovi.

Nedaleko odtud:

„Takže?“ Zeptala se tajemná postava zahalená v kápi.
„Vzniká nám tu nová Akatsuki, Kabuto.“ Odpověděl černý Zetsu.
„Hmmm. Zajímavé, to se však dalo předpokládat.“ Řekl. Kabuto.
„Co teď uděláme?“ Zeptal se bílý Zetsu.
„Musíme přehodnotit, naše cíle a plány.“ Odpověděl Kabuto. „Původně jsem chtěl Madaru zabít sám a získat tak sharingan, ale nyní, když jeho tělo má Konoha to nebude možné.“ Dodal.
„Takže se mám postarat o Sasukeho?“ Zeptal se černý Zetsu.
„Ne, už není naším hlavním cílem, ale ta holka, která mě teď zajímá mnohem více než Sasuke, ho bude potřebovat ke svému plánu. Velice mě zajímá, co chystá.“ Odpověděl Kabuto. „Zetsu. Teď se vrať a až se rozběhne její plán, tak mě informuj.“ Dodal.
„O to se neboj, přece mě můžeš kdykoli zabít, ne?“ Řekl Zetsu.
„Jistěže.“ Odpověděl mu Kabuto.