Pohlédni na ten hořký konec
Už zase přicházíš.
Má slabost tě nechá vejít bez ohlášení.
Zuby, co rvou maso příčetnosti,
...Pohlédni na ten hořký konec.
Bezvědomí sladkou euforií.
Ty nevíš, co je bolest.
...nesvoboda.
Byť jsi uvěznen za zdí nářků
A řetězy srst v zámotky zlosti vážou.
Já jsem ten, co nemůže se hnout.
Pod tíhou dluhu -
V kalném moři plave příliš známého.
...Zemřel při našem prvním setkání.
Utopit se s hrdostí a plavat po okraj dnů.
Kolik ještě vydržím.
Mám přesně devět důvodů, proč se nenávidět.
...Chtěl bych se ptát –
Kdo však uslyší mé zoufalé volání?
Drobné bolestné zakašlání
to je NÁ..DHER..NÉ!
Až vymyslím komentář, který by zachytil všechnu tu bolest v tomhle obsaženou, dostanu Nobelovku za všestrannou genialitu.
Nebudu se opakovat... mám opravdu ráda poezii. Právě proto, že z ní je často cítit mnohem víc než z prózy. Tohle je jeden z těch případů.
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Děkuju moc:)
Skoro bych řekla, že za čím kratší dobu je dílo napsáno, tím líp. Pocit v ní spí celistvý, nevyumělkovaný a intenzivní. Je to zvláštní.
Každopádně na Nobelovku máš krásně našlápnuto :P;) stačí informovat komisi:)
"below courage there's nothing"
/Hatake Kakashi/
Svými sufixy úctu neskládám sobě, ale bytostem, které mě změnily...protože - my vždycky měníme člověka k obrazu svému.
http://www.youtube.com/watch?v=RGLDbVegslU&NR=1
"below courage there's nothing"
/Hatake Kakashi/
Svými sufixy úctu neskládám sobě, ale bytostem, které mě změnily...protože - my vždycky měníme člověka k obrazu svému.