Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Goku
Údolí > Vězení Vesnice Skryté v Údolí
Goku přešel blíž a oba chlapce si prohlédl, načež si povzdechl jako nějaký otec, který musí napravovat průšvih svých nezbedných synků.
Nebe stále plakalo a do svítání bylo míle daleko.
Po chvilce ale tiché klapání kapek deště na listy stromů v údolí a občasné zahřmění doplnily další zvuky. Přesněji hlasy. Hlasy dalších mužů se slamáky proti dešti, kteří se zjevili z křovisek podobně jako před chvilkou Goku. I s ním jich bylo pět.
„Oi, Goku-san! Co to je za dvojku?“ otázal se ho jeden z nich stojící vedle něho a kývl směrem k Daisukemu s Genesisem vysících hlavou dolů.
„Asi párek tuláků. Však ti se tu chytaj furt,“ pokrčil Goku rameny a oplatil svému kolegovi pohled. Poté se zadíval jakoby zamyšleně k nebi. Ve skutečnosti tam hledal onoho orla, kterého si všiml ještě předtím než pasti sklaply. Bylo mu jasné, že asi patří k těm dvěma. Nevěděl, co jsou zač, ale nepřipadali mu jako nějaké duo vyvrhelů, a tak jen tiše doufal, že není ten opeřenec tak hloupý, aby na ně uspořádal nálety.
„Co s nima?“ nadhodil do větru další z mužů jinou otázku, při čemž vytáhl kunai, „sejmem je?“
„No ták! Co ta krvelačnost? Klídek né? Vemem je dovnitř a vyslechnem...a teď to schovej!“ blískl Goku po muži vyjeveným pohledem ve snaze ho sklidnit, a vzal ho za ruku s kunaiem a zastrčil mu ho i s ní zpátky za opasek, načež přešel k Daisukemu s Genesisem a oba přejel pohledem typu „že ste sem lezli“.
„Kai,“ pronesl, načež pečetě na lístcích pod nimi uhasly a urostlý muž vrazil ránu hranou dlaně za krk nejprve Genesisovi, načež jim krátce zmizel z dohledu, aby se znovu objevil u Daisukeho a poslal ho do říše snů stejným způsobem.
Oba chlapce pak vrženou dvojicí kunaiů odsekl od stromu a od kamene, a hodil si je přes ramena.
„Seš moc měkkej! Co s nima pak budem dělat?“ zabručel na Gokuho adresu jeden ze zbylých, když si to společně vykročili houštím hlouběji do údolí, docela složitou cestičkou mezi pastmi.
První, co mohli oba chlapci po svém vzbuzení spatřit, už nebylo ono údolí. Kdepak. Byla to cela. Docela obyčejná, kamenná, studená, vlhká a nepříjemná vězeňská cela. S jedním okýnkem s mřížemi naproti stěně z mříží s vchodem, které bylo sice příliš malé než aby se jím člověk protáhl a příliš vysoko než aby z něho bylo vidět cokoliv jiného než obloha, ale pořád dostatečné na to, aby jím dovnitř pronikalo denní světlo.
Skrz stěnu z mříží bylo vidět do protější cely přes chodbu, která zela prázdnotou, stejně jako celá chodba vedoucí ke dveřím na konci, jelikož se cela obou mladíků nacházela na konci druhém.
Naitaki Kensei ..... (?????)
Země Ohně
Muž seskočil z větve. Už chtěl říct Kenzovi ať pustí Naitakiho.
Ale když uslyšel že potřebuje svitky právě ty které měl u sebe Naitaki a právě ty co tenhle muž hledal ,aby je vrátil zpět.
Když mi nevydáte toho kluka ,tak budete spolupachatel.
Můj rozkaz byl donést svitky zpět. Takže se rozhodněte.
Muž vytáhl kunai a rozešel se pomalu směrem k Naitakimu.
Ohnivá země
Sledovala zápas s klidným obličejem. Nikdo jiný kromě těhle tu už nebyl a tak se mohla zaměřit na souboj. Po chvíli to vypadalo že je na tom ten kluk dost špatně. Kenzo ho následně zachytil, když letěl ve vzduchu v bezvědomí. Když ho poté položil na zem, vytáhla nějaké obvazy z kapsičky a začala mu obvazovat rány. Některé nebyly moc vážné, ale pár jich krvácelo docela špatně. Rána v břiše vypadala docela ošklivě. Dala ruce tedy těsně nad břicho toho kluka a začala se soustředit. Okolo jejích rukou se pomalu začala ukazovat léčitelská technika. Doma jí několikrát zkoušela, ikdyž přes všechen trénink nebyla pořád tak dobrá. Mohla by ale zastavit krvácení. Po chvíli jí začaly stékat kapky potu, ale ona pokračovala dál.
země ohně
S nezájmem sledoval souboj dvou pro něj absolutně cizích lidí. Dokud se boj nerozhodl, byl skálopevně přesvědčen, že jakýkoli výsledek mu bude ukradený. Když však viděl, jak jemu známý chlapec dopadl, koncentroval chakru do chodidel a odrazil se nohama vstříc bezvládnému tělu od krve. Ve vzduchu jej chytil a v klidu s ním dopadl na zem. Poté chlapce pustil na zemi a otočil se k jeho soupeři.
"Nic proti vašemu sporu nemám a jestli máte zájem dorazit ho, klidně si poslužte."
Poté zaostřil bojovníkovi do očí a smrtelně vážně dodal:
"Možná ale má u sebe něco, co od něj chci, takže od něj dejte ruce pryč."
Nyní jeho výraz zpřísněl. Aby dodal na na důraznosti svého proslovu, vytáhl jeden kunai, do kterého nechal ihned vproudit větrnou podstatu, která se zformovala do ostří katany. Připravil meč z větrné podstaty před soupeře a připravil se na boj.
"Nechcete snad, abych vám ublížil."
Poslední větu řekl s takovým posměškem, jak to jen uměl. Popravdě mu bylo jedno, jestli je nechá jít, nebo zmasakruje, jemu šlo jen o ty svitky.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Ohnivá země
Naitaki se rychle odkutálel do keře ještě před tím než nepřítel zabodl kunai na místo kde před chvíli ležel Naitaki.
Naitaki vykašlal krév. Otřel si ústa a vyrazil sebrat ten kunai.
Vylezl z křoví a vyběhl naproti kunai. Hned na to zahlédl výbušný lístek na kunai. Naitaki se lekl a vyskočil v tom odněkud vyrazil nepřítel a zarazil kunai do Naitakiho břicha.Naitaki zsae vyhrkl krév a teď se podíval do obličeje nepřítele kterej měl pár centimetrů před sebou.Ostře zelený oči se zabodli do Naitakiho obličeje a výhružně se úsmáli.Nepřítel vyndal kunai a odrazil se od Naitakiho na větev. Naitaki ve vzduchu omdlel.
Odokemono Mushi
Lokalita blíže nespecifikována.
Tma.................všude kolem je tma, chladná tma, kterou ranní slunce nepronikne. Ticho.............hrobové ticho, kterým v tu ránu zaznělo výkřik dítěte. Dokonce i ona neproniknutelná tma se začala zesvětlovat a měnit se v oslepující záři. Tváře........lidské tváře, nevěřícně zírající, upřeně hledí s dechem vyraženým na stvoření. Na stvoření, které se jen blízce podobalo člověku, pohled na něj vás nutil ukázat obsah vašeho žaludku všem. Pohled na dítě s šesti končetinami a ústy ze kterých vytékala mazlavá a lepkavá hmota. Všichni byli zaskočeni, vyděšeni a neschopni jediného slova, pohled na dítě pro ně nebyl odměnou.
Nyní je zde ona nepropustná tma, ta samá jako na začátku až na to, že se v dáli jeví silueta dospělého lidského těla. "Tati?" prolínala se vzduchem otázka, která byla plna strachu a beznaděje "tatínku, proč jsi na mě zanevřel" říkalo plačící dítě s 3 páry rukou, plačící u nohou otce, který se oběsil "proč jsi mě nenáviděl a vzal si kvůli tomu život proč?" ptalo se dítě, kterému se nedostávalo odpovědi.
Opět tma, nyní je to tma kterou prostupuje slabé mihotavé červené světlo, které se zvětšuje. Zvětšuje se natolik až osvětluje celou místnost. místnost potřísněnou krví ženy, která dala život milovanému synovi, i když byl tak trochu jiný, ale ona ho vždy ochraňovala a snažila se ho utišit. Jenže nyní ta útěcha byla pryč, nad jejím nehybným tělem stála řada lidí a všichni byli ozbrojeni, zřejmě ji nechtěli zabít, jen se chtěli zbavit jejího syna, ale jako každá milující matka jim tohle nemohla dovolit a obětovala se, aby mohl její syn žít. Jenže tohle byl pro dítě poslední zdrcující zážitek. Najednou se vše zatemnilo a začalo běsnění a šílenství, dítě řvalo bolestí nad ztrátou své matky, posledního člověka, který mu rozuměl. Jeho řev se mísil s řevem těch, kdo vzali život jeho matce.
Najednou sebou Odoke mrštil a posadil se na posteli, jeho tělo bylo celé od potu a opíral se svými 6 dlaněmi o jeho hlavu. Tyhle zlé sny neustávaly a jemu to jen dodávalo více zášti vůči okolnímu světu. Nenáviděl je, nenáviděl je všechny a chtěl aby všichni pykali za jejich hříchy. jenže nyní ještě není jeho čas, musí vyčkávat a zesílit, pak bude moci vykonat svou pomstu, která změní celý svět. Odoke se šel rychle opláchnout, pak si pomocí obvazů přivázal své dolní 4 končetiny k pasu, aby lidi nepoznali, že má více jak 1 pár rukou. Pak přes sebe navlékl zbytek oblečení, pobral si své věci a vyšel z pokoje. Prošel recepcí a šel v klidu dál, jenže v tom ho zastavil recepční, který se domáhal svých peněz za pokoj a vypadalo to, že se jich jen tak nezdá. Odoke se vydal směrem pryč, ale to ho recepční zatáhl za oblečení a obrátil k sobě aby mu mohl jednu natáhnout, jenže Odoke nebyl obyčejný člověk, byl to zběhlý shinobi a těmhle věcem dokázal čelit velmi jednoduše, zachytil ruku, kterou ho chtěl recepční uhodit, pak uchopil i jeho pravou ruku a šíleně se usmíval, mezi tím svou třetí rukou, kterou měl schovanou pod oblečením udělal základní pečeť "pro tebe" řekl a s chladným pohledem se svými ústy přisál na ústa onoho recepčního, chvíli to vypadalo bizardně, ale konec byl mnohem nechutnější. Recepční sebou šil, jako by nemohl dýchat a nakonec se z ničeho nic přestal hýbat. Odoke od něj oddálil svá ústa a ještě z nich vycházely malé praménky pavučin. Ústa onoho recepčního jeho síťovinou jen přetékali, vlastně ho tím udusil, byla to velmi nechutná, ale i bolestivá smrt, ale Odokemu působila velmi velké potěšení a úlevu. Pek bez jediného zbytečného kroku zmizel v ulicích vesnice a vydal se dál.
Masamoto Tenno
země Železa
Jakoby v něm najednou přecvaklo a on stál někde uprostřed lesa. Nevěděl, jak přesně se tady ocitl ani kdy z louky odešel. tomu všemu dopomáhal ten sníh, který tu krajinu dělal víceméně jednolitou. Uvědomil si, že by (ač se to zdálo nepravděpodobné), mohl chybět. Rozeběhl se zpátky po svých stopách. Ušel celkem dlouhou trasu.
Zanedlouho ale na mýtinu dorazil.
"Pardon, trochu jsem se zasn..." všiml si, že tam nestojí jen jejich skupina.
Zaslechl poslední větu, a tak se aktivně vmísil do rozhovoru.
"Dobrý den. Mé jméno je Masamoto Tenno" řekl a mírně se uklonil na znamení úcty.
Genesis Sabure
Nevyhovovalo mu kracat prvy, on ako lukostrelec bol lepsi v zalohe. Tomu druhemu chalanovi to ale nepovedal, nedoveroval mu. Najhorsie bolo, ze si musel davat preto aj pozor na chrbat. Preto si nevsimol pascu na zemi. O jej existencii sa dozvedel az ked letel nohami napred do vzduchu. Pri tom ako ho to vytiahlo mu luk z ruk spadol na zem. Odrazu mu zacalo tahat ruky nadol nejaky kamen. ,,Takze takto nejak sa citia ludia na skripci´´ pomyslel si. Aj ked ho to zaskocilo, nedal na sebe nic poznat. Jedine co ho stvalo, ze zbytocne utekal pred smrtou v Taki, ked ho tu sejme nejaky neznamy lovec. Obratil lahko ruku v zapasti aby sa dotkol lana a presekol ho chakrou. Pri tom pohybe vsak na zemi zacalo nieco ziarit a blikat. Genesis uprel nato zrak a nepacilo sa mu to. Skusil jednu vec:lahko sa pohol a zacalo to blikat este prudsie..Predpokladal, ze to je nejaka dalsia pasca, ktora ho pri dalsom pohybe sejme. To uz vsak z kriku vysiel mohutny muz. Genesis nanho umrel ladovy pohlad a odpovedal: ,,Lovec, ktory precenil svoje sily a stal sa koristou ineho lovca´´ Bolo mu jedno ze je drzy aj tak uz nemal co stratit a viac sa mu hovorit nechcelo. Ani v takomto momente sa nedonutil prekonat svoju malomluvnost. Ako tak visel, vypadla mu z vrecka celenka Taki, ktora sa tam dostala ani nevedel ako. Dufal, ze aspon ten druhy bude vyrecnejsi a da mu cas vymysliet ako sa dostat z tejto pasce
Daisuke Yuurinshi
Údolí
Běžel dál a dál, při čemž lehce sledoval Genesise, kterého nechal běžet lehce před sebou, protože raději se sám pohyboval vzadu, aby měl přehled o tom, co se děje předním, ale zároveň si neuvědomoval, co se může stát za jeho zády. Najednou však uviděl, jak se Genesis vznesl nahoru a něco ho neskutečně přišpendlilo, aby se nemohl hýbat. Než stihl nějak zareagovat, tak se i on sám dostal do pasti. Teď už tu oba viseli a neměli šanci se odtud dostat. Mohl bych zkusit jutsu na dostání se z lan, jak jsem se kdysi učil na akademii. Pomyslel si, jenže v tu chvíli uviděl jakousi pečeť pod ním a došlo mu, že to není zrovna nejlepší nápad. V tomhle údolí někde loví ostatní? vždyť to je skoro sebevražda, pokud dotyčný nemá dokonalý úkryt. Přeci jen kdybychom běželi větší skupina a část z ní běželo za námi, tak by byl ten dotyčný nahraný. Pomyslel si, ale to už ze křoví vylezl chlap jako hora s poněkud vtipnou pokrývkou hlavy. Sledoval ho, ale šlo to těžko, když mu veškerá voda tekla do očí a nosu, jelikož visel hlavou dolů. Musel mít oči lehce přizavřené, aby vůbec mohl trochu ostře vidět osobu, co stála kousek od nich. Poté se však odhodlal promluvit. "Zřejmě jsme něco, co jste vůbec nečekal, že chytnete."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Goku
Údolí
Oba mladící, s tragickou minulostí a nejistou budoucností, se shodli na spojenectví a vydali se do údolí, které se před nimi rozprotíralo.
Kapky deště na ně dopadaly, jak si to kráčeli údolím mezi svahy, překypujícím stromy a houštím, jen s náznakem klikaté cesty uprostřed.
Večerní oblohu tu a tam proťal blesk a osvítil okolí, která se zdála být klidná a bezpečná. Něco tu ale poněkud nehrálo. Na to že byli v přírodě bylo všechno až moc klidné. Jediné, co bylo slyšet, bylo šumení listí, ale žádné zvuky zvěře. A brzo se ukázalo proč.
Genesisovi jeho opatrnost moc nepomohla, stejně jako Daisukemu jeho klid. Alespoň ne proti pastím, do kterývh šlápli. Kolem nohou se jim utáhla zničeho nic smička, která s nimi škubla, sebrala jim půdu pod nohama a vytáhla je mezi větve stromu kolem kterého právě každý z nich procházel. Během jejich cesty nahoru ještě vystřelila zpoza kmene onoho stromu větev, která po nich hodila provaz s kamenem uvázaném na konci, který se jim obmotal kolem zápěstí a stáhl je směrem k zemi, čímž je pěkně napnul a což nebylo zrovna příjemné, jelikož onen kámen nevážil zrovna málo. A aby toho nebylo málo, na zemi pod každým z nich se aktivovala stejná pečeť, kterou obvykle ninjové psali na výbušné svitky. Tahle ale evidentně reagovala na pohyb či dotek, jelikož jen lehce zářila a zatím se k výbuchu neměla. Zřejmě měla lapené odradit od snahy snažit se z pastí dostat.
A jak si tam tak oba mladíci viseli, zašustilo po chvíli křoví kus od nich, jinak než kdyby se jím pouze prohnal vítr, a z něho vystoupil docela robustně stavěný muž, oděný v černé, se slaměným kloboukem na hlavě.
„Copak to tu máme, hmm?“ zvedl Goku lehce hlavu, díky čemuž mu bylo konečně vidět do tváře, kterou akorát v tu chvíli ozářilo zablýsknutí, a přejel pohledem oba chycené mladíky.
Saitou Hashu
Země Železa
"Pravda, kde jsou moje způsoby!" zvolal a jeho hlas se zjevně uvolnil, když se dozvěděl, že to není žádný zajatec, ale něco jako student nebo tak něco.
"Já jsem Saito Hashu a tohle je Miko, prosím, omluvte jeho chování, ještě jsem neměl čas ho naučit dobrým způsobům." řekl a přemýšlel jak zchladit oba dva studenty, jak toho svého tak toho Maedova, protože to začínalo vypadat, že si brzo skočí po krku.
"Tak když už jsi dorazil, copak bys rád? Máš nějaké nové zboží?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Douji Hachirou-tim Hajin
pred cajovnou
Ked skoncil, sensei zhodnotil situaciu. Douji mal co robit, ayb neprevratil oci. Napriek tomu si v hlave povedal. ,,DObra dedukcia, Sherlock...ach jaj´´ svoje nedostatky si sam uvedomoval a prave to sa chcel naucit. Orem ineho. ,,Som si toho vedomy...ale este som sa nestihol k tomu dostat. Pytali ste sa co viem, odpovedal som. Keby sa spytate co neviem, povedal by som vam toto..´´ povedal azs mierne drzo. Jeho presvedcenie, ze nebude prilis drzi sa zrutilo ako domcek z kariet. Skor ako mu stihol sensei vymerat trest ho predbehol a odpovedal mu na jeho otazku: ,,Nastastie, prve co sme so senseiom robili bolo zistit nasu podstatu. Mam raiton...to by na dialku slo nie?´´ jemne sa pousmial. Vzdy ked sa zamyslal nad svojim elementom tak bol rad, ze ma raiton. Dal sa lahko kombinovat do utokov so zbranami a pritom pouzit aj na dialku. Chcel to povedat senseiovi, ale zas by bol moc ukecany a tak radsej bol uplne ticho a cakal na odpoved
Kintaro Ouro
Zem Železa
Na zimu si začal trošku zvykať. Šok z náhlej zmeny teploty už vyprchal a až tak neznesiteľná zima skutočne nebola. Napriek tomu bol donutený trieť si ruky o seba po celú cestu. Rozhodol sa počúvnuť Yasushiho varovanie a ostal ticho. Až dokým neotvorila zobák druhá osoba, zjavne mladší z dvojice. "Drsňák." odpovedal na chlapcov tón rovnako odpudivým hlasom. Z Kintarového hlasu však nebol cítiť chlad, ale agresia. Skvelé, ďaľší pseudodrsňáci, pomyslel si. Ostal však už ticho.
Hajin Tori
Zem Ohňa
Chlapec sa rád počúva, pomyslel si Hajin.
"Pôsobivé," prehovoril bez záujmu, "ale si príliš jednostranný. Proti ninjom bojujúcim na diaľku by si nemal najmenšiu šancu - nedostal by si sa k nim. Čo znamená, že potrebuješ útok na diaľku alebo vyššiu rýchlosť."
Svoj monológ náhle ukončil. Dvermi čajovne prešlo na pohľad usoplené, malé dievčatko. Zrejme mi fakt k ničomu nebude, premýšľal. Čierne myšlienky ho však opustili, akonáhle sa k nemu Cara dostala bližšie. Z čajovne vyšlo rovnaké dievča - rovnako malé, slabé, špinavé - a pritom tak iné. Cítil z nej odhodlanosť dosiahnuť svoj cieľ, ako z málokoho iného. Tvárou mu prebehol úsmev.
"Chytaj," z pod plášťa vytiahol svitok s technikou a hodil ho Care. Potom sa vrátil späť k Doujimu: "Prezraď mi, dozvedel si sa vo svojej vesnici aspoň to, aký je tvoj element?"
Láska a mier!!!
Miko
Země Železa
Stále stál opřený o své meče. Nově příchozí se na něj zeptal. Nemluvil však k němu, ale k Saitoovi.
"Umím mluvit sám za sebe."
Ani všudypřítomný sníh teď nemohl být ledovější, než tón Mikova hlasu.
"Vsadím oči, že tady Saitou má úplně stejnou otázku." Poznamenal a pokynul hlavou směrem k druhé osobě.
Nehodlal se tomu kašparovi představovat.
Yasushi Maeda
Zem Železa
Yasushi zastal pred nimi, nechávajúc Kintara za sebou a skúmavo si ich premera. Saito sa nezmenil, no chlapec, čo stál po jeho boku mu bol neznámy rovnako ako Kintaro Saitovi. Prv než niečo odvetil, otočil hlavou ku Kintarovi, akoby si až teraz uvedomil jeho prítomnosť.
"Ospravedlňujem sa."odmlčal sa na okamih a pomaly si z tváre zložil masku."Musel som trochu prispôsobiť tempo, aby tuto mladý stíhal. Keď už sme pri tom..." jeho flegmatický pohľad sa pomaly presunul na chlapca po Saitovom boku."Kto je to?"
O . o<-->o . O
Cara Amnell
Zem Ohňa
Keď ju Hajin sfúkol za jej správanie, zadívala sa na neho svojimi veľkými očami ako nejaký psík, ktorého práve napomína jeho pán. Keď ju zdvihol zo zeme, nebránila sa, ani len sa nepokúsila vyšmyknúť sa mu z rúk. Pri jeho ďalších slovách, o tom, že jej ďalšie zrútenie ju bude stáť život, ani nežmurkla. Len sa mu dívala do očí a keď dohovoril len nepatrne kývla hlavou na znak toho, že rozumie.
Keď Hajin a Douji vyšli z čajovne, ona ostala stáť na mieste. Ešte stále otrasená z toho, čo sa s jej životom dialo. Kam sa to dostala? Prečo sa to dialo práve jej? Čo komu urobila, že si zaslúžila takýto život? Veď chcela stáť na tej druhej strane, chcela chrániť nevinných pred tými zlými a zrazu ona bola tá zlá.
Rozhliadla sa po čajovni a už ju neovládla panika. Hlások v jej hlave, ten, ktorý doteraz len šepkal, v tej chvíli boj jasnejší. Vzchop sa. Musíš pomstiť svoj tím. Raidon, Roatsu a Toppah za to stoja. Ten hlas mal pravdu, urobí čokoľvek pre pomstu.
Nakoniec aj ona vyšla z čajovne, zhlboka sa nadýchla čerstvého vzduchu a zastala až vedľa Hajina.
Daisuke Yuurinshi
Údolí
Kloni zmizely, ale ten chlapec nijak nepromluvil. Vypadalo to, že jen přemýšlí co dál, což byla naprosto pochopitelná reakce. Řekl bych, že mu mohu věřit. Pomyslel si a jakmile si všiml, že se pomalu Genesis dává do pohybu, tak se pousmál a na jeho otázku či oznámení jen kývl hlavou. Za běhu si však nelehal, jelikož mě na sobě černé oblečení a mezi stromy od blesků nebylo takové světlo, aby si ho někdo všiml, takže běžel v klidu za Genesisem. Nijak nemluvil a ani se ho neptal na jméno, jelikož usoudil, že Genesis nebude moc důvěřivý člověk a aby na něj v lese pokřikoval otázku, jak se jmenuje, tak by ho to nemuselo zrovna moc potěšit. Raději jen běžel za ním a ohlížel se, kdyby někde viděl jiný podezřelý pohyb.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Miko
Země Železa
"Přichycenej k zemi?! Jsi snad deb*l?! Proč jsi mi to neře..."
Větu nedokončil. Ucítil přítomnost dalších lidí. A zaslechl orla na obloze. Bylo to zvláštní, narazit na takového tvora v téhle pro něj netypické krajině.
Natáhl se po svých mečích a pevně je sevřel v rukou. Postavil se vedle Saitoa. Nebyl děcko a rozhodně neměl v úmyslu se za někým schovávat.
Saitou jej oslovil první. Podle jeho reakce se znali a on jej očekával. Takže toto byl ten muž, na kterého čekali, ale jeho doprovod očekáván nebyl.
Opřel se o své meče a dával bedlivý pozor, jak se situace vyvine.
Saitou Hashu
Země Železa
Když viděl co Miko provedl, plácl se do obličeje a pak odpověděl na hulákání hulákáním.
"To je tím, že skáčeš po hubě jen tak! Ruce! Musíš tam dát ruce, nebo aspoň jednu pokud to zvládneš jen jednou! A taky musíš být přichycenej k zemi! To jsem tě učil ne?" Nebo ne, pomyslel si pro sebe a přemýšlel co ho všechno učil. Že by vynechal něco tak základního? Zrovna chtěl něco říct, když v tom si všiml že k němu kráčí ANBU a nad hlavou krouží orlice.
"Vidím, že sis dal načas..." pronesl směrem k tomu muži a sledoval jeho reakci. "A taky jsem myslel, že dojdeš sám. Co se změnilo?"
Nebylo dobré vidět Yasushiho s někým, z dob co ho znával a co se navzájem učili to byl flegmatik co se stranil ostatních.
"Miko, hlavně žádný hlouposti, okej?" ještě rychle šeptl za sebe.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země železa
Saito se rozeběhl proti němu a obešel ho fakt nečekaným způsobem.
Chvíli to vypadalo, jako kdyby ležel na zemi a najednou byl ještě rychlejší než předtím. Musel být ve fakt šíleným předklonu.
Dokonce chytil i tu pos*anou kouli co si nadhodil.
Odepnul si meče ze zad a zabodl je do sněhu. Celou dobu reptal, ale stejně to hodlal zkusit.
"Hovadina! Si myslí, že jsem nějakej zku*venej, debilní atlet nebo co?!"
Vždycky sázel spíše na hrubou sílu, než na obratnost, ale musel si přiznat, že se tomu nikdy moc nevěnoval.
Postavil se do stejné vzdálenosti, jako měl předtím Saitou.
"Tak jo, nehejbej se!"
Rozeběhl se. Povedlo se mu hodit jakousi takousi šipku, ale nohy mu ve sněhu spíše podklouzly, než že by opravdu skočil.
"A kurv..." Stihl ze sebe Miko dostat, než ze zabořil hubou do sněhu.
Vylétl z něj jako namydlený blesk. Začal prskat a vztekle plácl do sněhu. "Do pr**le! Já nejsem žádnej poje**nej had, jestli jsi si nevšiml!"
Yasushi Maeda
Zem Železa
Zamračene sledoval mrznúceho Kintara až do momentu, kedy sa pred nimi nezačali črtať obrysy mesta. Boli ešte v diaľke, no ak chcel nájsť toho koho chcel, museli pristáť skôr. Orlica priťahovala až príliž veľa pozornosti.
Skôr než tak spravili, nečakane zmenila smer. Preleteli nad miestom, kde Yasushi zahliadol pár postáv a zvrtla sa späť. Dôveroval jej zraku, preto mlčal. Nevedel, kde sa presne Saito nachádza, no vedel, že ona ho nájde a tak sa aj stalo.
"Radšej celý čas mlč, kým ti nepoviem." otočil sa varovne ku Kintarovi."Ak to vydržíš, možno dostaneš za odmenu niečo na oblečenie." pobavene sa pousmial pod maskou nad jeho mrznutím a zoskočil z chrbta svojho summonu. Pohladkal ju po zobáku a vykročil k postavám stojacim opodiaľ. Masku ANBU si z tváre nezložil. Vždy existovala možnosť, že je to len pasca.
O . o<-->o . O
Genesis Sabure
udolie
Stale bol v strehu ale videl, ze neznameho nenapalil. Bolo teda zbytocne nechavat dalsie klony. V oblaku dymu sa rozplynuli a zostal iba samotny Genesis. Nie je nepriatel? kto teda je? Co chce? Toto sa prehanalo Gensisovi hlavou, ale na tvari by mu to nikto nepoznal. Cely jeho pribeh dost usecne zrusil: ,,pekny pribeh..´´ a mlcal dalej. Pomaly mu dochadzalo, ze teraz by si mal najst nejakeho partaka aby mali vacsiu sancu prezit. A komu inemu verit, ako niekomu, kto pochadzal z rovnakej dediny? AJ ked ta dedina bola adoptovana, ako v Genesisovom pripade. Stale vsak bol v strehu a nevedel ako zareagovat. Prsalo dalej a jeho necinnost zaaskriekanim prerusil Tenkuu. Genesis na nic necakal a prehodil ponad neho lem svojho plasta aby viac nezmokol.
Ked oblohu pretal jasny blesk, Genesis uvidel celu situaciu pred sebou. priesmyk a jeho ukryt boli naplno oziarene, ale aj bez toho vedel, ze ked ho dokazal najst tento clovek, najde ho kazdy. Bolo mu to divne. Prezitie v prirode patrilo medzi jeho najlepsie schopnosti. Otocil sa a pozrel do udolia. Dalsi blesk odhalil obrovsku rozlohu udolia a Genesis bol rozhodnuty co urobi. Neznamemu povedal: ,,Idem do udolia. neviem, aky dobry si v maskovani a preziti v prirode, ale dufam ze ti to ide´´ a bez dalsich slov sa pustil pomedzi stromy, pricom sa vzdy kryl a ked sa zabylslo, lahol si na zem aby ho nebolo vidno. Bolo to dost namahave, ale on bol na namahu zvyknuty
Daisuke Yuurinshi
Vstup do údolí
Kapky deště mu stékali po obličeji a celá atmosféra působila velmi tajemně, jelikož byla celkem tma a jediné, co osvětlovalo krajinu, ve které se nacházeli, byl měsíční svit, který procházel skrze černá mračna. Daisuke si všiml, že postava v krytu nijak nereaguje a došlo mu, že něco není v pořádku. Nemusel nijak přemýšlet, jelikož z lesa vyšly tři postavy. Daisuke se porozhlédl po okolí, nikde neviděl žádné jiné skrýše, kde by se mohli schovat i ostatní a skrýš, ve které byl klon byla jasně určena pro jednu osobu. Byla vytvořený chytře, aby neměla moc slepých bodů a tak byl jedinec v bezpečí. Jelikož viděl na obloze jednoho orla, který strážil během noci, tak mu došlo, že se nemohl spoléhat na pomoc ostatních, což jasně dalo Daiovi myšlenku, že nejsou tři, ale jen jeden a zbylý jsou jen kloni. Naprosto to chápal, kdyby uměl tvořit pořádné klony, tak by raději také poslal místo sebe jednoho, ale takovou techniku ještě neuměl. To byl takový malý podnět, který mu dal tu myšlenku, že byl zřejmě trénován na jasné a rychlé útoky a ne moc taktizování a zdlouhavé útoky.
Stáli proti sobě a déšť padal dál a dál. "Ti kloni nejsou potřeba. Nejsem nepřítel." Řekl a šel pár kroků dopředu, aby nemusel křičet a neupozornil na ně, pokud byl v okolí ještě někdo další. "Po pravdě ani sám nevím, kdo přesně jsem. Jmenuji se Daisuke a jsem zřejmě z vesnice jako ty." Objasnil mu všechno co sám věděl. "Probral jsem se až když někdo odebral kameny, které mě uvěznili v mém vlastním hrobu a pak ta osoba utekla a já žiji jen díky ní." Poté jen stál a sledoval reakce chlapce před ním. Rozhlížel se kolem sebe a pak znovu zastavil svůj pohled na Genesisovi. "Vlastně hledám někoho, kdo by putoval se mnou. Pro lidi bez vesnice není zřejmě bezpečno a vidím, že jsi mladý jako já, takže bychom si mohli vzájemně pomoct než se naše cesty někde rozdělí."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
země ohně
S ostražitostí sledoval jak okolí, tak boj. V jednu chvíli se zdálo, že jsou nepřáteli obklíčeni, Kenzo ale záhy poznal, že jde o klony. K velkému překvapení pochopil, že si toho všiml i ten kluk. Jeho zjištění mu však nebylo moc platné. Na soupeře pořád ztrácel jeden krok.
Kenzo Chvíli přemýšlel, že by chlapci přeci jen pomohl, ale byl zvědavý, jak si povede dál.
Další věc, která jej velmi překvapila, byla pohotová přizpůsobivost té holky. Ihned začala mapovat terén, čímž bylo znát, že i přes svůj útlý věk má jisté zkušenosti s bojem. Chvíli přemýšlel, že by se k sobě přitiskli zády a mohli se tak krýt. Vzhledem k tomu, že ji moc neznal, raději tu myšlenku zavrhl, aby jej nepřekvapila kunaiem v žebrech.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Genesis Sabure
vstup do udolia
Hliadkovat dlho nevydrzal, unava ho nakoniec premohla. SPoliehal sa vsak na Tenkuua a tak zaspal. Snivalo sa mu o tom co sa stalo posledne dni a zobudil sa na obraz horiaceho mesta a vykrikov vrazdenych. Niezeby ho to trapilo, ale kricali tak hlasno, ze sa to nedalo vydrzat. Ked sa vsak prebral, zistil, ze to nekricali oni, ale bol to skrekot Tenkuua, ktory bol priamo pri nom. Videl, ze je cely mokry a vonku prsi. Hned si uvedomil, ze musel lietat ja v dazdi a zakusol si do pery. Bolo stastie, zze vobec pristal a hlavne kazdy, kto uvidi orla v dazdi, tak moze nabrat podozrenie. Hladkal ho po hlave ked odrazu mu jedno lanko pripevnene na prste trhlo prostrednikom do strany. Bleskovo sa otocil tym smerom, kde pasca, na ktoru bolo lanko pripevnene. Videl nejaky jemny tien a pozrel sa na Tenkuua. V jeho ociach videl, ze presne preto ho zobudil. Na nic necakal, spravil pecate a vytvoril klon, ktory vyzeral ze spi. Genesis si opatrne zobral veci a zmizol z ukrytu.
Videl, ze neznamy sa blizi a ked nanho zakrical, bolo mu jasne, ze jeho ukryt je prezradeny. Klon sa vsak nehybal a nechal dotycneho ist blizsie. Ked sa ten vsak nehybal, nadobudol Genesis podozrenie. O co mu ide? Keby on stretol niekoho neznameho v cudzej krajine, najskor by ho odzbrojil a az potom by sa pytal. tento to orbil inak. Bola to pasca? Genesis bez emocie dalej sledoval situaciu a uvazoval co robit. Bolo mu jasne, ze prilis sanci by nemal, este toho tolko nenatrenoval. Musel co najskor najst niekoho kto mu pomoze. Napriek tomu vsak strach neprejavoval a vymyslel plan. Musel pouzit nejaku iluziu. Opatrne vytvoril dva obycajne klony a poto na ne pouzil henge. SPolocne vsetci traja vysli z ukrytu. Genesis si neuvedomil, ze este stale ma celenku Taki. Aby neprezradil, ze su to klony tak im nahlas povedal: ,,Hovorit nechajte mna...´´ Oni len prikyvli. Genesis sa otocil na neznameho a prezrel si ho. Zrak mu skoro okamzite spocinul na symbole Taki, ktory mal neznamy tiez na sebe. Napriek tomu bol Genesis stale opatrny: ,,Kto si a co tu chces? Vidim, ze si z Taki...alebo toho co z nej zostalo..´´ povedal uplne ladovym hlasom bez stipky emocie, ktory mohol neznameho prekvapit. Bolo to ako naraz kovu o kov a Gensis ani tentokrat nezaprel svoj prejav, ked hovoril absolutne skratkovito.
Daisuke Yuurinshi
Vstup do údolí
Sledoval několik orlů, kteří poletovali nad lesy, kterými právě procházel. Byli to orli, které ještě nikdy neviděl - nebo si alespoň nepamatoval, že by je kdysi nějak viděl. Celé jeho tělo bylo jakoby vůbec nebylo jeho, ještě ho plně neovládl. Poslední, co si pamatuje jsou padající kameny nad jeho hlavou. Poté už jen vidí, jak někdo odebral kameny z hrobky, která se pro něj vytvořila kvůli pádu budovy, ve které zrovna stál. Někdo odendal kameny, které zatarasily východ pro Daisukeho. Daisuke ležel asi dva dny pod hromadou kamení a nemohl se hnout, byl v bezvědomí, jelikož neměl přísun k potravě a k vodě. Jakmile mu někdo odendal kameny, které mu blokovaly tělo, tak se pomalu probral k životu, jelikož spatřil světlo, které mu dalo sílu k životu. Jeho oči viděly rozmazaně a tak neměl šanci vidět osobu, která mu pomohla - viděl jen to, jak osoba utekla pryč. Asi si myslela, že je Daisuke mrtvý, což nebyl.
Jakmile se dostal z kamení, tak nechápavě hleděl na nějakou zničenou vesnici. Nic si nevybavoval, jediné, co se u něj projevilo byla chuť po soubojích. Došlo mu, že zřejmě ztratil paměť a má v sobě jen zakotveno to, co dělal dříve, což právě znamenalo souboje. Co se tu stalo a kdo vlastně jsem? Pomyslel si nechápavě a pomalu se doploužil k nějakému prasklému potrubí, ze kterého vytékala voda. Lehce se napil, ale nejdříve vodu vykašlal, jelikož byl bez vody 2 dny a teď se zprudka napil. Po chvíli se napil znovu, ale pomaleji. Pomalu začal chodit kolem trosek a hledal jídlo nebo jiné užitečné věci. Pak se však začal prohledávat, zda u sebe nemá něco důležitého. Ah, tady něco je. Pomyslel si, když z kapsy vytáhl něco jako peněženku, kde na papírku bylo napsáno pár základních věcí, které by pomohli k identifikaci jeho těla, kdyby zemřel. Asi jsem vždy uvažoval o tom nejhorším. Rozevřel papírek a uviděl zde své jméno.
Opustil zřejmě svoji rodnou vesnici, aniž by vůbec věděl o jakou jde a vydal se na cesty. Věděl jen své jméno a nic víc. V průběhu jeho pochodu za lepším životem si začal vybavovat pár svých vzpomínek. Vzpomněl si, že kdysi přísahal, že zabije svého otce, jehož jméno si však nepamatuje a vidí jen jeho obličej před sebou. Dále si vzpomněl na techniky a styl boje, který ovládal. To se mu vybavilo díky tomu, že ho napadl nějaký tulák a on ho pomocí technik zneškodnil.
Orli, pokud jsem je nikdy neviděl, tak jsem zřejmě nikdy nebyl na krásnějším místě, protože orli jsou něco tak krásného. Pomyslel si, když procházel krajinou a na zádech měl dva Fuuma shurikeny. Už se stmívalo a z ničeho nic začalo pršet, když Daisuke šlápl do jakési pasti, která se najednou spustila, ale jelikož pršelo, tak se narušila a nedocvakla Daiovu nohu. Daisuke se začal rozhlížet kolem sebe a na obloze viděl však jen jednoho orla, který poletoval i přesto, že pršelo. Něco tu nehraje. Zřejmě to nejsem sám. Pomyslel si a pomalu procházel okolí, když v dálce uviděl jakýsi kryt, kde zřejmě někdo nocoval. Daisuke nebyl nijak nepřátelský a tak pomalu vylezl z křoví a šel směrem k tomu krytu, kde spal Genesis. "Hej!" Zvolal Daisuke a čekal až se ten dotyčný probere.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Naitaki Kensei
země Ohně
Ozval se výbuch. Naitaki sledoval co se stalo , jestli je nepřítel rozmetán na kusy ,nebo se nepřítel vstihl vyhnout.
Pak když se rozplynul kouř tak se Naitaki podíval na místo výbuchu.
Nebyl žádné stopy po tom že by se tam někdo rozletěl na cucky.
Naitaki se začal obávat nepřítele ,protože od jeho objevení ještě nikdo ho neviděl a dokonce se vyhnul skvělé pasti.
Naitaki šáhl pro jehly ,ale pak dostal strach ještě větší ,když zjistil že mu došly.
Nepřítel jako by to vycítil a vrhnul se proti němu.
Naitaki uhnul. Hned nato se Naitakimu řítil do zad.
Naitaki se zase sotva uhnul. A než se vstihl vzpamatovat tak
se nepřítel hnedka rozběhl proti Naitakimu ze předu.
Kdyby se někdo koukal zdálky tak by viděl jak se mihají stíny z keří do keří .
Naitakimu došlo že jsou to jen klony.
Zase se nepřítel rozběhl zezadu .
Naitaki se skrčil a podrazil mu nohy. Než se stihl podívat kdo to byl tak stal v obláčku dýmu.
Naitaki rychle vyskočil ,protože byl oslepen a stal se snadným cílem. Nepřítel vyskočil hned za ním.
Naitaki spatřil žlutočerný plášť.Do obličeje mu neviděl.
Zaútočím na něj přímo kloni přece jsou slabší.
Naitaki dopadl na větev a odrazil se od ní.
Letěl přímo na nepřítele.
Naitaki se napřáhl pravou rukou a chtěl ho odrovnat prudkou ránou po obličeji.
Jenže nepřítel se se úderu vyhnul. Následovalo několik rychlých ran do Naitakových ledvin a pak se nepřítel ve vzduchu rychle přetočil a prudkým úderem poslal Naitakiho k zemi.
Země Ohně
Kenzo si před ní stoupl a naznačil jí,aby neútočila.Kývla na souhlas,nebyl to jejich boj takže by se neměly vměšovat.Taky si nepotřebovala přidělávat další problémy,stejně jich měla dost.Kunai si ale v ruce pro jistotu nechala,otočila se zády k tomu klukovi a sledovala okolí.Stejně tak udělal i Kenzo.kdyby je někdo napadl ze zadu,byli by tedy připraveni.
Země ohně
Ihned, jakmile se zorientoval v situaci před ním. ustoupil o pár kroků zpět a sledoval počínání útočníka a toho výtečníka z vesnice. Když pustil Yakumo, Kenzo se k ní pomalu přesunul. Protože nyní stál před ní, stačilo mu pouze natáhnout paži ve znamení, aby neútočila. Poté k ní nahnul hlavu, aby jí v klidu řekl: "Tohle není náš boj. Nebudu se v něm angažovat a tobě bych radil to samé." Poté svou ruku opět stáhl k sobě a rozhodnutí, zda tomu chlapi pomůže, nebo ne, nechal jen na ní.
Aby se však nestalo cokoli, co by je mohlo dále překvapit, pro jistotu prozkoumával okolí. Kdyby někdo zaútočil, měli by být ve střehu a případný útok odrazit. Právě o to se nyní snažil Kenzo.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484