Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Douji Hachirou
stretnutie s timom Hajin
Sledoval ich dalej, ale vedel, ze je lne otazkou casu, kedy ho objavia. Jeho podozrenie sa potvrdilo, bol skratka prilis napadny a po divocine sa este nevedel pohybovat tak ako skuseny stopar. Bielovlasy ninja, ktory sa zdal byt senseiom ho hned zacul. Nemal teda na vyber a musel vyliezt zo skryse. Vyskocil teda, ale nie priamo pred nich, drzal si odstup. Vedel, ze ked dojde na suboj, nema sancu to prezit. Nehodlal sa vsak vzdat lahko. Pozrel sa na nich aby si ich lepsie prezrel. Bolo na nich nieco zvlastne. Nezdali sa mu ako ninjovia z nejakej dediny ale bol to len jeho pocit. Musel sa vsak predstavit:
,,Som Douji Hachirou. Hladam niekoho, kto by mi pomohol ale neviem, kto ani odkial ste vy...´´
Hajin Tori
Zem Ohňa
Cara znova pokračovala bez námietok. Buď na ňu bol príliš mäkký alebo sa učila sakra rýchlo. Keďže však bolo vidieť, že sa stále snaží, nepovedal nič až kým sa neozvala Cara sama. "Ujde to," odpovedal, "teraz zač-" náhle sa odmlčal. Neboli sami. Divoké zviera by počul stále, to by po vydanom zvuku nezastavilo a predátora by zase nepočul vôbec. Niekto ich musí sledovať!
"Ak nechceš prísť o hlavu, výjdi von a predstav sa," prehovoril a otočil sa smerom odkiaľ začul prenasledovateľa.
Láska a mier!!!
Douji Hachirou
za hranicami zeme vody, sledovanie timu Hajin
Dalej putoval po krajine a nikoho nestretaval. A ked uz ano, tak utiekol alebo sa skryl. Bol lovec a zaroven korist, bolo to prenho nieco nove. Ale nelutoval toho, mohol si robit co chcel. Ziadne pravidla, zaidne rozkazy. Napadlo ho, ze ekd chce niekoho stretnut musi sledovat krajiny. NAjlepsie by bolo sledovat nejakuc estu pri hraniciach. Ved na hraniciach najde najviac ninjov. Bolo by sice nebezepcne stretnut tu tim na misii ale musel to risknut.
Siel teda jednym smerom a dosiel na hranice so zemou vody. Niekolko hodin v kuse pozoroval cestu, ale nikoho nevidel. Uz ho to nebavilo, ked zacul nejake hlasy. Skryl sa este hlbsie a videl dve postavy. Jedna drzala v ruke nejaky biely kunai a okolo neho nieco iskrilo. Vyzeralo to ako blesk....Nevedel, co su zac a tak ich musel sledovat. Ako cih sledoval, zdalo sa, ze to nebudu obycajny ninjovia. Nevedel ako sa k nim priblizit tak ich sledoval stale dalej. Snazil sa byt potichu ale sem tam pod nim praskla nejaka vetvicka a vtedy sa zastavil a strpol.
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Zatvárila sa sklamane, keď nedostala takú pochvalu, na akú bola zvyknutá od svojho bývalého senseia, ale neprehovorila ani slovo. Namiesto toho, aby sa sťažovala, len prikývla a s novou dávkou odhodlania pokračovala v tréningu.
Tentoraz jej to išlo už o niečo rýchlejšie, ale napriek snahe sa jej nepodarilo zničiť kunai na prvý pokus.
Po pár nepodarených pokusoch, keď to už chcela vzdať a vyžadovať sa oddychu, zahryzla si do jazyka a dala tomu ešte jednu šancu.
Sústredila sa na svoju chakru, presunula ju do dlaní, z dlaní do kunaia. Dala si pozor na to, aby jej nebolo príliš veľa, ani príliš málo. A keď ním udrela do oceľového kunaia a ten sa rozpadol, natešene pozrela na Hajina.
"Môže byť?"
Douji Hachirou
cesta z Kiri do zeme ohna
Bolo to uz par dni, ale este stale sa nemohol dostat z blizkosti Kiri. Vedel, ze si musi pohnut, ale stale sa naokolo niekto potuloval a nevedel, ci nejdu priamo po nom. Cestovat tak mohol iba v noci, co nebolo zrovna jednoduche.
NAkoniec to zvladol. Hoci ho takmer zazrel nejaky jonin, ale v poslednej chvili sa srtihol skryt a azcal sa plazit prec. Pocul za sebou kroky a tak pridal. Hodil sa do priekopy a videl enjake nohy. Nastastie potichu smerovali dalej a nie ku nemu. Nenasiel ho. Nevahal preto a spustil sa este nizsie a tak pokracoval v ceste. Po par hodinach cesty uz bol dost daleko od dediny. Otocil sa ku nej a potichu si hovoril. ,,Nieje to naposledy, co ta vidim. Raz-raz sa vratim. Vtedy ale uz budem dost silny na to, aby som sa nemusel pred nikym skryvat. Dojdem a znicim kazde jedno nariadenie alebo rozkaz, ktorymi sa ma budu snazit obmedzi. Prisaham.´´ Otocil sa na pate, poupravil si zbrane na chbte a vyrazil prec.
Niekolko dni sa tulal po svete. Nevedel kam ide ani co bude robit. prezival tym, ze sem tam zobral nejaku pracu alebo si ukraddol jedlo. Takto putoval a nevedel kam. Nevedel co ma robit, ale vedel, ze by si mal najst niekoho kto mu pomoze splnit jeho sny a najst silu. Kazdy vecer si opakoval to, co ho sensei stihol naucit. raz azcul nejake kroky tak nevahal, sustredil chakru do noh a vyliezol na strom. Pousmail sa, ked si spomenul ako ho sensei ucil chodit po stromoch a po vode. Viac ho uz naucit nestihol. Pockal dokial to utichlo a potom pokracoval dalej v ceste. Spoliehal sa, ze na niekoho silneho, kto ho enbude chceit iba zajat, narazi.
Miko
Země Železa
Vycítil z těch dvou radost. Nevěděl z jakého důvodu jsou veselí, ale moc se mu to nezamlouvalo. Prostě lidem nerozuměl.
"Snad někdy jindy."
Odstoupil od sněhuláka, otočil se a pomalým krokem se vydal pryč.
Při tomhle počasí tu sněhulák bude stát třeba i dva týdny. Jenže on tolik času neměl.
Sklonil se a začal sníh cpát do čutory.
Jestli se do dvou dnů odsud nehne, tak odejde a půjde po svých. Nemohl trčet v téhle zmrzlé díře světa, měl před sebou spoustu věcí, které musel udělat a zatím se nikam nepohnul.
Hashu Saito
Země Železa
Když poměřil podobu sněhuláka a fotky, musel uznat, že z toho kluka by byl slušný sochař. Na jeho poznámku o tom, že by měli jít nijak zjevně nereagoval. On sám nic necítil, ale ohledně pocitů Mikovi věřil, když je někdo slepý, z nějakého důvodu si tyhle "6. smysly" vytrénuje. Pak na Tenna cukl obličejem jako že chápe, proč se směje, ale ať si dává pozor. "Ještě bys jí měl udělat ruce." řekl Mikovi a nekomentoval to, že obvykle nemívají sněhuláci takové obličeje, že podobu jim dodává nějaký detail, který se hodí jen na jednoho člověka a ne, že udělá bustu něčí hlavy.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Ten pohled ho úplně vytrhl z koncentrace. Vidět shinobiho, který se nad všechny víceméně povyšoval, klečet na zemi a stavět sněhuláka, byl úžasný. Zůstal stát na místě a bez mrknutí na ten výjev koukal.
Snažil se potlačit smích, ale při pohledu na Saitouovi koutky musel vytáhnout kapesník a začít dělat, že smrká, protože jinak by vybuchl.
Opřel se o strom a jen dál koukal. Nic víc.
Miko
Země Železa
Řídil se Saitoovou radou a počínal si poměrně dobře. Alespoň dle sebe.
Tři velké sněhové koule stály na sobě jak měly. Miko vztáhl ruce k té nejvyšší představující hlavu a začal ji tvarovat.
"Oni mohou mít tváře..." Zašeptal potichu.
Tvář měla mít podobu Arisu. Její tváře se dotýkal často. Detailně si pamatoval každý její rys.
Když skončil, sáhl do jedné z kapes kabátu a vytáhl z ní malou fotografii a podal ji Saitoovi. Až na vlasy byla podoba poměrně zdařilá.
Svíravý pocit se mu vrátil. Nevěstilo to nic dobrého.
"Neměli by jsme tu být. Něco se sem blíží."
Ami Kanura
Poblíž hranice Země Ohně
Když se Mahiru po 3 hodinách zase zhroutil kvůli vyčerpání, Ami ho zase sebral a odnesl zpět do tábora. Bylo jasné, že ten kluk bude věci dělat srdcem, ne hlavou, jinak by se nikdy takhle nezřídil. Ovšem na druhou stranu musel Ami přiznat, že to byl poměrně dřič a techniky se do něj nasávaly jako voda do písku. ovšem, nemohl si odvolit aby tohle pokračovalo. Možná to dělal, protože nikdy nebyl pořádně vycvičen, učil se nejspíš sám a nikdy ho nikdo pořádně neučil. Ami klidně čekal než se Mahiru vzbudí a mezitím připravil jídlo a také plán výcviku, kterým bude muset Mahiru projít, než budou pokračovat v tréninku.
Hashu Saitou
Země Železa
Saitou měl co dělat, aby se nezačal smát. Možná to bylo tím, kde a jak vyrůstal, ale připadalo mu téměř nemožné, že by někdo nevěděl jak se staví sněhulák. "Teď uděláš druhou ale menší a pak ještě třetí zase o něco menší než předešlé dvě a nakonec je dáš na sebe." Kdžyž to říkal, létaly mu koutky nahoru, ale díky bohu se mu povedlo udržet normální hlas jako by se nic nedělo a snad poprvé za tu dobu co poznal Mika byl rád, že nevidí, jinak byse určitě vztekal, že z něj má Saitou srandu.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hajin Tori
Zem Ohňa
Dievča to očividne nezvládalo, aspoň na začiatku. Nezvdávala to však, a ani ju nenapadlo obťažovať Hajina s tým, že jej to nejde. Učí sa rýchlo, pousmial sa. Keď sa jej cez všetku snahu nepodarilo ani z polovice to, čo mala za úlohu, Hajin čakal, že to vzdá. Nestalo sa, Cara pokračovala ďalej. Bola tak sústredená, že si zjavne ani nevšimla, ako dlho už putujú. Neprešli však takú vzdialenosť, ako plánoval. Cara ho očividne brzdila. Nič však nepovedal. Bol ticho až kým Cara nevypustila štastný pazvuk.
"Musíš to spraviť rýchlejšie. Takto je to v boji nepoužiteľné. Pokračuj." mohlo to vyzerať ako kritika, ale všímavý človek by si mohol všimnúť, že ju svojím spôsobom vlastne pochválil. Kritiku by vyjadril činom, nie slovom.
Kintaro Ouro
Na ceste do Zeme Železa
Tak poď, snažil sa vykríknuť. Miesto z toho mu však z hrdla vyšlo len chrapľavé zahrčanie. Nestíhal z dychom a jeho telo si zjavne zmyslelo, že rozprávanie teraz nie je podstatné.
Nemal už šancu sa Yasushimu vyhnúť, ledva sa stihol postaviť a Yasushi už bol takmer pri ňom pripravený zaútočiť. Nemal šancu uhnúť sa a ako zistil minule, ani sa brániť. Napadla ho jediná vec. Vytiahol z puzdra na zbrane jeden kunai s výbušným lístkom a hodil ho do zeme medzi seba a Yasushiho. Ten bol rozbehnutý, keby sa výbuchu uhol, bol by to skutočný zázrak.
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Kráčala pomalšie ako Hajin a tak mierne zaostávala. Sústredila sa na úlohu, ktorú jej zadal a to bolo v tej chvíli podstatnejšie ako udržať krok s mužom.
Našťastie sa dokázala sústrediť na svoju chakru a jej presun aj popri chôdzi. Mala totiž už za sebou nejaký ten tréning, takže mala vlastne šťastie, lebo by Hajina asi rozčúlilo, keby sa kvôli nej museli ešte viac zdržovať.
Postupne presúvala svoju bleskovú chakru do ruku, potom do dlane a z dlane do normálneho kunaia. Zakaždým však spravila nejakú chybu a ľadový kunai bol ešte stále celý. Raz zakopla, neskôr sa prestala sústrediť a raz neodhadla množstvo chakry. Nemienila to však nechať tak a s každým neúspechom sa snažila čoraz viac a viac.
Až nakoniec po niekoľkých neúspešných pokusoch, prišiel ten moment, kedy sa ľadový kunai nalomil a Care šťastím zažiarili oči a rozjasnila sa jej celá tvár.
"Yay!" zvýskla natešene.
malé jezírko uprostřed země ohně
Sledoval, jak se k němu chlapec jistými kroky přibližuje. Byl rád, že nemusí ztrácet čas s tréninkem chůze po vodě. „Dobře. Přejdeme k věci. Naším prvním úkolem bude, aby jsi perfektně ovládl koncentraci chakry tak, aby jsi ji zbytečně neplýtval." Popošel kousek od Akiry a pokračoval. „Trénink bude prostý. Budeš stát na vodě a přitom se pokusíš použít některou ze svých naučených technik. Možná to zní jednoduše, ale výsledek uvidíš za chvíli." Poté se otočil zády k Akirovi a dodal:„Až se udržíš na vodě, nebo budeš chtít radu, přijď za mnou. Budu cvičit tamhle u těch keřů."
Nečekal na otázky a odešel. Vše, co potřeboval vědět, zaznělo. Ač to bylo podivné, vlastně na tom byli oba stejně. Oba dva se stále učili nové techniky, nové způsoby, nové styly boje. Až na jeden fakt, že Kenzo si tímhle už kdysi dávno prošel.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Mahiru Mazekani
Hranice Země ohně
"Fuubaku Houjin. Hmm. No snad to nebude tak těžké." Řekl si Mahiru a začal si prohlížet, každý ze čtyř lístků. Posadil se do prostřed čtverce a soustředil se. Nashromáždil čakru. Jakmile, si myslel, že jí má dostatek, začal skládat pečetě. "Fuubaku Houjin." Díval se kolem sebe. Čekal nějakou reakci. "Bunshin no Jutsu." Vytvořil jeden klon vedle čtverce. Ten se vydal k Mahirovy. Jenže se nic nestalo. "Sakra. Asi málo čakry." Pomyslel si mladík. Znovu se soustředil. Opět složil potřebné pečetě, klon znovu přešel přes čtverec a zase nic. Takhle to zkoušel přibližně tři hodiny. Jenže už byl celkem vyčerpaný. "Tak naposledy." Mahiru soustředil poslední čakru co měl. Poskládal potřebné pečetě. "Fuubaku Houjin." Podíval se kolem sebe, trochu se mu zatočila hlava, tak se podepřel rukou. Klon se k němu začal blížit. Jakmile prošel čtvercem zbyl po něm jen obláček kouře. Mahirovi se podlomila ruka a padal na zem. "Moc jsem vyčerpal čakru." Bylo to poslední na co pomyslel než omdlel. Jediné co uviděl byla záře, poté nastala tma.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Má pravdu asi bych si měl dát pozor na to co komu říkám." řekl si Akira pro sebe a dál Kenza poslouchal.
"Ten luk by měl být podle legend co mi říkával můj otec nezničitelný. Má to být nějaký vzácný dračí luk co by měl dokonce katon posilovat. Proto ho sebou nosím. Ostatně ale můžeme teorie mého otce ozkoušet, jen se obávám, že moje techniky katonu nejsou dost silné aby vůbec luk nějak poškodili." odpověděl Akira. Kenzo po chvíli vytáhl mapu s tím, že chlapci ukáže, kam povede jejich cesta. Akira pochopil, že asi budou pátrat po Kenzově minulosti, z čehož usoudil, že si Kenzo možná nic nepomatuje, ale chlapec se v tom nechtěl vrtat a tak to nechal být.
Cestovali dál na místo, které mu Kenzo ukázal na mapě. Když dorazili k vodní ploše, tak našli jeskyni v které se zabydleli a Akira obstaral oheň. Byl zvyklý to dělávat a jeho katon se k tomu krásně hodil.
Ráno se dali do trénignu. Kenzo chtěl po chlapci nejdřív vidět uplné základy jako je chůze po vodě. "Já sem v podstatě vyrůstal v lese a od mala lovím, takže chůzi po vodě mě otec naučil hned jak sem ukázal předpoklady k tomu, že bych se mohl někdy stát shinobim." znělo to trochu vychloubačně, ale Akira byl velmi pyšný na to co se naučil od svých rodičů. Mezitím co mluvil došel doprostřed rybníka. Při chůzi se ale sakramentsky snažil aby neudělal chybu a neztrapnil se.
Miko
Země Železa
"Abych něco...zábava?"
Bylo to něco, co člověk dělal pro zábavu. Nejspíš to nemělo žádný praktický využití, přesto...
Co on kdy vlastně dělal jen tak? Vždy se zdokonaloval v tom, k čemu byl vychován. Udržoval své vybavení. A pak zde samozřejmě byly potřeby jako jíst a spát. Tohle dělal do doby, než potkal Jí. Vzali mu ji a on se musel vrátit do starých kolejí. Dokud neutekl. Teď byl svým vlastním pánem a mohl se rozhodovat sám za sebe. Mohl si dělat co chtěl. Třeba i postavit sněhuláka.
Netvářil se nijak nadšeně, protože hrabání se ve studeném sněhu ho nijak nelákalo, ale jeho obličej se po chvíli vyjasnil.
"Fajn!"
S těžko zadržovaným nadšením poklekl do sněhu a začal dělat kouli.
Pak se najednou zarazil. "A co mám sakra dělat dál?!"
Hashu Saitou
Země Železa
To jak se Saitou zatvářil bylo téměř nepopsatelné. Ale díky tomuhle začínal konečně chápat Mikovu psychiku. Ten kluk neměl dětství, v podstatě nikdy nedospěl. Ne, to byla špatná úvaha, on nikdy ani nezačal stárnout. Ten kdo ho vychovával z něj udělal dospělého už od narození. "Sněhulák... ještě lépe, co kdybys jednoho zkusil udělat? K čemu to je? Je to prostě... no abys něco dělal, pro zábavu nebo já vlastně nevím k čemu to je." Pak se podíval na okolní sníh a vzpomněl si, jak udělal sněhuláka kdysi a pak ho předělal na karikaturu svého otce. Dokonce zašel až tak daleko, že svému otci ukradl meč a dal ho sněhulákovi. Když na to jeho otec přišel, byl bez sebe vztekem, za to, že ho tak ponížil a za to, že mu zničil meč, protože než ho našel, stihl chytit rez. Když si na to tak Saitou vzpomněl, napadlo ho, jestli nemá pořád na zadku obtisky toho meče... "Tak co, jdeš do toho?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Zvedavým pohľadom hľadela na Hajina. Zdalo sa, že o niečom premýšľal a Cara sa neodvážila vyrušovať ho. A tak sem tam do úst vložila kúsok jedla a trpezlivo čakala, čo sa bude diať.
Keď vstal a oznámil, že odchádzajú, drobná blondýnka bez protestov vyskočila na rovné nohy, pripravená splniť akýkoľvek príkaz. Predsalen tento muž ju istým spôsobom zachránil, nebolo by správne správať sa k nemu drzo. Cara to dokonca nemala ani v povahe, vždy slušná, poslušná a dobrá.
Kráčala vedľa muža, nohami prepletala ako najrýchlejšie vedela, aby nezaostávala. Bez zbytočných slov od neho zobrala ľadový kunai, z puzdra na opasku vytiahla obyčajný kunai a jeho rukoväť zovrela v dlani.
Popri chôdzi sa sústredila na svoju chakru, na to, ako prúdi jej telom, na jej množstvo a silu. Pomaly ju presúvala do ruky, do dlane a z dlane ju vpúšťala do oceľového kunaia.
Keď mala pocit, že v oceľovom kunaii je dosť chakry na to, aby rozbil ten ľadový, udrela ním po ľadovom kunaii, ale veľmi mu neublížila. Objavila sa na ňom len drobná štrbina a Cara sklamane našpúlila pery.
Yasushi Maeda
Na ceste do Zeme Železa
Jeho útoku sa vyhol, čo ho potešilo no musel konať rýchlo aby ho Kintaro netrafil. Prudko sa odrazil dozadu, dopadnúc späť na nohy o pár metrov dozadu. Tentokrát však nenechával Kintarovi žiadny čas na premyslenie protiútoku. Kým sa Kintaro zdvihol zo zeme, vyrazil oproti nemu, nedávajúc mu inú možnosť ako prebiť sa cez neho. Prvý kunai bol blízko, bol rozhodnutý ho preňho pustiť ak mu ukáže, že má aspoň trochu potenciálu v sebe, no napriek Kintarovej vyčerpanosti ho údermi šetriť nechcel.
"Bráň sa!"skríkol keď sa doňho pustil.
O . o<-->o . O
Miko
Země Železa
Tenno mu odstrčení samozřejmě oplatil a vydal se pryč.
"Já ještě nic vyřizovat nezačal! Navíc není co..."
Sám se otočil a zmizel mezi stromy. Nezmizel ale úplně. Jeho nadávání bylo slyšel po celém okolí.
"Ku*va, musím jít dál a přitom trčím tady v týhle zas*aný díře s volem co si chce hrát na senseie a jeho pejskem!"
Pak si vzpomněl, že Tenno od té šaškárny odešel dřív než on.
Možná to nebyl tak poslušný pejsek, ale to neměnilo nic na tom, že byl vlezp***lka.
Rozčiloval ho i sníh všude kolem. Pro něj neviditelný, chladný tak moc až se zařezával do morku kostí.
Lidi tvrdili, že pohled na čistě bílý sníh je něco úžasného, ale co vlastně byla bílá?
Děti také stavěly ze sněhu různé postavy, říkalo se jim sněhuláci. On sám nikdy žádného nepostavil, k čemu by mu to taky bylo?
Kopl do sněhu před sebou a rychlým krokem se vrátil zase zpátky k Saitoovi a vyštěkl na něj.
"Jak se staví sněhuláci a k čemu je to dobrý?!"
Masamoto Tenno
"Víš ty co? Už mě začínáš nudit. Tak si to tady vyřiď sám, já se zatím budu věnovat jiným věcem." Odstrčil ho od sebe a objevil se u stromu na okraji.
Nehodlal tady ze sebe dělat blbce jenom proto, že mu to někdo nařídí. Bylo mu to jedno. Pokud si tady Miko chtěl vybudovat sólovou kariéru, tak budiž.
Ale proč on má pořád poslouchat ty jeho kecy. Samá sebelítost, urážky a ani jedno kloudný slovo.
Opět se pustil do tréninku vodního klonu.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
"Fajn, vidím, že jsi se uklidnil. na tom budeme pracovat postupem času. Teď musíme dohnat to, co neumíš. Další technika je taktická, takže sama o sobě nemá moc využití, pokud ji nenačasuješ perfektně." S tím vstal a mávnutím ruky naznačil Mahiorvi aby ho následoval. Pomalu došel do lesa a šáhl do kapsy, ze které vytáhl čtyři lístky. Sice vypadaly jako výbušné, ale vůbec nebyly, Ami by nedovolil Mahirovi trénovat s něčím tak nebezpečným na jeho úrovni, to by se rovnalo vraždě. Všechny lístky rozmístil do čtverce okolo nich a pak postupně předvedl pečetě potřebné pro aktivaci jutsu. "Pamatuješ si to? Tahle technika se jmenuje Fuubaku Houjin, jakmile ji aktivuješ, překročení pomyslného čtverce kolo nás by vyvolalo výbuch. Toho se ale neboj, tyhle lístky se jenom trošku rozzáří jakmile se ti to povede." S tím Ami vyskočil do vzduchu a posadil se na větev nad Mahirem.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Mahiru Mazekani
Hranice Země ohně
"Hm to se mu lehce řekne." Pomyslel si Mahiru. "A jak to mám udělat?" Zeptal se, ale učitel jen mlčel. "Takže mám mít klidnou hlavu, ale jak?" Mahiru se zadíval na oblohu. "Kdybych mohl být mrak, to bych si plul po obloze, volně, bez starostí nebo vítr, klidný a agresivní zároveň." Jak přemýšlel o mracích a větru Mahirova čakra se zklidnila. A pocítil to i on sám. "Hm. To je zajímavé." Pomyslel si. "Bunshin no Jutsu." Vedle Mahira se objevil klon. Zkusil to ještě pětkrát a rázem tam bylo šest klonů. "Hm. To by mohla stačit. Snad mě teď naučí nějakou útočnou techniku." Řekl si pro sebe mladík.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Miko
Země Železa
Svým nárazem zválcoval Tenna jak prase pytel šrotu a oba skončili ve sněhu. Když vstali, Miko do něj strčil rukou.
"Nepleť se mi hňupe, to jsi se nemohl objevit někde jinde?!"
Saitovy úšklebky neviděl, ale jeho kecy slyšel dokonale.
"Drž zobák Saito! Já se tu nesnažím o nějakou deb*lní týmovou spolupráci! Já jsem sólový hráč, nepotřebuju s váma dvěma vycházet a nikdy jsem o nic takového neprosil, tak si ty kecy nech a přestaň mě hodnotit. Nehodlám hrát hru na senseie a žáčka!"
Saito byl předvídatelný. Naštve se a oba je zkusí zmlátit, jeho samotného však o něco víc. To za ty řeči. Pořád se nezbavil té nechutné samurajské disciplíny a sám ji po všech vyžadoval.
Miko se ale podřizovat nehodlal. Nikomu a nikdy.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
"Bunshin je v pořádku, ale tvoje hlava ne." řekl klidně Ami a ani se u toho nehnul. "Na tvojí úrovni ti vztek pomůže, ale jak budeš sílit, tak se stane tvojí zkázou. V boji dvou vyrovnaných soupeřů zvítězí ten, který bude schopen lépe zvážit situaci a ne se do všeho vrhnout po hlavě." řekl, sebral klacek co byl vedle něj a trochu s ním porovnal oheň. "Takže ještě párkrát vyzkoušej bunshin no jutsu abys v tom získal cvik a pak začneme s něčím jiným. A tentokrát se u toho zkus udržet chladným."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kenzo poslouchal a nestačil se divit, co vše mu chlapec říká navzdory tomu, že se vůbec neznají. Co kdyby se jejich plány křížily, nebo by byl tajný ninja, jak dlouho by pak Akira přežil? No, v tuto chvíli měl štěstí. Kenza momentálně vesnice nezajímaly.
„Máš extrémistické názory. Pro tvé vlastní dobro bych je neventiloval, dokud nebudeš opravdu velmi silný a schopný ubránit se proti ostatním s jiným názorem." chvíli přemýšlel nad dalšími věcmi, které mu pověděl a nemohl se zeptat na jednu věc, kterou opravdu nechápal.„Říkáš, že chceš vytvářet šípy z čisté chakry ohně. To je samo osobě velmi složité a těžké. Nicméně nic, co by se po pár letech nedalo zvládnout. Jenom nechápu, k čemu ti potom bude luk. Takový šíp totiž stejně nenatáhneš na tětivu, protože by ti nejspíš celý luk shořel." Když se nad tím zamýšlel hlouběji, došel k jedinému. „Budeš se muset naučit ten šíp vytvořit a poté jej seslat bez luku, nebo přijít na jiný způsob. to už je na tobě"
Po chvíli se jej zeptal, co je vlastně Kenzo zač. Ten se jen pousmál a řekl:„Popravdě ani sám nevím. K tomuto zjištění směřuje naše cesta, chlapče." Akirovi to mohlo přijít, jako vychloubačné, nebo namyšlené, ale Kenzo se nechtěl svěřovat s tím, že si nepamatuje vůbec nic ze svého života, kromě malých ústřižků spojených bojem s někým, kdo používal katon. To byl také ten největší důvod, proč vzal Akiru s sebou.
„Nicméně bys možná rád věděl, kam máme namířeno a co podnikneme v následujících pár dnech." Kenzo se zastavil a vytáhl si z batohu mapu, rozprostřel ji na zem před ním a naznačil chlapci, ať si přisedne. „Zhruba tady někde jsme my."řekl a zabořil prst do mapy. „Naše cesta směřuje sem." posunul prst ruky o pár centimetrů v mapě, kde jím zabořil na menší modrou tečku. „Je to nejspíš rybník, nebo vodní nádrž. Je to dostatečně hluboko od civilizace a jakýchkoli cest vyznačených na mapě. Tady nás nikdo nebude rušit. Předpokládám, že zde bude i dost zvěře,abychom netrpěli hlady delší dobu." Zvedl se a schoval mapu. „Tam začneme cvičit pro náš první soukromý úkol."
Cesta k "menší modré tečce" trvala několik hodin cesty a Kenzo rád viděl, že Akira vykazuje jen malé znaky únavy. Cestovat byl tedy zvyklý.
Když dorazili k vodě, rozhodl Kenzo, že ze všeho nejdříve se podívají po okolí, aby nalezli nějaký přístřešek. Naštěstí se setkali s úspěchem. Našli opuštěnou jeskyni a rovnou se do ní zabydleli. K večeru řekl Akirovi, ať nanosí dříví a poté jej zapálí svým katonem. Když tak udělal, Kenzo se musel pousmát nad praktičností cestování s tímto chlapcem. U ohně pojedli a dali se do spánku.
Druhý den,co posnídali, se Kenzo rozhodl, že je na čase začít s tréninkem, proto řekl Akirovi, že až dojí, ať dojde k němu k vodě. Kenzo chtěl vědět, jak na tom akira je s ovládáním chakry, a proto se rozhodl o tu nejklasičtější techniku, hned po chůzi po stromech. Stoupl si na vodu a došel po ní až do poloviny nádrže. Tam jen tak stál, relaxoval a čekal na chlapce.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Akira následoval Kenza a vydal se s ním na cestu. Kenzo na něj měl pár otázek a tak se mu je chlapec snažil zodpovědět.
"Rozhodně se chci stát silnějším. Za každou cenu a co nejdřív. To je můj hlavní cíl. Až toho dosáhnu, tak bych chtěl bojovat proti mocenskýmu systému vesnic a všechny je až do jedný zničit!" řekl Akira rázně a bylo mu jedno jaký na to může mít jeho kolega názor. "K tomu budu nejspíš potřebovat nějakou skupinu ninjů. Takže až zesílím, tak chci buď spojit takové ninjy, kteří sdílí stejnou ideu a nebo se k nějakým přidat..." dodal chlapec a zamyslel se nad svým tréningem. "Tréning bych chtěl směrovat do rozvoje katonových technik a hlavně se co nejdřív naučit dát svý chakře tvar, tak abych z ní mohl dělat šípy. Luk mám skvělý, ale tahle dovednost mi k jeho dokonalosti chybí ze všeho nejvíc." hned si představoval jak by bylo skvělé, kdyby sebou už nemusel nosit obyčejné šípy.
"A co vy? Co jste vůbec zač smím-li se zeptat. Přeci jen s vámi jdu a vůbec o vás nic nevim." položil Akira se zájmem a zvědavostí taky jednu otázku svému, jak se zdálo novému mistrovi.
Mahiru Mazekani
Hranice Země ohně
"To se lehko řekne." Pomyslel si mladík. Sedl si k ohni a sledoval jeho plameny. Byly klidné, ale i agresivní zároveň. Sledoval je pomalu už dvě hodiny. Uviděl v nich obličeje svých rodičů. Usmívaly se na něj. Mahiru se taky pousmál. Jeho učitel ho sledoval. Po chvíli mladík uhnul pohledem. Znovu uviděl smrt. "Sakra. Jak si vyčistit hlavu. Po chvíli si šel lehnout. Zase měl noční můry. Pořád a do kola, smrt jeho rodičů se mu dokola odehrávala před očima. Prudce se probudil, celý zpocený. Na druhý den přemýšlel, jak se toho zbavit. "Hm. Noční můry. To znamená strach. Co kdybych nahradil strach jiným pocitem. Už to mám." Zavřel oči a vybavil si onu scénu. Ale teď, když uviděl své rodiče mrtvé na zemi. Nepocítil strach, ale nenávist. Rozdmýchala se v něm obrovská vlna nenávisti. Otevřel oči a podíval se po svém učiteli, který ho se zájmem sledoval. Mírně se pousmál a soustředil čakru. "Bunshin no Jutsu." Pronesl klidně. Vedle něj se objevil klon, který si jej prohlížel stejně zajímavě jako originál.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Saito Hashu
Země Železa
Málem ho Tenno chytil do Vodního vězení, ale Miko na něj spadl, což zachránilo Saita před promáčením. Když byli ti dva na sobě, Saito vstal a chytil si můstek nosu. "Vidím, že tu ani nemusím být abych vás porazil, zvládáte to celkem dobře i beze mně." Pak si povzdychl a podíval se na ně s ne moc pěkným úšklebkem. "Chtěl jsem vás toho ušetřit a věřil jsem, že se to s časem spraví, ale tohle je hrůza a já to nemohu přehlížet." pak si k nim sehnul a v obličeji se objevil ještě ošklivější výraz. "Budete tančit!"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země železa
Byl odhodlán Saitoa ztřískat do kuličky a obalit sněhem jako sněhuláka, ale celé se to podělalo.
Milovaný Ronin totiž nešel do souboje jako chlap, ale jako nějaký chcípák, skluzem.
Stihl nadskočit. Proletěl nad Saitoem a vletěl přímo do toho blbe*ka Tenna.
"JDI MI Z CESTY IDI*TE!"
Miko nebyl žádné párátko a srážka s ním nebylo něco, co by člověk vyhledával.