Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Tušila, že Goku je prohlédne, ale když se nejdřív podíval do boků, bylo to pro ni něco jako malá výhra. Sice čekala, že provede nějaký protiútok a ne zrovna tohle. Když jí chytil, pokusila se mu udělat ránu aspoň co nejhlubší. Pak svět kolem ní proletěl strašne rychle a uvědomila si ho až sejmula Michiho. Když se jí podařilo dostat na nohy, Michi to neustál. Byla na něj naštvaná, ale nevěděla jestli víc na to, že jí chytil nebo za to, že se takhle zkácel. Sklonila se k němu a poklepala ho po hlavě. ,,Jsi ubohej, Michi." řekla mu. Za tu dobu co se však znali Michimu z jejího tónu muselo být jasné, že mu tím tak trošku děkuje.
Miko
Země Železa
Po chvíli vstoupil do podniku dokonce i Saitou. A stejně jako oni dva, i on si sedl dále od ostatních. Vážně v téhle díře nebylo kam jít.
Na Mikův vkus se zde zdržovali moc dlouho. Byli zde už druhým dnem. Lidé si stihli dobře zapamatovat jejich obličeje. Z rozhovorů lidí v podniku zjistil, že o ozbrojených cizincích ví celé městečko.
Bylo to pochopitelné. Na takovýchto místech znal každý každého a drby se šířily rychle.
Kdyby přišli samurajové a pátrali zde, objevili by je téměř ihned.
Napomenul se za to, že uvažuje jako zbabělec. I kdyby přišli, zlikvidoval by je všechny do jednoho. Vycítil by je dříve, než by vstoupili do městečka a Tenno se Saitoem by tak mohli v klidu zůstat sedět na zadku.
Co se Saitoa týkalo, čekal na obchodníka s ninjutsu. Miko ani netušil, že taková organizace existuje, dokud mu o ní ronin neřekl. Takovou organizací musela proudit spousta peněz. Dost peněz na to, aby mohli najít kohokoliv by chtěli. A samozřejmě dost na to, aby mohli najít Arisu. Stačilo by se jen domluvit.
Uvědomil si, že je to to jediné, co ho na tomto místě drží.
Ze zamyšlení jej vyrušila servírka, která si ho všimla. Jako vždy si neobjednal konkrétní jídlo. Určil jen cenu a podmínku, že člověk jako on to musí bez problémů sníst.
Čekání nebyla zrovna Mikova oblíbená činnost. Do hlavy se mu vloudil nápad, že by si mohl čas ukrátit. Jak to jen Saitou říkal...nevnímat nic. Nehádat se s vnitřním hlasem. Ze začátku se soustředit na dech.
Okolní hluk se postupně vytrácel. Nádech, výdech...hlasy byly pryč. Kolem bylo jen ticho a tma.
Ztratil ponětí jak dlouho v tomto stavu byl. Nakonec jej vyrušil zvuk talíře pokládaného na dřevěný stůl. Servírka se vrátila i s jídlem. Na jednu stranu byl potěšen, že si čekání doopravdy zkrátil, na stranu druhou...hluk se opět vrátil a začínala ho z toho bolet hlava. Musel vypadnout co nejdříve.
Rychle se pustil do jídla a během chvilky ho měl v sobě. Na stůl spěšně položil pár drobných. Bylo mu jedno, jestli to stačí nebo ne. Vzdal si své meče a podnik opustil.
Venku na něj okamžitě zaútočil štiplavý mráz, který se snažil dostat úplně všude.
Nenáviděl zimu, stejně tak horka. Proč prostě nemohlo být tak akorát?!
Rychlým krokem se vydal do hotelu. Do tepla. Cítil totiž, jak na něj postupně leze nachlazení. Postupně se mu ucpával nos a vsadil by se, že do konce dne jej začne i pálit v krku. Mohl za to Saitoův deb*lní nápad meditovat skoro nahý uprostřed téhle sibérie.
Ve špinavých botách a bez jakéhokoliv pozdravu prošel Miko recepcí hotelu a zamířil do svého pokoje. Cestu si ještě nestihl pořádně zapamatovat a tak chvíli hledal ty správné dveře.
V pokoji bylo příjemně. Nebyla tu zima a ani přehnané horko, by zde tak akorát.
Spokojeně si odepnul popruhy s meči a svlékl si kabát, který pověsil na háček.
Co by teď dal za gramofon. Jenže v téhle díře nebylo nic. Rozhodl se tedy pro jinou hudbu. Vytasil jeden z mečů z pochvy a brouskem začal po čepeli přejíždět. Takováhle hudba se mu taky velice zamlouvala.
Michi Uta
Keď sa Goku len tak-tak vyhol katane zažiarili mu oči. "Dokážeme sa mu vyrovnať ! I keď len tesne ale aj to je niečo." Goku však na písknutie reagoval a začal sa obzerať okolo seba. To dalo dosť času na to aby mohol Michi chitiť katanu pevne do ruky okolo ktorej mal omotané lanko. Situácia sa zvrtla presne v momente keď sa Goku zahľadel na Tenshi a schmatol ju za ruky. O to horšie bolo keď Goku jednoducho hodil Tenshi priamo na Michiho. "To je zlé !" Logické uvažovanie mu náhle zastalo. Lavou nohou sa zaprel o strom ktorý bol za nim a rukou na tej istej strane. Lavou rukou chitil Tenshi pričom sa sa nahol na stranu. Pravou rukou vystralil s katanou na Gokuho krk. Ucítil jak mu náraz tenshi o jeho nohu zrejme vyhodil koleno no snažil sa tú bolesť ignorovať. Nakoniec zastavil s katanou asi pol metra od Gokuho. Bolesť vyhrala. Michi dopadol na zem po čom sa ihneď chytil za vyhodené koleno.
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
Fikanej klučina! Zakřenil se Goku, když se lanko napnulo a katana se začala vracet. Jen o fous mu proletěla kolem tváře, dív ho skutečně nesekla, když se dosti improvizovaně a na poslední chvíli naklonil doleva, aby se meči vyhnul.
Po zapískání zbystřel a rychle se rozhlédl kolem sebe. Bylo jasné, že to musí být signál pro Tenshi. Nikde ji ale nespatřil a tak mu došlo, kde asi bude. Nad ním. Rychle zvedl hlavu, aby spatřil Tenshi, jak se na něho řítí se svými dýkami připravenými k útoku.
Na úskok čas nebyl, to by ho mohla trefit do nohou, a tak Goku soustředěně zamračil a lehce pozvedl dlaně. Těmi pak na poslední chvíli vystřelil proti Tenshi, chytl ji za zápěstí obou rukou, při čemž se bohužel lehce pořezal na dlaních o Tenshiny dýky, načež s ní silně mrštil proti Michimu, který se tak bude muset obětovat a chytit ji, čímž zmírní její pád a odnese si to za Tenshi, nebo bude muset uskočit, čímž se ale zase Tenshi nehezky udeří o strom za ním.
Volba byla Michiho, ale Goku od začátku tušil, že tenhle kluk se na Tenshi jen tak nevykašle, proto s ní proti němu mrštil lehce silněji.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Trpělivě čekala na svou příležitost. Když Goku narazil na lanka, doufala, že zaujmou jeho pozornost dostatečně. Seskočila ze stromu přímo po něm, dýky nachystané; jednu k ráně přímo na hlavu, druhou měla v plánu se mu prostě pověsit na krk a nepustit. ,,Jestli nevyjde tohle... Tak mám strach, že další příležitost už nedostaneme, pokud nebudeme mít šílené štěstí." problesko jí hlavou. Chvilkama se divila, co tady vlastně dělá.
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
Mahiru sledoval, jak mu ten muž mává s katanou, jak s párátkem. Mezitím schoval druhou katanu zpět do pouzdra. Štvalo ho jak si neznámý muž hraje s jeho katanou. Rychle sebou trhl o krok zpět, přičemž jemně řízl neznámého muže do palce. Nasucho polkl a přemýšlel co mu má odpovědět. "Takže nukein? No to je vlastně dobře, že nejste z žádné vesnice." Věděl, že jsou nukeini nebezpeční, ale zároveň i silní. "Možná by mě mohl učit?" Pomyslel si mladík. " No a tenhle kus železa, jak říkáte. To jedna ze tří věcí, co my zbyly po rodičích." Jak dořekl větu mírně posmutněl. "A navíc s tímhle kusem železa mám v plánu, zabít dva jisté muže." Řekl sebevědomně. "No ale nejdříve musím najít někoho, kdo by mi pomohl s tréninkem." Dořekl a podíval se po neznámém.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Ami Kanura
"No nepovídej." ušklíbl se nad tím proslovem a až přehnaně dramaticky zívl. "Jo, jsem nukenin, máš s tím problém?" Pak udělal pomalý krok směrem ke klukovi a holou rukou chytil katanu ze stran tak, aby se nepořezal. Pak s ní zkusmo zahýbal na obě strany, jen aby si ověřil, že ten kluk nemá žádnou sílu v zápěstí, takže vlastně tu před ním stojí děcko, které se nikdy ničemu nenaučilo. "A co přesně plánuješ dělat s tímhle kouskem železa? S tvým držením a postojem to vypadá, jako že by jsi byl nebezpečnější i s klackem než s tímhle hm?"
Saito Hashu
Jendo městečko, jeden podnik, nebylo moc kam jinak jít, než byli ti dva. Mělo ho napadnout, že tenhle rozchod je zbytečný, protože nevyhnutelně všichni skončí v tom jednom samém podniku. Když vstoupil do dveří jako poslední, získal tak tři možnosti. Buď si přisednout ke jednomu z těch dvou, nebo si sednout sám. Normálně by využil příležitost a přisedl si, ale teď si potřeboval něco promyslet a tak si přisedl k nějakým dvěma lidem a poslouchal klepy kdyby zaslechl něco zajímavého a u toho přemýšlel nad svými záležitostmi.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Michi Uta
Zem Ohňa
"Bingo ..." Michi sa len spokojne zazubil a lankom omotaným okolo ruky trhol k sebe. Zacítil síce miernu bolesť ako sa mu lanko zarezalo do ruky no bola to malá cena za to, že sa katana začala vracať smerom k Michimu. Cestou však musela prejsť okolo Gokuho a minimálne ho musela porezať pokiaľ sa nerozhodol uskočiť. Michi sa trocha skrčil a napraihnutím druhej ruky sa dostal do provizórnej obrannej pozície. Náhle opäť zapískal no teraz o niečo hlasnejšie. "No tak Tenshi ! Máš už len tento pokus predtým než ma úplne vyradí !"
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Mladá blondýnka nespokojne nakrčila čelo, ale neprotestovala. Možno preto, že na to už nemala síl, alebo jednoducho preto, lebo ju učili, že starším sa nemá odvrávať.
Unavene zažmurkala, akoby chcela odohnať únavu, ktorá sa šírila celým jej telom a zrazu sa jej spánok nezdal až taký zlý nápad. Ale bez odvrávania sa postavila, nabrala do pohára vodu a späť si sadla do tureckého sedu.
Keď sa pustila do úlohy, mala pocit, že jej to ide ešte pomalšie ako pred chvíľou. S každou minútou jej oťažievali viečka a sem tam aj zazívala.
Snažila sa sústrediť na svoju chakru, presúvať ju do pohára a vody v ňom, ale ani zďaleka to nestačilo na to, aby sa voda elektricky nabila. Cara zo zúfalstva takmer zafňukala. Položila pohár na zem a prstami si prehrabla vlasy.
"Nejde to, som unavená," prehovorila k mužovi takmer bojazlivo.
Miko
Země Železa
Godai, organizace obchodující s ninjutsu. Známost s vůdcem takovéto organizace může být velkou výhodou. Ale až na později.
Veškeré své peníze vynakládal na hledání Arisu a uživení sebe sama.
Na obchody podobného typu nebyly zkrátka peníze.
Stejně jako ti dva se vydal do města na jídlo. Mířil do podniku, kde byl posledně. Ale ten blb Tenno ho předběhl a do podniku vlezl jako první.
Miko se zastavil a zaskřípal zuby. Chtěl jíst sám a ne poblíž toho hňupa. Napadlo jej, že by našel nějakou jinou restauraci, ale městečko bylo dost malé na to, aby našel něco podobného. A ta zima...
Odplivl si znechuceně do sněhu a vešel dovnitř.
V restauraci bylo nyní více lidí, než tomu bylo předtím. Spousta z nich se na něj otočila a prohlížela si ho. Cítil jejich pohledy, slyšel jejich vzrušený šepot. Někteří ho poznali z jeho první návštěvy zde.
Šel k místu, kde seděl posledně, protože to místo znal nejlépe. K jeho rozhořčení zjistil, že jeho místo zabral právě Tenno.
Měl chuť useknout mu pazoury a vyrazit ho tam odsud. Jenže on by byl schopný se i bez rukou s pláčem rozeběhnout za Saitoem. A on neměl zájem poslouchat jeho kázání.
Naštvaně se otočil a vybral si jiné místo. K jeho nelibosti přímo u okna, přes které jej mohl každý vidět.
Posadil se, meče opřel o stůl a čekal na obsluhu.
Opravdu měl jít radši někam jinam.
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
Mahirovy se zastavil tep. Uviděl před sebou toho muže. Lekl se tak, že mu spadla katana. Okamžitě ji zvedl a namířil ji proti neznámému. "Já. Já jsem." Hlas se mu klepal jako nikdy v životě, měl obrovský strach. Najednou si vzpomněl na svoji zesnulou rodinu.
Zavřel oči a dlouze se nadechl. Jakmile měl zavřené oči uviděl, jak jeho rodiče padají mrtví na zem. Popadla ho nenávist. Jak vydechoval, pomalu otevíral oči. Už to nebyly ty ustrašené oči jako před chvílí. Teď to byly oči plné nenávisti a zloby. Všechen strach odpadl. Podíval se tomu muži znovu do očí. Pomalu vytáhl druhou katanu. Přestal se klapat.
Jednu z katan namířil proti neznámému. Ruku měl dokonale klidnou a rovnou. Druhou ruku měl podél těla a katanu držel vzhůru nohama, tak že vedla rovnoběžně za jeho rukou a zpoza ramenu jí šla vidět jen špička. "Já jsem MAHIRU MAZEKANI. Pamatujte si tohle jméno není to naposled co to slyšíte. A proč vás sleduji? No to ani sám nevím, narazil jsem na vás při cestě a no vypadáte na silného shinobiho." Řekl klidným hlasem Mahiru. "A jak vidím nemáte žádnou ochranou čelenku. A tudíž nejste z žádné vesnice. " Dořekl mladík a čekal na reakci neznámého. Navenek vypadl klidně, ale uvnitř se stále trochu bál.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Masamoto Tenno
Zbystřil. Obchody s ninjutsu zněly zajímavě. Pomocí té organizace by se určitě dalo postupovat na vyšší bojové úrovně rychleji. Nepochybně u sebe mají i něco speciálního.
Znovu se pokusil o zopakování sestavy, až potom si byl ochoten přiznat, že má hlad a vydal se zpět do městečka.
Zapadl do nejbližšího podniku a objednal si Dango kuličky a misku rýže se sklenkou studené vody. Čekání na jídlo si krátil posloucháním rozhovorů ostatních.
Nenápadně. Něco bylo zajímavé, něco přímo fascinující a něco absolutně nepodstatné a nudné.
Najedl se, zaplatil a vydal se oklikou zpět. Těšil se na toho vůdce organizace. Byl zvědavý.
Saitou Hashu
Země Železa
"Ten člověk co přijde vede organizaci zvanou Godai. V podstatě obchodují s ninjutsu. Sem tam chtějí získat nějakou techniku, tak vypíší odměnu, sem tam od nich můžete něco koupit. Bude dobré když se seznámíte." Řekl a vstal. "No nic, hodina pauza na oběd, nebudeme tu přece trénovat s prázdnými žaludky, že?" řekl a sám vyrazil zpět do městečka najít si něco k snědku.
Ami Kanura
Země Ohně
"Teda na sledovačku si vede příšerně." pomyslel si když když ho pozoroval jak tam huláká a třese se. "Že by se snažil Daichi zapůsobit na jeho slabou stránku?" zapřemýšlel a raději nakonec vylezl zpoza stromu. Přesněji řečeno zpoza stejného stromu za kterým se on sám před chvílí schovával. "Kdo jsi a proč mě sleduješ?" zeptal se s klidem naznačujícím, že pokud odpoví špatně, přijde bouře.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
Nakonec se Goku dočkal. Z kouře vyskočil Michi a upoutal si jeho pozornost hlasitým zapískáním.
„Mám tě!“ zazubil se na něho Goku a zamířil si to k němu.
„Já ti dám šutrovou hlavu...ty děcka jsou dneska tak oprsklý!“ poznamenal tak nějak spíš sám pro sebe, když tu po něm Michi hodil katanou.
„Vou!“ uskočil Goku meči doleva a dál běžel proti Michimu.
Akorát se chystal napřáhnout pravačkou, aby mu vrazil ránu pěstí do břicha, když tu zavadil rukou o cosi ve vzduchu.
„Hm?“ zadíval se na svou ruku, kterou se dotýkal lanka, napnutého mezi Michim a jeho katanou.
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
"Sakra, kam zmizel. A kdo to vůbec byl? Viděl mě?" Mahiru byl zmatený. Nevěděl proč, ale ten muž ho zajímal. Vylezl zpoza stromu a vydal se na cestu. Šel po cestě a celou dobu přemýšlel o záhadném. Každou chvíli se díval kolem sebe. Měl tušení, že ho někdo sleduje. Mahiru vytáhl svoji katanu a dal ji před sebe. Celý se klepal a byl celý zpocený. Chvíli se díval do lesa, ale nic neviděl. Podíval se za sebe. Nikdo nikde. Měl strašně nepříjemný pocit, bál se, bál se smrti, ale on nemůže zemřít. Ještě ne. Katana v rukou se mu klepala čím dál víc.
"Haló. Je tu někdo." Zakřičel do prázdna. Ticho. I zpěv ptáků utichl. Mahirovi se zastavila krev v žilách.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Masamoto Tenno
Povedlo se. Přišel na senseiovo zavolání.
"Návštěvu?" vysvětlení se nedostavilo, ale Saitou jim předvedl nějakou sestavu, ze které si nepamatoval skoro nic.
No dobře, dost pohybů se tam opakovalo, ale jak jdou po sobě, to byla věc druhá.
Zkusil si jí, ale jelikož si nebyl jistý, nebyla v tom žádná elegance.
Ta sestava se hodila pro jeho zbraně, bylo v ní dost pohybů, které se mu líbily, ale to by si jí musel zapamatovat celou.
Nakonec ji nějak dokončil, ale rozhodně neuspěl.
Ami Kanura
Ten muž zmizel a objevil se na větvi nad ním. "To mě Daichi tak podcenil a poslal na mě takovýho klučinu malýho, aby mě špicloval? Jemu snad za tu dobu hráblo! Poslední slova hošíku?" Ami rozhodě neměl v plánu se nechat odhalit tak brzo a jestli ho vážně odhalili, tak toho kluka prostě zabije a zahladí stopy, však oni takovýho usmrkance postrádat určitě nebudou a jestli ho budou hledat... kdo ví kolik by toho z něj našli?
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Nepočítala s tím, že by Michi přemýšlel nad následky svého činu a tak si pro jistotu přitáhla zbraně k tělu a sledovala, kde se Goku vynoří. Už vymýšlela, jak pěkně Michiho seřve, ale v tu chvíli zaslechla zapískání. Ani se nemusela otáčet, jen zaznamenala, odkud zvuk šel. Tohle nebylo poprvé, pokud si vzpomínala, naposledy něco takového dělali snad před měsícem, když se dostali na území země Ohně. ,,Fajn, musím ho rychle najít." nastrařila uši. Pokud Gokuho nanejde po zraku, mohla by ho najít po sluchu, když se pokusí vyhnout zbrani.
Miko
Země Železa
Přiletěl havran a Saitou meditaci ukončil. Bylo to štěstí v neštěstí, protože Miko už toho měl tak akorát.
"Postarej se o dojem...já se před nikým předvádět a přetvařovat nebudu! Nedělám to před tebou a nebudu to dělat ani před nikým jiným!"
Miko se dokázal urazit rychle. Nesnášel, když mu někdo říkal co má dělat.
Celý zmrzlý a ztuhlý se začal oblékat. Tohle skončí pořádným nachlazením, to si byl jistý.
"Ninjové z vesnic mě vůbec nezajímají."
Pak jim začal pro změnu kázat zase o tom, co mají dělat každé ráno.
Otráveně zabručel, ale přesto poslouchal. Když jim Saitou začal ukazovat onu sestavu, musel navíc vytvářet chakrový obraz, aby věděl, co po něm chce. Velmi ho to vyčerpávalo.
Sestava byla dlouhá a zapamatoval si jen sotva více než polovinu.
Byl totálně zmrzlý a potřeboval se zahřát, což byl jediný důvod, proč se do sestavy pustil.
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
"Hm. Sup. Co ten tady dělá." Pomyslel si a pomalu vstával. Přitom vstal do rukou kámen a hodil ho směrem k supovi. Trefil ho přímo do krku. Sup naštvaně zamával křídly a s křikem odletěl. "Já ještě nechci umřít, ne dokud se nepomstím." A pokračoval v cestě. Jenže se začal nudit, tak vytáhl jednu svoji katanu, byla dost těžká. "Jak mám udržet dvě, když neudržím ani jednu. Doufám, že najdu někoho kdo mi pomůže." Zanadával si a dal katanu zpět do pouzdra. Šel dál po cestě, když v tom uviděl muže jak stojí na cestě a nasává vzduch. Mahiru rychle skočil za strom. A sledoval ho z úkrytu. Měl na sobě stejně černé oblečení jako Mahiru, jen s tím rozdílem, že měl ještě šátek. Jenže ho nejvíce zaujala jeho jizva. Ještě chvíli sledoval muže, který pořád nasával čerstvý vzduch. Když v tom se otočil na Mahira. Mladík okamžitě, zalezl za strom, byl vystrašený a doufal, že ho neviděl. Podíval se zpátky na cestu, ale ten muž zmizel.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
Černovlasý muž se zastavil a sundal si šátek aby mohl nasát onen chladný příjemný vzduch. Takhle byl cítit domov, ne jako ta smrdutá díra Meiya, kde musel strávit poslední tři roky zalezlý jako myš. A to vše kvůli němu! Jen si vybavil jeho tvář a začala ho jizva ve tvaru X na tváři pálit. No co, však on jim to jednou vrátí a ve velkém stylu. Ale na to bude potřeba čas, spousta času a hlavně plán a lidé, kteří by ho provedli. "Čeká mě sousta práce a já zatím nevím, kde začít." pomyslel si a vydal se dál po cestě.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Michi Uta
Zem ohňa
Keď zazrel Gokuho ako si obieha oblak dymu skryl sa späť za strom. "On si chce počkať na to, až ted dym opadne ? Na tom som tak nejak nepomyslel." Michi sa v rýchlosti učupil a zložil svoju katanu na zem. Následne vytiahol posledné lanko z vrecka a omotal ho okolo rukoväte katany. "Skúsim ju hodiť smerom na Gokuho. Predpokladám, že tomu uhne ale snáď by sa mohol otočiť na mňa a nečakať, že sa po ňom vrhne Tenshi zo zadu." Naraz len vyskočil spoza stromu a hlasne zapískal. Nie presne perto aby prilákal Gokuho k sebe ale aby dal Tenshi zvukové zmanenie kde sa približne nachádza. "Hej ! Šutrová hlava ... tu som." Oznámil už viac odmerane pričom sa napriahol a hodil svoju katanu priamo Gokuovy na brucho pričom dúfal, že si Goku nevšimne lanka omotaného okolo rukoväte.
Kintaro Ouro
Hostinec starenky Mamoko
Spalo sa mu naozaj nepríjemne. Budili ho nočné mory, hnev na všetkých okolo a najmä nepríjemný zápach budovy, v ktorej sa nachádzali. Smrdela po moči. Aspoň teda v Kintarovej hlave. Keď vošiel Yasushiho do jeho izby, bol už hore, tváril sa však, že spí. Očakával, že niečo spraví a Kintaro mu bude môcť tresnúť s ospravedlnením - bol to reflex. Presne sa aj stalo. Yasushi ho zjavne provokatívne ťukol do čela. Kintarovi však niečo zábranilo v jeho pláne. Bol to strach? Nie, to nie.
Hneď ako Yasushi miestnosť opustil, Kintaro vyskočil z postele. Zamieril rovno k umývadlu, kde si dôkladne namočil celú hlavu. Potreboval byť fit a toto k tomu mohlo dopomôcť. Medzitým Yasushi už vyrazil. Kintaro musel pobehnúť, aby ho dobehol.
"Kam máme namierené?" spýtal sa jeho klasickým, chrapľavo-hlbokým hlasom.
Láska a mier!!!
Saito Hashu
Země Železa
Aniž by si to Miko uvědomil, začaly mu cvakat zuby, bylo to na jednu stranu dobře, znamenalo to, že je hluboce ponořen do meditace, na druhou stranu to, že modral bylo moc dobré. V tom uslyšel zakrákání a na rameni mu přistál havran. "Miko, to pro dnešek bude stačit." řekl a vstal, sejmul havranovi z nohy papírek a přečetl ho. "Přijde návštěva, nevím kdy, ale určitě se postarej o dojem, ten muž co přijde vede jednu velice... zajímavou organizaci, díky které se my, nukeninové dokážeme udržet ve formě proti ninjům z vesnic. Víc řeknu později." Pak se znovu oblékl aby tam nechodil polonahý. "Tenno pojď sem! Oba vás naučím jednu sestavu pohybů. Je to poměrně základní sestava, ale udrží vás ve formě i kdybych nebyl okolo. Chci aby jste ji oba cvičili každé ráno, Miko to samé platí pro tvoji meditaci. Forma s skládá z 10 částí, pokud v nějaké najdete užitečné prvky pro sebe, klidně se na ně víc soustřeďte. Ta forma obsahuje všechny základní pohyby." Pak poodstoupil kousek a předvedl jim dvakrát fromu. Když skončil, otočil se k nim zpět. "Tak a teď to zkuste vy."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Yasushi Maeda
Hotinec starenky Mamoko
Dom už bol tichý, kým sa konečne pobral spať. Pre istotu skontroloval Kintara aj Mamoko, či sú v poriadku, potom zamieril do svojej izby, v ktorej však vydržal spať len hodinu a pol. Zobudil sa pred svitaním. Obloha bola tmavomodrá a vzduch bol vonku svieži. Potichu, ako myška, si pripravil čaj, naplnil fajku a vyšiel na terasu. Usadil sa na zem a započúval sa do toho nekonečného ticha, prerušovaného len občasnými zvukmi, prebúdzajúcej sa prírody. Z kapsy na opasku vytiahol dva papierik a úzke atramentové pero. Prvý papierik si položil na stehno a elegantne naň napísal "Som na ceste. Očakávaj ma." Podpísal sa znakom Godaiu a papierik zroloval do drobnej rolky. Potom roztiahol druhý papierik: "Ďakujeme za pohostinnosť." Na druhú stranu dopísal adresu známeho, od ktorého dostane Mamoko peniaze a vstal zo zeme. S už zapálenou fajkou v ústach, vykročil na orosenú trávu a prešiel ku klietkam, v ktorých mala havranov. Keď našiel správnu klietku, pripevnil papierik havranovi o nohu, zašepkal mu čosi do ucha a nechal ho odletieť. Potom sa vrátil k domu, dopil čaj, zbalil sa a papierik pre Mamoko položil na stôl. Zamieril do Kintarovej izby a poťukal mu prstom po čele. "Vyrážame." oznámil bez väčších okolkov a odišiel von z domu. Chvílu čakal, no potom vykročil.
O . o<-->o . O
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Vyzeralo to, že dievča má naozaj až príliš málo síl. Nenamietala a začala robiť to, čo Hajin prikázal, no žiaden výsledok sa nedostavil. Hajin začal premýšľať, či to náhodou neprehnal. Tie myšlienky však ihneď zapudil, keď Cara prehovorila. Trvalo to síce dlhšie, ale spravila to.
"Tak, rozcvičku máme za sebou," povzdychol si. "Toto sa ti však v priebehu boja nikdy nesmie stať. Si určite unavená, v boji však budeš často vystavená oveľa horším podmienkam. Na premýšľanie o únave, bolesti a ľutovaním sa nikdy nebudeš mať čas. Takže šup, naber novú vodu a rob to dokola, kým to nespravíš okamžite. Proti vrahovi zo včera to budeš potrebovať," posnažil sa dievča motivovať.
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Care sa prekvapením rozšírili oči. Trénovať? Už teraz? Nielen že na tm nebola dobre psychicky, nemala ani dostatok síl na to, aby vôbec niečo robila. A tréning je tréning, nie je to žiadna ľahká relaxačná robota. Šokovane niekoľkokrát zaklipkala očami a nechápavo sa zadívala na muža. Neplánovala však namietať. Či už zo strachu alebo rešpektu k niekomu staršiemu, skúsenejšiemu. Určite vedel, čo robí, hoci jeho spôsoby boli pre Caru kruté.
Bez námietok sa načiahla po pohárik, ktorý jej podával a prázdnym pohľadom sa na ten výtvor z ľadu zadívala.
Nebola to zase až taká náročná úloha, ale Cara bola vyčerpaná a keby dokázala vypnúť myšlienky, už dávno by sladko spala. Takto premeškala svoju šancu a teraz sedela na zemi s pohárom vody v ruke.
Povzdychla si. Pohár chytila do oboch dlaní a sústredene sa zadívala na jeho obsah. Napriek všetkému, čo sa v jej mysli nachádzalo, dokázala sa sústrediť na chakru, ktorá prúdila celým jej telom. Hoci to trvalo dlhšie ako inokedy.
Postupne začala presúvať chakru do dlaní a z nich do pohára s vodou.
S úmyslom lepšie sa sústrediť, privrela oči a to bola chyba. Pred očami sa mihol záblesk mŕtveho tela a Cara takmer pustila pohár z rúk.
Nespokojne sa zamrvila na mieste a pohár chytila pevnejšie. Tentokrát celý proces urýchlila a postupne presúvala svoju chakru do pohára z vodou. A o niekoľko minút neskôr sa jej podarilo to, čo sa od nej žiadalo.
Zdvihla pohľad od pohára s vodou k mužovi. "Hotovo."
Mahiru Mazekani
Země Ohně
Mladý patnáctiletý mladík se stříbrnými oči a černými vlasy, se probouzel do dalšího rána. Znovu se mu zdál ten samý sen a to jak jeho rodiče leží v kaluži krve. Mladík vstal a vydal se na svou cestu. Nevěděl kam má jít, ale věděl co má udělat. Pomstít se. Mahiru právě procházel, Zemí Ohně. Už uběhly dva týdny od onoho masakru. Přemýšlel nad tím co udělat. Měl plán a to zničit ty dvě proklaté dědiny, které mu zabily rodiče. Ale na to, aby se mohl pomstít, bude muset zesílit. Hodně zesílit. Nevěděl skoro nic o uměních ninjů. Musel najít nějakého senseie aby jej naučil vše, co potřebuje k pomstě. Mahiru se vzpamatoval ze svých myšlenek právě v čas, protože zakopl o kámen a padal na zem. Naštěstí před sebe stihl dát ruce, což pád zpomalilo. Chvíli ležel na břiše, no po chvilce se převalil na záda a sledoval mraky. Byly tak klidné a volně si pluly po obloze. Bez starostí a závazků. Nechal se unášet jejich klidem a pomalu zavíral oči, když v tom se nad ním začal objevovat stín.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Kintaro Ouro
S veľkou chuťou sa rýchlo pustil do jedla, no jedným očkom neustále sledoval Yasushiho s tou starenkou, ktorej nevedel prísť na meno. Niečo nebolo v poriadku. Správali sa príliš umelo, že si toho všimol aj niekto ako Kintaro. Za ich vzťahom bolo niečo viac. Kintaro sa však tváril, že si nič nevšimol. Keď dojedol, poslušne následoval starenku bez akéhokoľvek namietania. Už na to dnes nemal náladu. Prešla už aj chuť ich oboch zabiť, ale tá sa určite časom vráti. A raz sa možno aj naskytne príležitosť. Po príchode do izby zavrel dvere, zhodil sa na posteľ a do niekoľkých minút zaspal.
Sayuki Sato
Zem Ohňa, neďaleko Konohy
Jedným očkom sledovala prebiehajúci súboj, druhým pasce rozložené v okolí, na ktoré mala dobrý výhľad. Zatiaľ sa nič nechytilo. A súboj sa ešte len rozbiehal, čo spôsobilo, že Sayuki pomaly zaspávala. Nespala už takmer dva dni bez použitia lekárskych tabletiek a následky sa už začínali objavovať. Sayuki sa tomu poddala a upadla do ríše snov.
Láska a mier!!!
Masamoto Tenno
„No tak tohle asi bude delší.“ povzdechl si Tenno. Rovnou rozpustil sloup a vytvořil nový. Párkrát ho ohnul, otočil ho o tři sta šedesát stupňů na obě strany a až potom byl spokojen. Teď byl čas začít s tvarováním. Dole se pokusil udělat jakýsi tunel, což měly být nohy.
Šlo to ztěžka, protože sloup měl tendenci se rozpadat. Opět. Soustředit se na několik věcí najednou nebylo lehké. Navíc ten tunel byl pořád moc malý.
Kdyby chtěl dělat trpaslíka, nebyl by problém. Nicméně on tu potřeboval něco, co by aspoň trochu vypadalo jako on. Tlačil vodu pořád vzhůru, ale opět se ukázalo, že tenhle živel se prostě jen tak zkrotit nedá.
Byla to past. Jakmile by povolil tlak aby se s tím manipulovalo lépe, rozteklo by se to. Takže nezbývalo nic jiného, než jít proti vlastní síle. Trvalo to dlouho. A když si konečně uvědomil, že by to mohlo stačit, přehnal to a byl přibližně tam, kde by to něco mělo mít žaludek.
Tak to zase pomalu spouštěl dolů. Stejně to vypadalo špatně a po tomhle poznatku rozpustil sloup úplně.
Zpocený klečel na zemi. Nedostal se nikam a už byl unavený.
„No tak to ani omylem.“ sedl si, zavřel oči a vyčistil si hlavu. Musí na to jinak. Přece musí být jednoduší způsob. Ne celou dobu bojovat sám proti sobě. On se to ale musí naučit. Je to důležité. Už ho napadalo tisíce využití a kombinací! Ale to se prostě nedá dělat, dokud se tuhle techniku nenaučí! A jak se asi může srovnávat s Mikem, když to nezvládne?
Začala z něj do okolí proudit chakra. Se zavřenýma očima začal svou práci. Před ním opět vyrostl další sloup. V mysli se mu vybavil jeho obraz. Jako v zrcadle. A tuhle představu pomalinku začal předávat vodě. A skutečně.
Saitův klon mohl vidět, jak se to pomalu rýsuje do podoby Tenna. Zanedlouho to bylo jako socha. Bohužel měla naprosto stejné schopnosti jako sloup. Dokázala se na místě otáčet a dokázala se ohýbat. Ale to bylo všechno. Tennovi se to nelíbilo. Teď se soustředit na tlak.
Pomalu, stejně jako chirurg vede svůj skalpel, uvolňoval tlak a odděloval ruce od těla a nohy jednu od druhé. Bylo to zdlouhavé a několikrát se musel vrátit, aby to bylo rovné. Navíc si musel na každou končetinu zvlášť zvykat. Nebyla sranda to udržet, protože jakmile se začal soustředit na něco jiného, málem zapomněl na to předchozí.
Ale i to se dalo zvládnout. Nakonec. Na náročnější pohyby se nezmohl. Napřed jen mírně zvedl ruku. Šlo to. Druhou. Ani to nebyl problém. Celou rozcvičku rukou se mu povedlo zvládnout do dvaceti minut pomalu a do půl hodiny plynule. Pak si musel oddechnout. Snažil se za každou cenu udržet své dílo v celku. Odpočívalo se hůř, ale stěžovat si by bylo zbytečné.
Nakonec to stejně musel rozpustit. Prudce otevřel oči a přerývavě dýchal. Ani si neuvědomil, kolik chakry při svých neúspěších spotřeboval. Položil se a pokrčil nohy. Nebylo to příjemné.
Po částečném zregenerování se znovu pustil do díla. Svůj dosavadní výhon provedl v několika krocích a i když ne úplně napoprvé, dostal se tam, kde skončil.
S kroky to bylo těžké, pořád nemohl přijít na to, proč nohy jdou dopředu a tělo zůstává vzadu.
Musel se více zamyslet nad pohyby, které člověk už bere jako naprosto přirozené. Mírný předklon těla. Připomínalo to malé dítě, které se teprve všechno učí. Do tří hodin zvládl i pomalou chůzi. Teď už jenom vypilovat rychlost. Mezitím se setmělo.
„Takže? Jak tomu mám dát mojí podobu?“ musel uznat, že za ten den se dostal hodně daleko. Možná skoro do poloviny.