Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yasushi Maeda
Zamračene sledujúc Kintara pozrel na Mamoko a prikývol.
"No poď chlapče, zúžitkujeme tú energiu..." zavelila a vyšla na terasu. Počkala kým prišiel zaňou a spustila.
"Vidíš tamtú kopu?" ukázala rukou na kopu harampádia bokom."To všetko potrebujem v tamtej kôlni. Potom potrebujem nazbierať drevo, zatĺcť strechu kôlne, lebo cez ňu zateká, okopať záhradu, opraviť sadenice a to je asi tak všetko. Šup, šup, pusť sa do toho čo najskôr. Ak budeš mať nejaké otázky, príď sa spýtať, ja zatiaľ pripravým večeru."
Mamoko sa vrátila dnu, kde ju čakal Yasushi, bafkajúci štíhlu fajku.
"Skoro som zabudla."
Stratila sa v druhej miestnosti a keď sa vrátila, držala v ruke tri svitky. Postavila ich pred Yasushiho a usadila sa na zem. Yasushi zobral jeden so svitkov do rúk a roztvoril ho.
"Kedy?" spýtal sa zamračene.
"Týždeň dozadu." odvetila Mamoko.
Tak ako prezrel prvý svitok, preskúmal aj ostatné a odložil ich do svojej brašne.
Mamoko medzitým vstala a odišla robiť jedlo. Pár minút mlčky bafkal fajku a premýšlal, potom zobral prázdny svitok zo stolu a niečo doň napísal. Zapäčatil ho a odložil takisto do svojej brašne.
O . o<-->o . O
Michi Uta
Zem ohňa
Neveriacky ako kus papiera dopadol vyletel do vzduchu pričom na moment stratil vedomie po rane do žalúdka. Keď otvoril oči prvé čo uvidel bola tvár Sayuki. Pomaly vstal zo zeme pričom sa začal oprašovať. Náhle však Sayuki prehlásila, že majú naň zaútočiť na moment zneistel. "Toto nieje dobré ... päsť mi trafila žalúdok." Náhle sa však postavil do bojovej pozície a čakal čo spraví Tenshi. "Nedokážem jej dať riadnu ranu no stále môžem vykryť nejaké útoky smerujúce na Tenshi ..." Rukou naznačil nech Tenshi začne útočiť pričom ju bude Michi kryť.
Masamoto Tenno
Z celého toho přemýšlení mu bylo dobře. Konečně za dlouhou dobu. Kašlat na problémy. Ty jednou odejdou. Stejně jako Miko. Na pohodlí nebyl zvyklý, ale nepochyboval, že by si na něj zvykl rychle. Bavilo ho ležet. Dlouho. Než se začalo stmívat. Pak vstal, protáhl se, až mu zapraskala páteř, skryl své zbraně a vyrazil ven. Nepředpokládal, že by ho někdo přepadl, nebo by někdo chtěl dělat problémy, ale nějak si na ně zvyknul. Tolikrát mu zachránily život. Zamknul a vyrazil do ulic. Bylo to krásné město. Do lázní se mu teď nějak nechtělo. Zašel do jednoho z obchodů.
"Co je támhleto?" zeptal se co nejvíc mile.
"Děláte si srandu, že?" vyvalil na něj oči prodavač.
"Ne." pokrčil rameny. Opravdu neměl ponětí.
"Dango kuličky. Máte o ně zájem?" obchodník byl zřejmě unaven a příjemný tón držel jen těžko.
"Vyzkouším je. Děkuji." Tenno kývnul hlavou a nějakou dobu čekal. Snědl svou porci. Nebylo to špatné. Pomalu se vydal k bráně města. Nebylo tam moc rušno. Proti němu šel rychlým krokem nějaký muž. Byl evidentně nesvůj. Dokonce by řekl, že byl vystrašený.
"Smím se zeptat, co vám je pane?" oslovil Tenno toho muže opratrně.
"V tom lese...je nějakej psychopat a řeže tam do stromů. Jak smyslů zbavenej." přeříkal rychle a stejným tempem se i vzdálil.
"Jenom jednoho pane, jenom jednoho smyslu." usmál se. Jestli tam nenajde Mika tak oběhne sedmdesátkrát za noc tuhle vesnici. Pomalým pevným krokem se vydal po cestě.
Zanedlouho skutečně uviděl jakousi postavu. Neznal ho sice moc dlouho, ale musel to být on. Brzy ho vycítí, tím si byl jistý. Proto nebylo potřeba se nějak ukazovat. Jen ho sledoval.
Proč? Z několika důvodů. Předně nevěděl, co by v téhle chvíli měl udělat. Potom, kdyby použil nějakou techniku, mohl by jí zkouknout a v příštím souboji být připravený. No a nakonec, kdyby si to chtěl rozmyslet, může nepozorovaně odejít.
Miko
Děvče bylo bez sebe strachy. Cítil to.
"J-já...Já jsem tu dívku nikdy neviděla pane!"
Miko byl zklamaný a zároveň jej její odpověď rozzuřila.
To nebyl na světě nikdo, kdo by ji zahlédl, nebo kdo by ji znal? Její otec zametal stopy opravdu dobře. Možná nakonec nebyla jiná možnost, než se vrátit za ním a vytřískat to z něj, ale to by znamenalo nejen dlouhou cestu, ale i pravděpodobnost postavit se proti vlastním lidem z Rudého úsvitu.
Pustil dívku z křečovitého sevření. "Potom si běž po svých."
S obvyklými obtížemi se pustil do jídla a snažil se vymyslet jinou možnost jak Arisu najít. Jeho aktuální počínání bylo k ho*nu.
Nic ho nenapadalo a to ho hrozně užíralo a jen to navyšovalo jeho vztek a zlobu na celý svět.
Dojedl. Odsunul talíř a položil na stůl nějaké peníze. Nevěděl, jestli je to přesně, ale bylo mu to jedno.
Po celé hospodě se na Arisu zeptal, ale nikdo ji prý neviděl.
Vyšel z hospody a nasál chladný vzduch.
Možná by se měl zeptat Saitoa. NE, to by nemělo smysl. Co by mohl Ronin vědět o hledání lidí? Nikdy se nepotřeboval s nikým poradit, vždycky si poradil sám a bude to i tentokrát.
Bezcílně bloudil po městě, ve kterém se nevyznal. Nakonec skončil opět v lese za městem.
Kdyby něco viděl, mohl by říct, že vidí rudě. Ale tenhle svět byl tak posra*ej, že raději byl zahalený do tmy. Bylo to nespravedlivé! Neuměl číst, neuměl psát, neznal barvy. Chtěl tyhle věci umět, každý obyčejný člověk je přeci uměl. On uměl ale jen zabíjet. A přeci se našli lidé lepší než on. Jako třeba Saito.
Tak co tohle bylo za život?! Jediný člověk, který ho miloval byl pro něj nedosažitelný a on byl příliš neschopný, než aby s tím mohl něco dělat.
Třásl se vzteky. Být tu někdo s ním, tak ho určitě zabije.
Sejmul jeden z mečů ze svých zad a s řevem začal sekat do nejbližšího stromu.
Nakonec robustní meč zasekl tak hluboko, že mu v tu chvíli nešel vytáhnout, což ho rozzuřilo ještě více. Pustil rukojeť a začal do stromu bušit pěstmi. Hrubá kůra stromů mu drásala kůži do krve, ale on bolest nevnímal a stále pokračoval.
Už se setmělo, ale on si toho samozřejmě nevšiml. Bylo jedno, jak dlouho byl pryč. Neviděl důvod, proč by ho měl někdo hledat.
Kintaro Ouro(Yasushi)
Kinumichi
Yasushi nemal s Kintarovým útokom najmenšie problémy. Na toto nebol pripravený. Počítal s tým, že sa ako väčšina jeho protivníkov, pokúsi uhnúť. Bol natoľko šokovaný, že ho hnev takmer opustil. Znova začal zdravo uvažovať. Premietol si svoje ciele : najať Yasushiho do Kaitouových služieb. A to nepôjde, ak sa teraz nechá zabiť.
"Dobrý postreh," ikeď sa snažil, aby to nevyznelo ironicky, nepodarilo sa. Uvolnil ruku, aby dal Yasushimu najavo, že nemá v pláne zaútočiť znovu.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Úmysel toho chlapca bol tak zjavný, že aj Mamoko nazrela späť dnu, keď začula, ako sa s dupotom na Yasushiho pustil. Yasushi nepotreboval vidieť dozadu, stačilo mu, že počul odkiaľ sa blížil útok. Gennin je gennin, no dokonca aj Yasushiho trpezlivosť má medze. Jeho ranu zastavil svojou pravou rukou, bez zjavného problému, napriek tomu, že Kintaro čakal možno niečo iné. Yasushi bol na úplne inej úrovni, než bol on, a podobné správanie ho urážalo. Kožený chránič, ktorý ochránil jeho ruku, potichu zapraskal, no nič vážnejšie sa nestalo.
"Ty tupý imbecil."oslovil Kintara,"Skutočne chceš spoznať rozdieľ v tvojich a mojich schopnostiach?"
Rukou, ktorou zastavil jeho úder, ho chytil za zápestie a otočil sa k nemu.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro(Yasushi)
Kinumichi
Yasushiho úmysel vôbec nevyšiel. Kintara nevystrašil, akurát ho rozzúril. Nervózny bol od rána, držal to v sebe, no Yasushimu sa pomocou vyhrážok podarilo Kintara vyprovokovať. Nestál o výprask, no nedokázal sa ovládať. Vypustil svoj hnev von naplno. Keď sa od neho otočil, Kintaro po ňom zákerne skočil a zahnal sa pravou rukou, na ktorej mal stále obviazanú reťaz. Kintaro mal sám o sebe brutálnu silu a spoločne s oceľou dokázal jedinou dobre mierenou ranou spôsobiť naozaj veľké škody.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
"Dúfam, že si si všetky nepotrebné veci odložil. Budú ti prekážať." otočil sa ku Kintarovi, keď vstúpil do miestnosti. Mamoko sa šla zatiaľ prezliecť a zostali tam len oni dvaja sami. Yasushimu na perách pohrával veselý úsmev, no pohľad mal vážny.
"Kedže si veľmi horlivá povaha, rozhodol som sa, že ti trošku tvrdej práce len prospeje." prehovoril po chvílke odmlky" Pani Mamoko je už staručká, bez manžela sa nedokáže o dom a záhradu postarať sama, takže jej dnes pomôžeš dať celú záhradu do poriadku."oznámil mu to ako hotovú vec." Poslúchneš každý jej rozkaz, splníš všetko čo po tebe bude chcieť a na oplátku dostaneš jedlo a nocľah. Zároveň si trošku precvičíš držanie emócií na uzde..."Vykročil smerom k nemu a zastal vedľa neho. Nahol sa k jeho uchu a trochu tichším hlasom pokračoval,"...svoje poznámky a myšlienky si necháš tu,"pichol mu prstom do čela"a varujem ťa, ak uvidím, alebo budem počuť od pani Mamoko, že si bol naňu nevrlý, odporný, hnusný, alebo jej nedajbože niečo spravíš..." stíšil ešte viac hlas, s pohľadom upretým na dvere, do ktorých predtým Mamoko vošla,"...sprelámem ti v tele toľko kostí, koľko bude potrebné na to, aby si pochopil, ako sa máš správať. A myslím to smrteľne vážne."Prevŕtal ho mu oči pohľadom skrz na skrz, jasne dávajúc najavo, že to nemyslí len zo srandy. Následne sa opäť žiarivo usmial a potľapkal ho po ramene akurát keď sa vrátila Mamoko.
"Chop sa ho, už sa nevie dočkať!" S týmito slovami ich Yasushi zanechal samých.
"Poď chlapče, máme čo robiť!" zavelila Mamoko, hodila mu pracovné rukavice a zamierila na záhradu.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro(Yasushi)
Kinumichi
Frustrovala ho Yasushiho ignorácia. Dával to najavo neustálym frfľaním, ktoré získalo na intenzite, keď sa objavila Yasushiho "známá".
"Oddychovať by sa mu chcelo, ale splatiť dlhy, to je už iná vec," neustále si hundral popod nos.
"Šampión?" ironicky komentoval každé druhé Yasushiho slovo.
Odložiť si veci? To je teda idi*t. Akokeby som so sebou niečo mal, pomyslel si a vstúpil do miestnosti, kde na neho čakali.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Vstúpil dnu, zareagujúc na Kintarovu poznámku len zvláštnym úsmevom a porozhliadol sa po útulne zariadenom domčeku. Ako na zavolanie sa v dverách objavila drobnučká babička, ktorej takmer neboli vidieť oči a ihneď k nim pricupkala.
"Mamako!" oslovil ju radostne Yasushi.
"Maeda? Yasushi?!" zvolala prekvapene a roztvorila oči, aby lepšie naňho videla.
Keď sa uistila že to je on, doširoka sa usmiala.
"Počkaj tu." otočil sa ku Kintarovi a vykročil spolu s Mamako dozadu.
"Kto to je?"spýtala sa podozieravo.
"Môj študent..."odvetil Yasushi tváriac sa smrteľne vážne.
"Študent?"prekvapene zažmurkala a vybuchla do hlasného smiechu. Yasushi sa len usmial.
"Chudák chlapec, radšej sa ani nebudem pýtať ako si k nemu prišiel."
Pomaly sa od neho odvrátila a vyšla na terasu. Črtala sa pred nimi veliká záhrada, ktorá však bola vo veľmi zlom stave.
"Ako to zvládaš?" spýtal sa tichšie, pozorne sledujúc jej tvár.
Mamako neodpovedala hneď, len sa smutne usmiala:"Ťažko Yasushi, ťažko... nedokážem sa postarať o všetko, záhrada chátra, hostí ubúda..."
Yasushi sa zamračil. Jej manžel zomrel už pred pár rokmi, odvtedy sa o dom stará sama. Mal ho rád, pomohol mu keď to potreboval.
"Môžem ti nejako pomôcť?"
"Splať dlh." odvetila so žiarivým úsmevom.
"Prepáč, nemám peniaze." zatváril sa ospravedlňujúco."Ale možno by som ti s niečím vedel pomôcť..." dodal sledujúc záhradu.
"Hej, šampión,"oslovil Kintara, keď sa vrátili späť,"odlož si veci a priprav sa. Začíname s tréningom. Keď budeš pripravený, príď za nami." následne sa vrátili späť do miestnosti s terasou.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro(Yasushi)
Kinumichi
Zajace mu padli dobre, ikeď bolo zjavné, že ani jeden z nich sa hlbšie nevenoval gurmánskému umeniu. Čerstvé mäso mu aj napriek nepríjemnej chuti dodalo novú energiu. Kintaro potichu nasledoval Yasushiho. Ticho mu ani tak nevadilo, tá pomalá chôdza už bola horšia. Začal byť nervózny, ale prekvapivo sa mu darilo nedávať to najavo. Ticho prerazil až Yasushi. Kintaro si neodpustil pripomienku: "Dúfam, že máš čím zaplatiť," zafrflaľ a neochotne Yasushiho následoval.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Kým vyrazili, ulovil pár zajacov, ktorý mali noru neďaleko. Vydržal by nejesť až do dediny, bol zvyknutý prežívať na minime, no nechcel to riskovať s Kintarom, hlavne po ich boji. Aj jeho to vyčerpalo viac, než čakal. Keď sa najedli, vyrazili. Našťastie po ceste nestretli nikoho. Išli pomalšie než plánoval, ranná vlhkosť vzduchu už pominula a slnko sa vyštveralo vysoko nad nich, kým konečne opustili tieň lesa. Po pár minútach na slnku, by ho Yasushu privítal kľudne späť. Neprehovorili už dobrých pár hodín, čo mu vôbec nevadilo, mal rád ticho. Príležitosť sa naskytla, keď sa v diaľke na obzore zjavil hostinec.
"Tu si oddýchneme." zavelil a s novým elánom vykročil smerom k budove.
O . o<-->o . O
Miko
Pomoci sluchu a mimosmyslového vnímání Tenna sledoval. Ten nakonec svůj pokoj úspěšně našel. Jeho vlastní pokoj tedy musí být někde poblíž.
Teprve nyní se dal do pohybu a pomalým krokem se vydal do stejného podlaží.
Nesnášel takovéto prostory. Občas v nich měl problémy s orientací.
Zastavil se v oné chodbě a zaposlouchal se, z kterých pokojů vychází zvuky. Pokoj na proti Tennovu byl prázdný. Určitě to bude on.
Zkusil klíč. Opravdu tam pasoval. Vstoupil dovnitř a zavřel za sebou.
Chvíli mu trvalo, než se v pokoji zorientoval.
Odložil všechny věci a převlékl se.
Své zbraně by nejraději vzal sebou do hospody, kam se chtěl stavit na jídlo, ale místní lidé by s ním mohli odmítat mluvit až se je bude ptát na Arisu. Nebo by je mohl zastrašit.
Na tváři se mu objevil krutý úsměv. Vybral si druhou možnost.
Přes vojenský svetr si vzal popruhy a vyzbrojen téměř jako obvykle se vydal do hospody.
Prudce se opřel do dveří a vstoupil. Cítil na sobě pohledy několika lidí. Někteří přestali i dýchat.
Posadil se do nejvzdálenějšího rohu a své dva masivní meče si opřel o stůl.
Po chvíli k němu přišla obsluha.
"C-co si dáte pane?"
"Něco k jídlu. Je jedno co, ale ať se to dá jíst."
Odběhla a zůstal v temném rohu sám. Tak to bylo nejlepší.
Trvalo poměrně dlouho, než se vrátila. Naštěstí i s jídlem a pitím. Když chtěla odejít, rychle ji chytil za ruku.
Chudák ani nedýchala.
Vytáhl Arisinu fotografii. "Hledám tohle děvče. Pozorně si to fotku prohlídni a rozmysli si, co mi řekneš!"
Masamoto Tenno
Konečně civilizace. Drápy si schoval raději do batohu a vstoupil spolu s ostatními do jedné z budov. Po nahlédnutí do toho lístečku se jen usmál. No, pokoj by byl. Kde? To byla otázka. No každopádně se rozhodl vyjít schody nahoru. Přece jen bylo pravděpodobnější, že budou tam. Od senseie si vzal peníze, slušně poděkoval a vyběhl schody nahoru.
"Tum...tum...tum..." řekl pokaždé, když minul další dveře. Bylo to snadné, jen by se nesměl koukat na druhou stranu. Když došel na konec chodby, jen se obrátil a vydal se zpět druhou stranou. Dva lidé, muž a žena, mu věnovali pohled. Muž neutrální letmý, žena pobavený.
Tenno konečně našel ty dveře, které hledal a vešel do nich. Shodil ze sebe vak, převlékl se a mokré věci si pověsil. Pak si lehl na matraci. Neusnul, jen odpočíval a přemýšlel, co dělat.
Miko
Došli do městečka a Saito je vzal do nějaké budovy. Hned jak objednal pokoje, tak Mikomimu došlo, že jsou nejspíše v nějakém hotelu.
Peníze od Saita přijal s velkou nelibostí, ale neřekl ani slovo. Peníze se přeci neodmítají.
Podle Mikomiho dělali obrovskou hloupost. Tři ozbrojení muži si objednávají pokoje v hotelu, kde se vše eviduje. Kdyby se po nich někdo vyptával, mohl by je rychle najít.
Pokoj měl sice objednaný, ale šanci ho sám najít hodně malou.
Rozhodl se počkat, jestli Tenno nepůjde hledat svůj pokoj. Jeho vlastní by totiž měl být hned vedle.
Potom by se mohl jít poptat pár lidí, jestli Arisu neviděli.
Saito Hashu
Saito a jeho kompanie kráčeli ještě asi půl hodiny než konečně dorazili do vesničky. Pohledem vyhledal to nejluxusnější ubytování a tam mlčky zamířil. Na recepci objednal tři pokoje když je dostal, ještě slečnu na recepci požádal o dva kousky papíru a štětec. Na oba papírky napsal vzkaz a jeden z nich podal slečně, které potichu něco řekl, aby to Tenno a Miko neslyšeli. Pak, když tohle vyřídil, otočil se ke svým dvoum... pro nedostatek vhodných výrazů, nazvěme je žáky. "Tak, do zítřka si dělejte co chcete, pokoje máte každý svůj a tady máte nějaký peníze." Zatímco jim předával hrst peněz každému, mohli zahlédnout co stojí na druhém vzkazu. Stálo tam něco jako: Milý zloději, zkus na tyhle věci hrábnout a už v životě na nic nehrábneš. Pak se klidně rozloučil a vydal se dát i koupel, kterou potřeboval.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Goku
Země Ohně, Les nedaleko Konohy
„Přehnal? Já? No dovol Sayu…,“ podivil se Goku a zatvářil se ukřivděně, „takhle bys se svým oniichanem mluvit neměla…,“ založil si uraženě ruce na prsou. Bahenní louže mezitím kompletně zaschla a proměnila se zpátky na zem, když ji nebylo nakonec potřeba.
„Hele Sayu, proč sem to zase já, kdo si tu hraje na chůvu, povíš mi to?“ povzdechl si Goku, když mu Sayuki špitla co má, nebo spíše nemá dělat, načež jen pokrčil rameny a sedl si na zem do tureckého sedu.
„Koukej alespoň udělat něco dobrýho k tý večeři! Znáš přece muže. Láska prochází žaludkem,“ mrkl na Sayuki Goku se zářivým úsměvem a zasmál se, načež se obrátil k Michimu s Tenshi a založil si ruce na prsou.
„No?“ kývl na ně, a čekal, co bude.
Masamoto Tenno
Byla to nuda. Nikdo nevypadal na to, že by chtěl mluvit a on se poprvé za těch pár dní opravdu nudil. Trénovat se za pochodu nedá a všechny ostatní aktivity už ho omrzely. Navíc ho pořád trápilo jeho zjištění. Jestli ještě žije tak...
Musel ho najít. Musel zjistit, kde bydlí. Ano, měl cíl, měl sen. První tedy musel pomoci najít tomuhle šmejdovi to, co hledal on. No a pak se uvidí.
Začal si představovat jejich setkání. Jak bude probíhat. Jestli byl do toho zapojený taky, nebo o tom nevěděl.
V dálce spatřil vesničku. Pára naznačovala, že by tam mohlo být docela teplo. Po spaní v jeskyni, chození ve sněhu a věčnému větru bylo skvělé vidět něco, co má vyšší teplotu než lidské tělo.
Sayuki Sato(Michi, Tenshi, Goku)
Zem Ohňa, les neďaleko Konohx
Neveriacky krútila hlavou nad tým, ako sa to vyvŕbilo.
Chjo Goku, čo si to vymyslel? Toto mal byť tréning úniku Lovcom a ako to dopadlo? Zomreli by obaja, mrmľala si pre seba a brala si do ruky tentoraz naozaj veľký šuter. Na blížiacu sa Tenshi ani nepozrela. Prerušil ju až náraz po Gokuho technike. Strčila šuter do rukávu, prudko sa odrazila smerom ku padajúcemu Michimu a zachytila ho tesne pred pádom do bahna. Pristala kúsok od miesta, kde končila Gokuho technika a Michiho položila na zem.
"To si prehnal Goku!" skríkla a siahla rukov do rukávu.
Sakra, musel mi spadnúť do toho blbého bahna!
"Myslím, že mladý má na teba ťažké srdce, Goku. A keďže ani jeden z vás nesplnil podmienky, žiaden oddych nebude! Budete bojovať. Michi, ukáž mi, čo je v tebe!" ukázala na neho prstom a potom ním prešla na Tenshi : "A ty! Aj keď si splnila Gokuho podmienky, moje bohužial nie! Pomôžeš Michimu a nech ťa ani nenapadne odvrávať!"
Len čo dokričala, priskočila pred Gokuho, šibalsky sa usmiala a šepla mu do ucha : " Nepoužívaj chakru," odskočila a pohodlne sa usadila na vysokom strome.
Láska a mier!!!
Goku
Země Ohně, Les nedaleko Konohy
„Zabít říkáš?“ zazubil se pobaveně Goku, trošku zpomalil, ale nezastavil se.
„Jashina? Né, toho radši nech doma, mladej,“ zastavil se při Michiho druhé poznámce úplně a rozesmál se.
„Hmm?“ zaslechl za sebou šustění a podíval se přes rameno, aby mohl spatřit prchající a smějící se Tenshi.
„Tak nevim, jestli jsi fakt takovej gentleman, a nebo trumbera,“ pozdvihl Goku obočí, když se otočil zpátky na Michiho. Tenshi nechal prchat.
Tu najednou složil několik pečetí a se slovy: „Doton: Rafu Odoroki,“ praštil pravačkou do země. Reakcí na to bylo, že se přesně v tu chvíli vynořila zpod Michiho obrovská hliněná pěst i se zbytkem paže, měřící alespoň 3 metry v průměru, která ho odpálila vysoko do vzduchu, načež se zarazila a zůstala vyčnívat tak 7 metrů nad zemí.
Goku si napřímenou dlaní zastínil oči a zadíval se k nebi za Michim, načež složil dalších pár pečetí a klidně pronesl: Doton: Doryuu Taiga.“
Tím se v místě, kam měl Michi dopadnout, vytvořilo menší bahenní jezírko, které mělo zamezit jakémukoliv zranění z pádu, a jako bonusový efekt mělo na starost Michiho dokonalé obalení bahnem.
„Doufám, že dostanu alespoň půl večeře, Sayu…,“ zabručel Goku chvilku před tím, než se ozvalo hlasité šplouchnutí, zatím co ona zemní pěst už zase zcela zmizela pod zemí.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Myslela si, že už je prozrazena, když zasáhla Sayuki. Tenshi netušila, jestli to udělala naschvál nebo vážně na Gokuho byla naštvaná. V tom tomu zasadil korunku Michi, který tam neběhl. ,,Fajn, takže asi tak." nadechla se. Když Goku rychlým krokem vyrazil k Michimu, nečekala už na další šanci. Když byl u něj, prostě vyskočila z křoví, jen se nahlás zasmála Michiho pitomým slovům a pomohla si ještě dlouhým skokem k Sayuki. ,,To snad ne. Vážně to vypadá, že vyjde něco, co vymyslel Michi?"
Michi Uta
"Eh ... zdravím ?" Bolo jediné čo vyslovil keď prudko zastavil na mieste z vystrašeným pohľadom na Gokuho. "Varujem vás ... budem sa brániť a v záchvate sebaobrany vás dokážem aj zabiť." Oznámil mu rozhodne pričom sa postavil do obrannej pozície. "Dúfam len, že ešte nedostal Tenshi pretože toto všetko bude potom na nič." Na okamih privrel oči a zhlboka sa nadýchol. "Taktiež na vás môžem zavolať samotného Jashina ..." Na tvári sa mu náhle zjavil mierne šialený úsmev. "Bež Tenshi ... bež !"
Miko
Celou cestu bylo ticho. Jedině dobře. Na hloupé kecy a tlachání neměl náladu. Nějak podvědomě vycítil, že se blíží k cíli. Čím blíže byli, tím horší náladu měl.
Lázeňská městečka nebyla nic pro něj. Jejich existence stála na turistickém ruchu a o žoldáky tam nikdo nestál. Práce se tam sehnat nedala a při nejhorším tam dokázali méně opatrného člověka oškubat o všechny peníze.
Jedinou výhodou bylo to, že se tam nikdo na nic neptal.
Mezi tím, co se ti dva budou snažit vydržet v příliš horké vodě, on by mohl zabít čas v nějaké putyce. Lidé si tam často pod vlivem alkoholu pouštěli pusu na špacír a mohl by zaslechnout něco důležitého. Ať už o samurajích, nebo o Arisu. Její hledání pro něj bylo prioritní.
Saito Hashu
Když ti dva se rozhodli nepokračovat v jakéhokoliv konverzaci, Saito následoval jejich příkladu a také zůstal mlčet, i když by byl raději, kdyby se mezi sebou alespoň trochu bavili a utužili tak svůj vzájemný vztah ať už positivní nebo negativní. Hlavně by byl raději, kdyby věděl, na čem s těma dvěma je, protože v něm začala narůstat obava, že to špatné zacházení s mladšími lidmi je genové. Když se konečně vytrhl ze zamyšlení co dál, právě vystoupili na hřeben malého kopečku a před nimi se, v malé proláklině mezi kopečky, chránící ono místo před prudkým větrem, objevila menší vesnice vyznačující se oním typickým oparem naznačujícím, že se jedná o horké lázně.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Taky nechápal, jaké problémy by jim samuraiové mohli způsobit. Pár způsobů, jak je najít by tu asi bylo, ale moc pravděpodobné nebyly.
A taky proč protestovat? Vyhlídka lázní byla více než lákavá. Prý je to skvělé. Přehodil si vak s věcmi přes rameno.
Jak teď asi reagujou na to, že jsme jim vymlátili sídlo? usmál se Tenno. Pomalu šel s nimi. Bez jediného slova. Neměl na mluvení náladu.
Dobře, půjdu s nimi kamkoliv, jen ne zpátky domů. natolik silný, aby tu obstál sám ještě nebyl.
Goku
Země Ohně, les poblíž Konohagakure
Goku měl dojem, že se v křoví poblíž něho něco pohnulo, když tu ho trefil kámen od Sayuki přímo do hlavy.
„Jáu! Co to sakra děláš, Sayu?!“ podrbal se na hlavě a naštvaně se na Sayuki otočil.
„Snažim se je objevit, kdyby ti to ušlo, holka!“ obořil se na ní a nasupěně našpulil rty.
Chvilku na to se však přiřítil ten klučina, Michi.
„Nazdar mladej! To sem netušil, že moje zemětřesení zafunguje jako bumerang,“ zazubil se na klučinu Goku a vykročil rychlou chůzí k němu, při čemž prošel kolem křoví, ve kterém seděla schovaná Tenshi.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Nestihla nic udělat a tak díky tomu co udělal Goku převedla v křoví pěknou otočku. ,,Sakra..." ztuhla na místě a pečlivě poslouchala, jestli jí Goku našel. Naštěstí jen dopadla na zadek a křoví okolo taky zašustilo, tak snad místo kde byla nepřilákalo tak velkou pozornost. ,,Pokud mě najde... Tak mu budu muset prostě utíkat jak nejdéle to půjde, směrem od Michiho." napadlo ji. Pak Gokuho trefil kámen, což jí vyvolalo na tváři úsměv. ,,Stačí to na to, aby se rozptýlil?"
Sayuki Sato(Michi, Tenshi, Goku)
Zem Ohňa, les neďaleko Konohx
Plánovala si trošku zdriemnuť, no prerušil ju náhly otras. Nebola pripravená a z konára nešikovne spadla. Kým si uvedomila, že padá, bolo neskoro. Nedopadla najkrajšie. Keď sa otriasla a začala vnímať, čo sa deje okolo, padol jej zlovestný pohľad na neďaleko stojaceho Gokuho. Zodvihla kameň, tentoraz podstatne väčší, než ten minulý a hodila ho po ňom.
"Čo si sakra myslíš, že robíš, Goku?!" mala chuť po ňom hodiť oveľa viac kameňov, ale žiadny už nebol po ruke.
Láska a mier!!!
Michi Uta
Dúfal, že jeho taktika zabrala no keď započul hlasné dunenie a mierne otrasy zastal a otočil sa späť. "To si robíte srandu ... ten Dotonový maniak použil nejaké Jutstu ?" Michi nevedel čo presne je to za techniku no otrasy mohli znamenať len to, že Tenshi je vo veľkých problémoch a tak sa bez rozmyslu rozbehol späť k miestu kde bola Tenshi. "Mali sme ho prekvapiť nejakým náhlim skokom z dvoch strán a utiecť ... takto ju dostane." Silne sa udrel po hlave popri tom všetkom behu.
Goku
Země Ohně, Les nedaleko Konohy
„Hm?“ zadíval se Goku tím směrem, odkud přišel další křik toho klučiny.
„To si ze mě dělaj srandu nebo co? Tohle není hra o tom, kdo na sebe upozorní co nejlíp, sakryš…,“ zakroutil Goku sklesle hlavou a opřel si čelo o dlaň pravé ruky.
To si ta holka zvrtla kotník nebo co? Ach jo, tak jdeme na to. Pomyslel si ještě, než se narovnal na oné větvi, na které stál, a složil pár pečetí.
„Doton: Dojō shinsen,“ pronesl, napřáhl se pěstmi, a vrhl se ze stromu dolů.
Při dopadu na zem praštil pěstmi do země, načež následoval silný otřes a celá půda v okolí několika desítek metrů nadskočila, jakoby v podzemí něco explodovalo.
Tím chtěl Goku ty dva případně shodit ze stromu nebo vyhodit ven z jejich skrýše na zemi, pokud se alespoň jeden z nich zdržoval někde blízko.