Letní večer 13

Když se Lee s Gaiem do setmění neobjevili, poprosila Tenten Nejiho: „Můžeš je zkontrolovat?“
Neji lehce přikývl a znovu použil svůj byakugan, ale po chvíli ho zase vypnul a řekl: „Vypadá to, že se rozhodli utábořit asi hodinu cesty za námi.“
„Copak tam je kde?“ podivila se dívka.
„Já si taky nemyslím, že by se na těch kořenech bůh ví jak vyspali, ale to je jejich problém, my rozdělení nenavrhli.“ odpověděl s pokrčením ramen.
Tenten se tomu lehce pousmála a řekla: „Patří jim to ne? Moc spěchají a pak se ztrácejí.“
„Oni to ale dělají pořád, kdybych neměl byakugan, tak by se možná poučili, ale já je vždycky zase najdu, takže si z toho nic neodnesou.“ řekl mladík a zkroušeně zakroutil hlavou.
„Myslím, že podobné úvahy by jsme raději měli nechat na ráno.“ navrhla dívka a lehla si do spacáku.
Neji se na ni ještě chvíli díval s myšlenkami, že i když mají být lesy bezpečné, asi není dobrý nápad zůstávat rozdělení a bez hlídek, taky si ale nakonec lehl a brzy usnul.

Zatímco Neji s Tenten se vyspali dobře, tak Lee s Gaiem skoro nespali, ale zdálo se, že to ani jednomu neubralo na energii a tak byli oba s východem slunce už na nohou a hledali zbytek svého týmu.
K Nejiho velkému překvapení se jim to opravdu podařilo a to ještě dřív, než se Tenten probudila.
„Našli jsme vás!“ zajásal Lee a vzbudil tak Tenten.
„Já už se bál, že se po vás budu muset jít podívat.“ odpověděl mu na to Neji s nepatrně pobaveným úšklebkem na jinak vážné tváři.
„Jaká byla noc?“ zeptala se Tenten a zívla.
„Šlo to a co vy?“ zeptal se Lee a nechtěl dál rozebírat všechny otlačené místa, co jich na sobě měl.
„Já vám říkal, že tohle místo je široko daleko jediné pořádné.“ pokáral je Neji, který je očividně prokoukl.
„Jo, tak to jsi měl pravdu.“ konstatoval Lee a protřel si rameno.
„Taky je to široko daleko jediné využívané místo při cestě do země Mořského vánku.“ Řekl ještě Neji a dal se do balení tábora.
Tenten je ještě chvíli kárala, než se k němu přidala, aby mohli vyrazit co nejdřív.

Druhé vybrané místo nebylo tak daleko a tak si mohli dovolit pomalejší tempo, za což byla Tenten neskonale vděčná.
„Všimla sis, že už se jim nechce jít napřed?“ zeptal se Neji s lehkým úsměvem, když se zastavili na krátkou přestávku a občerstvení.
„Jo.“ odpověděla jednoduše a pobaveně se usmála.
„Třeba se bojí, že budou zase spát na špatném místě.“ konstatoval mladík, když viděl senseie nervózně chodit kolem.
Dívka mu na to odpověděla úsměvem a postavila se.
Neji ji napodobil a kývl na senseie, že můžou pokračovat.
Ten jen přikývl a vyrazil. Tenten sice čekala, že očividně nedočkavý Gai nasadí rychlejší tempo, ale nic nenamítala, když vyrazili běžným tempem pro průměrné ninje.

Dokonce i další den se přibližovali k cíli přijatelným tempem, až se musela dívka podivit: „Jak to, že neběžíme jako o závod?“
„Třeba jim došlo, že je to zbytečné.“ řekl Neji s pokrčením ramen.
„Jako by byli nemocní.“ prohlásila Tenten, když Lee navrhl pauzu.
„Ne, jen jsou konečně trochu ohleduplní.“ řekl Neji a zastavil se.
„Tys jim něco řekl?“ zeptala se Tenten podezíravě.
„Jo, že je nechám bloudit, když to budou přehánět. Tohle je pro nás cizí krajina a já jsem jediný, kdo spolehlivě určí směr.“ odpověděl mladík upřímně.
„A kdy jsi to stihl?“ podivila se Tenten, protože si byla jistá, že celou dobu byl s ní.
„Včera večer, když si usnula, se bavili o tom, že zítra už musí běžet normálně, tak jsem jim trochu domluvil a připomněl jim, že si se jen před pár dny vrátila a musí brát trochu ohled.“ odpověděl s lehkým úsměvem.
V Tenten to ale zanechalo smíšené pocity. Na jednu stranu byla ráda za jeho starost a ohled a na druhou se na něj za to zlobila.
Nakonec ale Tenten zahnala všechny myšlenky na to, že není žádné malé dítě a postará se to všechno sama, a úsměv se slůvkem: „Díky.“ mu vrátila.
„Není zač, jsme tým a asi bych se zbláznil, kdybys zase odešla.“ odpověděl klidným hlasem a s vážnou tváří.
Tenten se na něj znovu usmála a věnovala se cestě.

Neuplynuly ani dně hodiny, když dorazili na místo vybrané pro dnešní noc.
„Neji, není ještě nějaké místo dál, na které by jsme to zvládli do setmění?“ zeptal se sensei, při pohledu na nebe, které se začne stmívat až za nějaké tři hodiny.
„Jedno místo tu je, ale museli bychom si pospíšit.“ odpověděl mladík trochu váhavě a podíval se na Tenten.
Dívka však odhodlaná nebýt na obtíž přikývla a zeptala se: „Můžeme vyrazit?“
Gai se široce usmál a řekl: „To je naše Tenten, já už se bál, že jsi zapomněla sílu mládí doma.“
I Lee se na ni šťastně usmál a vyrazil za svým senseiem.
„Je rozhodnuto.“ konstatoval Neji s vážnou tváří, do které se také dral úsměv.
„Je fajn být zase člen týmu.“ řekla dívka s úsměvem od ucha k uchu a vyrazila za nimi.
„To jsi přece byla vždycky.“ oponoval mladík, ale nezůstával o nic pozadu.
„Ano, ale poprvé od odchodu se tak opravdu cítím.“ řekla Tenten s úsměvem a přidala na tempu.