Strážce brány - 3. Písečná vesnice

Cesta jim utekla velice rychle. Než se nadáli, tak lesy pod nimi začaly ustupovat a začala se objevovat poušť. Pomalu se začali připravovat, protože věděli, že cíl jejich cesty už mají za chvíli před sebou. Najednou se jim naskytl strašný pohled. Čím blíž byli k vesnici ukryté v Písku, tak bylo více bez hybných těl rozházených všude okolo. Sai přiletěl trochu blíž k zemi a mohli si všimnout, že tam leželi ninjové se znakem Písečné a také těla nějakých lidí, kteří nemají žádnou čelenku a vůbec nevypadají jako ninjové. Podle vzhledu je typovali na obyčejné osadníky.

„Co to má znamenat?“ Děsila se Sakura, když si prohlížela všechna ta těla. Byly zvyklí vidět různé masakry, ale ještě nikdy neviděli, že by ninjové zabíjeli bez brané obyvatele své vlastní země. Něco velice divného se tu děje a oni brzo zjistí co.

„To se dozvíme, až od Gaary.“ Řekl zmatený Kakashi a také se snažil přijít na to, co by mohlo donutit ninji zabíjet svoje vlastní lidi. Ty lidi, které mají chránit. Nelíbilo se mu to.

„Támhle je už Suna. Připravte se. Do pěti minut budeme přistávat na zem.“ Informoval je Sai. Všichni si hned zkontrolovali, jestli jim něco nevypadlo, nebo jestli tam něco nenechali. Když už byli připraveni, tak pocítili, jak pták s nimi klesá k zemi. Po chvilce přistáli před hradbami okolo vesnice. Na nic nečekali, sesedli z Saiova výtvoru a vydali se ke vstupu do vesnice. Tam si jich hned všimli nějací ninjové, kteří zrovna měli hlídku.

„Kdo jste a co tu děláte?“ Vyjel na ně jeden z nich zostra. Kakashi vystoupil ze skupinky a začal vysvětlovat:

„Poslala nás sem Hokage na misi. Máme se hlásit u Kazekageho. Jsem Hatake Kakashi a tohle je úderná jednotka.“ Ninjové se zarazili a zírali na ně. Snad i s respektem? Kdo ví. Ale bylo na nich vidět, že je rádi vidí.

„Ano víme o tom. Tady Tsubaki vás dovede za Kazekagem.“ Řekl jeden z ninjů, který vypadal, jako by to měl celé na starost a ukázal na jednoho svého ninju. Ten k nim přistoupil a uklonil se před nimi.

„Tak pojďte.“ Řekl Tsubaki a šel do vesnice. Úderná jednotka šla za ním a rozhlíželi se po vesnici. Také byla hodně poničená a jeden z čerstvě opravených domů, bylo sídlo Kazekageho. Panovala tu ale jiná nálada oproti Konoze. Lidé tu nebyli šťastní, protože se v jejich zemi znovu bojovalo. Bylo na nich znát, že jsou hodně pod tlakem a ve stresu. Tým začal soucítit s lidmi tady. Chtěli jim nějak pomoci, aby mohli být šťastní, jako lidé v Listové. Prošli vesnicí a konečně se objevili před sídlem Gaary. Jejich průvodce je vedl, až k jeho kanceláři. Naznačil jim, ať chvilku zůstanou na místě a zaklepal na dveře. Hled uslyšeli Gaarův hlas jak říká:

„Dále!“ Tsubaki vešel dovnitř a po chvilce znovu vyšel a řekl jim:

„Kazekage-sama vás očekává. Prosím vstupte.“ S těmito slovy odešel od skupinky z Listové a vrátil se znovu na své pracoviště.

Úderná jednotka se po sobě podívala a znovu zaklepali. Když je vyzval stejný hlas, aby vstoupili, tak neváhali a vešli do jeho kanceláře. Ta nebyla nijak honosně vybavena. Po stěnách byly pověšené mapy celého světa a také celé Písečné vesnice a země Větru. Za stolem seděl stejně starý mladík, jako nejmladší členové týmu. Bylo na něm znát, že má starosti, ale když je uviděl, tak se na ně usmál.

„Ani nevíte jak rád vás vidím. Posaďte se, židlí je tu dost.“ Řekl Gaara a ukázal jim na židle vedle nich. Moc dlouho nečekali a všichni využili této nabídky a usadili se.

„Jsem rád, že jste se sem dostali tak brzo. Jen doufám, že už jste neměli čest s těmi stvořeními, co na nás útočí.“ Strachoval se Kazekage. Ostatní se na něho překvapeně podívali.

„My jsme sem letěli, ale jediné co jsme viděli, byli těla Písečných ninjů a pak těla obyčejných lidí.“ Vysvětloval Kakashi. Mladý vůdce vesnice ukryté v Písku si povzdychl a začal vysvětlovat:

„To nejsou lidi. Nebo spíš, teď už to jsou lidi.“ Když si všimnul, nechápavých výrazů na jejich tvářích, tak pokračoval:

„Asi po dobu posledního měsíce, každý den se tu objevují monstra a útočí na všechno co jen zahlédnou. Jsou velice silní. Nestává se moc často, že se čtyřčlenná jednotka, která se střetne s jedním tím tvorem, vrátí úplná.“ Tým z Konohy se na něho zděšeně díval. Ty monstra vypadají opravdu silně. Nikdy o ničem takovém neslyšeli.

„Víš něco víc o těch monstrech?“ Zajímal se Sai. Jestli se mají postavit těm potvorám, tak budou potřebovat všechny dostupné informace.

„Všechny ty příšery, které sem přijdou, tak jsou už zraněné. Nevíme vůbec proč, nebo jak je někdo zranil, ale asi by to stálo za prozkoumání. A další věc je, že když je zabijeme, tak se změní na obyčejného člověka. Připadá nám to jako, kdyby měli pečeť od Orochimara. Vím že to není možné, ale mají podobné vlastnosti jako lidi, kteří používají tu pečeť. Jen jsou silnější, než jeho nejsilnější lidi.“ Pokračoval v jejich informování Gaara. Ani jemu se nelíbila ta spojitost s Orochimarem, ale nikdo jiný nebyl schopný takových zvěrstev. Celý tým byl hodně zamyšlený. Hlavně Sasuke přemýšlel nad svým bývalým učitelem.

„Orochimaru určitě zemřel a Kabuto taky. Musí to být někdo jiný, kdo s nimi spolupracoval. Jen si nedovedu vybavit nikoho, kdo by byl něčeho takového schopen.“ Přemýšlel nahlas Sasuke. Už všem došlo, proč je situace tak vážná a celý tým je opět pohromadě. Obtížnost této mise bude obrovská. Půjde tu o život.

„O kde se ty potvory berou?“ Zajímal se Yamato. Mladík jen pokrčil rameny a řekl:

„To jsme nikdy nezjistili. Sice vždycky přicházejí ze stejného směru, ale nikomu se nepodařilo proklouznout kolem nich, aby mohl zjistit odkud se berou. A to by mohla být vaše mise. Chtěl bych, aby jste letěli, zítra jak se začnou objevovat ty příšery, a našli místo odkud přicházejí. Nechci po vás, aby jste bojovali. Až se vrátíte, tak svolám celou armádu a společně podnikneme útok na nepřátelský tábor. Rozuměli jste?“ Nechtěl, aby tady museli umírat i ninjové z Konohy a tak se je snažil přinutit k tomu, aby zbytečně neriskovali v tak malém počtu. Jeho armáda ninjů je sice už hodně prořídlá, ale stejně by měli být schopni konečně porazit nepřítele. A když jeho lidé budou vědět, že to konečně jdou ukončit, tak budou více odhodlaní a proto to snad půjde snáze.

„Dobře. Zjistíme odkud se berou a vrátíme se, abychom se domluvili na útoku.“ Souhlasil Kakashi. Ale Sakura se hned ještě vyptávala:

„Ale co budeme do zítra dělat? Můžeme tu někde přespat?“ Gaara se zamyslel a pak s úsměvem odvětil:

„Myslím si, že u nás doma bude místa dost. Miho bude ráda, že budeme mít návštěvu. Zavolám ještě i Kankura s jeho rodinou. Můžeme si popovídat o starých časech. Třeba se dozvím i něco nového.“ Členové úderné jednotky se po sobě překvapeně podívali. Nečekali, že by se o ně postaral samotný Kazekage. Ale aspoň si nebudou muset hledat nějaké místo k přenocování a budou to mít i se zábavou a dobrým jídlem. Co víc si mohli přát.

„Nechtěli bychom tě obtěžovat.“ Řekl Sasuke. Gaara po něm střelil uraženým pohledem a řekl mu na to:

„Vy nikdy obtěžovat nebudete, vždyť jste blízcí přátelé osoby, která změnila celý můj život. Tím z vás jsou i moji přátelé. A já se o své přátelé starám. Takže už nechci slyšet, žádné takové řeči.“ Všichni se jen usmáli a Sai mu řekl:

„No dobře. Rádi tedy strávíme nějaký ten čas s tebou a tvojí rodinou. Moc rádi poznáme tvoji, ženu a syna. Ještě jsme neměli šanci je někde potkat. Takže se určitě do zítřka zabavíme vyprávěním historek.“ Chyběli mu jeho vlastní děti a tak si to chtěl vynahradit alespoň tím, že by si mohl pohrát s Gaarovým synem a Kankurovou dcerou. Už se těšil na společné odpoledne. Kazekage souhlasně přikývnul a zakřičel:

„Kimiko.“ Ani ne do minuty přišla do kanceláře starší černovlasá žena.

„Co pro vás můžu udělat, kazekage-sama?“ Mladý vůdce vesnice se usmál a vysvětlil:

„Potřebuji, abys to dneska do večera vzala za mně. Budu se věnovat tady týmu z Konohy a nebudu mít čas, být v kanceláři.“ Tým sedm na to překvapeně hleděl. Ani jednoho nenapadlo, že by to šlo dělat i takhle. Ale mladá žena nehnula ani brvou. Asi to nebylo poprvé, kdy ji o tohle požádal.

„Dobře, splním váš úkol.“ Odpověděla mu a šla si sednout za stůl, kde předtím seděl Gaara. Protože on se pohotově přesunul a už se chystal k odchodu. Členové úderné jednotky ho následovali a jen nechápavě kroutili hlavou. Když odešli z kanceláře, tak se hned ozval Kakashi:

„Nevěděl jsem, že je možné poslat za sebe náhradu. Myslel jsem, že jako kage této vesnice, tam musíš bezpodmínečně sedět a řešit problémy, které se objevují během dne.“ Kazekage se jen šibalsky usmál a řekl:

„Také že musím. Ale teď když jsou všichni starší už po smrti, tak není nikdo, kdo by mě mohl sekýrovat a tak toho také pořádně využívám.“ Tomu se všichni zasmáli nechali se vést Gaarou do jeho domova. Ten je zkušeně prováděl troskami své vesnice, až tak po patnácti minutách zpomalil a vešel do domu na pravé straně. Také na něm byly znát četná poškození, ale byl na tom lépe, než ostatní domy v okolí. Vešli do domu a hned si jich všimla Gaarova manželka Miho. Protože místnost do které vstoupila sloužila jako obývací pokoj. Překvapeně k nim vzhlédla. Přivítala se s manželem polibkem tak na něho dotčeně spustila:

„Kdybys mi řekl, že přivedeš hosty, tak bych připravila odpovídající oběd.“ Gaara se však jen pousmál a oponoval jí:

„Ale ani já nevěděl, že je přivedu. A navíc oni nejsou vybíraví. Můžou jíst to co mi. Jo a staví se i Kankurou s Rin a Izumi, tak abys se nelekla, že nás je tolik.“ Mladá žena si unaveně povzdychla:

„No dobře. A to mně ani nepředstavíš svým přátelům?“ Její muž se na ni omluvně usmál a představil jí každého člena úderné jednotky. Ona na ně jen překvapeně hleděla a pak si pro sebe řekla:

„Kdo by si pomyslel, že zrovna náš dům navštíví takovíto legendární ninjové. A ty mi řekneš že můžou jíst jídlo s námi. Přece jim nemůžu dát něco obyčejného.“ Gaara jen protočil oči v sloup a hledal podporu ve svých přátelích. Nakonec ho vysvobodila jediná Sakura, která řekla:

„Miho-san, nemusíš nám připravovat nic výjimečného. My jsme normální lidé a nemáme žádné speciální požadavky. Moc rádi ochutnáme místní kuchyni.“ Tím se jí konečně povedlo ji trochu uklidnit a tak řekla:

„No dobře. Já teď půjdu do kuchyně něco připravit.“ Pak se otočila na svého manžela a řekla mu:

„Pohlídej zatím Kazukiho. Teď spí, ale kdyby se vzbudil, tak ho vezmi sem dolů za vámi. Víš přece moc dobře co dělá, když se nudí.“ Gaara přikývnul na znamení toho, že se o něho postará a tak Miho odešla do kuchyně. Sakura ji ale hned dohnala. Chtěla jí pomoci s přípravou jídla pro všechny, protože to přece kvůli nim musí dělat ještě nějaké jídlo. Prvně jí to Miho vymlouvala, protože přece nemůže chtít po někom takovém jako je Sakura, aby jí pomáhal, že se to nesluší. Ale dívka ji nakonec přesvědčit. Když uviděla Miho její naštvaný výraz ve tváři, tak se rozhodla ji dál neprovokovat a radši jí zadala nějakou práci, kterou by mohla udělat. Muži se zatím bavili o těžkých situacích do kterých se během války dostali. Během jejich hovoru se ozvalo zaklepání na dveře a vešel Kankurou se svojí rodinnou. Rin hledala Miho, takže ji poslali i s jejich dcerou Izumi do kuchyně, kde již Sakura s Miho připravovali oběd. Oběd se jim nakonec povedl a všichni si moc pochutnali. Pak strávili celý den ve svojí společnosti a bavili snad opravdu o všem. Kdyby si takhle byly blízcí všichni ve všech vesnicích, tak by už nikdy nemusely být nějaké další války. Protože nikomu se nechce bojovat proti lidem, které moc dobře zná.