Černý přízrak O2

Sakura mířila hlavní ulicí k budově Kage. Když tam dorazila tak slušně zaklepala a po vyzvání vstoupila.

„Dobrý den Tsunade-sama.“ Pozdravila Sakura.

„Ahoj, co potřebuješ?“ optala se Hokage.

„Mohla bych si přečíst zpravodajské zprávy?“ optala se Sakura.

„Jistě.“ Řekla Tsunade a podala jí je. Neptala se na důvod, moc dobře ho věděla taky jí chyběl. Několikrát jí řekla, ať na něho zapomene, ale pokaždé na ni Sakura vyjela. Kdokoli kdo jí řekl, ať na něj zapomene, tak ho seřvala. Sakura pročítala zprávy, a pak našla to, co hledala.

„Sbohem, Tsunade-sama.“ Rozloučila se Sakura. Tsunade jen kývla hlavou a dál vyplňovala papíry, když byla Sakura u dveří tak zvedla hlavu a chtěla něco říct.

„Ani to nezkoušejte, víte, co se stane. Nechci se rozejít ve zlém.“ Řekla Sakura, a šla dál.

-Je čas- pomyslela si Sakura a rozeběhla se do svého bytu. Tam si sbalila a čekala na tmu. Po několika hodinách si vzala věci a vyskočila oknem do noci. Mířila k hlavní bráně. Tam si všimla Sasukeho zastavil ji se slovy:

„Proč?“

„Jaká ironie.“ Odpověděla Sakura. Sasuke tu narážku nepochopil. Sakura ukázala všude okolo sebe.

„Aha.“ Odpověděl Sasuke,když mu to došlo. Zastavil ji na stejném místě jako ona jeho před lety.

„Proč?“ optal se znovu Sasuke, podíval se Sakuře do očí a tam viděl odpověď.

„Neodcházej, miluju tě, prosím zůstaň.“ Poprosil Sasuke.

[i]„Promiň, ale já miluji jeho.“ Odpověděla Sakura, vrhla se na překvapeného Sasukeho a uspala ho.

„Je mi líto, řekni všem, že jsem se rozhodla odejít a nehledejte mě.“ Řekla Sakura před tím než Sasuke usnul. Sakura se vydala hlavní branou za svou láskou.

Druhý den v Konoze.

Sasuke se probudil v nemocnici, hned jak to zjistili sestry oznámily to Tsunade, ta okamžitě přišla a sní i ostatní.

„Co se stalo?“ optala se Tsunade.

„Jsme prokleti.“ Řekl Sasuke a koukal před sebe.

„Jak to myslíš?“ optal se Kakashi.

„Tým 7 je prokletý.“ Odpověděl Sasuke, jeho hlas byl bez života.

„Co se stalo Sasuke-kun?“ optala se mile Ino.

„Nejdřív Já, pak On a teď i Ona.“ Řekl Sasuke. Nikdo nechápal co tím myslí, z uvažování je probudil pád. Všichni se podívali a zjistili, že Tsunade spadla a teď měla hlavu u kolen a brečela. Shizune si k ní sedla a začala jí utěšovat.

„Co se stalo Tsunade-sama?“ optala se Shizune. Tsunade si začala nadávat, nikdo nechápal co se děje. Když se Hokage uklidnila tak jim řekla o včerejší návštěvě u ní v kanceláři.

„To není nic neobvyklého, každý týden čte zpravodajské zprávy. Doufá, že o něm najde zmínku.“ Řekl Kiba.

„Ano, ale když se loučila tak řekla sbohem. A když jsme jí chtěl říct ať zapomene tak dřív než jsme cokoliv řekla tak řekla: Ani to nezkoušejte, víte, co se stane. Nechci se rozejít ve zlém.“ Odpověděla Tsunade.

„Musela něco najít, ale to nevysvětluje, proč odešla.“ Řekl Kakashi.

„Miluje ho.“ Řekl Sasuke, který byl stále mimo.

„Cože?“ optal se Lee.

„Zeptal jsem se jí proč odchází a řekla mi, protože ho miluju. Pak mi dala uspávací injekci. Než jsem usnul tak řekla ať jí nehledáme, že se rozhodla odejít.“ Vysvětlil Sasuke.

„Tak to ne!“ křiknula Tsunade

„Nedovolím, aby se tady rozpadly nejlepší shinobi celého světa!“ řekla naštvaná Hokage.

„Okamžitě jí běžte najít!“ rozkázala hokage.

„Je bůh ví kde, budeme potřebovat hodně lidí.“ Podotkla Hinata.

„Ne, chybí hlášení za země Čaje. Tam určitě šla.“ Odpověděla Tsunade a vyrazila s nimi.

U Sakury
(Právě uspala Sasukeho.)
Sakura právě vyběhla hlavní branou, mířila do země Čaje.

-Do země čaje dorazím tak za 2-3 hodiny- pomyslela si a přidala. Když byla v zemi Čaje tak se vydala na místo, kde by měl být. Na místo dorazila za 2 hodiny. Maskovala svoji chakru a plížila se k tábořišti, které zahlédla. Když byla v táboře nikdo tam nebyl. Najednou se z křoví vyřítilo několik postav a vrhly se na ní. Sakura odskočila na louky, kde měla dostatek místa k boji.

„Co tě k nám přivádí, Sakuro?“ optala se jedna osoba, byl to muž a jeho hlas jí zněl povědomě.

„Kde je?“ optala se místo odpovědi Sakura.

„Kdo?“ optala se jiná osoba, taky muž, jeho hlas v ní vzbuzoval úctu a respekt, ale nevěděla proč.

„Vy moc dobře víte. Kde je Naruto-kun!“ Řekl Sakura.

„Nikoho takového neznáme.“odpověděla další osoba, tentokrát to byla žena, měla laskavý hlas.

„Nelžete moc dobře vím, že vás Naruto-kun přivolal během závěrečné bitvy s AKATSUKI!“ křikla Sakura.

„Počkej, ona je jedním z novodobých sanninu.“ Řekla další osoba, její hlas znala.

„To není možné!“ zděsila se Sakura.

„Tys neměl mluvit!“ okřikla ho ta žena.

„Pardon.“ Omluvila se ta osoba.

„Co se to tu děje?“ optala se Sakura.

„Když už jste se prozradil, mistře, tak se můžete všichni ukázat.“ Řekl hlas, po kterém Sakuře po zádech přeběhl mráz.

„Naruto-kun.“ Zašeptala Sakura, když viděla osobu v černém plášti. Podíval se pak po ostatních, začaly si sundávat pláště. Když si sundali pláště Sakura nevěřila s vím očím.

„T-to n-ne-není mo-možné.“ Řekla Sakura a koukala na ty osoby.

„Je to pravda.“ Pronesla jedna osoba.

„První, druhý, třetí, Jiraiya-sama, čtvrtý a Kushina-sama.“ Řekla Sakura a šla pohledem od jednoho k druhému.

„Hmm, a ty nás znáš, ale my neznáme tebe.“ Řekla Kushina s úsměvem.

„To je Sakura Haruno. Shinobi z Konohy.“ Představil jí Třetí.

„Ty ji znáš Hiruzene?“ optal se druhý.

„Ano, když jsem byl Kage tak jsem ji přiřadil do týmu z Narutem a Sasukem Uchihou.“ Odpověděl Třetí.

„Stačí.“ Zarazil je Naruto. Všichni ztichli a čekaly na rozkaz. Sakura byla překvapená.

-Oni ho poslouchají na slovo!!- Pomyslela si Sakura.

„Co chceš?“ optal se Naruto ledově. Sakura se oklepala a spustila.

„Chci se k vám přidat.“ Všichni byli překvapeni, tady až na Naruta.

„Odešla jsem z Konohy, už nejsem shinobi z listu.“ Dodala Sakura.

„Proč?“ optal se z nezájmem Naruto.

„Nebavilo mě to tam.“ Odpověděla Sakura.

„Nelži.“ Řekl prostě.

-Sakra, pozná, když lžu. - pomyslela si.

„Poslali tě, abys mě přivedla?“ optal se.

„Ne, už jsem řekla, že jsem odešla dobrovolně.“ Odpověděla.

„Naruto, když k nám chce dobrovolně tak ji nech.“ Podpořila ji Kushina, nasadila prosebný úsměv. Naruto nehnul ani brvou.

„Dobře. Víte co máte dělat.“ Souhlasil Naruto, pak se tam objevil Kyuubi. Naruto vyskočil na strom a Kyuubi si mu lehl do klína.

„Teď!“ křiknul První. Na Sakuru se vhrla Kushina. Sakura ji s klidem odrazila.

„Co se děje?“ optala se Sakura, nikdo ji neodpověděl. Pak se na ni vyřítil třetí.

-On mě zkouší! - došlo Sakuře.

„Konečně jsi to pochopila.“ Řekl První.

„Akorát nechápu, proč tě zkouší, byla jsi s ním ve válce, musí moc dobře vědět, jaké máš schopnosti.“ Vrtalo hlavou Třetímu.

„Rok je dlouhá doba. Mohla se zlepšit, nebo zhoršit.“ Odpověděl Jiraiya.

„Budeme si povídat nebo bojovat?“[//i] optala se Sakura a vyvolala si katanu.

[i]„Kočička vytasila drápky.“ Posmíval se Druhý a v zápětí letěl přes celou louku.

„Páni, to vypadá, že tady máme Tsunadinu studentku.“ Poznamenala Kushina.

„Ano.“ Souhlasil Jiraiya a spolu z Kagy vyklidil pole.

„Proč jdou pryč?“ optala se Sakura.

„Mě taky chvíli učila Tsunade-oneechan.“ Odpověděla Kushina s úsměvem a nasadila si rukavice. Sakura se taky usmála, schovala katanu a vytáhla si svoje rukavice.

„Vsázím na Sakuru.“ Řekl Jiraiya.

„Já na Kushinu.“ Odpověděl Minato, k němu se přidaly ostatní kagové.

„Copak jste zapomněl co Kushina umí?“ optal se Minato.

„Ne, ale nikdo z vás neviděl, co umí Sakura. Já to viděl a pocítil na vlastní kůži.“ Odpověděl Jiraiya, ostatní se jen usmály.

„Můžeme?“ optala se Sakura.

„Jistě.“ Souhlasila Kushina. Pak se na sebe vrhly, snažili se zasáhnou protivnici pěstí. Po několika hodinách byla louka poseta dírami, na jediném plácku kde ještě nebyli díry stály dvě kunoichi. Obě byly udýchané, ale bez zranění. Každá měla chakru na poslední útok. Rozeběhly se proti sobě když byly u sebe tak se tam objevila Tsunade a rány odklonila do země. Kushina zmizela, nikdo si nestihl všimnou jak vypadala.

„Konečně…“ začal Sasuke, ale zastavil se. Sakura se vysmekla ze sevření Tsunade a skočila k Narutovi a jeho společníkům (nikdo neví, že je to Naruto a ty osoby jsou Kagové.)

„Co chcete? Jasně jsme řekla, že odcházím.“ Řekla Sakura.

„Přišli jsme tě přivézt zpět.“ Řekla Tsunade. Sakura se zasmála.

„Já se, ale nechci vrátit.“ Odpověděla a postavila se do bojové pozice.

„Sakuro, nenuť nás použít sílu.“ Řekl Kakashi.

„Ne, je mi líto senseii, ale já jsem se rozhodla.“ Stála si za svým Sakura.

„Pak je mi líto.“ řekla Tsunade. Chtěla se vrhnout na Sakuru, ale byla zablokována.

„Tsunade-oneechan, ty nemáš právo ji nutit vrátit se, i když jsi Hokage. Sama jsi odešla po Té události.“ Řekla ta osoba, co ji zablokovala.
Senseiové spolu z Tsunade padly na zem a nevěřily vlastním uším

„Jenom, jedna osoba my tak mohla říkat.“ Řekla roztřeseně Tsunade, natáhla ruku a strhla Kushině kápi.

„T-to není možné!“ křiknul Kakashi.

„Kushino-san.“ Řekl Kakashi a chtěl jí obejmout, ale byl, když k ní vyšel tak se k ní přesunuly ostatní. Naruto stále seděl na stromě.

„Co se děje Kushino-san?“ optal se Kakashi.

„Odejděte.“ Řekla Kushina, a spolu s ostatními se připravila k boji.

„ Dobře, ale Sakura musí jít s námi.“ Smlouvala Tsunade.

„Ne, jestli neodejdete, tak použijeme sílu.“ Řekl Naruto, kterého si všimli až teď.

„Na-Naruto, jsi to ty?“ optal se Sasuke.

„Ne, Ty a Sakura musíte jít s námi.“ Řekla Tsunade a připravila se k boji.

„Já vás varoval, Kyuubi víš, co máš dělat.“ Řekl Naruto nevzrušeně. Jeho společníci se na něj podívaly a hned pochopily.

„Odejděte, tohle je poslední varování.“ Řekla jedna osoba.

„Ten hlas.“ Zhrozila se Tsunade a podívala se na tu osobu. Narutovi společníci si sundaly kápě. Shinobi z Konohy spadly na zem jako hrušky.

„T-to j-jsou Ho-hokagové.“ Řekla Ino koktavě.

„Jiraiyo! Senseii!“ křikla radostně Tsunade.

„Minato-san!“ radoval se Kakashi. Všichni chtěli obejmout své blízké, ale když k nim vykročily tak se postavily do bojové pozice.

„Co to…“ začal Asuma.

„Varovaly jsme vás.“ Řekl Minato, chtěl se na ně vrhnout, ale byl zastaven.
„Ne.“ Řekl Naruto. Konožané se radovaly.

„Já věděl, že bys to nedokázal Naruto.“ Řekl Sasuke.

„Ať jde ona.“ Dodal Naruto a hodil pohledem po Sakuře. Tak jen kývla a postavila se před své bývalé spolubojovníky.

-Nemám žádnou chakru, tohle bude rychlé- pomyslela si Sakura. Pak ji ale obalila rudá chakra a pocítila příval obrovské energie. Podívala se na svoje ruce. Byla obalena Kyuubiho chakrou.

„Hned se cítím líp.“ Řekla Sakura a usmála se.

„Myslíš si, že nás všechny porazíš?“ optala se Tsunade.

„Ano, senseii.“ Řekla Sakura.

„Už mi tak neříkej!!! Sakura, kterou jsem znala by tohle nikdy neudělala!!!“ křiknula naštvaná Tsunade.

„Omlouvám se Tsunade-sama, ale chtěla jsem se rozejít v dobrém, stačilo, kdybyste poslechla.“ Řekla Sakura smutně.

„Sakuro, ještě není pozdě, neudělej nějakou hloupost.“ Řekl Shikamaru, Sakura se jen zasmála a vrhla se na ně. Měla plášť démoní lišky s 3 ocasy. Po chvíli poslala do bezvědomí Ino, Kurenai a TenTen.

„Odejděte, nechci vám ublížit.“ Řekla Sakura, podívala se na Naruta. Jeho pohled říkal, ať pokračuje. Nadechla se a vrhla se na ně. Během 3 hodin dostala všechny až na Tsunade.

„Proč, proč to děláš Naruto?“ zeptala se Tsunade, Sakura se zastavila v útoku a otočila se na jmenovaného.

„Nemusím se ti zpovídat.“ Řekl pouze.

„Tak komu!“ křiknula Tsunade.

„Já se zodpovídám bohu smrti a svému svědomí, nikomu jinému!“ křiknul Naruto, to bylo poprvé, co od začátku zvýšil hlas, dokonce i kagové s jeho rodiči byli překvapeni.

„Co jsme ti udělaly!“Křičela Tsunade v slzách.

„Moc dobře to víš!!! Všechno jsem slyšel!“ křiknul Naruto naštvaně. Tsunade nejdřív nechápala co tím myslí a pak jí to došlo.

„NE! Tak není to jak si myslíš! Já proti tomu protestovala….“ Začala se bránit Tsunade, ale Naruto jí přerušil.

„Já to vím, vše jsem slyšel a cením si toho, že jsi mě bránila, ale stejně tě přehlasovaly.“ Vysvětlil Naruto, který se zase vrátil do svého ledového hlasu.

„Už nás nehledejte.“ Řekl Naruto přišel k Tsunade a dal jí do ruky přívěšek prvního.

„Ne, vyhrál jsi ho v sázce, je tvůj. Budeš na nás mít aspoň jednu pěknou vzpomínku.“ Řekla smutně.

„Děkuji.“ Řekla Naruto a objal ji.

„Sbohem, senseii.“ Řekla Sakura a taky jí objala, když chtěla objetí ukončit, tak jí Tsunade nepustila a zašeptala jí do ucha:

„Dej na něj pozor a kdykoliv se můžete vrátit domů.“ Sakura se usmála a odpověděla.

„Děkuji senseii.“ Pak se rozloučila s ostatními.

„Tsunade-sama, neber to špatně, ale musím tě taky omráčit.“ Řekl Naruto, a Tsunade jen kývla, poslední co viděla, byli všichni vyřádkovaní u sebe, pak jen černo.

„Odchod.“ Zavelel Naruto, když se ujistil, že ostatní nejsou v nebezpečí.

Nasadily ostré tempo. Běžely celý den, k večeru už Sakura nemohla, ale nedala to na sobě znát.

„Naruto, zastav už nemůže.“ Řekla Kushina a zastavila se.

„Dobře.“ Řekl Naruto a zmizel v černém blesku. Sakura sotva stála, ale nedala na sobě nic najevo.

„Sedni si.“ Řekla mile Kushina.

„Jsem v pořádku, nemuseli jsme zastavovat.“ Řekla Sakura.

„Bojovala jsi proti mně, tvým přátelům a Tsunade, pak jsi s námi držela krok celý den, jsi vyřízená, nejradši by jsi šla okamžitě spát. Nehraj si na hrdinku a odpočiň si.“ Řekla mile Kushina, Sakura ji poslechla a sesunula se na zem.

„Vidíš? Hned je ti líp že?“ optala se Kushina, odpovědí jí bylo kývnutí. Minato mezitím přinesl dřevo, První postavil stany a Druhý s Jiraiyou chystaly hrnce na vaření. Pak se tam objevil Naruto a měl tašky se zásobami. Všechno dal matce a odešel z Kyuubim pryč. Sakura se za ním jen podívala.

„To je asi pro tebe.“ Řekla Kushina a podala Sakuře zmrzlinu. Sakura byla překvapená.

„Kde jste to vzala, a jak víte že ji mám ráda?“ optala se Sakura.

„To né já, ale Naruto.“ Řekla Kushina a začala vařit večeři.

„Tak, ty jsi byla z Narutem v týmu?“ optal se Minato.

„Ano, Hokage-sama.“ Odpověděla Sakura.

„Hele, teď jsme jako rodina tak nemusíš používat přípony, klidně nám tykej.“ řekl Tobirama(druhý).

„Dobře.“ Řekla Sakura.

„Nejdeme si zatrénovat?“ optal se Minato a kagové souhlasily a odešly stranou, aby něco nezničily.

„Baka.“ Usmála se Kushina. Sakura se smála s ní, pak si ale vzpomněla na jejich první setkání.

„Proč jste se mě zastala?“ optala se. Kushina vařila večeři a chvíli nic neříkala.

„Nóó, nechtěla jsem tu být jediná ženská. Vařím, peru, zašívám oblečení a léčím je. A nemůžu nikoho pomlouvat, protože nemám s kým. Takhle jsme dvě a bude konečně sranda.“ Odpověděla Kushina.

„Aha.“ Odpověděla Sakura a pomohla uvařit jídlo. Po večeři, při které se Naruto neukázal Sakura umyla nádobí. Mužská část, si šla opět zabojovat a dívčí seděla u ohně a povídali si.

„Souhlasíš s tím co Naruto dělá?“ optala se po chvíli Sakura.

„Sice jsem jeho matka, ale nevychovala jsem ho, když mě nejvíc potřeboval, nebyla jsem u něho. Proto nemám právo soudit jeho rozhodnutí.“ Řekla Kushina.

„Vy… musíte tu být?“ zeptala se Sakura.

„Ne, je jen na nás, jestli tu zůstaneme.“ Řekla Kushina s úsměvem.

„Proč tu zůstáváte?“ nechápala Sakura.

„Já chci poznat a strávit nějaký čas se s vím synem, stejně jako Minato. Jiraiya chce dohlídnout na svého studenta a kagové? Kdo ví?“ odpověděla Kushina

„Co má Naruto-kun v plánu?“ zeptala se Sakura.

„To niko, neví. Ale já si myslím, že nemá plán.“ Oznámila Kushina.

„Pověz mi, jaký byl Naruto před tím než nás přivolal?“ optala se Kushina. Sakura se usmála a začala o vyprávět.

„Co se mu stalo? Podle toho co říkáš a říká i Jiraiya byl veselý a milý, ale teď?“ řekla Kushina.

„Nevím, když začala válka z Akatsuki tak jsme ho schovaly, aby ho nedostaly. Pak ovládnul Kyuubiho. Zachránil mi několikrát život. Bylo po první velké bitvě. Někdo zabíjel doktory ve všech nemocnicích. Naruto se tam najednou objevil. Vystoupil z černého blesku a před ním se najednou objevilo 50 mrtvých nepřátel pak zmizel a vše se opakovalo ve všech nemocnicích. Na začátku války se usmíval a občas i promluvil, ale pak najednou přestal mluvit, jen odpovídal na rozkazy a podával hlášení. Když jsme s nim chtěli mluvit, buď zmizel nebo nereagoval.“ Vysvětlila Sakura, to už o ohně byly i ostatní.

„Takže, nevíš, co se mu stalo, ani tě nic nenapadá?“ optal se Minato.

„Nevím to jistě, ale všichni ho považovali za schránku na démona. Vždy když jsme vyhrály velkou bitvu tak díky němu. Ale všichni oslavovaly Sasukeho a mě. Jenom pár shinobi z Konohy a ze Suny volali i jeho jméno, ale dav je překřičel. Třeba toho už měl dost, třeba ho štvalo, že si nikdo neváží, nikdo ho neocení.“ Řekla Sakura svoje mínění.

„To si nemyslím. Naruto sice stál o uznání, ale tohle mi k němu nesedí.“ Řekl Jiraiya.

„Podle toho o čem mluvily s Tsunade se rada Konohy na něčem dohodla, dohodla se o něčem o čem neměl vědět. Kdo je v radě?“ optal se Tobirama.
„Je tam Danzou-sama, a sourozenci.“ Odpověděla Sakura.

„Cože?“ divil se Tobirama.

„Co se děje?“ optala se Sakura.

„Ty byly v radě když jsem nastoupil do funkce. Znepříjemňovali mi život jak to jen šlo.“ Odpověděl Tobirama. Sakura nevěřila vlastním uším.

„Netušila jsme že jsou takhle starý.“ Řekla Sakura.

„Ti jsou stejní jako AKATSUKI, sice nejsou oficiálními vůdci, ale mají stejný vliv jako Hokage.“ Konstatoval Minato. Ještě chvíli debatovaly o důvodu proč je Naruto takový, ale pak postupně odešly u ohně zůstala jen dívčí část.

„Ty ho miluješ, že ano?“ Optala se Kushina a pozorovala plameny. Sakura zrudla a nevěděla co má dělat po chvíli řekla:

„Ano, to je pravý důvod proč jsem odešla z Konohy.“ V hlase bylo cítit, že se jí ulevilo.

„Jak si to poznala?“ zeptala se Sakura.

„No když odešel tak si za ním dívala, a když přinesl jídlo tak taky a u večeře si ho vyhlížela, ale on chodí někdy v tuhle dobu zpátky do tábora.“ Vysvětlila Kushina.

„Jak dlouho?“ optala se Kushina.

„Už to budou 4 roky.“ Odpověděla Sakura s hanbou.

„Proč jsi mu to neřekla dřív?“ optala se Kushina.

„Nejdřív jsem si myslela že miluju Sasukeho, když odešel tak to bolelo, ale Naruto mě podržel a pomohl my. Pak když ho přivedl zpět, tak jsem si uvědomila že mi tolik nechyběl, a když odešel on tak to bolelo několikanásobně víc než když odešel Sasuke. Pokaždé když jsem mu to chtěla říct tak jsem ztratila odvahu, nemohla jsme ho najít, někdo mě, nebo jeho potřeboval, nebo vypukla bitva. Po každé bitvě jsem se k němu probojovávala, ale dav mě k němu nepustil vždy jsem jen viděla výraz plný bolesti a pak černý blesk.“ Vysvětlila Sakura. Pak obě uslyšely kroky, byl to Naruto. Přišel, nabral si jídlo, vyskočil na strom a tam potichu jedl.

„Díky, bylo to výborné.“ Poděkoval Naruto a uložil umyté nádobí do tašky.

„Děkujme.“ Řeka Kushina a usmála se.

„Měli by jste jít spát, zítra vyrazíme k moři.“ Řekl Naruto a šel do svého stanu.

U Tsunade s spol.

Tsunade se probudila jako první, ležela pod stromem a okolo ní byl záchranný tým. Postupně je vzbudila, když došla k Sasukemu a Kakashimu zjistila, že nespí, ale oba jsou mimo.

„Promiňte, byl jsem špatný senseii.“ Omluvil se Kakashi když si všimnul Tsunade.

„Ne! Tohle je moje chyba, kdybych byla tenkrát tvrdší a rozhodnější nic z tohohle by se nestalo.“ Odpověděla Tsunade a pak odešla zpět domů. Když dorazily do Konohy šla Tsunade do kanceláře, tam si vytáhla saké. Pak do místnosti vešel Sasuke s Kakashim a s Shizune. Tsunade se na ně podívala a vytáhla další kalíšky. Když se chtěly napít vešla do pokoje rada.

„Kde je Haruno a Uzumaki?“ optal se Danzou.

„Namikaze.“[!i] Opravil ho Sasuke.

[i]„Kde jsou Tsunade?“ optala se Koharu.

„Naruto dal Sakuře sílu Kyuubiho a ta nás porazila.“ Odvětila Tsunade.

„Nelži, nechaly jste je utéct!“ křiknul Danzou.

„Poslala si za nimi ty nejlepší jaké máme a šla si s nimi i ty. Nemohly vás porazit, ani z Kyuubim. Nechaly jste je schválně utéct. Teď jsme přišly o jedinou výhodu nad ostatními vesnicemi! Nechápeš co si udělala? Ohrozila jsi bezpečí celé vesnice!“ křičel Homura. Tsunade se Sasukem se naštvaly. Sasuke chytil Danzoua pod krkem a Tsunade dva rádce.

„CO SI O SOBĚ MYSLÍTE! NARUTO JE ČLOVĚK! MÁ PRÁVO SE ROZHODNOUT, JESTLI TU BUDE ŽÍT NEBO NE! STEJNĚ JAKO SAKURA! ROZHODLY SE ODEJÍT, CHTĚLI JSME JE PŘIVEST, ALE ONI NECHTĚLY, PORAZILY NÁS A ODEŠLY OD TEĎKA NEJSOU ČLENY KONOHAGAKURE NO SATO, ALE DOKUD JSEM HOKAGE JÁ TAK SE MOHOU KDYKOLIV VRÁTIT!!!“ burácela Tsunade tak, že to bylo slyšet až v Suně.

„On není člověk je to pouhá schránka na Kyuubiho. Je to naše zbraň a naše ochrana proti nepřátelům.“ Odpověděl Danzou.

„Jestli ještě jednou něco takového řekneš tak tě zabiju! A ani těch 10 sharinganu s DNA prvního tě nezachrání!“ křiknul Sasuke. Všechny ochromilo, co řekl.

„Ano, vím o tvém tajemství. Orochimaru mi to vše řekl.“ Dodal Sasuke, pustil Danzoua a ten s radou radši vyklidil pole.

-Doufám, že nedovolíš, aby se z něho stal zlý člověk Sakuro. - Pomyslela si Tsunade.

Zpět u Naruta

Ráno Kushina probudila Sakuru a šly udělat snídani.

„Zajímalo by mně, proč jdeme k moři?“ řekla po chvíli Sakura. Kushina jen pokrčila rameny.

„Chybí ti Konoha?“[úi] optala se Kushina.

[i]„Ano, ale Naruto-kun my chyběl víc.“ Odpověděla Sakura rozhodně.

„Hele, uděláme dohodu, ano?“ řekla Kushina.

„Neber to zle, ale řekla jsem ostatní, že ho miluješ. Nikdo z nich nechce takhle Naruta vidět, nikdo neví, co se mu stalo, ale všechno se dá odpustit. Všichni chceme, aby se Naruto vrátil domů, nebo aspoň měl někoho, kdo ho zachrání od zla. A shodly jsme se na tom že ty jsi na to ta nejlepší, a proto ti pomůžeme Naruta dostat. Vím, zní to blbě, když ti rodiče dohazují svého syna, ale nechci vidět svého syna na zlé straně.“ Vysvětlila Kushina, čekala bouřlivou reakci, ale to se nestalo.

„Děkuju, moc si vaší pomoci cením. Taky nechci vidět Naruta-kun na zlé straně.“ Souhlasila Sakura. Dodělali snídani pak se postupně všichni sešli na jídlo a po jídle vyrazili k moři.