Strážce brány - 4. Monstra

Další den ráno se vzbudili časně. Udělali si ještě snídani a pak se vydali za Gaarou, který jim chtěl ještě ukázat směr, odkud chodí ty příšery. Přivedl je k vstupu do jejich vesnice a zastavil se.

„Musíte letět na východ. Přímo do toho slunce. Nevím, jestli to je schválně, nebo ne, ale vždycky jdou odtamtud a tak nám znemožňují všimnout si jich dřív, než až jsou skoro u nás. To nám brání bezpečně se připravit na jejich útoky.“ Všichni souhlasně kývli a Sai už vytvořil pomocí své techniky ptáka, který je odnese na cíl jejich průzkumné mise.

„Díky za informace.“ Děkoval Sai a už si nastoupil na svůj výtvor. Ostatní udělali několik kroků a také nastoupili.

„Držte se úkolů své mise a nevyhledávejte zbytečně boj. Raději vůbec nepřistávejte. Nechci vysvětlovat Tsunade, proč vás ztratila.“ Připomínal jim Kazekage. Kakashi kývnul hlavou jako že to bere na vědomí.

„Neboj se. My se o sebe dokážeme postarat.“ Uklidňoval ho Sasuke. Ale jejich nynější zaměstnavatel jen nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Tohle není mise v Neferu! Ta mise v porovnání s tímhle je jako pro geniny!“ To na ostatní udělalo dojem. Protože na misi v Neferu se proslavili jako úderná jednotka. Tehdy to tam bylo opravdu zlý. A jestli si Gaara myslí, že to porovnáním s tímhle jak pro děti, tak to musí být něco. Vždyť později tu jejich misi kvalifikovali jako S+ skupinu. Takže super obtížnou misi. Tohle by musela být kvalifikace ještě vyšší.

„Neboj dohlédnu na to, aby nikdo zbytečně neriskoval.“ Uklidnil ho Kakashi. Ostatní souhlasně přikývli hlavou a Sai dal povel svému výtvoru, aby se vznesl do nebe. Ten začal mávat křídli a odlepili se od země.

Nikdo se mezi sebou nebavil, protože pozorně sledovali okolí. Snažili se odhalit místo odkud se berou ti tvorové. Ale stále zatím nic neviděli. Asi byli zatím příliš blízko vesnice.

„To musíte vidět. Podívejte se támhle dole!“ Vykřikl Sasuke a ukazoval vpravo dolů pod ně. Všichni se nahrnuli k němu, aby mohli vidět na co to ukazuje. Když uviděli to co on, tak se zarazili a chvilku civěli dolů. Pod nimi šlo deset obrovských příšer. Každá měla jiný tvar a podobu, ale ze všech třeštělo obrovské množství chakry. Úplně tou silou ovlivňovali okolní přírodu. Jenže ji neovlivňovali kladně, nýbrž záporně. Všude kam šláply svými tlapami, se rozpadal písek na prach a mizel. Stále se to však rozšiřovalo. Nechápali co se to děje, ale z těch tvorů vyřazoval jen čiré zlo. Jak se k nim blížili, tak si všimli velkých sekanců na každém tvoru, které se pomalu uzdravovaly. Ale ne tak rychle, aby se uzdravili než se dostanou do kontaktu s ninji z písečné. Najednou jeden z těch tvorů švihnul svým ocasem po nich. Nevěděli jak si jich všimnul, ale museli začít kličkovat.

„Chytněte se něčeho!“ Přikázal jim Sai a kličkoval mezi údery ocasu. Nevěděl jak je možné, že ocas dosáhne až k nim, ale nechtěl to řešit. Jenže když byl ocas skoro u nich, tak z něho vyrazilo dalších pět ocasů přímo do jejich nového směru. To nikdo nečekal, ale zázrakem se Sai dokázal vyhnout všem novým útokům. Zvednul to vysoko do vzduchu a doufal, že se dostanou mimo dosah toho tvora. A opravdu po chvilce strmého stoupání na ně už nesměřoval žádný útok. Tak srovnal let do vodorovné polohy a podíval se po členech týmu. Všichni byly trošku mimo z toho co teď viděli. Útočné schopnosti toho tvora jsou úžasné.

„Tak to bylo něco.“ Vydechl si Yamato a stále se vzpamatovával z toho co právě proběhlo dole pod nimi. Nebyl rád, že se musel něčeho takového účastnit, ale konečně si dovedl představit svého nepřítele.

„Co budeme dělat dál?“ Zajímal se Sai. Všichni se podívali na svého velitele a vyčkávali, co jim na to řekne.

„Budeme pokračovat v misi, ale musíme být opatrní. Protože boj s nimi by nedopadl moc dobře.“ Rozhodl Kakashi. Ostatní jen přikývli, že rozumí a tak Sai sletěl o něco níž, aby mohli vidět na zem a kontrolovat nepřítele. Ještě chvilku takhle letěli, ale nerozpozorovali žádného nepřítele. Bez výsledku letěli půl hodiny stejným směrem, když si Sakura všimla něčeho divného. Jako kdyby se jeden kopec zavlnil a z něho vystoupilo další monstrum. Jenže tohle bylo v mnohem horším stavu, než předchozí skupina. Byl pořezán na více místech hodně krvácel.

„Viděli jste to co já?“ Vyhrkla Sakura a ukázala dolů pod ně, na ten kopec odkud vyšel ten tvor. Všichni na ni nechápavě vzhlédli a tak jim začala popisovat co viděla:

„No ten kopec se zavlnil a z něho vyšel ten mutant.“ Všichni se tam nedůvěřivě podívali, ale nic neviděli.

„Nebyla to jen fata morgana?“ Rozumoval Yamato. Jenže jak to dořekl, tak se ten kopec znovu zavlnil a vyšel odtamtud další zraněný mutant. Všichni na to překvapeně hleděli.

„Sasuke, vyzkoušej sharingan. Obyčejné oko to nedokáže prohlédnout. Asi to bude nějaké genjutsu.“ Přikázal Kakashi. Nechtělo se mu plácat chakru a tak to nechal udělat mladšího muže a navíc právoplatného nositele sharinganu. Černovlasý mladík přikývnul a v očích se mu objevilo jeho dědictví. Rudě mu tam zářil sharingan. Chvilku zkoumal ten kopec, ale nedařilo se mu. Poslal do svých očí ještě víc chakry a jeho sharingan se vylepšil na mangekyou sharingan. Znovu se intenzivně díval na ten kopec a pak nesouhlasně zakroutil hlavou.

„Nevypadá to dobře. To genjutsu musí být opravdu silné, když ho nedokáže prokouknout ani můj mangekyou sharingan. Ještě jsem nic takového neviděl. Ani za války ne.“ Říkal překvapeně Sasuke a změnil své oči do jejich klidové podoby. Ostatní z týmu tím velice překvapil. Nečekali, že by se mohla někdy objevit tak silná iluze, kterou by nemohl prolomit ani Uchiha. Vůbec se jim to nezamlouvalo. Tahle mise se jim začínala zdát čím dál více divnější.

„Co budeme dělat?“ Zajímala se Sakura a střílela pohledem z jednoho člena týmu na druhého. Kakashi se zamyslel a pak řekl:

„Jediná možnost jak zjistit odkud se ty tvorové berou, je přistát na zem a projít tam tím kopcem. Vím, že nám Gaara radil nedělat nic riskantního, ale je to jediná možnost, jak splnit misi.“ Všichni se na něho dívali s trochu zděšenými pohledy. Moc se jim dolů nechtělo, když viděli co dokáží ti tvorové. Hatake samozřejmě zachytil jejich pohledy a tak se zeptal:

„Jdete do toho se mnou?“ Pomalu se díval z jednoho na druhého a oni mu nakonec souhlasně přikývli hlavami. Nechtěli ho tam jít samotného a tak se rozhodli k němu přidat.

„Tak dobře. Přistaneme tam dole u toho kopce a vejdeme dovnitř. Buďte všichni připravený na boj. Radši bych se boji vyhnul, ale nikdy nevíme co se může přihodit. Proto si dávejte pozor.“ Rozkázal znovu velitel úderné jednotky. Sai ač nechtěl tak zamířil se svým ptákem na přistání a připravil se na případný boj. Jakmile se dotkli země, tak všichni společně vyrazili směrem k tomu kopci. Snažili se držet dál od cesty, kterou tam vytvořili ty monstra, aby se jim nedostali hned pod ruce. Už byly místě. Před sebou viděli jak se celý kopec vlní. Nadechli se a na Kakashiho znamení vešli všichni dovnitř.

Za bariérou to vypadalo jinak. Rostli tam stromy a pásla se tam zvířata. Kdyby odtud neviděli vycházet ty příšery, tak by si mysleli, že se dostali do ráje. Udělali několik oparných kroků a rozhlédli se. Nikde neviděli další monstrum, což byla rozhodně dobrá věc.

„Musíme vyskočit na vrcholy těch stromů, třeba toho uvidíme víc než teď.“ Navrhl Kakashi a všichni ostatní se připravili ho následovat, když v tom uslyšeli příšerný řev. Tušili co by to mohlo být a tak se připravili na případný boj. Kus před nimi cosi rozrazilo stromy a vyběhlo odtamtud. Bylo zraněný netvor. Vypadl jako jaguár, ale byl tak pětkrát větší a stál na zadních. To samo o sobě, bylo už dost divné. Něco zavrčel a vlna surové chakry je odrazila kus od něho. Tvrdě dopadli na zem a připravili se bránit. Yamoto se pokusil nějak toho tvora zaměstnat. Složil potřebné pečetě a zvolal:

„Mokuton: Junaku Eisou!“ Na jejich protivníka se vyřítili ze země úponky a začaly ho obmotávat. Nepřítele to překvapilo a tak se snažil hrubou sílou roztrhnout svoje pouta. Pouta pomalu začala černat pod náporem zlé energie. Kakashi mrknul na svého studenta a oba se rozeběhli na svého nepřítele. Monstrum však otevřelo tlamu a začaly mu z ní létat fialové projektily chakry. Obrovskou rychlostí jako kulky, létaly kolem dvou ninjů projektily. Oba se zatím dokázali vyhýbat, ale tvor přidal na svých útocích. Tak aby se k němu dostali, tak se rozhodli použít další svoji výhodu. Každý zapnul svůj sharingan a díky němu se konečně dokázali bez problému vyhýbat střelám. Dokonce se dokázali přiblížit na dosah své techniky a tak se napřáhli a najednou se ozvaly jejich hlasy křičící:

„Chidory!“

„Raikiri!“ Jejich křik zanikl v náhlém výbuchu. Vlna prachu se všude valila. A tak se oba stáhli ke zbytku týmu. Oba se na ně dívali sebejistě. Už vypnuli i jejich oční techniky.

„Nezdálo se mi to, nějak obtížné.“ Konstatoval Sasuke a políbil nic nechápající Sakuru. Kakashi jen pokrčil rameny.

„Taky jsem si myslel, že to bude těžší.“ Překvapeně se po sobě dívali, ale nakonec se rozhodli pokračovat ve své cestě. Když v tom od toho tvora se vznesla velká vlna chakry a odhodila všechno co bylo v jeho okolí. Chakra stále rostla a nutila tým ustupovat. Protože čím byli blíže k tomu tvoru, tak cítili větší tlak. Jako kdyby je něco tlačilo obrovskou silou k zemi. Jejich protivník se zvedl a podíval se na ně. Jeho oči byly podlité krví. Vypadalo to jako kdyby se vážně zlobil. Najednou ten tlak ustal a tvor se zvětšil na svoji dvojnásobnou velikost. Což samo o sobě bylo už hodně. A útočil na ně projektily chakry.

„Snažte se kličkovat!“ Přikázal Yamato, ale on zůstal stát na místě a rozhlédnul se okolo. Všude byla hojná vegetace a tak začal soustředit svoji chakru. Rozhodnul se použít jednu opravdu silnou techniku, aby jim získal alespoň nějaký čas. Složil potřebné pečetě a s upřeným zrakem na monstrum řekl:

„Mokuton: Gekido Shizen!“ Najednou všechna jeho chakra se rozestoupila do okolí kde se šířila v kruzích dál. První stromy, kterých se dotkla začaly ožívat a máchat svými větvemi na to monstrum. Stromy, které byly dál prostě jen natáhly svoje větvě a mlátili na jedno místo. Tam kam se díval Yamato. Což znamená na tu obludu. Tvor byl zaskočen. Nemohl útočit ani se bránit. Protože množství úderů, které schytal bylo obrovské. Tak tam jen stál a přijímal rány. Ostatní z týmu se rozhodly také nějak pomoci Yamatovi útočit. Sai znovu vyvolal svého ptáka, a společně se Sakurou letěli k nepříteli. Když byli přesně nad ním, tak se Sakura rozeběhla a skočila dolů, přímo dolů na toho tvora. Vyrovnala svůj pád, aby padala hlavou dolů na něho a začala soustředit chakru do obou svých rukou. Ještě je napřáhla a pak oběma udeřila přímo do těla monstra. Síla byla obrovská. Zarazila tvora do země tak hluboko, že po pas byl v zemi. Hned však musela odskočit, protože si všimla jak Kakashi a Sasuke připravují nějaké techniky. Sasuke zvolal:

„Katon: Gouryuuka no Jutsu!“ Z jeho úst vylétla obrovská dračí hlava a směřovala přímo na monstrum. Vedle něho Kakashi zrovna také dokončil skládání pečetí a zvolal:

„Fuuton: Atsugai!“ Vypustil silnou větrnou vlnu, která rychle dohnala Sasukeho ohnivou a spojili se. Technika o zdvojnásobené síle narazila do těla monstra. Několik vteřin bylo ještě cítit, jak se země třese. Jakmile se usadil prach, tak mohli vidět tvora, jak leží uprostřed velkého kráteru, bez známek života. Úderná jednotka se sešla. Kontrolovali se, jestli někdo nemá nějaké zranění.

„Měli by jsme se jít přesvědčit, že je to mrtvé.“ Navrhl Sai. Ostatní jen souhlasně přikývli hlavou a následovali ho k tělu nestvůry. Tělo toho podivného tvora se zmenšilo na původní velikost, kdy ho viděli poprvé, ale stále bylo znát, že dýchá. Když byli u něho, tak monstrum unaveně zvedlo hlavu a začalo řvát. Křik byl opravdu silný. Bylo z něho cítit nenávist, kterou k nim ten tvor má. Pak monstrum zvedlo hlavu k obloze a z tlamy mu vystřelil sloup chakry k obloze, doprovázený křikem. Nechápavě na to hleděli. Nevěděli co si o tom mají myslet. Pak se tento divný úkaz přestal a na místě, kde leželo monstrum, teď ležel obyčejný člověk. Sakura k němu přiskočila, aby zkontrolovala jeho tep, ale bohužel už byl mrtví.

„Co teď?“ Zajímala se Sakura. Jenže než jí někdo stihl odpovědět, tak se všichni zděšeně zarazili. Všude okolo nich se ozýval řev několika příšer. Zůstali zaraženě stát na místě a uviděli deset monster, jak přicházejí z různých stran a naštvanými pohledy hledí na ně.