Poslední sbohem: Padlý anděl
chci letět s nimi
tisíce křídel a milióny pírek
chtějí sbohem dát zemi
mně též.
křičím
nevidím tě
hrob v lese
zemina jeho
táhne mě k sobě.
slunce už roztápí vosk
krev jenž kape zpět k zemi
obloha dá jim volnost
mně též?
Smrt již přichází.
Běž pryč!
jako ty nejpevnější řetězy?
Stará láska z dětství
slzy jí kanou po tvářích
mě též.
skrz údolí stínů
budeš čekat
mezi květy asfodelu?
má křídla se rozpadají
zemřu?
Kdo ví.
Snad ano.
Okay, okay, ti z vás, co si mě ještě pamatují, možná zajásali. Tak bych tipla, že marně 
Obsah téhle básně... Tak nějak... Já nevím. Je to o Konan. Fajn, asi měla milovat Nagata, ale mě se zdálo, že byl prostě jen její přítel z dětství. No a v Akatsuki se nám zabouchla do někoho... Ehm, mnohem méně poetického a andělského než je ona. (To byste mohli uhodnout, kdo to byl. Když už né z téhle básně, tak z nápovědy, že je to má oblíbená postava.) A zbytek si radši domyslete sami... Pokud by to někdo nezvládl, napište, pokusím se nějak splácat moje myšlenky a bude to XD
A inspirace? Znovuobjevení Konan theme, chuť k tomu něco už sakra napsat, a to, že jsem přečetla pár předchozích posledních sbohem (která tedy byla rozhodně lepší než tohle ).
Pokusím se sem ještě něco přidat. Někdy. Možná to bude i tohle léto. A možná to bude i lepší... Doufám.
Každopádně, žiju. Což mi dává přímo neuvěřitelnou škálu možností k tomu vás ještě něčím překvapit...
Zatím jsem u tebe snad nenašla povídku, která by neobsahovala super podivný pár. (Nebo převrácenou klasiku) A možná proto čtu dál!
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Měla bych k těm hvězdičkám občas přidávat i komentáře... ale když mně nějak došla slova. Nevím, co říct. Má to v sobě nevyslovitelnou sílu, nějaký pocit, který mě zachvátil, ani nevím jak...
Hrozně se mi to líbí.
A ještě jeden plus navíc: když v básni vyjdou slova tak, aby to i esteticky hezky působilo, je to vůbec nejlepší. Okraje tohohle dílka tvoří zajímavé sinusoidy
Mimochodem... mně k tomu taky víc seděl Yahiko. Ale na tom hádám příliš nezáleží.
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Jo, on ten komentář vždycky potěší víc jak hvězdička
Obzvlášť takovýhle...
Proto mám ráda báseň Trychtýř, je to prostě... trychtýř.
Jo, ty sinusoidy vypadají docela vtipně
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Moc hezké, sice je pravda, že jsem většinu básně přemýšlel, co tady dělá dílo o Ikarovy, ale pak to najednou začlo dávat smysl, i pro Konan. Jo taková melancholie v tom je a taky trochu bolesti.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Mé myšlenky:
1.přečtení - Sáfra, styl poezie, který závidím! A je to dost dobréé
2.přečtení - Kdoví, koho tím asi myslela
3.Přečtení - Je to úžasné
4.přečtení - Myslím, že už vím, koho myslela!
5.přečtení - Bože! To je dokonalé!
Jinak celý závěr: Pro mě je toto styl těžké poezie, ale ono čtení a snažení se ty texty pochopit (prosím opravdu jde o moje dlouhé vedení) bylo úžasné
Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.
Tall: To doufám, tak nejak to tam zapadat melo...
Joanne: Diky, ty vazne umis potesit...
No, me zase docela dalo zabrat neco vymyslet... Jako napadla me spousta veci, ale aby to tak nejak davalo smysl... Jsem rada, ze se libilo
(Btw, s tim vedenim... Ja kdybych to nenapsala, tak vedet nebudu ani za nic... Nejhorsi na tom byva, kdyz si po sobe ctu svoje veci treba rok po tom, co je napisu, a uz sama nevim, co jsem myslela.. To je teprve krize
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.