I když jsi zradil, i když jsi zklamal...
„Kaa-san?“
„Hm?“
„Byli jste si se Sakumem-dono blízcí?“
„Hmm, blízcí zrovna ne, ale vzájemně jsme se respektovali. A pro mě byl Sakumo-san celoživotní vzor.“
„A víš, jak přesně umřel?“
„Dyť tohle ví všichni – vzal si život.“
„Ale ne, myslím tím, jestli víš, co ho k tomu vedlo.“
„Stud, ponížení, možná sebelítost...“
„Kdysi jsi mi říkala, že jsi u toho byla.“
„Nebyla jsem u jeho smrti, ale byla jsem svědkem toho... co jí předcházelo.“
„A povíš mi to?“
„Proč se tak najednou ptáš?“
„No, chci to vědět. Už dlouho mi vrtá hlavou, proč by se zabíjel a nechal tu tak Kakashiho-san samotného.“
„Hm... No, to jsem se tak jednou vracela z výletu -“
„Odkdy ty chodíš na výlety?“
„Sbírala jsem léčivý bylinky.“
„Aha.“
„No a už od brány jsem viděla, že ve vesnici kolujou nový drby. Nejdřív jsem to chtěla ignorovat, ale pak si mě odchytly takový ty dvě -“
„Že by ty hlučné drbny, co pořád melou pantem?“
„Jo, přesně ty. No a hned na mě vysypaly, že se Sakumo-san už vrátil z mise, co tehdy byla hodně důležitá.“
„O co šlo?“
„Vedl nějakou extrémně těžkou a navíc přísně tajnou misi, co ho zavedla na nepřátelský území. No a tak jsem se od nich dozvěděla, že Sakumo-san v tý misi selhal; přerušil ji, aby zachránil svý parťáky. A že na to Konoha i Ohnivá země vážně doplatily. To bylo v podstatě všechno, co mi řekly, takže jsem se vydala Sakuma-san hledat. Našla jsem ho před Asahiho hospodou, kde se do něj strefovali právě ti parťáci, kterým zachránil život. A ještě asi tucet jejich kumpánů.“
„Před Asahim? To teda byli všem pěkně na očích. Viděl tě?“
„Ne, stála jsem za rohem a z dálky je pozorovala. A dodnes si přesně pamatuju, co kdo říkal.“
„Fakt?“
„Jo. No takže, nejdřív se jim Sakumo-san přišel omluvit, chtěl to nějak odčinit. Ale oni si ho ani neposlechli, hned na něj začali řvát kecy jako
‚Ty k nám už nepatříš!‘
‚Nemáš v Konoze co dělat!‘
‚S takovým zrádcem nechcem mít nic společnýho!‘
A nešlo o dva tři lidi, byl to jeden velkej chumel plnej zabedněnců a všichni se do Sakuma-san naváželi.“
„To by mě naštvalo. Proč jsi nezasáhla?!“
„Počkej, já taky byla pěkně naštvaná, ale kdybych tam vlítla, tak bych se akorát zbytečně vztekala a v té době jsem to měla od doktora zakázané. To kvůli tvýmu zdraví. Bylo ti teprv pár měsíců, takže jsem se neodvažovala nic riskovat.“
„Jo aha...“
„No a ten bordel rychle přilákal pozornost i obyčejných civilistů, takže se všichni sešli jak vosy na med a jen tam stáli a okouněli. Nejdřív se vůbec nikdo neměl k tomu Sakumovi-san trochu pomoct. Až po nějaký chvíli si mezi ně stoupla jedna mladá holka od zeleniny a vrátila jim palbu. K ní se pak přidaly ještě další ženský, asi Sakumovo patolízalky. Ale ty si jen chtěly šplhnout, pochybuju, že to myslely aspoň trochu vážně.“
„Slepice prospěchářské.“
„Jo. No a vzpomínám si, že jeden ze Sakumovejch parťáků na něj zařval, ať chcípne.“
„Cože? Jak tohle mohl říct?! Vždyť mu Sakumo-dono zachránil život!“
„To sice jo, ale nezapomínej, že kvůli tomu pak selhala mise, na které závisel úspěch Ohnivé země během třetí ninja války.“
„A-ale... Proč museli úplně všechno házet na Sakuma-dono?“
„Hm, něco podobného řekla jedna z těch ženskejch tam:
‚Neházejte to všechno na něj! Hatake-san vás nemusel zachraňovat, kdybyste nebyli takoví packalové! Je to všechno kvůli vám a vaší neschopnosti! Pokud byste byli aspoň trochu k něčemu, mohlo to dopadnout úplně jinak!‘“
„S tím souhlasím!“
„No, ale druhej Sakumův parťák na to:
‚Nikdo se ho neprosil, aby nás šel zachránit, vlastně měl přikázaný, aby to nedělal. Ale von se stejně vysral na tak důležitou misi pro takový trosky, jako jsme my!‘“
„Ha, nepřímo dal té ženě za pravdu...“
„Počkej, ještě to pokračuje. Popadl Sakuma-san za límec, takhle...“
„Né, kaa-san, nemusíš mi to ukazovat!“
„No, popadl ho za límec a řval:
‚Vždycky, vždycky je na prvnim místě úspěch mise! Oběti jsou bezvýznamný, ale výsledek misí určuje všechno! Nemůžeš se vykašlat na misi kvůli záchraně parťáků! Nemůžeš se vykašlat na svou zemi jen kvůli pár lidem z týmu! NEMŮŽEŠ UPŘEDNOSTŇOVAT OSUD JEDNOTLIVCE PŘED OSUDEM CELÝHO NÁRODA!‘
Co si o tom myslíš?“
„Ah... hm... no, asi... asi měl pravdu.“
„Jo? Tak já ti k tomu něco povím. My nemůžem bojovat pro zemi jako celek, ani pro celou vesnici, i když je pro nás obojí důležitý. Nemůžem upřednostňovat všechny vesničany před někým blízkým. I kdyby to byl jeden přítel nebo dvougenerační rodina nebo klidně celej klan – bojujeme jen pro své drahé a nikoho jinýho. I když je celek důležitější, člověk jen horko těžko opustí ty jednotlivce, kteří pro něj něco znamenaj.“
„Hm... to je taky fakt.“
„Na druhou stranu, zázemí potřebujem jak my, tak naši blízcí a ostatní lidi. A jelikož se pak kvůli tomu cíle všech prolnou v ten jeden jedinej, na výsledku to nic nemění – my zkrátka musíme ochránit svou zemi a vesnici. Jestli v tomhle selžeme, tak je konec pro nás všechny. Bez výjimky.“
„Hmm... Eh, už se do toho začínám zamotávat.“
„No tak to počkej, až ti dořeknu celej příběh. Ten jeho druhej parťák furt pokračoval:
‚Nemůžeš bejt tak sobeckej a umanout si, že ochráníš jen to, co je důležitý pro tebe. Nejseš jenom ty sám, patříš do mnohem většího celku a jen plníš to, co je ti nařízený. Nemůžeš přerušit úkol, kterej jsi dostal, protože pak s sebou strhneš všechny kolem a celej systém se zhroutí! Prostě nemůžeš; ani kdybys viděl svou rodinu a blízký, jak ti umíraj před očima.‘“
„Tak to poslední se mi ani trochu nelíbí!“
„Mně taky ne. Vlastně mě to v tý chvíli dost rozzuřilo.“
„Proč?“
„No proč asi? Kdybych mu dala za pravdu, odmítla bych tak nejen dítě, které jsem v tý chvíli nosila těsně pod srdcem – neboli tebe, ale i celou svou rodinu, klan a předky.“
„Jo takhle.“
„No a tehdy jsem byla fakt dost vytočená, málem jsem tam skočila a zařvala mu přímo do tváře:
‚Co ty o tomhle asi tak víš?! Ani shinobi se nemůžou nadobro zbavit emocí! A ani pouta, která jsme si my sami vytvořili, nejdou tak snadno rozervat, natož ještě ta krevní! Nejsme stroje na zabíjení, jak nám někdy řikaj. Jen za ně jsme převlečený. A právě emoce, pocity a hlavně pouta jsou to, co nám brání v tom stát se pouhou hromadou masa, kostí a krve. Přes všechny ty normy a zásady shinobi, který se snažíme tak striktně dodržovat, jsme pořád jen lidi.‘“
„I když bychom neměli...“
„Jo. Pravý shinobi by tohle všechno měl umět potlačit na minimum.“
„Hmm... asi... jo.“
„No a právě proto pravý shinobi neexistuje, víš?“
„Eh... Hihi, no jasně!“
„Heh. No takže dál. Přidal se do toho i třetí parťák:
‚Hatake Sakumo! Udělal jsi z nás ostudu Ohňový země! Jsme teď ještě míň než nic! Kdysi jsme měli jméno, měli jsme čest a postavení, ale kvůli tobě je to všechno pryč! Teď už jsme jen ‘ti ubožáci, kvůli kterým Bílý tesák přerušil misi, aby je moh zachránit.‘
Pak se najednou rozbrečel a padnul k zemi.
‚Proč? Proč?! Proč ty, Bílý tesáku z Konohy, Hatake Sakumo? Proč jsi zrovna ty, ten nejlepší z nejlepších, ještě myslel na takový bezmocný krysy jako jsme my? Proč jsi nás zachraňoval, ty idiote?!‘
No a... Proč brečíš?“
„Když... on... ne, promiň, pokračuj.“
„No, Sakumo-san se sklonil a podal ruku, aby mu pomohl na nohy, a řekl...“
„...?“
„...“
„Co řekl?“
„... Řekl mu:
‚Protože jste mí přátelé.‘“
„Uh... Uhuuuhmm...“
„Heh, nebreč!“
„Ale když...! Já si nemůžu pomoct!“
„No tak to ještě vydrž, protože to zdaleka neni všechno.“
„Ah, bezva...“
„Ten parťák jeho ruku odmítl, takže se narovnal a pokračoval:
‚Když mi bylo předhozeno to obrovské dilema, hlavou se mi prohnalo ‘Musím je zachránit.‘ A pak už jsem dokázal myslet jen na tohle. Věděl jsem, že podle pravidel jsem vás měl opustit a pokračovat v misi, ale... nešlo to. Nemohl jsem jen tak jít dál a nechat vás za sebou, já...‘
Potom už mluvil hodně tiše, ale ta slova jsem slyšela jasně a pořád si je jasně pamatuju:
‚Omlouvám se. Nechtěl jsem vás takhle zostudit. Nechtěl jsem vás připravit o vše, co vám bylo tak drahé. A nezachránil jsem vaše životy proto, aby na vás pak takhle pohlíželi. Udělal jsem to, protože jsem si v té chvíli myslel, že je to ta správná věc. Ale... Omlouvám se, ale... udělal bych to znovu.‘“
„Uhh... Cože?“
„Jo. A pak ještě dodal:
‚Nedokázal bych žít s vědomím, že jsem musel obětovat své drahé přátele. Možná je teď ze mě kvůli tomu jen opovrženíhodný odpad, co porušuje pravidla. Ne možná, určitě. Ale... v tomhle se už asi nezměním.‘“
„Uhmmm...“
„No jo. Řikal to tak smutně, že mi ho bylo fakt líto. Ale nejhorší na tom všem bylo, že i po tomhle se k němu všichni obrátili zády.“
„C-co?!“
„Jo. Sakumo-san pak svým parťákům nabídl dokonce vlastní život, ale oni se od něj odvrátili a řekli:
‚Co bysme s tvým životem asi tak dělali?‘
Pak odkráčeli a nechali ho v prachu za sebou.“
„A-a... co pak Sakumo-dono dělal?“
„Nejdřív tam jen tak stál a pak někam odešel.“
„A jak dlouho po tomhle zemřel?“
„Kdy přesně to nevim, ale doneslo se to ke mně až pozdějc.“
„... ... ...“
„Nad čim přemýšlíš?“
„Je to všechno tak hrozně nefér... Sakumo-dono se zachoval jako člověk a přitom...“
„Ale my se při plnění misí nemůžem chovat jako lidi. Kvůli tomu jsou tu Pravidla pro shinobi. Víš, jak zní čtvrtý pravidlo?“
„Dokončení mise má vždy přednost. Ale stejně... Podle mě udělal Sakumo-dono správnou věc!“
„Hmm... Sakumovou největší chybou bylo, že si neurčil priority. Sice tvrdil, že by to udělal znovu, ale po promyšlení toho všeho by změnil názor.“
„Co? Proč?“
„No, jeho parťáci pro něj možná byli důležití, ale výsledek mise byl důležitý pro nás všechny. Na úspěchu té mise záviselo jak postavení Konohy ve třetí válce, tak reputace rodiny Hatake.
Sakumo-san si položil otázku „Přátelé nebo mise?“ Správně se ale měl zeptat: „Záchrana parťáků, která by se nakonec obrátila v pošpinění jejich jména a cti, nebo získání výhody ve válce za cenu jejich životů?
Kdyby si vybral to druhý, nikoho by ani ve snu nenapadlo ho z něčeho vinit. Jeho parťáci by měli svý čestný místo na pamětním kameni a jejich rodiny by na ně byly hrdý. Kakashi by byl na svýho tátu neskutečně hrdej. Stejně tak já, my všichni... Ale stačil první popud a Sakumo-san to všechno pohřbil.
„... První popud je vždy ušlechtilý.“
„Ale nepromyšlený s sebou nese následky, který nemusí být vždycky dobrý.“
„...“
„Hm... Nakonec je dobře, že skončil tak, jak skončil.“
„Jak to?“
„No, jeho hanba byla tak velká, že pro něj bylo lepší zemřít. Nemohl tu událost vrátit, nemohl ji odčinit. Lidi by mu to nikdy nezapomněli – u některých to trvá doteď. S takovým břemenem by asi nevydržel žít moc dlouho, žádnej člověk by to neustál. Takže v jeho případě pro něj byla smrt tou nejlepší volbou.“
„Ale... Kakashi-san...“
„Právě Kakashi mu tu zradu nikdy neodpustil. Sakumo-san prostě všechny hluboce zklamal.“
„... Ne. Všechny ne.“
„Hm?“
„Úplně všechny nezklamal. Vždyť někteří ti jeho společníci museli mít rodinu, ne? Ať už to byla manželka nebo dítě nebo rodiče – ti všichni museli být hrozně rádi, že se jim vrátil někdo drahý, navíc z tak nebezpečné mise. Nikdo nechce, aby mu umřel člověk, kterého má rád, ani kdyby ho smrt proslavila třeba za hranice. Takže všechny ty manželky, děti a rodiče museli být Sakumovi-dono strašně vděční, že ty své druhy zachránil.“
„... Hmm... Tak takhle jsem o tom ještě nepřemýšlela.“
„Já Sakuma-dono opravdu obdivuju. Být na jeho místě, udělám to samé co on.“
„Něco takovýho by tě ale taky mohlo stát život.“
„Tak ať! Jestli někdy umřu kvůli něčemu, co budu považovat za správné, vadit mi to nebude.“
„...“
„... Ehm, kaa-san... nezlobíš se teď, že ne?“
„... Ne. Je to tvoje cesta ninji. Pokud něčemu opravdu věříš, stůj si za tim, jdi si za tim. Ale jednu věc si pamatuj – nikdy nelituj ničeho, co uděláš; ať už to bude cokoli a ať už budou následky jakýkoli. Ale dělej jen to, o čem si skutečně myslíš, že je správný.
Já si za svoji cestu vybrala ‚pravidla‘. Ale to rozhodně neznamená, že tě budu nutit jít po té samé cestě. Poučim tě o ní, ale co si nakonec vybereš, jestli ‚pravidla‘ nebo ‚přátele‘ nebo něco jiného, to je jen na tobě. Hlavně si pamatuj – žít život bez lítosti. Rozumíš?“
„... Hih. Ano!“
„Dobře. ... On... Sakumo-san byl vážně skvělej chlap. I přesto, že... Hm, teď jsem si najednou vzpomněla, co jsem řekla u jeho hrobu.“
„Co, co?“
„Hmmm... už zase nevim.“
„Kecáš! No tak, pověz mi to, prosím!“
„Heh, možná příště.“
„Kaa-san! Ty jsi... zlá, vážně!“
I když jsi zradil svoji vesnici a zemi. I když jsi zklamal své přátele. I když jsi zradil a zklamal svého syna. Já k tobě stále vzhlížím... Sakumo-san.
A jestli vám to nepřišlo dost věrohodný nebo se v něčem pletu tak sem s tim. Prostě mě vůbec nešetřete! xD
*tu povídku sem začala zhruba před půl rokem a nešla dokončit, tak prostě jen ležela a čekala až se k ní vrátim a dodělala sem ji teprve dneska v pět ráno... myslim že si nějakou tu pozornost zaslouží x)*
P.S.: Sakumovo jméno se tak blbě skloňuje!!! XD
Štěstí, že jsem díky Yuki Kaze-san na tuhle povídku narazila.
Forma se mi hrozně líbí, přijde mi přirozená a přitom nepříliš užívaná. A Sakumo je dost kontroverzní postava, takže se o něm dobře čte. K tomu, co si o něm myslím... eh. No, jako voják jednoznačně selhal, v armádě musí jít kamarádství stranou. Kdyby velitel nechtěl ztratit žádného muže, nesměl by se pouštět do žádných větších akcí a pro zemi by to v důsledku znamenalo porážku. Kdyby se všichni zachovali jako Sakumo, Ohnivá země by prohrála a mělo by to za důsledek mnohem větší oběti, dost možná by zemřeli všichni, kvůli jejichž záchraně se mise přerušovaly. Takže z hlediska kategorického imperativu se zachoval špatně. (V důsledku by to totiž znamenalo, že by svět ovládali bezcitní lidé, kteří přátele nemají a nejsou jimi bržděni.) Z jeho hlediska... to chápu. Byl zkrátka lepší přítel než voják. Ale protože jeho parťáci byli lepší vojáci než přátelé, dopadl, jak dopadl.
Nejvíc mi v tom všem bylo vždy líto Kakashiho, který, jak se mi zdálo, to prostě vyžral.
Ještě jednou chválím - skvělá povídka!
Edit: A já právě myslím, že se nic neztrácí, když se to s dialogickou formou umí. Tady prostě popis nechyběl, což je známka umu autora.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
To bylo zamyšlení jak se patří. Prostě pro ninju je těžké si vybrat nejlepší cestu, i když zradí tu druhou. Taky před nějakými pěti roky jsem se snažila napsat příběh Sakuma, hlavně o té jeho misi, ale zůstává pořád nedokončená, protože jsem stále nenacházela tu pravou cestu k cíli, i když citově jsem věděla jak, slovně to nešlo vůbec vyjádřit, ať jsem nad tím trávila kolik času jsem chtěla, ale tady je to podané s takovou lehkostí, že mě to nutí se zamyslet a možná teď, díky tobě, budu časem schopná jeho příběh dokončit.
Opravdu krásná povídka, kde bylo smutné pozorovat jak je Sakumo opět vystaven hněvu ostatních, přestože jedny životy zachránil, jiné odsoudil k smrti.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Táto poviedka si rozhodne zaslúži tú najväčšiu pozornosť a je úplne vierohodná V malom priestore si formou subtílneho dialógu poukázala na zásadné etické dilemy, a tiež ich vyriešila podľa môjho gusta Faktom je, že o Sakumovi veľa nevieme, ale bolo tam dosť indícií, aby sme si mohli urobiť obraz. Napr. keď sa s ním Kakashi stretol po "smrti" pri útoku Peina, alebo pri stretnutí pred Akadémiou s Daiom a Gaiom a sprdol syna, aby "nelemploval", že Gai môže byť jeho dobrý rival. Ako Obito ostal na ihrisku sám a Sakumo si prišiel pre syna (to isté zažíval aj Naruto). Sakumo Hatake je veľký bojovník a charizmatická osobnosť, ktorá do sveta nindžov vniesla nový rozmer - ľudskosť a že pravidlo/zákon/axióma nie sú písmo sväté. Zmanipulovaný dav, "falošní" priatelia, ktorí zlyhajú v kritickom momente, zakorenené predsudky, podivné predstavy o cti, atď. Tu vidím podstatu, ktorá sa netýka len nindžov: "Ani shinobi se nemůžou nadobro zbavit emocí! A ani pouta, která jsme si my sami vytvořili, nejdou tak snadno rozervat, natož ještě ta krevní! Nejsme stroje na zabíjení, jak nám někdy řikaj. Jen za ně jsme převlečený. A právě emoce, pocity a hlavně pouta jsou to, co nám brání v tom stát se pouhou hromadou masa, kostí a krve. Přes všechny ty normy a zásady shinobi, který se snažíme tak striktně dodržovat, jsme pořád jen lidi.‘“ Aj keď v súčasnosti sme svedkami beštiálnej krutosti, ale to už určite nie sú ľudia
A memento: "Pokud něčemu opravdu věříš, stůj si za tim, jdi si za tim. Ale jednu věc si pamatuj – nikdy nelituj ničeho, co uděláš; ať už to bude cokoli a ať už budou následky jakýkoli. Ale dělej jen to, o čem si skutečně myslíš (ja by som dodala a cítiš), že je správný."
Bohužiaľ ľudia sú povrchní, rýchlo zabúdajú na skvelé činy a radšej si do oslabeného, ktorého sa báli, kopnú. Preto s tebou súhlasím, že čo Sakumo urobil, bolo "špatné" v tom zmysle, že sa obetoval, aby zachránil tých, ktorí o to alebo za to nestáli. Možno časom pochopia, ale to nám Sakuma nevráti.
himiTsume, čítať tvoje práce i komentáre, je pre mňa láskanie duše Nie je tam žiadna ideová pustota, štýl výsostne originálny, jazyk vycibrený. Prosto noblesná kultivovanosť Ďakujem
"Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí..." Karel Čapek
No, ta dialogová forma mi moc nehraje do noty (jsem holt popisovač), ale musím přiznat, že se to četlo rychle a bez obtíží. Na tohle téma - jednotlivec versus dav - svůj názor mám, přesto je mi jasné, že je to stále (v Japonsku, s jeho historií, určitě) aktuální a diskutabilní otázka.
FF
Rozhovor bez jasně daných postav... No jo, představivosti je dán velkej prostor. Mě to nedá a musim říct, že já v postavě dítěte viděla malýho kluka. Chm... Sakumo je strašně neidentifikovatelná postava. Víme, jak vypadá. Víme, co udělal kdysi dávno. Ale nevíme jeho povahu, vlastně nevíme vůbec nic. Nad tímhle jsem taky přemýšlela hodně dlouho. A verdikt? "No do háje, tady nejde říct, jestli je dobrý nebo špatný čin." Každý počínání by si s sebou neslo velmi vážný následky. Ať tak, či onak. Já se k tomu prostě moc objektivně postavit nemůžu. V tomhle jsem tak rozpolcená, že si říkám, co by třeba udělali ostatní... Navíc, všichni jsou lidi - shinobi, kage... Prostě všichni, i když si třeba společnost myslí, že mají být jiní. Jako člověk svoje city nemůžeš potlačit úplně. S velkou námahou je můžeš nějak zredukovat. JE to jako když máš přehrávač. Když chceš ztlumit, volume jde do mínusu - zredukuješ emoce. Ale potom chceš tu hudbu slyšet, když ticho nemáš ráda, tak volume půjde hezky krásně do plusu - a emoce se projeví na plný pecky. xD
Prostě a jednoduše... KE kritice nemám nic, postava má zapeklitou otázku k rozřešení, která vyřešit nejde a já melu OPĚT z cesty. xD *a to jsem nic nepila! xD*
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Vlastně všechno od Joanne je podobné, tohle je její téma.
Sakuma je postava definovaná touhle volbou. Nic jiného o něm nevíme. Pro mě je jeho volba špatná. Ano v rámci shounenu bude vždycky za hrdinu, ale jinak...
No nevím jaká ta mise byla, co za škody způsobilo jeho selhání... Nemůžu soudit, ale stejně...
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Ľudia sú vždy svine a generáli po bitke.. Sakumu na jednej strane chápem a neodsudzujem, ale na druhej chápem aj jeho misiu. Ťažko povedať, ako sa kto zachová. Kishi potreboval obetného baránka a tak mal Ale keď si toto odmyslíme, aj tak mu fandím. Keby ľudia boli len sebeckí, svet by končil horšie.
A táto poviedka sa mi dosť páčila. Nemám dôvod na kritiku.
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?
Už jsem nad tím někdy přemýšlela, ale spíš jenom tím "povrchovým" způsobem. Viděla jsem tam jenom to naprosto jasné. A tady je to jinak. Tady je právě ten pohled, že to vlastně nemuselo - nebylo? - dobré. No... i v té druhé povídce jsem se nad tím doopravdy nezamyslela (v mé povídce, o které už si skoro nic nepamatuji ). A i z tohoto důvodu se mi tato povídka strašně líbila Nápad se mi líbil, zpracování se mi líbilo... Samozřejmě v mých představách to byla holka a ani mě nenapadlo přemýšlet o ničem jiným Ale způsob rozhovoru byl opravdu skvělý
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Nikdy se mi nechtělo přemýšlet nad tím, jestli konal správně nebo ne. Ani teď se mi nechce, ale o čem bych tu jinak psala?
Podle mě... udělal chybu, ale správnou chybu. A nebyl jediný. Chybovali i ti, kteří se kvůli tomu na něj vrhli jak hladoví psi, chyboval i Kakashi... jenže chybovat je lidské. Samozřejmě, že to dopadlo, jak to dopadlo. Ale moje naivní dušička se přiklání spíš k tomu dětskýmu názoru, k tomu, co se zuby nehty drží těch dvou Obitových vět. A chce jim věřit a nechce (a nebude) toho litovat.
Je to smutný příběh, a moc hezký podaný. A věřit se mu dá; ostatně se do něj dá i vžít, a víc už by si člověk asi vážně nemohl přát.
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Něco trochu podobného byla BUď na sebe hrdá, Konoho... od Ayame-sama. A mám dojem, že i nějaká další jednorázovka... ale zaboha si prostě nevzpomenu na název ani autora. Což mě patřičně štve. -_-"
Ale už k povídce. O formě vyprávěného příběhu (u tebe ve stylu rozhovoru) a jak moc ji mám ráda už jsem toho napsala dost, takže se nebudu opakovat. I když... jo, mám ji ráda. ^^ A tobě se povedla.
Už dřív jsem přemýšlela nad Bílým tesákem z Listové. I díky jiným povídkám. A zas a znovu, můj názor je stále stejný. A dál? Dál... asi podobný názor, jaký vyjadřuješ ty. Špatná i dobrá stránka jeho volby patří k sobě, nejde to vybrat si jen jednu - nebyla by to pravda. Vesnice velmi, velmi utrpěla. To je špatné. Zachránil přátele. To je dobré. Nemůžu tedy objektivně říct, jestli to bylo správné nebo ne.
Ale i tak, nějaký postoj si k tomu člověk vybrat může. "Ve světě ninjů jsou ti, co porušují pravidla, považováni za zrádce, ale ti, co opustí své přátele, jsou horší než zrádci." Asi tak nějak, milý Kakashi. A tenhle postoj si chci nechat. Protože má v sobě ten starý shounenovský narutovský náboj, který si aspoň někdy nechci nechat vzít.
Věrohodné to samozřejmě bylo. Upřímně řečeno, myslím, že každý rozhovor na toto téma by teoreticky měl být věrohodný, protože... je to zkrátka rozhovor na nějaké téma.
I když... trochu se mi nechce věřit, že ženu, která k Sakumovi tolik vzhlížela, navíc matku... nikdy nenapadlo, že rodiny musely být Sakumovi za záchranu svým mužů velmi vděčné.
Ale jinak... jinak mám dojem, že se konoha literárně znovu probouzí. Ale nechci to zakřiknout.
Každopádně, za tuhle povídku díky, himi... byla skvělá.
Tu větu nemůžu dostat z hlavy - že je úžasná stranou ae kvůli týhle povídce sem si několikrát zkoukávala Kakashi Gaiden a... sakra jak mně Obito chybí... - -
Hmmm... asi ji to mělo napadnout... Ale Matka je nejspíš takový ten typ člověka který ihned nevidí všechny strany - viděla Sakuma, jeho parťáky a Konohu. Ae že je tu ještě jedna strana - ty rodiny - jí zkrátka asi nedošlo. Navíc je zaujatá *stojí přece na straně pravidel* takže nemůže na Sakumově volbě najít moc dobrýho. Dítě jako nezávislý pozorovatel *resp. posluchač* nebylo těmi událostmi přímo ovlivněný takže má hned několik možností jak se na celou tu věc dívat.
To si myslim ae trvat na tom nebudu. x)
A jinak děkuju za skvělej koment, netti. ^^
Děkuju! ^^
Díky za koment a názor! x)
Ono je fakt že do Sakuma je těžký se vcítit. On byl elita, mohl se postavit dokonce Sanninům, u takovýho člověka by jeden řekl že se vypracoval schopnostmi a úspěšným plněním úkolů. Ae jeho charakter je vypíchlej jen pár znaky a jeden z nich je že si svých blízkých cenil mnohem víc než čehokoliv jinýho. Jenže neni tohle náhodou slabost? Neumět se rozhodnout tak aby výsledek byl co nejlepší a aby byly ztráty co nejmenší... A teď piš o někom koho moc nechápeš.
Já osobně si myslim že povídky o Sakumovi budou vždycky trochu... prázdný. Dycky tam bude chybět ten malý kousek pochopení který by jeho postavu oživil. *a jestli se to někdy někomu povede tak on bude taky jeden z nejlepších x)*
Arigato na. ^^
A děkuju za krásně podanej názor, chvíli sem ho nemohla dostat z hlavy. x)
Uz mi neprijde tak dobra, mozna je to tim ze se muj pohled na svet zmenil a ted bych to asi napsala jinak, ale jsem rada ze se stale najdou ctenari ktery to oslovi. Dekuji dekuji, jsem poctena ze ti to tak sedlo.
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti