Strážce brány - 8. Odchod

Po jídle se jim začala vracet jejich energie, ale stále to nebylo ono. Tak se rozhodli zůstat přes noc. Strážce s tím neměl žádné problémy a nechal je se u něho vyspat. Nechal je v místnosti a zabouchl okenice, aby měli tmu a usínalo se jim lépe. On si však zatím vzal svůj obrovský meč a začal o něho pečovat. Vyčistil ho a pak ho většinu odpoledne brousil. Takhle se tu bavil každý den, těch deset let. Když nebojoval, tak se staral o meč nebo trénoval. Těch deset let je opravdu hodně. Nikdy nebyl rád, že tu musel zůstat, ale zase dostal možnost opravdu zesílit. Celou dobu přemýšlel o životě, dokud se v sedm hodin neotevřeli dveře jeho srubu a nevyšli odpočatí členové týmu sedm. Když přistoupili k němu, tak vstal.
„Děkujeme, že jste nás zachránil a poskytnul nám místo, kde jsme mohli složit hlavu. Jsme vám zavázáni.“ Děkoval Kakashi a natáhl k němu pravačku na pozdrav. Jenže strážce mu ji nestisknul, takže vznikla na chvilku trapná situace. Hatake si odkašlal a stáhl svoji ruku pryč. Yamato si však strážce stále tajemně prohlížel a řekl:
„Za to, co celou dobu děláte jsme vděční. Promluvíme si s naší Hokage a až jí vysvětlím všechny podrobnosti, tak se určitě rozhodne vám pomoct.“ Yamatovi v očích pláli veselé jiskřičky, jako kdyby se mu potvrdilo, to co si tušil.
„Bu-du…vás…oče-ká-vat.“ Loučil se s nimi strážce. Členové úderné jednotky na něho ještě kývli a nastoupili na Saiův výtvor, který ho zatím vyvolal. Začali se odlepovat od země a zamávali cizinci na rozloučenou. Ten po dlouhé chvíli přemýšlení jim odpověděl stejným způsobem. Ostražitě kontrolovali okolí, jestli náhodou někde nezůstalo nějaké monstrum, ale strážce provedl svoji práci dobře a všechny hrozby usmrtil.
Vznesli se vysoko do vzduchu. Sai se snažil vyvinout co největší rychlost. Všem se ulevilo, když konečně mohli opustit to místo.
„Nebyly jsme tu ani den a tak se těšíme pryč. Co asi musí cítit ten strážce brány, když už tam je deset let.“ Přemýšlel nahlas Yamato. Na jeho tváři byla znát lítost. Všichni se na něho překvapeně dívali. Připadalo jim, že Yamato toho ví víc, než oni.
„Co se ti na tom strážci nezdá?“ Zajímal se Kakashi. Yamato jen pokrčil rameny a zamyšleně řekl:
„Nic se mi nezdá. Jen mi je ho líto.“ Vysvětlil Yamato, ale v duchu si řekl:
„Dokud to nebudu mít potvrzené, tak jim nechci dávat naděje.“ Ostatní jen nechápavě zakroutili hlavou a už se ho na to nevyptávali, protože moc dobře vědí, že by to z něho stejně nedostali.
Zdálo se jim, jako kdyby cesta zpět byla kratší než jejich hledání tohohle místa. Proletěli znovu hranicí genjutsu a letěli přímo do Písečné vesnice, aby mohli ukončit svoji misi a vyrazit domů. Když všechno půjde dobře, tak se ještě dnes vrátí domů. Světlo bývá dlouho, takže by to měli nějak zvládnout. Připadalo jim to, že letí jen pár minut. Jenže kvůli tomu, že všichni byli zabráni do svých myšlenek, tak jim přišlo divné, když jim potom řekl Sai:
„Jsme tu. Připravte se, budeme přistávat.“ Tím kompletně probral všechny z jejich myšlenkových procesů. Podívali se po sobě a připravili se. A opravdu, ani ne za chvilku už viděli hradby okolo vesnice. Potěšeně se na sebe podívali a jejich dopravní prostředek s nimi začal klesat. Jakmile přistáli, tak hned seskočili z ptáka a ten hned na to zmizel. Vydali se směrem k hlídce, kdyby po nich zase něco chtěli, ale jakmile je uviděl Tsubaki, tak na ně jen mávnul, ať jdou rovnou do vesnice.
„Cestu doufám znáte, že?“ Ujišťoval se ještě jejich průvodce. Nechtěl je poslat do vesnice samotné, aby tam nebloudili. Všichni však souhlasně přikývli, a tak je nechal být a dál se věnoval své předchozí činnosti.
Procházeli zkušeně vesnicí, jako kdyby to byla jejich vlastní. Díky dvěma uživatelům sharinganu to nebylo nijak těžké. Oni si velice rychle všechno zapamatují, takže ostatní je jen následovali a věřili jejich vedení. Konečně došli ke dveřím kanceláře a zaklepali. Chvilku počkali, dokud je nevyzval unavený mladý hlas:
„Dále!“ Podívali se po sobě a napochodovali jeden za druhým do kanceláře Kazekageho. Ten se na ně překvapeně díval. Velice ho překvapilo, že už jsou tady. Čekal je až tak za dva, tři dny ale oni tu jsou už teď. Jejich přítomnost mu trochu zvedla náladu a tak se na ně usmál a zeptal se:
„Jste nějak brzo zpátky, nemyslíte?“ Ostatní nereagovali na jeho úsměv a stále se tvářili tak vážně možná i zdrceně. Jejich výrazy mu napovídali, že něco je stále špatně. Kakashi jako velitel se ujal vysvětlování:
„Při naší průzkumné misi, jsme se dostali na místo, odkud se berou ty tvorové. Poloha toho místa a celé okolí je ukryté pod velmi silným genjitsu, kterým nedokáže prohlédnout ani Mangekyou sharingan. Dostali jsme se do konfrontace s monstry a nezbylo nám nic jiného než utíkat. Pomocí svých technik jsme je dokázali udržet dál od nás. Utekli jsme pomocí Saiova ptáka. Díky tomu jsme měli výborný rozhled a mohli jsme si to pořádně prohlédnout. Zjistili jsme, že vycházejí z jeskyně. Ale co bylo horší, tak jsme si všimli deseti tisíců, možná i statisíců těl okolo jeskyně. Ležely tam a rozkládali si. Jenže si nás nějak všimli a z jeskyně vyletěli dva ptáci. Jednoho jsme porazili, ale z jeskyně vyletěli další dva. Byla to nevyrovnaná bitva. Nějak se nám je podařilo všechny porazit, ale objevila se ještě větší příšera, která dokázala lítat. Ani naše skombinované techniky, které dokázali porazit sílu prvních kagů, ho neusmrtila. Začal se rychle léčit a letěl na nás. Potom se něco mihlo kolem nás a jednou ranou zarazilo ptáka dál od nás a druhou mu to useklo hlavu. Zjistili jsme, že to je muž, říkající se Strážce brány. Má obrovský meč větší než je jeho tělo. Pozval nás do svého srubu a šel pobít zbytek příšer. Vrátil se a použil nějaké zařízení, které na vypovědělo všechno o tom místě. V jeskyni je uvězněn Kumo, který spolupracoval s Orochimarem. Kabuto ho přesvědčil, ať se přidá na stranu Akatsuki. Strážce ho lovil a zahnal do jeho laboratoře, která je v jeskyni. Ale to už měl připravené mutanty a zatlačil ho ven. Od té doby tam je deset let a každý den bojuje s více mutanty, které mu posílá. Musí tam být a bojovat, jinak by mohli napadnout cokoli. Když jsme mu řekli o útocích na Sunu, tak se naštval a řekl, že dohlédne na to, aby se k vám už žádné nedostali.“ Gaara to všechno poslouchal s napětím a pomalu se mu rozšiřovali oči překvapením. Nečekal, že by tak blízko jeho vesnice mohla být taková obrovská hrozba. Ale víc ho zarážel ten Strážce brány. Jestli je to tak, tak to musí být mimořádně silný jedinec, když něco takového dokáže.
„Je ten strážce důvěryhodný?“ Zajímal se Gaara. Yamato se pousmál a řekl:
„Věřím tomu, že dokáže splnit svůj slib a už na vaši vesnici nic nezaútočí.“ Všichni v místnosti se na něho překvapeně podívali. Nechápali, kde se v něm bere ta důvěra v toho muže. Gaara si však povzdechl a řekl:
„No mě je jedno, jestli je důvěryhodný nebo ne. Přece nemůžu nechat tak silnou hrozbu na pokoji a hlavně když je vedle mé vesnice. Pochopte. Svolám vojsko a půjdeme to tam vyřešit jednou pro vždy.“ Nikomu to nepřipadalo jako moc dobrý nápad, protože viděli co ty příšery dokážou a hlavně jak rychle se objevují nový protivníci. Připadalo jim, že tam zbytečně zemřou schopní ninjové a v této době se hodí každý obránce vesnice. Proto se ozval Sasuke s výmluvou:
„Neútoč tam. Zbytečně ti pomřou schopní shinobi, kteří by se určitě víc hodili ve vesnici.“ Mladý Kazekage nad tím přemýšlel ale pak se zeptal
„A co teda navrhuješ, abych udělal? Mám tu jen sedět a dívat se jak mi zabíjejí moje vlastní lidi?“ Uchiha se neměl k odpovědi a tak rychle zareagoval Kakashi:
„To po tobě nikdo žádat nemůže. Dej mu prostě den. Jestli zítra na vás nezaútočí žádné monstrum, tak odvoláš svoje vojska. Když zaútočí, tak se tam vydáte to ukončit. Ten den to vydržíš ne?“ Gaara se zamyslel nad jeho nápadem a pak souhlasně přikývnul. Jeden den navíc, už nic nezhorší.
„Tak dobře. Ale i kdyby už nepřicházeli, tak je to jen řešení na čas, to doufám všichni chápete? Dřív nebo později se tam budu muset vydat se svými lidmi.“ Měl na tváři velice vážný výraz. Myslel si, že konečně skončila ta blbá válka a za vesnicí takový problém. Rozhodně se mu to nelíbí.
„Nám je taky jasné, že se to bude muset vyřešit brzo. Zkus oslovit ostatní Kage s prosbou o pomoc. Jsem si jistý, že Tsunade-sama určitě vyšle nejsilnější z vesnice, aby vám pomohla ukončit tuho hrozbu. A ostatní vesnice se třeba přidají. Vždyť to je pozůstatek z války, kterou bojovali všichni společně.“ Ozval se s radou Sai. S pomocí od Tsunade si byl jistý. Sice se už nikdy nechtěl vrátit na to místo, ale jak zná svoji Hokage, tak je pošle určitě taky. Bude to velice nebezpečná mise. Gaara se na něho obdivně podíval. Byl moc rád, že na tu misi přišli zrovna oni. Protože mu dokáží vždycky poradit, když si neví rady. Tenhle tým mu je velice blízký. Ale nejbližší mu byl Uzumaki Naruto. Při pomyšlení na něho si musel povzdechnout. Moc rád by věděl kde je a jestli je vůbec naživu, ale nic o něm bohužel nevěděl. Ostatní ze spojenecké armády ho pokládají za zrádce, protože před deseti lety zmizel neznámo kam, hned potom jak se naučil ovládnout Kyuubiho a všechny jeho schopnosti. Ani Killer Bee, který ho to všechno učil, nevěděl kam se poděl. Je ho škoda. Sice bojovali proto, aby ho ochránili před Madarou, ale kdyby bojoval Naruto, tak by se délka války určitě snížila a nemuselo zemřít tolik lidí. Poslední informace o Narutovi jsou v Konoze. Viděli ho tam, když donesl zraněného Sasukeho do nemocnice a nechal ho tam. Jaké překvapení bylo, když se mladý Uchiha rozhodl připojit zase ke své vesnici. Když se to doslechl tak byl šťastný, že Naruto konečně dokázal splnit svůj slib a přivést ho. A pak zmizel jako pára nad hrncem. Od té doby o něm už nikdo neslyšel. Na jeho zmizení byly různé teorie. Z počátku si mysleli, že se přidal dobrovolně k Madarovi, což všichni jeho známí odmítali. A potom se říkalo, že prostě byl tak slabý a vystrašený, že musel utéct někam mimo území všech ninja zemí. A tam se ukrýt. Bylo posláno několik pátracích skupin, ale žádná po něm nikdy neobjevila ani jedinou stopu. Několik lidí si dokonce přálo, aby byl prohlášen za nukenina. Jenže to nemohla Tsunade přenést přes srdce a tak prohlásila, že ho někam poslala na dlouhodobou misi. Všichni si mysleli, že to je dobré krytí. Jenže teď když nad tím Gaara přemýšlel, tak měl velice divný pocit. Pak se mu překvapením rozšířili zorničky:
„A co když ho opravdu poslala na dlouhodobou misi?“ Pomyslel si zaraženě. Všichni se na něho překvapeně dívali, jen Yamato se zářivě usmíval. Vypadalo to, jako kdyby byl rád, že to došlo ještě někomu. Pak se stoupajícím vzrušením zavolal:
„Kimiko!“ Jeho pomocnice se přiřítila do kanceláře a očekávala nové rozkazy. Než se stihla vůbec rozkoukat, tak na ni spustil svoje pokyny:
„Potřebuji, abys za mně dnes zastoupila. Přenesu údernou jednotku do jejich vesnice. Potřebuji se tam domluvit s Tsunade na poskytnutí vojenské síly k poražení těch příšer.“ Mladá žena souhlasně přikývla a šla si sednout na jeho místo. Pak se na ni Gaara ještě otočil a řekl:
„Svolej všechny ninji do vesnice, ať ji brání jestli zase zaútočí ty monstra.“ Dívka jen souhlasně přikývla a odvětila:
„Dobře o všechno se postarám. Ale vy už běžte. Ať jste brzo doma, aby vás nehledala vaše žena.“ Kazekage se na ni usmál a odvětil:
„Radši pošli jednoho ninju i ke mně domů. Aby o mně nemusela mít Miho strach.“ Jeho zástupkyně souhlasně přikývla a tak se společně s týmem sedm vydal před sídlo Kazekageho. Když stáli venku, tak jim Gaara řekl:
„Stoupněte si ke mně. Přenesu nás do Konohy. Bude to rozhodně rychlejší, než letět na tom vašem ptákovi.“ Všichni udělali jak žádal jen Sai remcal:
„Když museli jít pěšky, tak jim byl můj výtvor dobrý….“ Ostatní se tomu jen zasmáli a přitáhli ho blíž k sobě. Gaara složil nějaké pečetě zadul silný vítr a oni se rozpadli na malé zrnka písku a zmizeli.