Sasukeho tým 7 – část 4 – Je to holka pane Kyuubi

„Pět měsíců!“ Rozčiloval se Naruto.
„Ale no tak ber to z té lepší stránky, třeba já jsem stihl napsat další román a nasbírat dostatek informací pro ještě jeden.“ Řekl Jiraiya.
„Ne pochop to Zvrhlej poustevníku. Čtyři měsíce přesvědčuju Tsuchikageho, že jsem to já ne moje temné já a pak to celé slavné jednání trvalo měsíc. Chápeš měsíc! Jsou snad v Kamenné na hlavu nebo co!“ Řekl stále rozčílený Naruto.
„Už se nerozčiluj Naruto, prý to krátí život.“ Usmíval se Jiraiya.
„O tom mi ani nemluv!“ Řekl naštvaný Naruto.
„Co stalo se něco?“ Divil se Jiraiya.
„Nic. Krom toho že jsem nesmrtelný démon.“ Odsekl Naruto.
„Takže jsem měl pravdu…“ Řekl Jiraiya.
„Je mi to líto Zvrhlej poustevníku, ale stalo se a já s tím nic neudělám.“ Řekl sklíčeně Naruto.
„Co by ti na tom mělo být líto. Můžeš se poddávat nekonečným radovánkám.“ Usmíval se Jiraiya nad tou představou.
„Nejsem ty.“ Usmál se Naruto.
Oba dva poustevníci se blížili k dalšímu cíli svojí cesty. Listová už byla na dohled. Ani jeden se nemohli dočkat, až konečně vejdou do brány a setkají se svými blízkými. O to méně se těšili, až se zase vydají na cestu. Naruto se uklidňoval tím, že už zbývá jenom jedna skrytá vesnice, ve které ještě nebyl.

Sasukeho tým se opět chystal na lov zatoulané kočky. Ano zase na lov zatoulané kočky, protože od doby, kdy se zjistilo, že Taura má prokletou pečeť, nedostával jeho tým těžší mise, než mise typu D. Sasukeho to štvalo a snažil se přesvědčit Tsunade, aby je pustila i na obtížnější mise a dovolila jeho týmu zúčastnit se chudinské zkoušky, ale ta byla tvrdě proti. Řekla mu, že nechá ještě půlrok Tauru pozorovat a pak, že se uvidí. Sasuke to považoval za velkou nespravedlnost a doufal, že se Naruto brzo vrátí a pomůže mu přemluvit Tsunade.
„Hmm. Dnes je, ale krásný den, co říkáte?“ Řekl Sasuke směrem ke svému týmu.
„Krásný na chytání kočky.“ Poznamenala Suzume.
„Je to rozhodnutí Hokage-sama a my jej musíme respektovat.“ Řekl Sasuke.
„Ano, ale na vás alespoň nekoukají čtyřiadvacet hodin denně něčí oči.“ Řekla Taura a podívala se směrem, kde byl nejbližší sledovací ANBU a gestem rukou mu naznačila, že ho vidí a nebo alespoň ví, kde je.
„Je to prostě vůči mě a Suzume nespravedlivé, že se nemůžeme kvůli Tauře zúčastnit chudinské zkoušky!“ Zlobil se Yuki.
„Mě to nevadí Yuki!“ Okřikla ho Suzume.
„No jasně! Zastáváš se jí jenom proto, protože tě zachránila před tou druhou zrůdou jako je ona sama! Copak to nechápeš! To my jsme tu ti normální a jsme jenom kvůli tomu, že Taura je zrůda, omezováni. Tak co s tím mám dělat!“ Zuřil Yuki.
„Je stejná jako my dva! A zastávám se jí, protože je náš parťák v týmu!“ Přirazila ho k zemi Suzume.
„To by stačilo oba dva!“ Roztrhl je od sebe Sasuke.
„Takhle se mi tým brzo rozpadne přímo pod rukama, proč to musí být tak komplikované. Možná, kdyby se Naruto vrátil, tak by mi Tsunade dala větší volnost.“ Uvažoval.
„Sasuke…“ Volala na něj z dálky Sakura.
„Sakura?“ Divil se Sasuke.
Jejich vztah se v poslední době prohloubil. Sasuke věděl, že ho Sakura vždy milovala, ale on měl v srdci dlouhou dobu místo jenom pro pomstu, ale jakmile se zbavil touhy po pomstě, začalo se objevovat i něco jiného. Ať nad tím uvažoval sebevíc, vždy mu zůstalo jenom jméno Sakura.
„Sasuke, tak tady jsi.“ Řekla Sakura, která mezitím doběhla.
„Co potřebuješ, Sakuro?“ Zeptal se Sasuke.
„Pojď se mnou okamžitě k bráně a tým vezmi s sebou, potřebuje každého schopného ninju.“ Řekla vážně Sakura.
„Co se děje?!“ Děsil se Sasuke.
„Teď nemám čas ti to vysvětlovat! Tak pojďte!“ Řekla Sakura a usmívala se tak, aby Sasuke její úsměv neviděl.
Sasuke nevěděl, co se děje, ale asi šlo o něco vážného, když měl s sebou brát i svůj tým. Napadla ho myšlenka, že třeba Naruto neuspěl a nebo nějak nechtěně popudil některou z ninja vesnic a ta teď útočí na Listovou. Když se přiblížili k bráně, tak tam stál obrovský shluk lidí a další přicházeli.
„To rozdávají čokoládu zdarma nebo co?“ Divil se Sasuke.
Sakura ho drapla za ruku a začala si davem probíjet cestu. Sasuke jenom naznačil svému týmu, ať se drží co nejblíže. Mnoho lidí, jakmile uviděli Sakuru, tak radši ustupovali. Za několik okamžiků se Sakura, Sasuke a jeho tým prodrali davem a to, co uviděli, jim doslova vzalo dech.
„To… To je…“ Spadla čelist Suzume.
„Uzumaki Naruto.“ Řekl s radostí Sasuke.
„Ahoj Sasuke, Sakuro.“ Pozdravil svoje přátele.
„Takže, ses vrátil domů?“ Vyptávala se Sakura.
„Bohužel, ještě zbývá skrytá Mlžná a až potom se vrátím. Ale mám to po cestě, tak si udělám doma týdenní přestávku.“ Usmál se Naruto.
„Co jsi celou tu dobu dělal?“ Zeptal se Sasuke.
„Vyjednával v jednotlivých vesnicích, putoval mezi nimi a zachraňoval Zvrhlého poustevníka. Celkem jednotvárná činnost, ale jak vidím, tak ty se Sakurou jste se docela činili. Už máte tři děti.“ Smál se Naruto.
„CO?! Jo myslíš těchhle tři, to je můj tým Sedm.“ Mírně se děsil Sasuke.
„Sakuro, proč jsi nic nenamítala? Haa! Takže vy opravdu spolu něco máte. Tak si říkám NO KONEČNĚ.“ Řekl Naruto.
„Naruto-sama…“ Snažila se něco říct Suzume.
Toto oslovení vyvolalo v Sakuře a Sasukem smích a v Narutovi mírné zděšení.
„Co se děje Sasuke-sensei?“ Divila se Suzume.
Nyní se zase neudržel Naruto a smál se, až mu tekly slzy z oka.
„Sasuke-sensei…“ Opakoval Naruto a nepřestával se smát.
„Co to s váma všema sak*a je?!“ Rozčílila se Suzume, protože vůbec nechápala, proč se vždy, když někoho osloví přízviskem, ostatní začnou smát.
„Ty mi někoho připomínáš. Ten člověk byl tak otravný v tvém věku stejně jako ty. Sasuke představ nás.“ Řekl Naruto a zavzpomínal, jaký byl v jejím věku.
„Naruto, Suzume Itazurana. Suzume, Uzumaki Naruto.“ Představil je Sasuke.
„Koho vám připomínám?“ Zeptala se Suzume.
„Mě.“ Řekl Naruto a rozcuchal jí vlasy.
To však byla chyba. Jakmile jí položil ruku na hlavu, projela mu celým tělem nesnesitelná bolest a Naruto si musel kleknout, aby neupadl na zem jako Suzume. Navíc se mu pře očima ukázalo pár nesrozumitelných obrazů.
„Cos jí to proboha udělal?!“ Zděsila se Sakura.
„To kdybych věděl…“ Procedil Naruto mezi zuby se svaly ještě ochromenými z bolesti.
„Musíme je oba odnést do nemocnice.“ Řekla Sakura.
Jelikož byla silnější než Sasuke, což ho trochu štvalo, naložila si na záda Naruta. Sasuke to samé provedl se Suzume. Okamžitě vyrazili do nemocnice, ale nejdříve se musel prodírat skrze hustý dav lidí, kteří všichni chtěli vědět, co se děje.

„Říkám vám, že mi nic není, už jsem v pořádku!“ Zlobil se Naruto na doktory, kteří ho dostali na starost.
Naruto ignoroval doktora a šel hledat Sakuru a Sasukeho. Musel vědět, co se stalo Suzume, aby zjistil, co se stalo jemu.
„Jak jí je?“ Zeptal se Naruto Sakury, když ji konečně našel.
„Zatím se nevzbudila. Jak si to mohl udělat?!“ Zlobila se na něj Sakura.
„Jak jsem mohl udělat, co? Protože já netuším vůbec, co se stalo. Co to s ní je?“ Divil se Naruto.
„Asi se jí zdají noční můry, ale nemůže se probrat.“ Řekla Sakura.
„Takže noční můry jsou důvod, proč sebou tak škube?“ Zeptal se Naruto.
„Asi ano.“ Odpověděla Sakura.
„Cože! Tohle je blbost!“ Řekl Naruto, když se pozorně podíval na Suzume.
„Co se s ní děje?!“ Děsila se Sakura.
„Její chakra roste. A hodně rychle, za chvíli bude na úrovni ocasých démonů!“ Řekl Naruto.
„To není možné!“ Řekla Sakura.
„Kdyby nebylo, tak se to neděje. Okamžitě jdi pro Sasukeho!“ Řekl Naruto.
Sakura ani chvíli nemeškala a rozběhla se pro Sasukeho, Naruto vešel k Suzume do pokoje a sledoval, co se děje. Během několika málo minut, zde byla Sakura i se Sasukem.
„Co se s ní děje Naruto?!“ Zeptal se zděšeně Sasuke.
„Teď už nic, ale za chvíli se vzbudí. Připrav si svůj Rinnegan!“ Řekl Naruto.
„Proč?“ Divil se Sasuke.
„Prostě to udělej!“ Řekl Naruto.
„Co jsi zač Suzume?“ Ptal se sám sebe.
„Už se probírá.“ Poznamenala Sakura.
Suzume se posadila na posteli, ale spíše by bylo vhodnější říct, že se vzpříčila. Její tělo okamžitě začala obalovat fialová chakra a když otevřela oči, naskytl se všem třem přítomným hrůzný pohled.
„Teď Sasuke!“ Křikl Naruto.
Sasuke ani chvíli neváhal a ocitl se podivném místě v Suzumině hlavě. To co uviděl, ho více než nepříjemně překvapilo. Uviděl Suzume bojující s… Ano Suzume bojovala s liškou, ale Kyuubi to nebyl. Nemohl být, protože se s Narutem stali jedním. Tak co byla ta liška zač. Rozhodně byla menší než Kyuubi, minimálně o polovinu. Měla jenom tři ocasy a fialovou barvu.
„Tak dost!“ Řekl Sasuke a obě dvě se zastavily, jako kdyby je přišpendlil.
„Kdo jsi?“ Zeptal se Sasuke lišky.
„S tebou nebudu mluvit protivnej Uchiho, jenom s otcem.“ Řekla Liška.
„Jo, ale moji rodiče jsou mrtví!“ Okřikla lišku Suzume.
„Nemyslím tvého otce. Myslím Devítiocasého Liščího démona Kyuubi no Youkou díky kterému existuju.“ Řekla liška.
„Dobře, jak chceš, ale Suzume nech na pokoji!“ Řekl Sasuke.
„Jak je libo, jenom jsem si krátila čas.“ Odpověděla mu liška
Sasuke byl zpět v pokoji a nevypadl zrovna nadšeně.
„Takže, co má společného s Kyuubim?“ Zeptal se Naruto.
„Jeho dceru.“ Odpověděl Sasuke.
„Cooožeee?“ Řekli Naruto i Sakura zároveň.
„Jak říkám, sedí tam tříocasá fialová liška a říká, že je Kyuubiho dílo.“ Řekl Sasuke.
„To je blbost Naruto o tom bych musel něco vědět.“ Řekl mu Kyuubi.
„Možná nemusel.“ Odpověděl mu Naruto.
Kyuubi se jenom divil, nechápal totiž vůbec nic, co se zde stalo.
„Ginkaku a Kinkaku.“ Řekl Naruto.
„O těch mi ani nemluv, pořád mi leží v žaludku.“ Řekl otráveně Kyuubi.
„Oni na rozdíl od tebe mohli mít potomky a ti mohli mít děti a tak dále, až se dostáváme k Suzume.“ Řekl Naruto.
„Ano, to ale nevysvětluje, proč má v sobě trojocasou fialovou lišku.“ Řekl Kyuubi.
„Shoda náhod.“ Řekl Naruto.
„Ha??“ Divil se Kyuubi.
„Řekněme, že já jsem tvoji chakru uvolňoval dost často, to klidně mohlo způsobit vytvoření té fialové lišky a teď ten přímý kontakt, mohl způsobit její probuzení.“ Vysvětlil Naruto.
„To by dávalo smysl.“ Řekl Kyuubi.
„Sasuke?“ Řekl Naruto.
„Ano Naruto.“ Odpověděl Sasuke.
„Nevíš náhodou jakou má Suzume podstatu chakry?“ Zeptal se Naruto.
„Náhodou vím a není to ani jeden ze základních.“ Řekl Sasuke.
„Jak jsem předpokládal. Bude to kombinace ohně s něčím, že?“ Řekl Naruto.
„Ano kombinace ohně a blesku, má přece kekkei genkai.“ Řekl Sasuke.
„Nemá. Jenom je to kombinace, liščí ohnivé s její bleskovou. Asi má stejné spojení jako já a Kyuubi.“ Vysvětlil Naruto.
„Když už mluvíš o Kyuubim, tak s ním chtěla mluvit.“ Řekl Sasuke.
„Dobře, jde se na to.“ Řekl Naruto.
Opět chytil rukou Suzume za hlavu a začal se soustředit, za nedlouho se objevil v onom tmavém místě bez zdí.
„Co se stalo? Proč mám zase podobu lišky?“ Byl překvapený Kyuubi.
„Neřeš to, tady jsme u Suzume v podvědomí, takže platí její pravidla.“ Řekl Naruto.
„Tatiii!“ Skočila po Kyuubim fialová liška.
Nejdříve si myslel, že na něj zaútočila, ale začala se k němu lísat.
„Uhm… Uhm…“ Odkašlal si Naruto.
„Já jsem tatík, Naruto.“ Řekl překvapeně Kyuubi.
„To vidím, tak přesvědči svoji dceru, aby se chovala slušně.“ Řekl Naruto.
„Co ten tady chce?“ Řekla nevrle směrem na Narutovu přítomnost.
„Ono to jinak nejde.“ Řekl Kyuubi.
„Jak, to jinak nejde?“ Divila se liška.
„Zaprvé jsme přátelé a zadruhé jsme…“ Nedořekl Kyuubi.
„Čistě technicky vzato jsme jedno tělo, stejně jako ty a Suzume. Tudíž nemá smysl s ní bojovat, protože ani jedna z vás nemůže vyhrát. A pokud jde o to, že chceš ven, tak vás obě můžeme naučit speciální Kage Bunshin, nad kterým převezmeš kontrolu.“ Vysvětlil Naruto.
„Zní to zajímavě.“ Řekla liška.
„Máš vlastně nějaké jméno?“ Zeptal se Kyuubi.
Fialová liška mlčela.
„Tak má tři ocasy, je to liška. Co takhle Sanbi no Kitsune?“ Navrhl Naruto.
„To zní skvěle. Budeš moje malá Kitsune.“ Zasnil se Kyuubi.
„Ale tati…“ Protestovala Kitsune.
„No nic Naruto my musíme s Kitsune probrat rodinné záležitosti.“ Řekl Kyuubi a táhl jí stranou.
Naruto se rozhodl, že si zatím promluví se Suzume.
„Není to zase tak hrozné žít s liškou.“ Řekl Naruto přisednuvší si k Suzume.
„Tak mi řekněte, jaké to má výhody?“ Zeptala se Suzume.
„Abych řekl pravdu, tak kromě obrovského množství chakry, to moc výhod nemá a někdy i to množství může působit jako nevýhoda.“ Řekl Naruto.
„A jak je vlastně vůbec možné, že je ta liška ve mně?“ Divila se Suzume.
„Abych řekl pravdu, tak na to jsem zatím pořádně nepřišel, ale předpokládám, že je to shoda náhod nebo to tak být mělo? To nikdo neví, ani já ne.“ Odpověděl Naruto.
„Tak mi řekněte, jak se mám s tou liškou vypořádat.“ Požádala o radu Suzume.
„Jak jsem říkal, porazit ji nemůžeš, stejně tak jako ona nemůže porazit tebe. Budeš se s ní muset sžít a smířit se s tím, že se jí prostě nezbavíš.“ Vysvětlil Naruto.
„A jak vycházíte vy s Kyuubim?“ Zeptala se Suzume.
„Někdy je docela otravný, ale jinak je celkem v pohodě. Víš proč?“ Řekl Naruto.
„Netuším.“ Odpověděla Suzume.
„Protože, když spojil naše chakry dohromady, tak mě chtěl pohltit, ale nevyšlo mu to. Pak začal přebírat některé rysy mé osobnosti, samozřejmě si to neuvědomoval a nakonec se polidštil. Myslím tím, že přebral moji podobu a už více nevypadá jako liška, tedy až do dnes.“ Vysvětloval Naruto.
„Aha, takže Kitsune postupně začne vypadat jako já?“ Zeptala se Suzume.
„Nebude vypadat přesně jako ty. S velkou pravděpodobností jí zůstanou její oči, možná bude mít jinou barvu vlasů a ty budou rozcuchané více, než máš normálně ty, ale jinak asi bude vypadat stejně jako ty.“ Řekl Naruto.
„A jak s ní budu moct komunikovat?“ Chtěla vědět Suzume.
„Musíš se soustředit. A když už jsem u toho soustředění, tak tohle místo nevypadá moc příjemně. Nechceš to tu změnit?“ Řekl Naruto.
„Vy to tu můžete udělat hezčí?“ Podivila se Suzume.
„Já ne, to musíš ty. Stačí se jenom soustředit. Představ si svoje oblíbené místo.“ Navigoval Naruto.
Suzume se začala soustředit. Chvíli se jí nedařilo, nemohla si vzpomenout na žádné oblíbené místo. Snažila si nějaké místo vymyslet, ale když se temnota proměnila v krajinu, tak ta vypadala jako dětská kresba na papíře. Suzume z toho byla zklamaná, ale pak si vzpomněla na den, kdy je Sasuke poprvé testoval a po chvíli usilovného soustředění to tu vypadalo přesně jako na cvičišti. Byl zde dokonce i vítr.
„Slušná práce Suzume.“ Pochválil ji Naruto.
„Opravdu se ti to tady povedlo, jsi lepší než Naruto.“ Usmíval se Kyuubi, který se společně s Kitsune připojil k Narutovi a Suzume.
„Ano. Zapomněl jsem říct, že má vytříbený smysl pro humor.“ Zasyčel Naruto.
„Neber si to osobně Naruto, ale je to tak.“ Řekl Kyuubi.
„Už si vyřídil všechno, co jsi chtěl?“ Zeptal se Naruto.
„Ještě něco Kitsune… Vím, že děti v tvém věku si myslí, že už jsou soběstační a často proto neposlouchají svoje rodiče, ale žádám tě, snaž se Suzume vycházet, nepřebírej nad tělem kontrolu, když by ti to nedovolila, přece jenom ona se v něm už narodila, když to ty jsi tu nová. To je asi vše, co jsem chtěl. Můžeme jít Naruto.“ Řekl Kyuubi.
Naruto se vrátil zpět k sobě a dostal se z podvědomí. Suzume sice byla vyčerpaná celou tou změnou a všemi těmi novými informacemi, ale i přes to se probudila.
„Tak jak Naruto?“ Vyzvídal Sasuke.
„Kyuubi má rozhodně rodičovský talent.“ Usmál se Naruto.
„To je skvělé vědět, ale jak je na tom Suzume?“ Řekl Sasuke.
„Lépe než kdykoli před tím…“ Usmívala se unavená Suzume.
„Výborně a já budu muset zase za Tsunade. S takovou bude můj tým pořád plnit mise typu D a zůstanou mi na starosti minimálně ještě pět let.“ Litoval se Sasuke.
„Proč by ti měli zůstávat na starost tak dlouho?“ Zeptal se Naruto.
„Protože nejdříve má Taura, to je ta druhá dívka, Prokletou pečeť, teď je ze Suzume démon a kdo ví, co potká Yukiho.“ Řekl Sasuke.
„Takže ta druhá holka má Orochimarovu Prokletou pečeť, to by přece neměl být problém, ne?“ Divil se Naruto.
„Ne ona jí má jako původní nosič, takže může být nevypočitatelná, ale já moc dobře vím, že se naprosto ovládá, přesto mě Tsunade nechce pustit do těžších misí.“ Vysvětlil Sasuke.
„Neboj, já s bábi Tsunade promluvím a určitě ti dá nějakou misi typu B, když máš silný tým.“ Usmíval se Naruto.
„To doufám Naruto.“ Řekl Sasuke.
„Hele a co ty Suzume nejsi už úplně v pohodě. Necítíš únavu, že ne?“ Řekl Naruto.
„Naruto, jak by se mohla tak brzo dát dohromady!“ Napomenula ho Sakura.
„Necítím, žádnou únavu a myslím, že můžu klidně odejít.“ Řekla Suzume.
„Tak to ani náhodou! Ještě si pobudeš minimálně do té doby, než se na tebe podívá Hokage-sama!“ Rozčilovala se Sakura.
„Ale…“ Namítala Suzume.
„Žádné, ale. Jelikož jsi teď na tom stejně jako Naruto, tak se nebudu muset zdráhat použít násilí!“ Řekla přísně Sakura.
Suzume i Sasuke ztěžkla polkli, protože Sakura opravdu pouštěla hrůzu více než jakýkoli démon.
„Hele a co kdybych sem přivedl Tauru a Yukiho?“ Nabídl se Sasuke.
„Nevím…“ Řekla Suzume.
„Jistě Sasuke přiveď je, alespoň jí rychleji uteče čas.“ Řekl Naruto a vystrčil Sasukeho ze dveří aby došel pro dva zbylé členy Týmu Sedm.
Naruto se dal do hovoru se Sakurou a vyzvídal, všechno možné, co se v Listové stalo v posledním roce a půl, kdy byl na cestách. Za pár minut přišel Sasuke i s Taurou a Yukim.
„Už jsi v pořádku?“ Zeptala se Taura.
„Více než v pořádku.“ Usmívala se Suzume.
„To je skvělé, konečně se budu moct pobavit s normálním člověkem a ne se zrůdou jako je ona.“ Odsekl Yuki.
„Yuki!“ Zvýšil hlas Sasuke.
„A nemám snad pravdu sensei. To jste neviděl, jak vypadala tehdy v té vesnici!“ Rozčílil se Yuki.
„To se nestydíš takhle mluvit o Tauře a navíc, když je ještě vedle tebe!“ Řekl Sasuke.
„Promiňte, ale já jsem netrénoval zbytečně, abych se kvůli ní zasekl navždy jako genin.“ Rozkřilk se Yuki.
„Co je to sak*a za ukňučeného skrčka? Myslím, že Yuki. A proč se mi nelíbí, co říká o Tauře?!“ Ptala se Kitsune Suzume.
„Je to idiot, vůbec nechápe, že Taura nemůže za to, jak se narodila a všechno těma svýma blbýma kecame ještě zhoršuje. Dokonce se až divím, že Taura ještě nevybuchla.“ Řekl Suzume.
„Myslím, že ho nesnáším a mám strašnou chuť ho chytit pod krkem!“ Cedila mezi zuby Kitsune.
„To jsme na tom stejně…“ Řekla Suzume.
„Tak mu ukážeme opravdovou zrůdu! Co ty na to?“ Zeptala se Kitsune.
„Souhlas, ale nechceme ho zabít, jenom aby si nadělal do kalhot.“ Upozornila Suzume.
„Neboj se, otec mi vysvětlil, jak to mezi vámi lidmi chodí.“ Uklidňovala ji Kitsune.
Suzume se změnily oči na oči Kitsune a zavrčela na Yukiho, ten se jenom divil, co to znamená. Netušil, že ze Suzume stal démon. Suzume se vymrštila z postele, chytla Yukiho za límec, až mu vysely nohy a přitlačila ho ke zdi.
„Co, to!“ Děsil se Yuki.
„Jestli se ti nelíbí být v týmu, jak ty říkáš se zrůdou, tak radši vypadni, protože podle tvých měřítek, jsem taky zrůda.“ Řekly děsivým dvojhlasem Suzume a Kitsune zároveň.
Suzume pustila Yukiho a ten začal zdrhat, jak nejrychleji uměl. Sasuke nečekal a chtěl se za ním vydat, ale Naruto ho zastavil a řekl Sasukemu, že půjde Yukiho uklidnit sám.
„Sensei… Proč jste nechal Suzume to udělat?“ Divila se Taura.
„Protože… Protože Yuki to přehání, ale myslím si, že spíše žárlí na to, že jste tak silné. Půjdeme, Sakuro?“ Nabídl jí ruku Sasuke.
Nyní zůstaly v pokoji jenom Suzume a Taura. Taura chtěla vědět všechno, možná jenom proto, že byla zvědavá nebo možná měla strach. Tak či onak musela vědět, co je Suzume zač. Suzume vylíčila vše, co se jí v posledních několika minutách stalo, vyprávěla jí Narutovu teorii o spoustě náhod, které vedly až k tomu, že vznikla Kitsune.
„Trochu schizofrenní, mít v hlavě ještě jeden hlas ne?“ Vyptávala se Taura.
„Nevím, zatím jsme spolu moc nemluvily.“ Odpověděla Suzume.
„Možná tě dá Hokage taky sledovat ANBU.“ Usmívala se Taura.
„Už teď je mi toho ANBU líto.“ Smála se Suzume.

„Yuki!“ Řekl Naruto přísně.
„Naruto-sama…“ Řekl Yuki.
„Proč nazýváš svoji společnici z týmu zrůdou?“ Zeptal se Naruto.
„Protože jí je. A Suzume teď taky.“ Odsekl Yuki.
„Vážně? A co si tedy myslíš o mně? Jsem taky zrůda, když jsem na tom stejně jako Suzume?“ Ptal se Naruto.
„Ne, vy nejste…“ Snažil se říct Yuki.
„Podle tvých měřítek ano, tak proč mě taky nenazveš zrůdou? Proč?“ Tlačil na něj Naruto.
Yuki pouze mlčel a začínal se stydět.
„Víš proč?!“ Řekl rázně Naruto.
Yuki jenom kroutil hlavou na znamení toho, že nemá ani ponětí proč.
„Protože jsem dostal šanci, aby za mě mohly mluvit moje činy. A ty říkají jasně, je to člověk ne zrůda, ale ty tady rovnou odsuzuješ Tauru i Suzume a nedáváš jim šanci prokázat, že to jsou lidské bytosti. Víš, co dělá člověka člověkem?“ Řekl Naruto.
„To, že tak vypadá?“ Řekl nejistě Yuki.
„Ne… Člověk je člověkem tehdy, když se tak chová. Když odsuzuješ člověka podle toho, jak vypadá a nedáš mu šanci, aby se mohl chovat jako člověk, pak jseš zrůda ty. Pamatuj si tyhle slova, a kdyby tě někdy napadlo odsuzovat člověka pro jeho vzhled, tak si na ně vzpomeň. No myslím, že by ses jim měl jít omluvit. Jo a radím ti, pokecej si s Kitsune je docela zábavná.“ Usmál se Naruto a poslal Yukiho pryč.
„Hurá za bábi Tsunade. Doufám, že můj přesvědčovací talent nebyl vyplýtván na Yukiho.“ Uvažoval Naruto.
Naruto měl dvě možnosti, jak se dostat do kanceláře Hokageho a to použít časoprostorovou techniku nebo jít pěšky. Naruto si zvolil tu delší cestu. Měl totiž v plánu potkat Hinatu. Měl jí toho tolik co říct. Chvíli ho sice napadlo se jí vyhnout, aby se nemusel zase loučit, ale pak mu došlo, že Hinata má právo na ten týden, co on bude v Listové.
Naruto věděl, že cestou z nemocnice půjde nedaleko jejího domu a proto doufal, že ji tam zastihne. Nedoufal nadarmo, Hinata opravdu byla doma a v plném tréninku. Naruto zjišťoval, že se vážně hodně polepšila, už i Neji s ní měl co dělat. Dále si pak také všiml, že Hinata dospěla ještě do větší krásy. Při tom Naruta napadlo, že Jiraiya by ji považoval za prvotřídní studijní materiál. Tato myšlenka ho mírně znepokojila, že by mu po Hinatě koukal ten starý zvrhlík.
Nechtělo se mu už více čekat a tak přemístil na schody před domem, ze kterých šlo nádherně pozorovat, jak Hinata zápolí s Nejim, který je vyveden z míry tím, že ho Hinata posadila na zadek.
„Takže jsi překonala Nejiho.“ Tleskal jí Naruto stojící na schodech.
Kdyby Hinata neměla zrovna aktivovaný Byakugan, tak by nevěřila svým očím, že je to doopravdy Naruto, ale i tak měla potíže uvěřit tomu, že se už vrátil. Naruto se chvíli podivil a možná i zalekl, protože Hinata na něj jenom nevěřícně koukala, ale pak se rozhodla a rozběhla se mu vstříc. Naruto ji k sobě pevně tiskl, jako by ji už nikdy nechtěl pustit, poté mírně povolil svoje sevření, aby ji mohl dlouze a vášnivě políbit. Hinata se nijak nebránila, polibek s chutí přijala a pak mu jej oplatila. Na Nejiho přítomnost úplně zapomněli.
„Tolik jsi mi chyběl…“ Řekla Hinata.
„Ty mi taky…“ Řekl Naruto.
„Uhm… Uhm… Pro dnešek by to asi stačilo. No nic já si půjdu dát něco k jídlu.“ Řekl Neji, vzal si věci a odešel pryč.
Hinata ani Naruto se vůbec nezaznamenali jeho odchod, tak moc totiž byli zahleděni jeden do druhého. Naruto toužil držet v náručí Hinatu věčně, pro něj by to nebylo, díky tomu, že se stali s Kyuubim jedním, nereálné. Naruto stále stál a držel Hinatu v náručí už asi deset minu a přitom se na ni jenom díval, stejně jako ona na něj.
„Už mě můžeš pustit Naruto.“ Řekla za nějakou další chvíli již trapného ticha Hinata.
„Nejraději bych tě už nikdy nepustil.“ Řekl Naruto a stále ji držel.
„Ale to by tě strašně bolely ruce.“ Namítala Hinata a snažila se vyprostit ze sevření, aby si už konečně mohla stoupnout na vlastní nohy.
„Nebolely.“ Odpověděl trochu posmutněle Naruto.
Hinata nechápala tón jeho hlasu a divila se, jaký asi měl význam. Doufala, že je Naruto úplně v pořádku.
„Nebolely? To přece není důvod být smutný.“ Usmála se na něj Hinata.
„Máš pravdu, ale ony už mě asi začínají bolet.“ Zalhal Naruto, protože díky tomu, že je ve své podstatě démonem, tak ho nemohou bolet ruce, proto pro něj Hinata nic neváží a položil ji na zem.
„Kam, teď půjdeme Naruto?“ Chytla se ho za ruku, přitulila se k němu a položila mu hlavu na rameno Hinata.
„Promiň, já musím nejdříve zajít za bábi Tsunade a pak se ohlásit rodičům, ale večer bychom si mohli někam vyjít, co ty na to?“ Nabídl alternativu Naruto.
Při svých slovech se Naruto mírně odtáhl od Hinaty, ta zvedla hlavu, otočil se k ní čelem a uchopil ji i za druhou ruku.
„Nevím, jestli to tak dlouho vydržím, ale pokusím se.“ Usmála se.
„Já to určitě nevydržím, takže přijď k nám, co nejdříve, třeba už v pět.“ Řekl Naruto.
„Neměl by spíše muž vyzvednout ženu u ní doma a ne naopak?“ Pousmála se Hinata.
„Asi by měl, ale když se ho budou rodiče snažit zdržet doma co nejdéle, tak by se mohla malá výjimka najít, ne?“ Udělal psí oči Naruto.
I když je fakt, že se mu to moc nedařilo díky Rinneganu v jeho očích, takže chvílemi jeho pohled působil děsivě, ale zároveň i groteskně.
„Když se tak snažíš…“ Řekla Hinata.
„Děkuji ti, Hin.“ Řekl Naruto, letmo ji políbil na tvář a zmizel, aby se mohl znovu objevit u Tsunade v Kanceláři, kde právě došli i Sakura se Sasuke.
„Zase celý tým pohromadě. No není to fajn?“ Okomentoval Naruto příchod svých přátel.
„Kdy ses vrátil Naruto?“ Divila se Tsunade.
„No asi tak před hodinou. Plus mínus.“ Řekl.
„A proč ses nepřišel hned přihlásit, že ses vrátil?“ Zeptala se Tsunade.
„Zaprvé jsem v Listové jenom na týden a pak budu pokračovat v cestě. Zadruhé jsem byl nedlouho po příchodu do Listové indisponován. Zatřetí mi moc chyběla Hinata, takže jsem ji šel navštívit. A to je asi tak všechno.“ Vysvětlil Naruto.
„A proč jsi byl indisponován? Děje se snad s tebou něco?“ Mírně se o něj strachovala Tsunade.
„Ne neděje a důvodem byla členka Sasukeho týmu.“ Odpověděl Naruto.
„Co, mu Taura udělala?!“ Osopila se na Sasukeho Tsunade.
„Ta s tím nemá nic společného, bylo to kvůli Suzume.“ Řekl Naruto.
„A co ta ti udělala?“ Zeptala se Tsunade.
„Ve své podstatě nic a nakonec z toho vyšla ještě hůře než já.“ Řekl Naruto.
„Takže jsi jí něco udělal ty?!“ Zpřísnila na hlase Tsunade.
„Já jí taky nic neudělal.“ Odpověděl Naruto.
„Tak, co se teda stalo?! A co s tím máš společného ty a Suzume?!“ Rozčilovala se Tsunade.
„Démona.“ Napadla Naruta jediná logická a zároveň dosti jednoduchá věc, která se ovšem minula účinkem a vyvolala v Tsunade nechápavý pohled a další protivné otázky.
„Démona, jako Kyuubiho?“ Zeptala se.
„Kyuubiho a jeho dceru.“ Řekl Naruto.
„Kyuubi má dceru?“ Divila se Tsunade.
„Ano a ta je stejně spojená se Suzume, tak jako jsem já a Kyuubi.“ Podal vysvětlení Naruto.
„Takže, Kyuubi má dceru… A jejím jinchuurikim je Suzume Itazurana.“ Snažila se utřídit fakta Tsunade.
„Ona není jinchuuriki. Ona má společné tělo a chakru s Kitsune, tak se Kyuubiho dcera jmenuje.“ Řekl Naruto.
„Takže je ve své podstatě démon.“ Konstatovala Tsunade.
„Ano, stejně jako já.“ Řekl Naruto.
Všichni tři ostatní přítomní na něj upřeli pohled.
„Museli jste to při nejmenším tušit, že když Kyuubi spojil naše chakry, tak se ze mě fyzicky stává démon.“ Řekl Naruto.
Pro ostatní bylo velice obtížné přijmout fakt, že jejich přítel je o něco méně člověkem a více démonem. Sice je pravda, že to při nejmenším tušili, ale nechtěli si to přiznat.
„No, co se tak tváříte? Pořád jsem to především já Naruto.“ Usmíval se Naruto.
„Naruto…“ Řekla Tsunade.
„No vidíš bábi Tsunade, že jsem to já, ale vraťme se k Sasukeho týmu. Chtěl bych po tobě, abys jim dávala i obtížnější mise a povolila jim účast na chuuninské zkoušce, protože takhle mrháš jejich potenciálem.“ Řekl Naruto.
„Víš, rada mi kvůli tomu znepříjemňovala život, takže jsem nemohla nic dělat.“ Zastyděla se Tsunade.
„Myslel jsem, že ty už máš pod kontrolou!“ Naštval se Naruto.
„Měla, ale oni jsou na staříky vážně vytrvalí.“ Odpověděla Tsunade.
„Výborně, takže si je znova zpracuj a pak nech Sasukeho, ať se za svůj tým zaručí, protože je třetí nejsilnější ninja na světě.“ Řekl Naruto.
„Třetí? Myslel jsem, že jsem hned po tobě?“ Zněl poněkud překvapeně Sasuke.
„Teď se mi to nechce vysvětlovat, ale až se vrátím z Mlžné, tak už budeš zase na svém druhém místě.“ Ušklíbl se Naruto.
„Naruto…“ Snažila se ho zastavit Tsunade, ale marně, protože Naruto se přenesl domů rovnou do jídelny ke stolu.
Přesněji by se dalo říct, že dosáhl takové úrovně se svojí časoprostorovou technikou, že byl schopný se přemístit rovnou do sedu na židli, takže jeho otec byl velice překvapen, když si chtěl zrovna sednout na to samé místo, kde už několik málo milisekund seděl Naruto.
„Naruto?“ Divili se jeho rodiče.
„Co, to si ani nemůžu zaskočit domů, když jsem v Listové?“ Zeptal se.
„Jistě, že můžeš, ty moje zlatíčko.“ Řekla láskyplně Kushina a začala Naruta objímat.
„Synku.“ Řekl Minato, když ho Kushina pustila a také ho objal.
„Tak, povídej, jak ses celou tu dobu měl, jak se ti vedlo a tak?“ Vyzvídala jeho matka.
Naruto věděl moc dobře, že jeho máma chce vědět úplně všechno a kdyby něco náhodou vynechal, tak by stejně vyzvídala ještě více, proč se jí o tom nezmínil, a proto začal jeho několika hodinový popis posledního roku, který strávil na cestách. Občas se zoufale podíval na hodiny, ale ty ukazovaly pořád málo hodin na to, aby ho přišla, jeho hrdinka, jak si sám nazval Hinatu, vysvobodit. Čas plynul, pro Naruta příliš pomalým tempem a mu začaly docházet informace, které mohl poskytnout a ukojit tak zvědavost svých rodičů, především matku.
Konečně se ručička na hodinách blížila k páté hodině a Naruto začal ještě více nervóznět. Zaprvé nevěděl, co více už má svým rodičům vyprávět a zadruhé se strašně těšil na Hinatu.
Někdo zaklepal na dveře a Naruto málem radostí vyskočil z kůže.
„Jdu otevřít.“ Řekl nadšeně.
Jeho rodiče sice chtěli namítat, že to není nutné, když teprve dnes dorazil, ale Naruto měl svůj plán a proto šel otevřít. Když otevřel, tak ve dveřích opravdu stála Hinata.
„Děkuji ti. Jsi moje hrdinka.“ Řekl nadšeně Naruto a políbil ji.
„Kdo je to?“ Zavolala na něj jeho matka z obýváku.
„To je Hinata, někam spolu půjdeme.“ Odpověděl Naruto svojí matce.
„A nechcete tu zůstat na večeři?“ Zeptala se Kushina, ale odpovědí jí bylo zabouchnutí dveří.
Naruto i Hinata sešli dolů po schodech. Drželi se za ruce a ona mu opět položila hlavu na rameno, aby k sobě byli co nejblíže.
„Takže hrdinka?“ Usmívala se Hinata.
„Ano, protože jsi mě zachránila od toho strašného výslechu, který moji rodiče nazvali vyprávění zážitků z cest.“ Odpověděl Naruto.
„A mi neřekneš, co jsi celou tu dobu dělal?“ Vyzvídala Hinata.
„Celou dobu jsem na tebe myslel, nic jiného zajímavého jsem nedělal.“ Řekl Naruto a dal jí pusu do vlasů.
V podobném duchu sladkých slůvek a vzájemných něžností se nesl i zbytek jejich dne.

Sasukeho Tým Sedm měl obrovskou radost, protože Tsunade se podařilo zkrotit radní, a proto mohli dostat obtížnější mise. Sasuke si chtěl ještě s Narutem promluvit, než odejde, ale sám musel na misi.

Týden neúprosně plynul vpřed a Naruto se netěšil na den, kdy zase bude muset říct Hinatě nashledanou, protože do Mlžné jít prostě musel a čím dříve se tam vydá, tím dříve se bude schopný vrátit.

„Hin… Víš, chtěl jsem ti říct, že ještě budu muset odejít, protože mi chybí navštívit skrytou Mlžnou.“ Řekl smutně Naruto.
„To nevadí, tentokrát jsem dost silná na to, abych mohla jít s tebou.“ Řekla Hinata.
„To nejde…“ Namítl Naruto.
„A proč bych nemohla jít?“ Mírně se urazila Hinata.
„Víš, narazil jsem na někoho strašně silného, dělá mi obtíže s ním bojovat a ten člověk po mě pořád jde, takže proto nemůžeš jít se mnou, protože se tě snažím chránit.“ Řekl Naruto.
„Ale on přece nemůže vědět, co pro tebe znamenám, takže mě bude pokládat Jenofa dalšího společníka.“ Snažila se ho přemluvit Hinata.
„On moc dobře ví, co pro mě znamenáš a já o tebe prostě nemůžu přijít.“ Řekl Naruto.
„Ale, když mě budeš podceňovat, tak přijdeš.“ Vysmýkla se mu Hinata a s pláčem utekla domů.
„To se to muselo takhle podělat?! Hold budu muset svoji nenávist jednou pro vždy zlikvidovat.“ Rozhodl se Naruto.

S Hinatou už si netroufal mluvit a následujícího dne ráno se vydal na cestu do skryté Mlžné. Jeho bývalý mistr a nynější společník, šel samozřejmě taky, ale jeho důvody byly přinejmenším pochybné.