Láska je pryč - 01.

„Neboj se, Sakuro,“ zazněl do místnosti rozhodný hlas Tsunade-sama. „Já se postarám o tvoje bezpečí. Za každou cenu!“

Jmenovaná pouze rezignovaně přikývla na znamení souhlasu. Pak si unaveně zajela pravou rukou, kterou jen tak mimochodem měla skoro celou v sádře, do vlasů. Síla zvyku se opět projevila, protože byla zvyklá je tímto gestem jakoby doupravit. Prostě taková ta poslední tečka. Konečně se dočkala a byla unešená, když jí vlasy opět narostly téměř do původní jejich délky. Připadala si najednou zase atraktivní pro své okolí, ale i žádaná. Bože, trvalo to tak dlouho, než mi zase narostly, pomyslela si. Od toho incidentu během chuuninských zkoušek, jsem si je musela kolikrát zastřihnout víc než bych byla bývala chtěla, ale nebylo vyhnutí. A když se mi to konečně splnilo, když i Sasuke zase oceňoval tuto moji ženskou stránku, tak jsem o ně zase přišla. Sakuře se po tvářích začaly koulet první slzy zklamání. Už poněkolikáté za posledních čtyřiadvacet hodin. A nejhorší na tom všem byl fakt, že to bylo JEHO vinou.

„Stejně pořád nějak nechápu, proč na tebe Sasuke zaútočil?“ promluvila do ticha Pátá Hokage.
Sakura pokrčila rameny a chtěla promluvit, když jí do řeči skočil Naruto se svým prostým konstatováním.
„Jednou člen Akatsuki, navždy člen Akatsuki. Tak to ostatně sám říkával.“ Pak se blonďák otočil ke své kamarádce a partnerce z týmu, natáhl pravou ruku a jemně a opatrně jí setřel slzy z levé líce. „Nebreč už pro něho, Sakuro, nestojí za to,“ dodal a mírně se na ni usmál tím svým stále rošťáckým způsobem.

Místnost zaléval melodický Saiův hlas, který odrecitoval vyňaté pasáže z jedné básně. Básně, kterou kdysi napsal právě sám Sasuke. Všechny obličeje se obrátili jeho směrem a naprosto každý v místnosti na Saie koukal s překvapeným výrazem. Někdo žasl nad barevností jeho hlasu, když přednášel ony verše. Někomu připadal jako tupec, který záměrně přisypává sůl do otevřených ran týmové kolegyně. No a jiný naprosto otřeseně hloubal nad tím, jak mohl tak rychle pochopit onu skrytou pravdu těchto slov.

„Sai, tys to věděl, že jo?“ vykoktala ze sebe obtížně Sakura. „Tys…“
Tmavovlasý mladík rychle zvedl ruku, aby ji zarazil. Zabodl do ní svůj pohled a zkoumavě jí přejížděl od hlavy až po paty. Takto učinil nejméně pětkrát po sobě, než se zarazil na kratičký okamžik u kapsičky s lékařskými pilulkami, které u sebe poslední dobou pravidelně nosila. Byla to vlastně taková malá taštička s opaskem, jež měla Sakura kolem pasu. Nosila v ní pro případ nouze bojové pilulky, ale i jednu nebo dvě dávky nejběžnějších protijedů. Jeden nikdy neví, kdy to budete potřebovat, a Sakuru vždycky strašlivě rozčilovalo, pokud měli hrabat v kapesním pouzdru mezi všemi těmi kunai a shurikeny.

Mezitím Tsunade-hime za svým stolem pozorovala tiše tuto jejich drobnou „oční“ přestřelku. Těkala pohledem z jednoho na druhého a snažila se rozkódovat skrytá sdělení. V příštím okamžiku přimhouřila oči a střelila rychlým pohledem po Sakuře. Z náhlého popudu pojala jisté podezření, ale musela si to ověřit.

„Jak? Kdy?“ vykoktala pouze Sakura a rty se jí roztřásly.
Sai se jen pousmál a opět promluvil. „Možná, že sem ten největší tupec na celičkém světě, ale jestli se něco doopravdy snažím pochopit, pak jsou to pocity a emoce. Zkrátka city jako takové.“
„Ale…“ chtěla namítnout dívka.
„Nutno podotknout,“ přerušil ji znovu Sai. „že ses doopravdy snažila. V životě by mě nic nenapadlo, kdybych právě tak usilovně nepátral po všech možných náznacích. Navíc skrytá řeč těla, ale i ta nejprostší gesta, kterým mnohdy nepřisuzujeme prazvláštní význam, prozradí mnohé nezaujatému pozorovateli. Poctivě a pro klid tvé duše musím ale říct, že to nevím dlouho.“
„Co přesně víš?“ zeptala se ho Sakura a se zatajeným dechem čekala na odpověď.
„Všechno!“ odpověděl mladík a opět ji sjel pohledem.

Tsunade zavřela oči a v duchu zaúpěla. Bože, Sakuro, co sis myslela, napadlo ji. Říkala jsem ti přeci, že se některé věci nikdy nezmění. Proboha, proč jsi mě jen neposlechla. Nicméně teď už to vše dávalo smysl. Pátá Hokage dokonale pochopila, proč se jí Sasuke-kun snažil zabít. Aniž by zpět otevřela oči a podívala se na svou studentku, zeptala se jí. „Jak dlouho?“
Dívka odevzdaně sklopila hlavu a po chvilce odpověděla. „Asi tak tři.“
„Tři čeho,“ dožadovala se upřesnění Hokage-sama.
„Tři měsíce.“
Místností se rozlehlo povzdechnutí a Kakashi, který až do té doby pouze mlčel, se ozval. „Je to má chyba Pátá. Neměl jsem ho vodit zpět. Nic z toho by se nestalo, kdyby…“
„Tak moment,“ vpadl do hovoru svižně Naruto a přerušil tím Senseiův vodopád doznání a omluv. „Něco mi tu ušlo? Můžete mi to, prosím, někdo vysvětlit?“ Těkal očima z jednoho na druhého a bylo nad slunce jasnější, že mu naprosto nic nedošlo.
„Jsem těhotná,“ řekla prostě Sakura.
Naruto od ní poodskočil trochu stranou a s pusou dokořán na ni pouze ohromeně zíral. Notnou chvíli zpracovával poslední informace a pak jen pěkně nahlas polknul. Šokovaný výraz mu nezmizel z tváře, ale aspoň byl schopný promluvit. „Jak to, že nám to všem ušlo? Jak to, že si nikdo ničeho nevšiml?“
„Evidentně ne všem,“ odsekla nakvašeně Sakura a střelila pohledem po Saiovi. „Nicméně jsem se to snažila udržet v tajnosti. Použila jsem své schopnosti k tomu, aby to zamaskovala co možná nejlépe. Až doposud to fungovalo.“
„Mohla bys být trochu přesnější?“ dožadoval se vysvětlení Naruto.
„Prostě sem svojí chakru použila jako jakýsi ochranný štít, kterým jsem izolovala existenci dítěte před okolním světem. Už je ti to jasné?“ zavrčela na něho dívka nazpátek. „Nebýt tady Saiovi řekněme zvědavosti, tak na to ještě dlouho nikdo nepřišel.“
„A cos jako chtěla dělat dál?“ zařval na ni blonďák okamžitě. „Co sis sakra vůbec myslela!!!“
„Já nevím, Naruto,“ vyštěkla nazpět Sakura. „Něco bych už vymyslela,“ dodala už smířlivějším tónem. „Jen kdybych měla dost času.“
„To je to jediné, co teď dozajista nemáme,“ ozval se opět Kakashi.
Pátá Hokage souhlasně přikývla a doplnila. „Teď už to dává smysl. Sasukeho útok na tebe dává smysl. Budeme tě muset uklidit někam do bezpečí po nezbytnou dobu: Pak se uvidí, co dál.“
„Myslím, že by bylo nejrozumnější požádat o pomoc v této věci Písečnou vesnici prostřednictvím Gaary,“ dovolil si navrhnout Kakashi. „Ale bude muset jít sama. Nikdo z nás tam nebude moci být s ní.“
„To zní rozumně,“ přikývla Tsunade. „Hned kontaktujeme Kazekage a vše vysvětlíme. Myslím, že pořád mají v živé paměti, jak tehdy Sakura zachránila Kankura. Kromě toho je zbavila Sasoriho, který byl dávným břemenem viny celé vesnice.“
„Navíc mám takový dojem, že Kazekage měl odjakživa tady pro Sakuru slabost,“ zašveholil medově Kakashi.
„Nikdy jsem mu nic nenaznačila a nikdy sem mu taky nezavdala sebemenší důvod k naději,“ bručela si pod vousy Sakura a v obličeji nápadně zrudla.
„Tak moment, lidi,“ zaječel pronikavě Naruto. „Přece si doopravdy nemůžete myslet, že by ji Sasuke zabil? Nebo že by ublížil svému dítěti. To je prostě absurdní!“
„Naruto, já tam byl,“ ozval se Sai. „Viděl jsem, jak na ni zaútočil. Taky jsem moc dobře viděl, jak byly jeho útoky zacílené. Všechny byly směrovány na oblast břicha. Kdyby k tomu dostal sebemenší příležitost, nemilosrdně by je oba dva zabil.“
„Já tomu prostě nemůžu uvěřit,“ řval už Naruto vztekle. „Proč by to proboha dělal? Proč? Vždycky chtěl přeci obnovit svůj klan a rodinu.“
Sakura k němu potichu přistoupila a položila mu ruku na pravé rameno. Počkala, dokud se k ní neobrátil obličejem. „Naruto, já sem ten poslední, který by tomu chtěl uvěřit a bolí mě i jen pomyšlení na to, ale je to tak.“
„Sakuro, ty taky?“ vyvalil na ni mladík pohled. „Proč!“
„Nebylo to v jeho plánu,“ odpověděla prostě. „Ne takto a ne v mém případě. Vždycky si chtěl sám rozhodnout o všem a dokázal kvůli tomu jít přes mrtvoly, to víš. Tohle prostě nebylo podle jeho představ a tak se chtěl zbavit problémů.“

To už bylo na nebohého Naruta trochu moc. Tělo se mu roztřáslo a rozbrečel se jako malé dítě. Sakura k němu přistoupila a objala ho. Koneckonců sama potřebovala zoufale právě teď cítit něčí teplo.

„Takže je rozhodnuto,“ promluvila do nastalého ticha Tsunade. „Sakuru ukryjeme v Písečné vesnici. O tomto všem budeme vědět jen my tady a hrstka vyvolených v Písečné vesnici. Oficiálně tě pověříme nějakou dlouhodobou misí mimo vesnici, takže nikdo nebude muset lhát, kdyby po tobě Sasuke pátral. Nikdo nebude nic vědět a Gaara se postará o vše ostatní. Je rozhodnuto. Rozchod!“ zavelela Hokage.