Strážce brány - 10. Záchranná mise

Gaara postupně obešel i ostatní velké ninja země a požádal o pomoc. I když to nečekal, tak mu všude vyhověli. Každý se hrnul do toho, aby mohl pomoct zničit hrozbu pro Písečnou vesnici. To bude asi tím, že všechny nepřátelské jednotky byly rozprášeny a ti co přežili utekli někam pryč. Toto znamená pro všechny ninji jen jediné. Jediná věc, kterou můžou dělat od rána do večera je opravovat své vesnice. Díky tomu se pomalu všichni začínali nudit. Ne že by nepomáhali rádi při obnovách jejich vesnic, jenže těch deset let bojů je donutil si přivyknout na trochu jinačí režim. Proto všichni uvítali, když se začalo znovu něco dít. Proto se Gaara domluvil s ostatními kagy, že ideální by bylo, kdyby vybrali dvacet pět nejlepších ninjů, aby jim nehrozilo takové velké nebezpečí a aby utvořili pětičlenné týmy. Poučil se od úspěchu nijů z Konohy. Všichni Kagové pečlivě vybírali schopné lidi, stejně tak i Tsunade. Yamato zavolal všechny nováčky z Narutova mládí a několik dalších schopných lidí k ní do kanceláře. Když se tam konečně všichni sešly, tak jim začala Tsunade-sama vysvětlovat jejich úkol:
„Zavolala jsem si vás sem, protože pro vás všechny mám jeden společný, obtížný úkol. Nevím jestli o tom všichni z vás už vědí, ale Písečná vesnice byla několik posledních dnů pod útoky mutantů, které vytvořil Kumo. Je to spolupracovník samotného Orochimara. Je dokonce zručnější než on.“ Kiba si sebevědomě odfrkl a řekl:
„A kvůli tomu, tam půjdeme v této sestavě? Písečná musela hodně zesládnout, když se nedokáží ubránit.“ Sasuke po něm hodil odměřený pohled a pousmál se:
„Nic o tom nevíš, tak se nevytahuj. Kdyby nás nezachránil Strážce brány, tak jsme dávno zemřeli. Jejich síla není k smíchu. Ani náš spojený útok, který porazil pět kagů neměl žádnou šanci!“ Tím zapříčinil, že se všichni začali dívat s bázní. Jestli ani oni neměli šanci, tak co potom ostatní. Tahle mise nebude žádná procházka růžovou zahradou.
„A kdo je ten Strážce brány, o kterém Sasuke mluvil?“ Zajímal se Neji. Musí být hodně silný, když sám dokázal zachránit jejich údernou jednotku. Na to mu hned odpověděl Kakashi-sensei:
„Je to lovec odměn, který byl poslán před deseti lety, aby se zbavil Kumoa. Zahnal ho do jeho výzkumné laboratoře, jenže ho překvapili mutanti a vytlačili ho ven. Od té doby tam každý den bojuje. Kumo vždycky vyšle každý den o něco víc mutantů, než ten předešlí a strážce je všechny zabíjí. A když pronikne dovnitř, tak ho zase vytlačí. Je to patová situace. Strážce tam musel zůstat, aby chránil zbytek světa před záplavou těch mutantů.“ Ohromující síla Strážce brány všechny překvapila. Jestli tam opravdu bojuje deset let, tak musí být neobyčejně zkušený.
„Ale jak dokáže neustále bojovat? Má nějakou schopnost, která mu to umožňuje?“ Zajímala se Ino. Sai se na to jen zasmál a odvětil jí:
„Nevím jestli by jsi to mohla nazývat zrovna schopností, ale všechno zabíjí svým velkým mečem. A když říkám velký, tak myslím opravdu velký. Ten meč je větší než celé jeho tělo. Je velice impozantní sledovat jak s ním máchá. Nemyslím si, že by to někdo z nás dokázal. Dokáže s tím mečem bojovat celé hodiny a neunaví se. Je to velice zajímavý shinobi, který zaslouží respekt, za to co dělá.“ Nikdo z přítomných si nedokázali ani představit jaká to musí být podívaná, když bojuje. Ale jeho skutky mluví sami za sebe.
Tsunade byla ráda, že se jejich konverzace vydala zrovna tímhle směrem. Aspoň jim nebude muset dlouho nic vysvětlovat a rovnou jim řekne o tom, kdo ve skutečnosti je ten tajemný Strážce brány.
„Škoda, že nevíme, jak se ten Strážce brány jmenuje ve skutečnosti. Aspoň by jsme mu a jeho vesnici mohli poděkovat za to co dělá.“ Litovala zrovna Sakura. Yamato střelil pohledem po Tsunade a ta využila okamžiku a odporovala jí:
„Jenže mi víme z jaké je vesnice a dokonce víme i jak se jmenuje.“ Opravila ji její učitelka. Tentokrát se na ni dívala nechápavě celá úderná jednotka společně s ostatními. Nechápali, jak by mohla vědět kdo to je.
„Ale Tsunade-sama proč jste nám neřekla, že víte o tom Strážci brány?“ Divil se Sasuke. Síla toho strážce mu byla nějak povědomá, ale nevěděl odkud. Na druhou stranu si byl jistý, že nikdy nic takového neviděl. Zuřila v něm vnitřní bitva. Nemohl se rozhodnou jestli ho zná, nebo ne. Jejich Hokage hned odpověděla:
„Já jsem nevěděla o tom místě vůbec nic. Jen vím kdo byl vyslán na misi, aby ulovil Kumoa. S Yamatem jsme se shodli na jedné osobě.“ Kakashi hodil pohledem na Yamata. Věděl že mu něco tají. Ale to by znamenalo, že když ho poznal on, tak by ten Strážce musel být z Konohy, maximálně ze Suny. Z ostatních vesnic před válkou neznal moc lidí, takže to nikdo z nich být nemohl.
„Tak proto jsi nás předtím poslal domů k rodinám.“ Konstatoval Hatake a stále pohledem probodával uživatele Mokutonu. Ten jen souhlasně přikývnul, ale nic na to neřekl. Kakashi si povzdechl a podíval se své šéfové do očí a zeptal se:
„A kdo je tedy ten ninja? Musí být od nás nebo z Písečné.“ Ostatní se zarazili a všichni trpělivě vyčkávali na to co jim řekne Tsunade. Ta si povzdechla a začala jim pomalu vysvětlovat:
„Strážce brány byl poslán z Listové vesnice na tuto misi před deseti lety. Od té doby jsem o něm neslyšela a myslela jsem si, že někde zemřel. Celou tu dobu mně tížila vina. Výčitky mně tížili celou dobu a proto jsem vždycky po směně zůstávala tady a popíjela. Velice mně překvapilo, že je stále na živu a pořád bojuje. Jeho síla musí být úžasná. Ten ninja není nikdo jiný než Uzumaki Naruto.“ V ten okamžik jak to dořekla, tak by v místnosti bylo možné slyšet i špendlík jak dopadá na podlahu. Dvacet tři pohledů na ni nechápavě hledělo. Každý z nich měl nějaké vzpomínky na Naruta. Museli myslet na to co s ním zažili a pak jak zmizel. Každý z nich se z té ztráty dostával jinak. Mysleli si, že je zradil a on byl opravdu na té misi, jak říkala Tsunade. Nikdo nevěděl jak na to má reagovat. Až na členy úderné jednotky, kromě Yamata, ten to věděl. Věděli jak vypadal a co si prožil. Tahle informace je zničila. Sakura začala vzlykat a objala Sasuke, který z toho byl také špatný.
„To není možné. To nemůže být Naruto. Vždyť…Vždyť vůbec nevypadá jako on! Víte co tam musel prožívat?? A ještě tak dlouho? Vždyť ani nedokáže pořádně mluvit sakra!“ Vykřikl naštvaný Kakashi. Nikdy ho takového ještě neviděli. Vždycky byl klidný a nic ho nedokázalo vyprovokovat. Tsunade se ztěžka nadechla smířlivě řekla:
„Já jsem nevěděla, že to bude na tak dlouho a ani on ne. Měl se vrátit za týden, jenže to nějak nevyšlo. Stala se z toho takhle náročná mise a nic jsem s tím nemohla udělat, protože jsem nevěděla kde je Naruto. Ale teď, když už vím kde je, tak mu pomůžu v každém případě. Musíme se připravit. Do tří dnů, musíme být v Písečné vesnici. Máme tam sraz s ostatními a vydáme se mu na pomoc.“ Kakashi a zbytek jeho týmu se trochu uklidnili, protože už věděli, že to nijak nemohla ovlivnit. Sakura přestala vzlykat a zeptala se:
„Jak musíme? Vy jdete s námi?“ Její učitelka souhlas přikývla a řekla:
„Už jsem udělala dost chyb. Proto se je pokusím napravit. Budu jen doufat, že nás Naruto pozná a bude se chtít vrátit.“ Ostatní se na ni povzbudivě pousmáli a tak Tsunade ještě dodala:
„Řekněte Yamatovi kdo jde a kdo ne. Potřebujeme jít totiž v dvaceti pěti lidech. Budeme bojovat ve skupinkách po pěti. On se o zbytek postará. Můžete jít a připravit se. Za tři hodiny bude sraz před bránou a vydáme se na cestu.“ Rozhodla Hokage a ostatní jen souhlasně přikývli a opustili její kancelář. Teda ne všichni. Zůstal tam Shikamaru. Když si ho Tsunade všimla, tak se zeptala:
„Co potřebuješ ještě vědět?“ Mladík k ní vzhlédl a hned se zeptal:
„Nemyslím si, že bude bezpečné zařadit Naruta znovu do vesnice. Nevíme jak bude reagovat na lidi. Oni ho tu mají za hrdinu a tak by se mohl vystrašit, až se k němu vrhnou, aby ho přivítali.“ Tsunade se na něho podívala trochu dotčeně. Někdy přemýšlel příliš strategicky, ale v tomhle případě ani ona sama nevěděla, jak se Naruto zachová.
„Taky jsme nad tím s Yamatem už uvažovali. Kdyby něco, tak ho uklidníme, neměli by jsme z něho mít strach. Měli by jsme být rádi, že se nám vůbec podaří ho přivést zpátky sem do vesnice.“ Shikamaru nakonec souhlasně přikývnul a řekl:
„Neříkám, že nejsem rád, že se vrací. Právě na opak. Ale nechci, aby tady ohrozil moji rodinu, nebo jakoukoli jinou. To doufám chápete.“ Jakmile to dořekl, tak zmizel ve stínech místnosti. Tsunade se nad tím musela trochu zamyslet a uznat, že má pravdu. Také nechtěla nikoho ohrozit, ale je to přece Naruto. On by nikomu nic neudělal. Jediné na čem záleží, je konečně ho dostat z té nekonečné mise. Potom bude na něm, jak se rozhodne. Přestala nad tím přemýšlet a vydala se připravit se na nadcházející misi. Shizune ji okamžitě vystřídala a usadila se za stůl.
O tři hodiny později byli všichni připraveni a sešli se u brány. Pětadvacet elitních ninjů z Listové si to směřovalo k prvnímu cíli jejich mise a to do Písečné vesnice. Všichni měli vážné výrazy a skoro se mezi sebou nebavili. Každý měl hodně věcí, nad kterými museli popřemýšlet.
„Opravdu si myslíte, že nás nepoznal?“ Strachovala se Sakura. Jen to pomyšlení, že by je jejich nejlepší kamarád nepoznal bylo strašné. To by znamenalo, že už úplně zapomněl na celou Konohu a také na to kdo a čím byl.
„To zjistíme, až se tam zatím dostaneme. Sice s ním bude horší komunikace, ale myslím si, že bude rád, že už nebude muset neustále bojovat o přežití a žít jako zvíře. Jako ten nejhorší predátor.“ Ozval se Sai. Naruto pro něho znamenal opravdu hodně, takže se opravdu těšil, až ho zase uvidí. Vždyť to on ho postupně přeměnil z toho bezcitného zabijáka na citlivou bytost. Proto přemýšlel nad tím, jak mu pomoci stejným způsobem.
„On přivedl mně zpět a tak já udělám vše co bude v mích silách, abych mu to oplatil stejným způsobem.“ Řekl Sasuke s velice vážným výrazem. Byl rozhodnut použít všechnu svoji sílu, aby ho dokázal navrátit domů. A jestli se mu do cesty připlete klidně sám Kumo, tak se o něho s radostí postará. Z celé jejich skupiny bylo cítit obrovské odhodlání, které z každého z nich vyzařovalo.
„My sdílíme tvé pocity Sasuke. Máme v plánu udělat to samé co ty. Nenecháme Naruta už ani o chvíli déle v tom hororu, který tak dlouho prožívám. Musíme mu vrátit tu oběť, kterou podstoupil, když tam zůstal a stále bojoval.“ Ozval se tentokrát Yamato. Z počátku mu nevěřil, když byl přidělen do jejich týmu, ale pak z něho poznal, že se opravdu změnil. Nevěděl co s ním Naruto prováděl, ale nějakým způsobem ho dokázal úplně donutit opustit tu cestu pomsty. Vždycky si myslel, že blonďákova snaha je beznadějná, ale jeho překvapení bylo potom veliké, když se mu to podařilo.
Kakashi však zamyšleně pokýval hlavou a řekl:
„Ale stejně si pořád nemyslím, že by to mohl být Naruto. Vím, že za deset let se člověk může změnit, ale ne snad tolik. Přece když si odložil ten svůj plášť u sebe v srubu, tak jsme mohli vidět, jak moc má zjizvené tělo. A kdyby to byl opravdu Naruto, tak by ho léčil přeci Kyuubi. Potom ten jeho vzrůst je záhadou. Strážce brány je dost vysoký. Řekl bych že je určitě vyšší o hlavu než byl Minato. A Naruto je jeho syn, tak přece by neměl být vyšší. Nakonec ty jeho černé vlasy. Má je dlouhé někam pod ramena, ale určitě to nejsou blonďaté. A jeho oči přece nebyly modré, že ne?“ Úderná jednotka se zamyslela nad vzhledem Strážce brány, ale nakonec s tím souhlasili. Jen Sasuke nesouhlasil:
„Jeho oči byly modré. Tím jsem si jistý. A ty vlasy by se dali určitě také nějak vysvětlit. Když si představíte Strážce bány s blonďatými vlasy bez všech těch jizev, tak vám z toho vyjde Naruto.“ Ostatní si to pokusili představit a jaké bylo překvapení, když došli ke stejnému závěru jako on. Opravdu to je Naruto!