Strážce brány - 11. Krvežíznivá oasa

Po necelých třech dnech se konečně dostali do Suny. Skoro to nestihli. Zdržela je jedna velice otravná písečná bouře, která je donutila být v úkrytu celých dvanáct hodin. Takže náskok který tak pracně nahnali jim byl k ničemu. Konečně se přiblížili k valu okolo Písečné vesnice. U průchodu do vesnice uviděli větší sešlost lidí, takže jim došlo, že už tam budou asi ostatní ninjové z dalších vesnic. Dali tedy ještě víc do kroku a doběhli k nim. Jako první si jich všimnula Kurotsuchi:
„Zase jdete jako poslední ninjové z Listové vesnice.“ Vysmívala se jim, ale když mezi nimi uviděla Hokage, tak hned dodala:
„Samozřejmě tím nemyslím vás Hokage-sama.“ Ostatní se tomu jen zasmáli. Ninjové z Konohy se rozhlédli po skupině ninjů před Písečnou vesnicí a byla opravdu pravda, že tam už ostatní vesnice byly. Gaara jim kývnul na pozdrav a zvolal:
„Teď když tu už jsme všichni, tak můžeme vyrazit. Rozdělte se na pětičlenné skupiny a bojujte v tom složení. Všechny skupiny se držte na dohled, protože musíme být ostražití. Nevíme co nás čeká. Hatake Kakashi společně s jeho týmem půjdou v čele, a povedou nás. Oni jako jediní znají polohu toho místa. Musíme se dostat do cíle pokud možno nepozorovaně a bojovat až tam. Ještě chci všem připomenout, že tam v oase je silný bojovník zvaný Strážce brány. Ten je s námi, tak na něho nikdo neútočte. Nechtěl bych v něm vyprovokovat nějaké nepřátelství vůči nám.“ Od ninjů ozvalo sborově, jako jedním silným hlasem:
„Hai!“ Gaara tedy pokynul úderné jednotce, aby šly v před. Členové toho týmu přikývli a vydali se rychlou chůzí směrem k druhému cíli jejich mise. Nikdo nečekal, že by se ještě někdy mohlo na jednom místě sejít tolik silných lidí po válce, ale přece jen se stalo. Vypadá to, že opravdový mír asi nikdy nebude. Zbytek ninjů se poslušně vydal za nimi. Neustále se mezi sebou o něčem bavili, jako kdyby byl staří přátelé. Pro všechny byla velká čest, že můžou jít na misi v tak silném seskupení. K úderné jednotce se v čele připojil Gaara a Kankurou a ještě i Tsunade. Šly s nimi společně v první linii, aby se mohli případně společně postavit první vlně.
„Zaútočili na Písečnou v minulých třech dnech?“ Vyptával se Kakashi. Zajímalo ho jestli strážce dodržel své slovo. Jako první mu odpověděl Kankurou:
„Strážce dodržel slovo. Už tři dny je ve vesnici klid, ale je cítit to všudypřítomné napětí. Lidé čekají na to co přijde. Strachují se, že to znamená, že se objeví něco mnohem silnějšího než jsou mutanti a že mi to nedokážeme porazit. Říkají, že to je jen ticho před obrovskou bouří. Dokud neudělá Gaara prohlášení o tom, že je už bezpečno, tak budou lidi neustále ve strachu. Suna by už potřebovala klid.“ Dobře chápali co se těm lidem muselo honit hlavou. Žít v neustálém stresu není dobré vůbec pro nikoho. V práci jsou roztržití. A s ostatními lidmi to není vůbec lepší. Suna by potřebovala nějak rozveselit. Všichni lidé by to tam potřebovali. Jediná věc, která tomu napomůže, bude splnit misi a porazit Kumoa. Nic jiného asi nepomůže. Ale i potom bude trvat nějaký ten čas, než se zase všechno vrátí do starých kolejí z doby před válkou.
Sasuke se pousmál a řekl Gaarovi:
„Takže Strážce brány opravdu dodržel své slovo. Ještě že jsi tam neposlal svoji armádu. Aspoň se teď trochu pobavíme.“ Kazekage souhlasně pokýval hlavou a odvětil:
„Jsem rád, že to dodržel. Nevím jestli se zrovna moc pobavíme, ale určitě bude zajímavé po tak dlouho době vidět znovu Naruta.“ Sasuke se jen pousmál. Teď když ví že je to Naruto, tak se pokusí udělat vše co bude možné, aby mu pomohl. Ale nejraději by si s ním popovídal. Jenže to nebude jen tak možné. Do jejich debaty se připojila i Tsunade:
„Taky se těším, až uvidím co z něho vyrostlo. Sice jsem vyrozuměla, že vypadá opravdu hrozivě, ale myslím si, že kdybychom ho naložili někam do koupele, tak by potom mohl vypadat trochu k světu. Jen škoda, že si s ním nebudu moc promluvit. Chybí mi to jak mi říkal Babčo.“ Povzdychla si nakonec Hokage. Ostatní jen souhlasně pokývali hlavou a pokračovali ve své cestě. Čas rychle plynul. Jim se to na Saiově ptáku nezdálo, ale byla to celkem dálka od Písečné vesnice. Skoro tři hodiny jim trvala cesta do skryté oasy. Ale potom před sebou konečně uviděli to stejné místo, které objevili před několika dny. Došly na místo, kde sídlí Kumo. Na místo kde deset let Naruto bojuje o lepší zítřky pro zbytek světa a hlavně o svůj život. Tohle bylo místo, kde stále pokračovala ta příšerná válka. Všude jinde už je klid, jen zde se válčí. Jako snad kdyby jim nikdo neřekl, že už je konec.
„Tohle je určitě ten kopec, kudy jsme vešli.“ Konstatoval Sasuke se zapnutým sharinganem. Kakashi na něho děkovně kývnul a otočil se čelem k přicházející jednotce ninjů. Nadechl se a začal k nim mluvit:
„Ten kopec za mnou je genjutsu. Stačí jím projít a dostanete se do oasy. Rozdělte se do skupin a udržujte je. Všichni ať se drží na dohled. Buďte ostražití, je možné, že na nás zaútočí hned jak projdeme hranicí iluzorní techniky. Je dokonce možné, že na ní jsou nějaké senzory pohybu, takže se může Kumo dozvědět, že jsme tady. Proto vás žádám o největší možnou ostražitost.“ Podle jeho pokynů se začali všichni ti zkušení ninjové seskupovat do pětičlenných skupinek. Jako první se ke kopci přiblížila úderná jednotka doprovázená skupinou Gaary a další skupinou se Tsunade. Ostatní je hned napodobili a také se vydali ke kopci. Kakashi se podíval po členech týmu. Ti když si všimli jeho pohledu, tak souhlasně přikývli a prošli technikou a očekávali to nejhorší.
Prošli iluzí a okolo sebe uviděli znovu všude přírodu. Nikde však neviděli ani neslyšeli žádné známky toho, že by na ně měl zaútočit nějaký mutant. Za nimi ostražitě prošli i ostatní týmy a překvapeně se rozhlíželi. Každý kdo ještě neměl tu možnost vidět, jak vypadá tato oasa, se překvapeně rozhlížel. Úderná jednotka se rozhlížela spíš ostražitě. Očekávali z každé strany možný útok. Když byly všichni konečně za bariérou, která měla odhánět nezvané hosty, tak někdo z poslední skupinky zvolal:
„Úspěšně jsme všichni prošli.“ Nikdo na to nereagoval, protože nechtěli nepříteli ukazovat kde jsou. Měli v plánu dostat se nepozorovaně, až k jeskyni a rovnou zaútočit na Kumoa. Proto nechtěli vyvolávat zbytečné boje, aby ušetřili energii a také aby po nich nešel celý les. Kakashi všem naznačil, ať jsou velice potichu a opatrní. Pomalu se vydali skrz bujný porost a snažili se vyhnout jakémukoli nepříteli. Brodili se vzrostlými rostlinami a zatím se jim dařilo úspěšně se všemu vyhýbat. Když pak celá příroda nečekaně utichla. Bylo to jako kdyby někdo najednou vypnul zvuk. Nikde v okolí vůbec nic nevydávalo zvuk. Rozdělili se a ukryli se v okolí a vyčkávali co přijde. Ticho protnul, až mohutný řev a dusot nějakých zvířat. No nedá se říct, že by to byly zrovna zvířata. Směrem ke skupině ninjů běželo pět obrovských mutantů. Každý měl podobu jiného zvířete. Shinobi nevěděli co mají dělat, a tak zůstali ukrytí. Netvoři se blížili stále víc k nim. Už od nich byly jen pět metrů, takže si je mohli všichni pořádně prohlédnout. Když už byly u nich, tak se pár ninjů chtělo postavit na odpor, jenže v zápětí je jejich kolegové stáhli zpět do úkrytu, protože mutanti nezastavovali. Proběhli kolem nich a utíkali dál. Asi si jich vůbec nevšimli.
„Kam tak utíkali?“ Divil se Sai. Yamato na to však odporoval:
„Ptáš se špatně. Ne kam, ale před čím.“ Ninjové se chtěli vydat na cestu, ale to se ze směru kam utekli monstra ozval příšerný řev a dusot jejich nohou. Ty příšery se zase vracely. Ninjové si nebyli jisti co mají dělat. Nevěděli, jestli se nevrací kvůli tomu, že by je ucítili. Nemohli si být jistí ničím. Než se však rozhodli, tak se přiblížila ta monstra, a tak jim nezbylo nic jiného než zůstat ve skrýších a doufat, že se nevrací kvůli nim. Když byly tvorové zase na dohled, tak na nich bylo něco divného. Vraceli se už jen dva a na tělech měli sečná zranění, která jim vydatně krvácela. Ale vypadalo to, že o tom tvorové ani nevědí, protože utíkali plnou jejich silou zase zpět. Když byly monstra u nich, tak se najednou nad nimi mihl jeden velký stín a netvoři byly najednou o hlavu kratší. Umírající těla příšer se ještě cukala v poslední snaze utéct své zkáze a celé okolí postříkala krví. Pak z nich vyrazily dva sloupce chakry k obloze.
Když Strážce brány prolétal vzduchem kolem ninjů, tak si jich všimnul. Věděl co to znamená, a tak se s hrozivým úsměvem vydal k jeskyni a po cestě zabíjel každé monstrum, které se mu dostalo pod ruku. Prostě se jim jen snažil vyčistit cestu, protože byl moc rád, že to konečně skončí.
Stočlenná skupina ninjů se překvapeně dívala na těla těch netvorů. Bylo velice impozantní, jak je dokázal tak lehce zabít. Nikdo z nich ani neznamenal v té rychlosti jeho usmívající obličej.
„To byl ten Strážce?“ Ptal se překvapeně Kankurou. Členové úderné jednotky sborově pokývali hlavou. Všem bylo jasné, že jeho síla nebude k smíchu. Už jen to v jaké rychlosti všechno provedl je ohromilo.
„Půjdeme směrem k jeskyni. Myslím si, že se tam vydal i Strážce. Ale to neznamená, že okolní příroda bude přátelská, takže se prosím všichni zase ztižte a následujte moji jednotku. Už to není moc daleko.“ Ozval se Kakashi. Nikdo mu z ninjů neodpověděl a prostě ho automaticky poslouchali. Opatrně se vydali za údernou jednotkou. Čím více se blížili lesem k planině, tak častěji potkávali torza lidských těl a také nějaká čerstvější. Tsunade jen nechápavě kroutila hlavou nad tím, jak tu mohl Naruto takhle žít. Bylo jí jasné, že to musel mít těžké, ale netušila jak. A to stále ještě neviděla planinu zaplněnou těly. Ninjové se prozatím drželi stále pohromadě a vyhýbali se boji. Pak se najednou před nimi začalo konečně objevovat světlo a stromy začaly ustupovat. Ale čím víc, se blížili tím bylo obtížnější vyhýbat se tělům. Pak konečně vyšli z lesa překvapeně okolo sebe hleděli. To co viděli je úplně uzemnilo. Mělo to na ně stejný dopad jako na samotnou údernou jednotku, když to viděli poprvé. Ale i ti když to viděli znovu, tak jim běhal mráz po zádech. Prostě to, jak tady leží ty těla bez ladu a skladu a nikdo se jich nevšímá je dostalo. A ten všudypřítomný zápach jim dělal velké problémy. I ti nejzkušenější ninjové z této skupiny měli co dělat, aby neodvrátili zrak. Na druhé straně uviděli u jeskyně hordu nepřátel valících se na Strážce brány, který před jeskyní stál úplně v klidu, jako by se nic nedělo. Sundal si svůj obrovský meč ze zad a vyskočil na nejbližší monstrum. Za letu jednou seknul a příšera začala v krvi padat k zemi. Ale než dopadla na zem, tak se od ní zase odrazil a takhle bojoval s velkou většinou nepřátel. Všechno se dělo tak rychle, že nikdo nestíhal sledovat co se děje. Viděli jen jak na zem padá jedno monstrum za druhým. Jako kdyby mu vůbec nezáleželo na tom, co to je zrovna za zvířata. Ninjové na to jen nechápavě hleděli. Vůbec netušili, jak může něco takového být možné. To není v silách nikoho z nich.
„Proč jsme vůbec tady?“ Divil se Shino a sledoval všechny pohyby strážce brány. Přišlo mu zbytečné tu vůbec být. Vždyť on zvládá bez problému odrážet všechny ty vlny nepřátel. Narutova síla ho udivila.
„Nám může připadat, že to momentálně zvládá, ale za celých deset let nebyl schopný dostat se do jeskyně a zbavit se toho vědce. Proto určitě rád uvítá, když se k němu připojíme.“ Odporoval mu Shikamaru. Také nechápal jak je něco takového vůbec možné, ale ten pocit z toho, že tam u jeskyně je jeho dlouho ztracený kamarád, ho nutil chtít stát tam s ním a bojovat po jeho boku.
„Shikamaru má pravdu. Půjdeme tam a přidáme se k němu v tom boji. Konečně nadešel čas, aby ta dlouhá, zničující a odporná válka konečně skončila i v této zapomenuté oase. Jestli to neukončíme, tak se nikdy nedokážeme dostat přes to co jsme zažili. Tohle bude první krok k tomu, abychom žili znovu v míru.“ Přidal se Gaara. Všichni ninjové měli na tvářích vážné výrazy a souhlasně přikyvovali hlavami, někteří dokonce vykřikovali:
„Je to tak. Jednou jsme vyhráli, tak vyhrajeme zase!“ Tím si všichni zvedli zase sebevědomí po tom vyběhli planinu a za hlasitého řevu se vydali ke Strážci brány, aby mu pomohli v jeho nekonečném boji.