Super Sestry 11

Tokime : Věděla jsem, že by byla chyba, kdybych šla na místo kde je Hidan , nevím proč ale z něj jsem měla největší hrůzu,a tak jsem šla do středu. Sakura mi dala tři zkumavky ve kterých byla látka, která byla imunní na Sasoriho jed, jenže působí pouze tři minuty, potom už je to zbytečné.. Rozhodla jsem se, že tedy půjdu proti němu. Rozběhla jsem se s kunaii a snažila se ho zasáhnout. Jenže to bylo asi jako jít na draka s vidličkou, protože všechny mé útoky dokázal skvěle vykrýt tou věcí co mu šla z pod kabátu a navíc na tom byl ještě jed, takže jsem musela být extra opatrná. Na Sasoriho šel ještě mistr Kakashi. Jenomže Sasori nešel jenom na nás, sem tam napadl i ty, co bojovali proti někomu jinému. Najednou se tam vyřítil Konohamaru.
„Bože co ten tu dělá? Musí se rychle ukrýt,“ mluvila jsem jak zodpovědný dospělý. Jenže Konohamaru se rozběhl proti Sasorimu.
„Já toho blba zabiju,“ rozeběhla jsem se za ním, abych ho zastavila. Ale Sasori na něj už útočil. Tu věc s ostnem na konci proti němu poslal a byl hodně rychlý. Chytla jsem ho, jenže ho to jemně škráblo a mě to trochu prořízlo bok. Potom jsme oba spadli na zem. Rychle jsem ho vzala a odběhla s ním kus dál. Moje rána mi roztrhla triko na boku, ale mikině nic nebylo, tak jsem ji přes to hodila, aby to nebylo tak nápadné
„Bože co si myslíš, že děláš? No neřeš, rychle ti musím dát protijed,“ začala jsem vyndavat zkumavku. Ještě jsem mu začala léčit zranění, ale to bylo rychle, protože to nebylo hluboké.
„Vždyť to je jenom škrábnutí,“ ušklíbl se. Rychle jsem mu to bodla do nohy. Sakura říkala, že tohle by mělo zabrat ještě chvíli po tom, co se zranění vytvoří, snad měla pravdu.
„Stačí i malé škrábnutí,“ řekla jsem. Podíval se na mé zranění.
„A co teda ty?“zeptal se. Nic jsem neřekla, a navíc nemohla jsem to všechno hned vyplácat, budu to muset ještě vydržet. Své zranění jsem si také začala léčit, hlavně to nejhorší, navíc jsem neměla čas. Obrovskou rychlostí tam přiběhl Iruka a rozhlížel se všude kolem sebe. Pak nás spatřil a hned se k nám vydal.
„Je v pořádku. Sice ho zasáhl Sasori tim svým podělanym ocasem, nebo co to je, ale dala jsem mu protijed,“ zdělila jsem Irukovi. Ten si oddechl.
„Ale Iruko, dejte na něj pozor, kdybych neměla protijed, tak by zemřel, je to velmi složitý a nebezpečný jed,“ varovala jsem ho. Kývl že to chápe, a že si to s ním ještě vyřídí.
„A co ty? Ještě jsi mi neodpověděla. Máš to horší než já, takže když si to nevezmeš zemřeš,“ snažil se mě přemluvit Konohamaru. Iruka evidentně nevěděl o čem se bavíme, protože zíral jako kdybychom se spolu bavili o pohlavním styku .
„Nemůžu to hned vyplýtvat. Co kdyby se ještě někdo otrávil?“ zeptala jsem se ho, ale nečekala na odpověd. Pomalu jsem se zvedla a chtěla jít, jenže mnou projela bolest. Trochu se mi podlomily kolena a chytla jsem se za levý bok. Sakra, jed už se pomalu šíří.. Iruka se mi podíval na zranění.
„To bude v pořádku,“ řekla jsem a chtěla jít, jenže Iruka mi chytil ruku.
„Pokud to bude horší, použij ten protijed. Jasné?“ zeptal se. Kývla jsem a konečně mohla odejít. Kakashi už byl velmi utahaný, protože pořád uhýbal jeho útokům. Přišla jsem mu pomoct, a tak si trochu oddychl. Párkrát jsem ho i zranila kunaii. Ale po chvíli jsem se nemohla hnout, prostě mi to bolest nedovolila. Bohužel Sasori na mě poslal ten svůj hnusnej ocas. Kakashi si všiml, že se nehýbu , tak mě rychle strhl na stranu, jenže ho to řízlo. Rychle jsem začala vyndavat další zkumavku. Vbodla jsem protijed Kakashimu do nohy a už se zvedala, jenže zase ta bolest.
„Ty jsi si nevzala ten protijed co?“ zeptal se mě. Zakroutila jsem hlavou.
„Ihned si ho vem,“ přikázal mi.
„I když si ho teď vezmu, už to na mě nebude plně fungovat. Mám ho hodně rozšířený, jenom mi to zmírní bolest, ale kdybych se ho měla zbavit úplně, potřebovala bych do nemocnice,“ informovala jsem ho o mém stavu. Jenomže Kakasiho to nezajímalo. Vyndal mi zkumavku s kapsy a vpíchl mi protijed.
„Je vám jasné, že pokud vás znovu zasáhne, budete v pěkný kaši?“ ujišťovala jsem se, že si je vědom toho co udělal.
„Ano,“ řekl a dokonce s úsměvem, alespoň to přes masku vypadalo jako úsměv. Celých deset minut jsme se pořád vyhýbali jeho útokům, ale potom se zničehonic vypařil. Oba jsme na sebe tázavě pohlédli. Jenže nebyl sám kdo zmizel, zmizeli totiž úplně všichni.
„Co se to děje? Něco mi tu nehraje,“ řekla jsem si. Hned jsme s Kakashim běželi za babčou. V místnosti už byl Naruto.
„Dobře že jste tady. Ihned se vydáte na misi,“ oznámila nám.
„Cože? Co se stalo?“ nechápala jsem.
„Byla unesena................. Hináta Hyuuga,“ scela vážně se na nás podívala. Nebyla jsem schopna slova.
„No vypadá to, že ani nejste nijak vážně zranění, tak můžete běžet hned,“ řekla. Kakashi se na mě podíval. Já jsem jenom zakroutila hlavou.
„Tsunade-sama možná by jste měla vědět, že Tokime,“chtěl pokračovat, jenže já mu dala ruku před pusu.
„Je připravena,“ dodala jsem. Babča si nás podezřívavě přeměřila.
„No dobrá. Vezměte sebou ještě Kibu a Meshiki,“ rozkázala a my jsme vyrazili i s Narutem, který nechtěl zůstat mimodění. Po chvíli jsme našli Meshiki, byla trochu pomlácená, ale nic vážného.
„Teda řeknu vám, ten Kisameho meč mi dal teda zabrat,“ ztěžovala si. A ještě o chvíli déle jsme našli Kibu, který předtím bojoval s Hidanem. Když jsme jim vše řekli, vyrazili jsme. Kiba je stopoval podle pachu, ale byl velmi slabý. Asi po dvou kilometrech se zastavil.
„Co se děje?“ hned jsem se ho zeptala a také zastavila.
„Jsme v hajzlu,“ ztuhl.
„Také je cítím,“ řekl Kakashi.
„A kolik jich tak je?“ zeptala se Meshiki.
„Jsou tu všichni,“ polkl Kiba. Určitě se mi na chvíli zastavilo srdce. Je jasné, že nemáme šanci přežít.
Potom se před námi všichni objevili. Očima jsem se zastavila na těch, kterých jsem se nejvíc bála. Jako první na Itachim, ten na mě taky pohlédl. V jeho tváři nebyla menší známka citu, a potom jsem se podívala na Hidana. Ten na mě taky koukal, měl ve tváři úsměv, laškovně na mě zvedl obočí a jazykem si přejel spodní ret. Opravdu jsem se ho bála, dokonce víc než Orochimara a to nebyl, ani tak nebezpečný jako on, prostě mi z něj běhala husí kůže. Najednou se v čele objevil Pein. A jsme úplně v hajzlu.
„Nechceme bojovat, a ani nechceme tu holku,“ promluvil Pein.
„A co teda chcete?“ sykl Naruto.
„Ty dvě,“ ukázal na nás.
„Nikdy,“ křikl Kiba.
„No,.. já jsem neříkal, že se vás budu ptát,“ dal důrazně najevo, že má navrch.
„Klidně vám tu Hyuugu dám,“ukázal na omráčenou dívku, která byla opřená o kmen stromu.
Potom zvedl obě ruce. My se ségrou jsme se odlepily ze země a podle toho jak hýbal rukama, tak jsme se pohybovaly i my. Pomalu nás přenesl k jejich straně, tam Meshiki chytil Kisame a svázal jí ruce.
„Rád tě znovu vidím,“ smál se. Mě chytil Deidara. Předklonil mě a ruce mi dal za záda. Potom mi je taky svázal a znovu mě narovnal.
„Pěknej zadek,“ dělal jakoby nic.
„Jen počkej až se z toho dostanu,“ vyhrožovala jsem mu. Ten se jen zasmál ve stylu: To se nestane.
Naruto se k nám už rozbíhal.
„Sbohem,“ rozloučil se Pein a zmizeli jsme.