V Sasukeho hlavě

Když sem vešel do dveří a mé víčka se otevřela,
Vyběhl mi po zádech studený mráz.
Všude krev a těla na podlaze ležela,
Chtěl sem řvát, brečet, ale věděl sem, že by nebyl slyšet můj hlas.

Moje rodina, lidé co jsem vždy miloval,
Jsou nyní na zemi a bez dechu spí.
Vyděšen tu stojím a náhle slyším hlas,
Že by někdo přežil? To si asi jen má hlava myslí.

Osoba se blíží a v ruce nástroj smrti,
Vlasy až po ramena spuštěné.
Podíval se na mě, ukázal své oči,
Pane bože, to snad ne, ať je vše jen smyšlené.

Slzy začali téci po mých tvářích více,
Znal jsem tu osobu moc dobře.
Nechci tomu věřit, avšak hledím do očí sourozence,
A nyní si začínám přát, ať už zemře!

Krvavý meč si otřel o svůj oblek,
Prohodil ke mně slova a cosi říkal.
V mé hlavě kolovali vztek a smutek,
přeji si, abych velkou sílu získal!

Bratr poté zmizl rychle jak světlo,
Nezbyla po něm ani trocha prachu.
Vše se tak rychle sběhlo,
Stojím stále a nehybně v hrozném strachu.