Izimoto-Kapitola 8:Nečekaná návštěva

Tohle byla snad noční můra. Izi sledoval bezmocnou Yanahi ve spárech ANBU. Potřeboval nápad... proti takové přesile ještě nikdy nebojoval. Když uviděl Yanahi brečet rozzuřil se. A v tu chvíli si vzpomněl na trénink s Itachim.
„Tuhle techniku můžeš použít jen v případě nejvyšší nouze Izi. Opravdu nebude-li to nezbytně nutné nepoužívej jí.“ Byl si jistý, že ona chvíle nastala.
„Je mi líto, ale budu vás muset všechny zabít.“ Hned jak to dořekl obrovskou rychlostí se dostal až k ANBU držící Yanahi. Vytrhnul mu jí z ruky a uskočil zpátky na výchozí pozici.
„Zabíte je oba!“ Zavelela Ino. Celá skupina ANBU kolem nich začla tvořit pečetě. V jednu chvíli letělo na zamilovaný pár obrovské množství technik. Izi neměl už na výběr. Musel to použít:
„Susano´o!“ Obrovský titán se štítem a mečem se objevil na bojišti. Rudá zářivá barva a černé plameny asi nejlépe popisují vzhled. ANBU už stačili jen zakřičet:
„Co to do p*dele?!“ Než je monstrum zasáhlo mečem.
„Ino běž rychle zpátky do vesnice já se o to postarám.“
„To ne Chouji...tomuhle se nemůžeš postavit.“
„Jen běž rychle!“
„Pociťte moc Susana!!“ Izi byl nelítostný a po několika krvavých minutách bylo po boji. Jediný kdo utekl byla Ino. Poté co padl poslední bojovník Chouji, Izi zrušil Susano´o. Ale téměř okamžitě omdlel.
„Izi...? IZI!!!“ Yanahi začli stékat slzy po tváři. Snažila se Iziho dostat zpět do sídla, ale byl pro ni příliš těžký.
„Kuchiyose no Jutsu!“ Yanahi přivolala jakéhosi malého ptáčka žluté barvy. Na kousek papíru který měla u sebe rychle napsala zprávu a ptáčka poslal do Akatsuki sídla. Mezitím se pokoušela jak nejvíc mohla vyléčit Iziho. Do několika minut přiletěli Itachi,Kisame a Deidara, na Deidarovo vytvořeném drakovi. Všichni tři viděli jen tu spoušť, ležícího Izimota a plačící Yanahi, v jejíž očích se zaleskl pocit štěstí, když viděla přilétat členy Akatsuki.
„Všechno nám vysvětlíš potom teď ho musíme co nejdřív dostat do sídla.“ Doletěli tedy do sídla a uložili Iziho do postele. Poté se všichni členové Akatsuki sešli v konferenční místnosti.
„Pověz nám Yanahi co se stalo. Sasori už pro Iziho připravuje lék, takže se nemusíš bát. “ Pobídl dívku Pein. Yanahi začla vyprávět vše co viděla, nezapomněla ani jediný detail.
„Susano´o? Itachi ty ses snad zbláznil ne?“
„Peine... netušil jsem že to dokáže použít. Podle mě tu propast překonala láska k Yanahi. Bohužel ještě na to není zcela připravený a tak ho Susano´o úplně vyčerpalo. Tohle je důvod proč omdlel.“
„Děje se tu něco?“ Všichni se otočili ke dveřím ve kterých stál Izi. Yanahi se neudržela a se slzami v očích přiěhla k Izimu a objala ho.
„Jsi v pořádku Izi?“ Zeptala se starostlivě Yanahi.
„Bylo to silnější než jsem čekal“, pronesl s úsměvem Izi: „Ale neměl jsem na výběr. Už je mi dobře takže nemusíme odkládat lovení Sanbiho.“
„Jseš si jistý Izi? Susano´o je velmi silná technika. Opravdu ti nic není?“ Zeptal se starostlivě Itachi.
„Neboj se, zvládnu to.“ S úsměvem přisedl ke stolu.
„Přišel si právě včas Izi, bude se podávat večeře.“ Zvolala z kuchyně Konan.
„Voní to úžasně Konan.“ Pochválila pohoštění Yanahi.
„Nechte si chutnat.“ Takže všichni spolu pojedli. Po vynikající večeři se strhla debata mezi Sasorim a Izim.
„Vem si ten lék Izi! Připravoval jsem ho takovou dobu tak ho vezmeš i kdybych tě musel omráčit.“
„Sasori mě už je dobře. Dej to pryč.“
„To ti tolik vadí že je to v injekci?“ Když se Sasori s injekcí přilížil blíž Izi mrštil rukou. Jehla skončila ve zdi, ale i se Sasoriho rukou. Izimu naskočila vyděšená tvář a měl chuť se omlouvat, ale Sasori začal mluvit první.
„Říkal jsem si že poslední dobou ze mě pořád padají šroubky, nevěděl jsem odkaď.“ Sasori si došel pro svojí ruku a začal si jí namontovávat zpátky. Izi jen nechápavě zíral.
„To je neuvěřitelné... Co ty si vlastně zač Sasori?“
„Neříkej mi že sis toho doteď nevšiml. Já jsem lidská loutka.“
„Ach tak... a to ses předělal ty sám? Z člověka na loutku?“
„No dalo by se to tak říct. Ale neodbíhej od tématu. Mám ještě náhradní dávku.“
„Řekl jsem ti už jednou, že to nechci!“
„Izi...“, přidala se do rozhovoru Yanahi: „Vem si ten lék... kvůli mně.“ Zahleděla se na něj pohledem, kterýmu by nikdo neodolal.
„Dobrá tedy... tak rychle Sasori ať to mám za sebou.“ Sasori mu teda vpíchl injekci do ruky.
„Teď si asi běž lehnout, měl bys odpočívat když zítra chceš jít lovit Sanbiho.“ Izi tedy poslechl a šel nahoru.
„Vy jste lékař pane Sasori?“ Podívala se Yanahi na Sasoriho.
„To oslovení si nech, říkej mi prostě Sasori. Lékař nejsem, ale zajímám se o výrobu jedů. K tomu ale ruku v ruce patří protijedy,povzbuzující látky a léčivé látky. Třeba to co jsem podal Izimu, byl lék pro rychlejší obnovu energie, kterou ztratil použití Susana.“
„Ráda bych se vás zeptala.... jestli byste mě třeba nevzal do učení. Ráda bych se naučila vyrábět protilátky a léky.“
„Myslím, že to není problém... Je ještě docela brzy tak jestli chceš můžu tě něco málo naučit ještě dnes.“
„Budu ráda Sasori.“ A tak se tedy odebrali Yanahi a Sasori do jeho laboratoře na kterou měl zvlášť vyhrazenou místnost.
Nyní už zůstali u stolu jen Pein,Konan,Itachi a Kisame.
„Myslíte že je chytré tam pustit Iziho? Bude to nebezpečné a on ještě nebude zcela uzdraven.“ Řekl starostlivě Itachi.
„Jseš příliš starostlivý. Nechovej se jako jeho matka...“ Řekl mu na rovinu Kisame.
„Věř mu Itachi, je to silný ninja. Nechce dopusti, aby se komukoliv něco stalo. To je zdroj jeho síly.“
„Děkuju Konan... snad máš pravdu.“ Tahle debata trvala celkem dlouho a kolem půlnoci si řekli že pudou spát. Poté když už všichni byli v pokojích měl Kisame namířeno do sprchy. Byla obsazená a tak chvíli čekal. Po chvilce vyšla Yanahi.
„Promiň Kisame že si musel čekat.“
„To je v pořádku. A jak to šlo se Sasorim.“
„Netušila jsem že je tak chytrý. Šlo to báječně.“
„To je dobře. Tak tedy dobrou.“
„Dobrou a příjemnou sprchu.“ Kisame se jen pousmál, zalezl do sprchy a Yanahi šla do pokoje kde spokojeně spal Izi. Iziho čekalo sladké probuzení, bylo pozdě večer, ale stejně mu to nevadilo když viděl kdo ho vzbudil. Yanahi si lehla k Izimu a tesně se přitulila.
„Děkuju ti Izi. Za to, že si mě dneska zachránil. A za to, že se na tebe mohu spolehnout.“
„Ne Yanahi, to já děkuju. Za to, že jsi. Ty mi dáváš důvod žít. Protože jen to, že jsem s tebou mě dělá opravdu šťastný.“ Svojí lásku stvrdili polibkem a poté šli oba spát.
Ráno Iziho vzbudila úžasná vůně. Otevřel tedy oči a uviděl Yanahi, která v ruce držela talíř s opečenou slaninou, klobáskami a toasty.
„Chtěla jsem se ti aspoň trochu odvděčit a tak jsem ti udělala snídani. Na tu cestu budeš potřebovat sílu tak to sněz a pak přijď za náma dolů.“
„Děkuju ti lásko.“ Řekl sladce a políbil jí. Poté Yanahi odešla. Izi se na chvíli zamyslel. Od té doby co odešel z vesnice už uběhla nějaká ta doba a líp mu opravdu nikdy nebylo. Udělal správné rozhodnutí.
Snědl tedy snídani, oblékl se a šel dolů.
Na chodbě potkal Konan a Peina. Vypadalo to že na něj čekají.
„Dobré ranko. Děje se něco?“
„Jen tě chci varovat. Zetsu hlásí nárůst jednotek u Sanbiho. Takže jdou s vámi i Sasori a Deidara.
Možná tam budou i někteří vyšší jouninové z Listové. Tak si dejte pozor.“
„Chápu, věř nám mi to zvládnem Peine.“
„V to doufám, tak hodně štěstí.“
„Měj se.“
Izi tedy seběhl dolů a všech šest členů Akatsuki vyrazilo na Sanbiho.
Už urazily nějaký ten kus cesty.
„Jsme skoro tam.“ Řekl informačně Deidara.
„Jseš si jistý, že jdeme správně?“ Zapochyboval o něm Izi.
„Jdu kudy mi řekl Zetsu. Možná jsem blonďák, ale nejsem hloupý.“
„Já na tvojí barvu vlasů nenarážel.“ Řekl s úsměvem Izi.
„Dál už ani krok Akatsuki!“ Všichni jmenovaní se zastavili. U jezera na ně čekal uvítací výbor. Pein měl pravdu stáli tu vyšší jouninové Ten-Ten,Ino,Kiba a Rock-Lee. Samozřejmě v doprovodu pár desítek ANBU.
„Nečekal jsem, že nás budou tak podceňovat a pošlou tak slabé ninji.“ Pronesl drze Deidara.
„V klidu Deidaro, víš co máš dělat že Izi?“
„Jistě Itachi.“ Ti dva byli jako muž a jeho stín. Pečetě dělali stejně rychle a pak naráz zařvali:
„Katon:Goukakyo no Jutsu!“ Ninjové z Listové už jen viděli obrovké ohnivé koule mířící jejich směrěm. Jak se dalo očekávat zbyla jen hrstka ANBU a čtveřice vyšších jouninů.
Začala tedy bitva. Nějací ty ANBU ještě přišli ale moc to nepomohlo. Mezitím Itachi a Izi vystřelili pár ohnivých koulí do vzduchu čímž vyvolali bořku. Už zbyla jen čtveřice jouninů, obklíčena členama Akatsuki.
„Myslím že je čas na poslední ortel, že Itachi.“
„Dej jim co proto Izi.“
„Kirin!“ Jako vždycky tahle technika vyvolala obrovský výbuch a v dopadové zóně se utvořil mohutný kouř. Jakmile výbuch ustál, nebyli nikde ani jouninové, ani jejich těla. Itachi a Izi seskočili k ostatním a Yanahi začla léčit rány Deidarovi.
A pak ho uviděli...
„Uzumaki Naruto... Čím vděčíme za tvojí návštěvu? Si ten poslední koho bych tady čekal.“ Naruto zachránil všechny pomocí svých klonů.
„Nech si ty kecy Izi. Podívej se kam si to dotáhl... Přidal jsi se k Akatsuki abys se mohl mstít Listové? Byl z tebe nadějný Chuunin a teď si pouhý nukenin a člen skupiny nelítostných zabijáků.“
„Zmlkni Naruto! Byla to Listová, kdo mi zatajil můj původ. Proč jsi mi tajil, že můj otec byl Sasuke. Vyrůstal jsem sám, neměl jsem rodinu ani moc kamarádů. Podporu jsem našel až v Akatsuki.“
„A za jakou cenu Izi. Zabíjíš lidi na potkání a všichni z tebe budou mít strach. V to vidíš smysl života? Nechtěj mě rozesmát Izi, tohle nejsou tvý přátelé. Jakmile přestaneš být užitečný odkopnou tě jako bezcennou bytost. Tohle není tvá cesta ninji!“
„Co ty o tom můžeš vědět.“ Zvýšil hlas Izi.
„Vím jaké to je. Vyrůstat sám... není to lehké. Ale Akatsuki jsou zabijáci, ne přátelé. Takové zabijáky nemůže mít nikdo rád.“
„Mýlíš se.“ Naruto se otočil směrem k Yanahi, která vstala od Deidary a přistoupila blíž k Izimu.
„Jsou to možná zabijáci, ale mají srdce. Stačí si k němu najít cestu. Nikdo z nich není bez citu.“
„Yanahi? Bál jsem se, že tě někde zabili.... jsem rád že jsi naživu. Ale netušil jsem, že zrovna ty se přidáš k Akatsuki. Ty která neublížíš ani mouše. Jaký máš pro ně význam? Mohli jste být skvělí jouninové a místo toho zemřete po boku těhle vrahů.“
„Lepší zemřít po boku zabijáků, než po boku lži ve které jsem 14 let žil. Co takle mi projednou říct pravdu. Kdo je moje matka Naruto? Ty to víš.“
„Proč to potřebuješ vědět?“
„No, jen ze zvědavosti.“
„Haruno Sakura. Tak zní jméno tvé matky.“
„Sakura? Jedna z nejlepších lékařských kunoichi v Listové?“ Řekla překvapeně Yanahi.
„Ty jí znáš Yanahi?“ Zeptal se Izi.
„Je to můj sensei....“ Sklopila hlavu Yanahi.
„Věděl jsem, že tu budeš Izi a tak jsem trval na tom aby sem nešla.“
„Naruto víš, že mě zákazy nějak neudrží.“ Ozval se ženský hlas ze stínu.
„Sakuro? Co tu sakra děláš?“ Řekl překvapeně Naruto.
„Chtěla jsem vidět svého syna, promiň Naruto.“
„Tahle žena s růžovou hlavou má být moje matka?“ Zvolal Izi.
„Ano Izi, já jsem tvá matka. Po kom myslíš, že máš nadání na léčení..“ Sakura se trochu líp rozhlídla po členech Akatsuki
„Yanahi? Co ty tu děláš v plášti Akatsuki, zapomněla si kde je tvé místo?“
„Nezapomněla, mé místo je po boku Iziho.“ Yanahi se instinktivn přiblížila k Izimu.
„Myslím, že řečí už bylo dost... AMATERASU!“