Pouta 6.

"Co-co se tu stalo?" zeptala jsem se jemným hlasem.
"Cože?" otočili se všichni nechápavě.
"Já-co se to tu stalo? Poslední, co si pamatuju je muž s červenýma očima a..."
"Genjutsu! Ona není člen Akatsuki. To taky vysvětluje, proč jí tu nechali." řekl někdo.
"Někdo jí odveďte do vesnice a my budeme pronásledovat ty dva!" rozhodl zřejmě vůdce celé skupiny.
"Ne!" přerušila jsem, "ti dva taky nejsou praví."
Kupodivu se mi podařiloje přesvědčit a celá skupina se vydala zpět. Tam mě čekalo velké překvapení-Sakura.
"Ty! Co tu děláš?" další překvapení-Kyuubiho jinchuuriki Naruto.
"Já-já nepatřím k Akatsuki!" rozbrečela jsem se.
"No jasně! A proč jsi unesla Gaaru? Řekni mi kde je!"
"Já-já nevím!"
"Nepatří k Akatsuki. Byla jen obětí genjutsu." řekl vůdce skupiny.
"A-aha...promiň." řekl Naruto.
"Ti dva byli taky zhypnotizovaní." řekla jsem smutně.
Vyhradili mi můj pokoj. Zamkla jsem se v něm a začala brečet. Podělala jsem to. Znám Peina. Dovede být hodně krutý. Pochybuji, že mě ještě přijde zpátky, když jsem to takhle zkazila. Takže tohle je konec. Rozhodla jsem se, že přijmu nabídku, kterou mi dali a přestěhuju se do Listové.
Vyrazili jsme až za tři dny. Museli jsme oplakat toho ocasýho parchanta, který způsobil moje problémy. Raději jsem se toho neúčastnila, protože bych na něj musela nejmíň plivnout. Dalším kazekage se stal ten pitomec, co jsme ho potkali v poušti, kazekageho brácha. Sakura prý vymyslela protijed na Sasoriho jed. To vysvětluje to, co se stalo během našeho boje, který si ale před nimi samozřejmě nepamatuju.
"My teď jdeme za hokage-sama podat jí hlášení o misi, pojď s námi, zeptáme se jí na tvůj pobyt tady." usmála se na mě ta růžová příšera.
Nesnáším jí. Je tak odporně přesládlá. A Naruto...ten je to samý. Chová se pořád jako malé dítě, je nenažraný a svojí neohrabanbostí vždycky všechno pokazí. Kakashi je hrozně namyšlenej a pořád čte ty svoje úchylný knížky. Gai je starej dědek, který si to neumí přiznat, proto stále mluví o mládí. Lee je zase úplný pako, co nemá na nic talent, proto se upíná na Gaie a prohlašuje se za "génia v tvrdé práci". Neji si myslí, že je vládce světa, když má byakugan. Tenten je tak otravná s tím jak se pořád vnucuje a snaží se mi pomáhat...
Snažila jsem se, aby nebylo vidět, jak moc se mi tam nechce. Trochu jsem se usmála a neochotně šla za nimi. Hokage je stará babka, která to nemůže unést, tak používá přeměnu na dvacítku s obříma kozama.
"No, nemám důvod tě tu nenechat. Jsou tu čtyři týmy, ke kterým by ses mohla připojit. Dva už jsi poznala, až poznáš ty zbylé dva, vybereš si, se kterým chceš zůstat." rozhodla.
No, tak s nikým z těchto rozhodně něbudu! pomyslela jsem si a doufala, že další dva týmy budou přijatelnější. Nebyli!
Po schůzce s těma týmama jsem zjistila následující:
Ino je hrozně ukecaná a myslí si že je hezká, což rozhodně není pravda.
Chouji pořád jenom žere! Je to velký tlustý prase, ale to se nesmí říkat nahlas.
Shikamaru je tak línej, až je to hnusný. Musela bych zešílet, kdybych s ním byla v týmu.
Asuma je notorický kuřák. Bejt blízko něj, mám za chvíli místo plic kámen.
Hinata je hrozně stydlivá, nedá se s ní vůbec mluvit.
Kibův pes smrdí!
Shinovi brouci jsou odporní a vlezou všude.
Nakonec jsem jako nejmenší zlo vyhodnotila tým Kurenai. Co se týče Hinaty, stejně nemám chuť se s kýmkoliv bavit, Kibovo pes se dá vykoupat a na Shinovo brouky postačí moje nová nejlepší kámoška plácačka. Počkat, to beru zpátky. Moje nejlepší kámoška je Konan.
"Tak jak ses rozhodla Nyoko?" zeptala se Tsunade unaveně.
"Chci být s týmem Kurenai." odpověděla jsem podobným tónem. Pak jsem si všimla flašky saké na jejím stole.
"Můžu?" zeptala jsem se bez rozmyslu.
"Ale vždyť je jí teprve sedmnáct!" zaječela její asistentka.
Tsunade si mě přeměřila zkoumavým pohledem.
"Jo." kývla nakonec.
Zhluboka jsem se napila a vrátila jí flašku. Ona jí přijala a zlikvidovala to, co tam zbylo.
"Holka, ty se mi líbíš." usmála se. Její asistentka Shizune znova zaječela.
"Nech toho Shizune. Nyoko, nezašla bys se mnou někdy do hospody?" podívala se na mě.
Souhlasila jsem. Jelikož jsem neměla žádné peníze, bydlela jsem zatím u Naruta-žil sám, takže u něj jako u jediného nebyl problém s rodiči. Byla jsem hrozně nadšená, ale co se dalo dělat.