Mise v Dark Tower 8 Naruto to vzdal

Naruto dopadl tvrdě do písku.
„Sakra!“ zaklel. „Tenhle způsob cestování by měli zakázat.“
„Připravte se. Trénink započne za čtyři,...tři,...dva,..“ oznámil strojový hlas.
„Ty, Gaaro?“
„Hm?“
„Když se nerozběhnu vůbec, tak si to bude myslet, že tu nejsem ne?“
Gaara ani nestačil odpovědět, že je to kravina a Naruto se smažil v elektřině.
„Tak tohle budu brát jako podraz! Dattebayo!“ nadával, když se mu podařilo z elektrické pasti uvolnit.
„Tak jo! Ukážu tomu náfukovi co si říká Kem..Ker... To je jedno. Uvidí co je zač Uzumaki Naruto!“ ječel na celé kolo jako pominutý.
Gaara běžel dva metry před ním a myslel si svoje.
„Hej! Gaaro. Co budeme dělat?“ zeptal se Naruto. Nutno podotknout, dost blbě.
„Co asi? Běhat.“ odpověděl Gaara.
„Nezmínil se náhodou Keramos, kolik toho máme uběhnout?“
„Ne.“
„Sakra! Ty seš strašnej flegmouš, víš o tom?! Jestli tu zůstanem dlouho, tak tu vypustím duši!“
„Tak NEŽVAŇ!“ okřikl ho. „Krom toho, jestli máš pořád dost síly na to aby sis stěžoval, tak to s tebou není tak zlé.“
Neruto se na něj zamračil a přemýšlel, kde se asi teď fláká Sasuke.

„Sasuke...Já se už dlouho neudržím.“ špitla zoufale Hinata.
„Sakra! To se dalo čekat.“ pomyslel si Sasuke. Nahlas však řekl: „Nikdo by se tam neudržel věčně. I přes to bych ti byl celkem vděčný, kdyby ses tam pokusila držet co nejdýl.“
Hinata jen přikývla. Věděla, že i tak se pustí. Že je příliš slabá.
Sasukeho paže taky jasně říkaly, že se jim takové zacházení vůbec nelíbí, ale ignoroval to. Daleko hůř na tom byla jeho hlava. Cítil ten nepříjemný tlak krve hrnoucí se do mozku. Dokázal si představit, jak je asi rudý v obličeji.
„Sasuke. Já se pouštím!“vyjekla Hinata a opravdu to udělala.
„Do hajzlu!“stihl si pomyslet Sasuke, než se elektřina objevila. Byla to akorát tak silná dávka aby neomdlel. To dobře poznal. Už mu bylo naprosto jasné jaké to je dostat ránu jeho chidori.
„Nesmím spadnout.“ přikazoval si v duchu. „Jinak je konec.“
Modrá chapadýlka ho nemilosrdně olizovala. Bolest mučila snad každou buňku v jeho těle, ale v porovnání s tím, co zažil před pár dny...
Snažil se nekřičet. Nechtěl jí přidělávat víc starostí. Ani nevěděl proč.
Hinata se pokoušela znovu se pověsit, ale byla tak rozrušená, že marně.
„Tak Hinato! Postav se konečně!“ zakřičel, když už si i on myslel, že to vzdá.
Hinata se vyškrábala nahoru a blesky zmizely. Sasukemu se podlomily lokty, ale naštěstí se udržel.
Hlubokými nádechy se snažil vyrovnat kyslíkový dluh svým plícím.
„Promiň..já.. Omlouvám se, že jsem křičel.“ řekl nakonec.
Hinata mlčela. Křečovitě svírala železnou tyč a snažila se nevnímat umdlévající končetiny.
„Sasuke. Co se stalo?“
Sasuke po ní hodil nechápavý pohled. Hlavu měl úplně červenou a na čele mu stoupaly žíly. Mohl stát hlavou dolů asi hodinu, ale oběma to připadalo jako věčnost.
„Jak to myslíš?“
„Chováš se divně. Jako by ses bál, že někomu ublížíš jenom tím, že něco řekneš. Takového tě neznám. Tak co se dějě?“
Samozřejmě, že jí bylo vše jasné, ale měla pocit, že když to z něho dostane, pomůže mu. Těch pár dní, co ho pozorovala. Občas se tvářil, jako by se měl každou chvíli sesypat.
„Tvrdíš, že se lidé nemohou změnit?“ odpověděl jí Sasuke otázkou.
„Ne takhle, a ne ze dne na den!“ zvýšila hlas. Ani ona se nepoznávala.
Sasuke mlčel. Co jiného měl dělat. Hlava ho třeštila a ve spáncích mu bušila krev.
„Já...Nechci o tom mluvit.“ řekl nakonec.
„Takže přiznáváš, že to není jen tak?“
Sasuke se na ni ošklivě zamračil.
„Fajn! Když to musíš vědět, tak prosím! Těsně před odchodem sem do Dark Tower jesm musel podstoupit jistý chirurgický zákrok! Mám ti to popsat do detailů?!!“
Nevěděla jak se má tvářit. Sasuke kterého nikdy nic nevyvedlo z míry, teď byl vzteky úplně bez sebe.
„Nemusíš.“ špitla a uvažovala, jestli mu má říct, že stejně všechno ví. V duchu si povzdechla a nakonec dodala: „Viděla jsem to.“
Tahle informace mu projela hlavou, ale chvíli trvalo, než si uvědomil, co vlastně slyšel.
Ten nepopsatelný pocit strachu, bezmoci a ponížení ho donutil chytit se poslední nadějě.
„Dokaž to!“ vykřikl zoufale.
Hinata začala propadat panice. Asi to nebyl až tak dobrý nápad. Co když ho to zasáhlo víc než si byla ochotná připustit? Co když mu tím ještě víc ublížila?
„Byl tam i mistr Kakashi.“ řekla a přemýšlela jestli to bude jako důkaz stačit.
„Sakra!...“ zaklel a pomalu se začal uklidňovat.
„Nemá cenu se vztekat jak malé děcko. Když to ví, nic s tím neudělám.“
„Takže co teď?“ zeptal se
„Nevím, co si o tom mám myslet. Nechápu to.“ odpověděla.
„Bylo to nevyhnutelné, jestli myslíš tohle. Ta temnota by mě dřív nebo později dostala.“
„A teď ti už není líp. Když s ní už nemusíš bojovat?“
Sasuke se zatvářil udiveně.
„Nenapadlo by mě, že ze všech lidí zrovna ty buděš nejblíž pochopení. Nikdo nemůže vědět jaké to je každý den bojovat sám se sebou. Temnota je sice pryč, ale za jakou cenu? Ta bolest je tu pořád...“
„Takže ty léky...“
„Jo. Proti bolesti. Tsunade říkala, že je nejspíš budu brát do konce života.“
Hinata jen koukala. Najednou jí ho přišlo podivně líto. I když mu neviděla do obličeje, bylo jí jasné, že pláče.

„Hej Gaaro! Já už fakt nemůžu! Stěžoval si Naruto. Gaara nevypadal ani zadýchaný.
„Neblbni! Už máš dvě upozornění!“ křikl na něj, ale Naruto zkopl o písečný kopeček a rozplácl se do písku. Elektřina na sebe nenechala dlouho čekat. Naruto se zmítal v modrém proudu jisker a Gaarovi bylo jasné, že je už tak vyčerpaný, že se z toho sám nedostane. Neváhal a popadl ho za ruku. Elektřina se lačně vrhla i na něj.
„No tak! Naruto!“ křičel a táhl ho dál. Poprvé v životě pocíti strach z toho, že někoho ztratí.
„Jak to můžeš vydržet.“ zašeptal Naruto tiše a držel s ním krok.
„Písek je můj živel. Cítím se tu skoro jako doma.“
„Máš už dvě napomenutí.“ poznamenal unaveně.
„Protože jsem tě už dvakrát tahal z průšvihu. A ty máš tři.“ odpověděl Gaara.
„Jo. Příští už bude poslední.“
„Snad si nemyslíš, že tu jen tak umřeš?!“
„Dal bych život za trochu vody.“

„Hinato. Poslouchej mě. Ty léky co jsem si vzal působí asi dvě hodiny. Až účinek vyprchá, a to nebude trvat dlouho, bude to asi hodně zlý. Musíme ten systém vypnout dřív než se to stane.
„Ale jak? Kolik máme času?“
„Nejvýš deset minut.“

„Gaaro. Pusť mě.“ naléhal polomrtvý Naruto.
„Vážně to vzdáváš? Chceš umřít?“
„Už dál nemůžu. Tohle je na mě moc.“
Gaara se rozmýšlel. Má ho nechat umřít, když si to přeje? Nebo ho má prostě táhnout dál dokud mu nedojde chakra díky které ještě stál na nohou. Jak se tak rozmýšlel, povolil stisk a Naruto toho využil. Pustil se a natáhl se na zem.
„To ne!“ projelo Gaarovi hlavou.
Naruto ležel v písku a slabě oddechoval. Gaara chvíli běhal okolo jako magor, ale žádná elektřina se neobjevila.

„Nic mě nenapadá.“ zuřila Hinata.
„Musíme si pospíšit. Přestává to působit.“
„Sasuke! Prosím vydrž!“ vyjekla.
„Ještě se to dá vydržet.“ řekl, aby ji uklidnil i když jeho obličej byl nápadně skřivený bolestí.
„Nemám šanci na tu páku dosáhnout.“
„A doskočila bys tam?“
„Nevím...“ Byly to dobré čtyři metry. „Všechno, nebo nic.“ pomyslela si a začala se rozhoupávat.

Gaara se rozhlédl kolem. Obloha začala černat a po chvíli se změnila v temnou nicotu. Pak horizont a nakonec bylo všude černočerné nic.
Pak se najednou znovu objevilo slunce a oni oba byli tam, odkud se na poušť dostali. Na nádvoří dvacet šest v Dark Tower.

Hinata se křečovitě držela tyče. Ve všech klubech se ozývala bodavá bolest.
„Ještě kousek.“ špitla si sama pro sebe, když tu Sasuke vykřikl a ztratil rovnováhu.
Elektřina zasáhla těsně před tím, než Hinata skočila. Přilepila ji k železu a tak Hinata ztratila většinu energie potřebné ke skoku.
„To je málo!“ vyjekla, když padala dobré dva metry mimo. V jediné vtřině si uvědomila, co to znamená. Zoufale upírala pohled na páku trčící ze zdi.
Ta se však pohnula a sjela dolů přesně ve chvíli, kdy Hinata dopadla na zem.
Hinata prvních pět sekund čekala co se stane, ale pak se vymrštila a spěchala k Sasukemu. Ten se svíjel bolestí na zemi a držel se za krkem.
„Ty léky! Kde je máš!“ ječela na něj hystericky.
„V kapse.“
Hinata vytáhla malou lahvičku ze které na ni koukaly tři narůžovělé kuličky.
„Musíš je... rozpustit ve vodě!“
Hinata se rozhlédla. Jako na zavolanou bylo na protější straně něco jako umyvadlo. Rozběhla se k němu.
„Čím mám nabrat vodu?“ ptala se bezradně.
Nakonec si vložila jednu tabletku do dlaní, napustila vodu a běžela k Sasukemu.