Who Is It?

Nejsem první na tomto světě, kdo podruhé prožívá svou smrt. Kdysi jsem věřil, že k tomu nedojde; ale když teď pozoruji své rozpadající se tělo, vidím, jak bláhová myšlenka to byla. I kdybychom chtěli, nikdo nemůže žít věčně. Smutné je, že člověk umírá společně se svými sny. Já se se svým snem už nejspíš narodil. Od počátku jsem sledoval, jak celý náš klan dělá všechno špatně. Bohužel žádná z mých námitek a rad nepadla na úrodnou půdu. Proč musíme být všichni tak sebestřední a sobečtí, přesvědčení o vlastní dokonalosti... I mně se nakonec vlastní pýcha stala osudnou. Během života jsem mnohé věci získal a mnohé ztratil. Přemýšlím, na kterých mi záleželo víc. Na bratrovi, na vizi budoucnosti, na síle a schopnostech? Díval jsem se na svět různýma očima, ale to podstatné jsem neviděl. Byl jsem hrdý na svou sílu, na svůj dokonalý plán. Na to, jak jsem celému světu zamotal hlavu svou smrtí, kterou si ale nemohli být jistí. A když se pak objevil tajemný maskovaný nepřítel, byli nuceni dokola se ptát: kdo je to?

Teď už vědí, že to nejsem já. Protože já se za chvíli rozletím na milion kousků a vítr mě rozfouká do všech stran. Můj plán nebyl tak dokonalý, jak jsem myslel. Místo nového věčného života mě čekala věčná smrt. Ani tu jsem si však jako něčí ubohá loutka nemohl patřičně vychutnat. Podle kamenného výrazu v mé tváři usoudili, že je třeba se mě bát, ale já nebyl tak klidný, jak se zdálo. Vyvedený z rovnováhy, překvapený, zaskočený jsem hleděl na své protivníky. Pět nejsilnějších bojovníků své doby a za jejich zády démon ukrytý v těle kurážného dítěte. Démon, který mi kdysi sloužil, ale nakonec dal přednost malému usmrkanci. Uvěřil jsem bláhovému snu, nechal se opít pomíjivou mocí. Co jsem si to nalhával? Překvapení vystřídal vztek.

Nezlobil jsem se však na těžce oddechujícího blonďatého kluka ani na démona, který kdysi na můj příkaz pustošil jeho domov. Nezlobil jsem se na Shinobiho, jehož jméno nesmělo být vysloveno v mojí přítomnosti. Neměl jsem vztek na hocha, co mě měl oživit, ale místo toho zemřel. Nerozzuřil mě maskovaný spojenec, který svévolně změnil můj plán. Všechen hněv, nahromaděný za léta mého života i smrti se obrátil proti jedinému nepříteli, který to všechno zavinil. Jeho jméno je Uchiha Madara. Jméno, které bude navždy synonymem zla, i přesto, že jeho nositel nikdy neměl ze zabíjení potěšení. Uchiha Madara chtěl jen žít svůj sen. Bohužel před jeho naplněním zopakoval stejnou chybu jako jeho klan. V honbě za dokonalým světem se nechal ovládnout silou a mocí a zapomněl na to, kým je.

Nejsem první na tomto světě, kdo podruhé prožívá svou smrt. Ale jsem první, kdo se při pohledu na svůj mizející odraz na vodní hladině ptá: kdo je to?