Únos (Sasu/saku)

Seděla na lavičce jako každý večer a dívala se do dálky, jestli se vrátí, ten kterého miluje nadevše. I tato noc nebyla jiná.
„Nepřišel, proč by taky měl přijít?“ říkala si dívka pro sebe pomalu se zvedla z chladné lavičky a šla pomalu domů, ještě se párkrát otočila, ale nikdo tam nebyl. Když dorazila domů, šla se osprchovat a lehnout si do postele. Ráno vstala, šla si udělat kávu a snídani. Potom šla do koupelny, umyla si obličej a podívala se do zrcadla
„ Musím na něj zapomenout, on se nikdy nevrátí a s tím se musím smířit…“ dodělala ranní hygienu, a šla se obléknout. Vyšla ze svého skromného bytečku a mířila k Tsunade, když k ní dorazila, tak zaklepala a počkala na vyzvání, po vyzvání vstoupila dovnitř.
„ Dobrý den Tsunade-sensei …“ usmála se na ni
„ Ahoj Sakuro, mám pro tebe menší práci, půjdeš do nemocnice a budeš zastupovat Miyuri, dneska ji není dobře, malá už začíná kopat, takže pokud ti to nevadí….“
„ Sensei, vždyť víte, že ráda zaskočím za Miyuri, mám ráda děti…“ usmála se
„ Dobrá, tak to je všechno můžeš už jít… Ahoj…“
„ Naschle Tsunade-sensei …“ vyrazila k nemocnici, na vrátnici se pozdravila se sestřičkami, co tam procházely, a šla se převlíknout do pracovního. Když byla převlečená, tak šla hned do ordinace, kde Miyuri pracovala a uviděla plnou čekárnu dětí a rodičů. Usmála se a pozdravila je, dětem začali svítit očička, protože měli Sakuru hodně rádi a ona zase je… V ordinaci skončila asi po deváté večer, byla unavená, ale rozhodla se, že se ještě projde, šla se převlíknout do civilu a šla směrem k lavičce, kde ji opustil on, aby se mohla rozloučit. Když tam došla sedla si, přitáhla si kolena k sobě a opřela si o ně hlavu, dívala se do dálky a najednou se mihl mezi stromy stín nějaké postavy, rychle se postavila a nachytala si kunai.
„ Vylez, vím, že jsi tam…“ zařvala na neznámou osobu, ta se objevila za ní
„ Promiň.“ špitla osoba, co stála za ní a uspala ji dřív, než se stačila podívat, kdo to je. Začala padat a neznámí ji přichytil, udělal potřebné pečetě a zmizeli v kouři. Sakura se pomalu začala probouzet, chtěla vstát, ale byla vyčerpaná, neměla žádnou chakru a navíc byla spoutaná… Snažila se nějak uvolnit, ale nešlo ji to.
„ Nemá cenu plýtvat energii, čeká tě náročný den.“
„ Kdo jsi a co po mne chceš?“ vyštěkla na osobu schovanou ve stínu
„ Můj pán chce, aby si ho uzdravila.“
„ To nemohl přijít do nemocnice?“ odfrkla
„ To nemohl, je na tom špatně…“
„ A kdo to vůbec je, že si mne musel unést?“
„ To tě nemusí zajímat, prostě pojď za mnou…“ Sakura šla teda za tím neznámým, když došli ke dveřím, kde měli namířeno, otevřel dveře a Sakura vešla hned za ním, když uviděla Orochimara, tak celá ztuhla…
„ Proč si myslíš, že ho vyléčím?“
„ Protože nebudeš mít na výběr… Pokud ho nevyléčíš, tak zabijeme tvoje rodiče a zničíme tvoji vesnici. A když ho vyléčíš, tak tvou vesnici a tvoje rodiče necháme.“
„ A jak vám můžu věřit?“
„ Prostě nám věř a vyléč ho ! ! !“
„ To ho nemůže vyléčit Kabuto?“
„ Kabuto na to nemá schopnosti…“
„ Tak mi aktivuj chakru, ať toho parchanta můžu vyléčit.“
„ Hlavně nic nezkoušej, jinak tě okamžitě zabiju!“ aktivoval ji chakru… Sakura prohlídla Orochimara a dala se do léčení. Léčila ho už přes 2hodiny už neměla skoro žádnou chakru a pomalu slábla, přestala s léčením.
„ Tak co?“ zeptal se ji neznámí
„ Něco jsem vyléčila, ale ještě to není vyléčené uplně...“ zatočila se ji hlava z úbytku chakry a
začala padat, než stačila spadnout, tak ji zachytil neznámí a odnesl ji k sobě do pokoje, položil ji na postel, sedl si do křesla a pozoroval ji.
„ Sbohem Sasuke…“ začala opakovat pořád dokola ze snu, neznámí se zvedl a šel k ní blíž… Najednou se Sakura prudce posadila a začala vydýchávat, začala se rozhlížet po pokoji, když uviděla toho, kdo ji unesl, tak promluvila
„ Kdo ty vlastně jsi?“
„Samuri …Už ses vyspala a nabrala sílu na další léčení?“
„ Snad jo.“ zvedla se z postele, trochu se ji zamotala hlava, ale stála pevně na zemi. „ Můžeme jít.“
Samuri ji vedl zase ke dveřím, kde byl Orochimaru, sedl si do křesla a Sakura přistoupila k Orochimarovi, začala ho léčit. Když už byl v lepším stavu, tak skončila a podívala se na Samuriho, usnul. Pomalu se vyplížila ven ze skrýše a šla se projít, našla jezero, tak se rozhodla, že si trochu zaplave, sundala si věci a rozpustila si vlasy, takže ji zakrývaly celé záda (nechala si zase narůst vlasy), skočila do vody a užívala si vodu. Když ji začala být zima, tak vylezla, aby se zahřála na sluníčku lehla si na břicho a nechala slunce, aby ji usušilo.

Ve skrýši:
Samuri se probudil a nikde neviděl Sakuru, tak ji začal hledat, po cestě potkal Sasukeho, který se zrovna vrátil z mise, kterou mu přidělil Orochimaru.
„ Samuri, co se stalo?“
„ Ona zdrhla…“
„ Kdo zdrhnul, uklidni se!“
„ Sakura… Já-já jsem usnula o-n-a z-dr-hla…“ vykoktal ze sebe
„ Samuri, ty si takový kretén! Hledej ve skrýši a já se podívám ven.“ Oba se rozdělili a hledali Sakuru

Zatím u Sakury :
Už byla suchá, ale pořád ležela a užívala si sluníčko… Najednou ucítila chakru a rychle se oblíkala, stihla si oblíknout jenom spodní prádlo, protože se tam objevil Sasuke.
„Tady si ty chudinko, půjdeš po dobrém, nebo po zlém!“ Sakura se zasmála a dooblíkala si zbytek oblečení, teprve teď si Sasuke všiml, že měla na sobě jenom spodní prádlo a se zájmem si ji prohlížel
„ Na co čumíš uchyle!“ chtěl po něm hodit kunai, ale Samuri ji vzal všechny kunaie, tak se postavila do bojové pozice.
„ Nechtěj mne rozesmát, ty chceš semnou bojovat? A ještě k tomu bez zbraní?“
„ Klidně.“ Odfrkla mu v tu chvíli se tam objevil Samuri
„ Nezapomněla jsi na dohodu?“ zeptal se
„ Nezapomněla Samuri jen jsem se potřebovala trochu provětrat. Orochmaru už bude za chvilku v pořádku, tak pojďme, ať se můžu vrátit domů.“ Sasukeho úplně ignorovala, šla za Samuriem, když dorazili k Orochimarovi, tak se Sakura dala hned do léčení. Po třech hodinách byl Orochimaru vyléčený a Sakura bez chakry.
„ Sakuro, jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Samuri
„ Jo jen si potřebuju sednout.“ Usmála se na něj, Samuri ji pomohl si sednout a Sakura jen co si sedla usla. Samuri ji vzal a šel s ní do jeho pokoje. Po cestě potkal Sasukeho, ten se jen podíval na něj a pak na Sakuru, ale nic neřekl. Samuri ji položil na postel, a šel zpátky k Orochimarovi, ten se po chvíli probral a podíval se na Samuriho.
„ Kde je Kabuto? To máš jedno, musíš jit za Chilisou a dovést ji zpět domů a vyrazíš hned.“
Samuri jen kývl na souhlas a šel si sbalit věci do svého pokoje. Když byl sbalený, napsal na papír Sakuře vzkaz. Ráno se Sakura probudila a uviděla papír hned vedle její hlavy.

Milá Sakuro,
Děkuju, že jsi vyléčila Orochimara. Teď jsi volná a můžeš jít za svou rodinou. Až budeš odcházet, tak dávej pozor, aby tě nikdo neviděl, protože by tě uvěznili a to já nechci, udělali jsme dohodu a já ji dodržím. Ještě jednou děkuju.
Sbohem Samuri
Ps: zbraně máš pod postelí

Sakura se zvedla vytáhla si svoje zbraně, a šla ke dveřím. Potichu je otevřela a šla k východu, když už viděla světlo, někdo ji chytil za ruku a přitlačil ke zdi.
„ Zase se snažíš utéct?“
„ Moje práce tu skončila, jsem volná a nikdo mi v tom bránit nebude, tak odstup Uchiho, nebo to špatně dopadne!“
„ Ty mi chceš vyhrožovat? Taková chudinka jako ty mi nemůže ublížit.“ Sakura se jen ušklíbla, vytáhla kunai a přiložila mu ho nenápadně k břichu
„ Opravdu?“ řízla ho do břicha a on od ni odskočil a Sakura se začala smát „ Snad ses nelekl chudinky.“
„ Ty potvoro! Teď zemřeš!“
„ Jsi otravný… Sbohem Sasuke…“ věnovala mu poslední pohled a zmizela v kouři, po ní zůstaly jen okvětní lístky z třešně. Sakura se objevila u jezera, sedla si, sundala si boty a namočila si je do vody. Seděla tam dlouho a přemýšlela nad Sasukem, když začalo zapadat sluce, tak si obula boty a vydala se na cestu zpět do konohy. Uprostřed noci se zastavila, lehla si a usla.

Sasuke:
Když Sakura odešla, něco mu pořád říkalo, aby se vydal ji najít a nenápadně doprovodit do Konohy. Když bylo kolem desáté večer, rozhodl se jit za ní. Nevěděl kam má jít, ale šel správným směrem, protože na ni narazil, jak spí schoulená v klubíčku pod stromem, aby ji nikdo snadno nenašel, Sasuke ji sice našel, ale on má sharingan, jiný ninja by si ji nevšiml. Přišel až k ní a díval se na ni jak spí, trochu se třepala zimou tak si Sasuke sundal plášť a zakril ji. Ještě chvilku se třepala, ale po chvíli už jen pravidelně oddechovala. Sasuke ji pozoroval a nemohl z ní spustit oči, byla tak nádherná, když spala. Najednou ho napadlo, že by ji mohl odnést zpět do skýše, vzal ji do náruče. Sakura otevřela oči a vyskočila mu z náruče. Sasuke se jen na ni díval a Sakuru to štvalo.
„ Na co čumíš Uchiho? Chceš do držky?“ (prominte mi za ten výraz xD) Sasuke přišel k ní tak blízko že mohla slyšet jeho splašené srdce, on sám nevěděl proč se tak cítí, ale najednou ji políbil. Sakura byla v šoku chtěla se bránit, ale Sasuke ji přitlačil ke stromu a nepustil ji. Sakura se snažila mu vysmeknout, ale to se ji to nepovedlo, byl prostě silnější. Sasuke ji líbal na krku. Sakurou projel elektrický proud a vydala z úst slastný sten i když nechtěla. Sasukemu se to líbilo a líbal ji dál na krku, pomaličku se přesouval zase zpátky na ústa a něžně ji políbil, Sakura se chvilku bránila, ale nakonec tomu podlehla a začala mu polibky vracet. Po chvíli Sasuke uvolnil svoje sevření, ale pořád ji držel. Sakura mu vjela prsty do vlasů, přitáhla si ho k sobě ještě blíž( nemusím vypisovat co se stalo, určitě si to domyslíte). Ráno se probudil jako první Sasuke a díval se na Sakuru jak klidně oddechuje.
„ Jsi tak nádherná třešničko. Nevím proč jsem tě opustil. Měl jsem si tě vzít sebou. Proč jsem si uvědomil až teď, že tě miluju.“ Říkal si sám pro sebe. Ještě chvíli ji pozoroval a po chvíli Sakura zamžourala očima.
„ Jak dlouho jsi už vzhůru?“ zeptala se
„ Ne dost dlouho na ta abych se tě nabažil. Jsi překrásná třešničko.“ Políbil ji na čelo a Sakura se zachichotala. Ještě chvilku leželi a najednou Sakura rychle vyletěla.
„ Co se děje třešničko?“ Sakura se trochu začervenala pod tou přezdívkou
„ Musím do Konohy. Určitě mne hledají a mají o mne strach.“
Sasuke se na ni smutně podíval ale chápal to. Oba se oblíkli a když už chtěla Sakura vyrazit, tak ji Sasuke chytil, otočil si ji k sobě a něžně ji políbil.
„ Kdy tě zase uvidím třešničko moje?“
„ Sasuke, promin, ale já musím být v Konoze potřebují mne tam. Můžeš se vrátit semnou.“
„ Nemůžu, ještě jsem nesplnil to co sem chtěl.“
„ Zase ta tvoje pomsta!“ zařvala „ Dobře pokud je pro tebe pomsta důležitější než já, tak sbohem.“ Řekla už trochu klidněji měla slzy na krajíčku, ale ani jednu nepustila z očí. Otočila se a rozběhla se pryč. Sasuke jen stál a díval se jak mu jeho milovaná odchází.
Sakura běžela a přes slzy skoro nic nevyděla. Najednou se zastavila a řekla si „DOST!! Už kvůli němu neuroním ani slzičku.“ Otřela si tváře smáčené slzami. A rozběhla se domů. Sasuke pořád stál na místě. Nevěděl co má dělat, sedl si a opřel se o kmen stromu. Chvíli ještě přemýšlel a nakonec si uvědomil, že je pro něj důležitější Sakura a ne žádná pomsta. Zvedl se šel do skrýše, kde si vzal všechny svoje věci a vyrazil za svojí Sakurou, ale to nevěděl, že ho někdo bude čekat před vchodem..
„ Ahoj bráško…“ Sasuke se rychle zastavil a podíval se na svého bratra, kterého tolik nenáviděl.
„ Itachi !!!“ zasyčel na něj, odložil si batoh a postavil se do útočné pozice
„ Bráška se chce prát? Myslíš, že vyhraješ?“ uchechtl se Itachi
„ Tvoje smrt by mne potěšila, ale teď je mi to je jedno…“ Itachi nevěděl co říct, tak na něj zaútočil… Začal boj na život a na smrt mezi bratry.
Mezitím Sakura dorazila do Konohy a hned šla za Tsunade všechno říct… Po tom co jí všechno vysvětlila, tak ji Tsunade poslala domů ať si pořádně odpočine…. Když Sakura dorazila domů, tak si šla dát sprchu. Přemýšlela o všem co se stalo, po delší době vylezla ze sprchy a šla si udělat něco k jídlu. Když dojedla, tak šla do svého pokoje si lehnout.
Ve stejný čas u dvou bratrů byl boj na život a na smrt u konce oba byly vyčerpaní, ale Sasuke měl ještě dost síly na to aby zasadil poslední ránu Itachi padl na zem a předtím než vydechl naposledy se podíval na svého mladšího bratříčka
„ Sasuke, omlouvám se ti…“ ťukl ho do čela a naposledy se usmál… Sasuke byl ještě chvíli při smylech a pošeptal do prázdna „Odpouštím Ti bratře…“ pak upadl vedle Itachiho. A v povědomí volal Sakuřino jméno…
Sakura se probrala a rychle vyskočila na nohy… Měla špatný pocit, že se Sasukemu něco stalo, tak rychle vyběhla z domu a utíkala tam, kde byly spolu naposledy. Když tam doběhla, tak viděla Sasukeho a Itachiho ležet v kaluži krve, rychle přiběhla k Sasukemu a položila si jeho hlavu na svůj klín. Zkontrolovala puls, když zjistila, že jeho srdce pořád bije tak ho hned začala léčit a přitom na něj mluvila se slzami v očích…. „ Sasuke, prosím vydrž… Neodcházej mi…Miluju Tě…“
Sasuke bojoval se smrtí jak jen to šlo… Sakura už byla skoro bez chakry a najednou ani nevěděla odkud ale zase nabrala sílu a dál lečila… Po chvíli Sasuke vyhrál svůj boj se smrtí, pomalu otevřel oči a první co spatřil byla Sakura, která se usilovně snažila aby ho zachránila, když uviděla že otevřel oči tak se na něj zářivě usmála a objala. Sasuke ji pevně sevřel a takhle tam seděli ještě nějakou dobu, oba plakaly štěstím a úlevou(ano Sasuke Uchiha plakal). Když se od sebe trochu odtrhly, tak Sasuke spustil
„ Sakuro miluju Tě. Uvědomil jsem si že ty jsi to nejdůležitější v mém životě.“
„ Taky Tě miluju Sasuke.“ Usmála se na něj a políbila ho. Potom se zvedly a šli do Konohy. Tsunade a ostatní ve vesnici Sasukeho přijaly zpět a byly rádi, že si konečně uvědomil co měl celý život před očima… Po roce požádal Sasuke Sakuru o ruku ta samozdřejmně souhlasila a konala se velkolepá svatba. Po dvou letech se jim narodil malý silný Daikus Uchiha a po roce se jim narodila malá krásná Sairi Uchiha. A tak Sasuke si splnil svůj sen, zabil Itachiho, našel co už měl dávno před nosem a obnovil klan s nejkrásnější a nejmilejší dívkou v celém světě. Sakura byla každým dnem šťastnější a šťastnější, protože měla svého prince a svou vysněnou rodinu.

The End