Namikaze kuran no shinjitsu 07

pro připomenutí:
„Miluju tě.“ Zašeptal Naruto Sakuře do ucha a dal ji pusu. Sakura se usmála a dala mu taky pusu.

„Já tě taky miluju.“ Odpověděla Sakura a přitiskla se k němu. Když byla u něj tak byla šťastná. Zprvu se bála, že ji zneužije a bude na ni hrubý, ale nebyl byl na ni něžný a když mu naznačila, že se ji to nelíbí, tak přestal. Pak si všimla, že má Naruto poškrábaná ramena.

„Promiň.“ Omluvila se Sakura a chtěla mu škrábance vyléčit.

„To je v pořádku.“ Odpověděl Naruto a přitisknul se k ní. Sakura se usmála a za chvilku oba usnuly. Ráno Naruto probudil známy hlas.

-Hej kluku vstávej! - řval mu Kyuubi uvnitř hlavy.

-No jo, už jsem vzhůru. - odpověděl Naruto a rozkoukal se. Vzpomněl si na včerejší noc. Podíval se vedle sebe, tam pořád spokojeně spala Sakura. Usmál se, když ji viděl, vypadala roztomile.

-Hej posloucháš mně? - optal se Kyuubi naštvaně.

-Ne. - odpověděl prostě Naruto.

-Tak mně poslouchej, musíš jít, dali se do pohybu!!!! - křičel naštvaně Kyuubi. Naruto si povzdychl.

-Proč zrovna teď!? Měli spoustu času, ale to ne, to se flákaj, ale teď když nemá čas, tak se musí snažit sakra!!! - vztekal se Naruto. Opatrně se dostal z objetí Sakury, snažil se, aby jí neprobudil. Ustrojil se, přichystal ji snídani, což Kyuubiho dost štvalo a napsal ji vysvětlující dopis. Pak přišel k Sakuře a zašeptal ji do ucha:

„Miluju tě, myško.“ Sakura se zavrtěla, otočila se k němu a ze spánku řekla: Taky tě miluju. Naruto se usmál, dal ji pusu na čelo a místo sebe plyšovou myšku. Pak zmizel v záblesku světla. Sakura se probudila chvilku po tom co se Naruto přemístil. Byla hodně překvapená, když zjistila, že tu Naruto není. Pak si všimla Snídaně a dopisu. Myslela si, že je to nějaký vzkaz, stejné jako nechala ona jemu, byla tam i plyšová myška a kolem krku byl Narutův přívěšek. Nechala ho být a vzala si snídani. Když se najedla a Naruto nepřišel, vzala si dopis a přečetla si ho. Stálo tam:

„Sakuro-chan, je mi to moc líto, ale musím jít, dali se znovu do pohybu. Doufám, že mi odpustíš, že s tebou nejsem, ale musel jsem opravdu jít. Snad ti snídaně bude chutnat. Doufám, že se opět sejdeme v Ichiraku jako obvykle. Chci, abys věděla, že tě miluju, a chci být s tebou, ale osud tomu nechce.

P.S. Ten přívěšek je pro tebe.

Sakura dočetla dopis, všimla si, že za ohybem je ještě něco napsáno, nestihla si to ale přečíst protože uslyšela sokola. Tsunade ji sháněla. Dala dopis do nočního stolku, oblékla se a rychle se vydala za Tsuande.

ANBU

Sakura došla ke dveřím do kanceláře Tsunade. Po vyzvání vešla.

„Dobrý den Tsunade-senseii, co se děje?“ pozdravila Sakura. Tsunade zvedla hlavu a podívala se na Sakuru.

„A, konečně jsi tady. ANBU mi řekli, že viděli tebe a nějakou neznámou zamaskovanou osobu jak tě pomocí nějakého jutsu přenáší pryč. Můžeš mi to vysvětlit?“ optala se Tsunade.

„Ano, byla jsem s přítelem, byly jsme na karnevalu.“ Odpověděla Sakura. Tsunade zvedla jedno obočí a probodla Sakuru pohledem.

„Na jakém karnevalu, nikde v okolí žádný nebyl?“/[i] divila se Tsunade.

[i]„Nevím, kde to bylo, on mně tam přenesl.“ Oznámila Sakura. Tsunade na ni zaraženě koukala.

„Takže, si to shrneme, ano? Takže jsi šla na rande s neznámou osobou, která tě přenesla někam, kde jsi to neznala.“ Řekla Tsunade.

„Ano.“ Souhlasila Sakura, nechápala, proč se na to vyptává.

„Tobě to nepřišlo divný?“ divila se Tsunade. Sakura jen zavrtěla hlavou.

„Ne, já mu důvěřuju, bylo to tam nádherné.“ Oznámila Sakura. Tsunade chtěla něco namítnout, ale do kanceláře vtrhla Shizune a řekla:

„Tsunade-sama, vrátili se ti ANBU, co měli sledovat tu osobu, co byla se Sakurou a velitel je skoro mrtvý, potřebujeme, abyste ho se Sakurou vyléčily!“ Tsunade se zvedla a rychle se vydala do nemocnice, stejně jako Sakura. Po několika hodinách na sále se Tsunade a Sakura vrátili do kanceláře. Obě se posadili a Tsunade vytáhla a nalila saké. Tsunade se podívala Sakuře do očí a zeptala se:

„Sakuro, sama jsi slyšela, co řekl. Řekneš mi, kdo je ta osoba?“ Sakura se na ni ani nepodívala, stále byla myšlenkami u toho, co řekl velitel ANBU.

FLASHBACK

Velitele ANBU právě převezly na jednotku intenzivní péče. Sakura i Tsunade ho prohlížely. Pak se ale probral a řekl:

„On, byl to démon…. zničeho nic se ob… objevil a napadl nás… ech ech…. „

„Jak vypadal?“ zeptala se Sakura mile.

„Byl celý v černém, pohyboval se tak rychle, jako kdyby to byl blesk“ odpověděl zděšeně. Sakura ztuhla, odpovídalo to Narutovu popisu, většinou chodil v černém plášti, a pomocí své přemisťovací se pohyboval jako blesk.

„Odpočiňte si veliteli, pak nám vše řeknete.“ Řekla Tsunade a dala mu uspávací injekci.

FLASHBACK END

„Sakuro, vnímáš mně?“ optala se Tsunade. To Sakuru vrátilo do reality.

„Ano?“ řekla Sakura.

„Podle toho málo co nám řekl, ten popis sedí na toho tvého tajemného přítele.“ Konstatovala Tsunade.

„Ano, ale on není jediný kdo s obléká do černé a umí se rychle pohybovat.“ Oponovala Sakura. Nevěřila tomu, že by Naruto napadnul shinobi z konohy. Tsunade kývla.

„Také by to mohl být Sasuke. Odešel ve zlém, a pomocí svého sharinganu je dokázal ovlivnit.“ Dodala Sakura.

„To ano, ale podle ANBU je na území Kamenné.“ Řekla Tsunade a podívala se do zpráv.

„To vám řekli stejní ANBU co mně měli hlídat?“ zeptala se Sakura.

„Ne, v té skupině byl jen ten velitel, co jsme ho operovaly.“ Odpověděla Tsunade.

„Můžu jít? Jsem unavená.“ Řekla Sakura a podívala se na Tsunade.

„Ano.“ Odpověděla Tsunade. Sakura se rozloučila a vydala se k Narutovi do bytu. Když tam dorazila, tak se dala do úklidu. Po umytí nádobí se chystala ustlat postel. Vzala plyšovou myšku a chtěla ji položit na stole. Všimla si, že se tam něco zablesklo.

-Páni- hlesla Sakura když uviděla, že myška má kolem sebe namotaný Narutův přívěšek. Opatrně ho vymotala a prohlídla si ho.

-Musel ho tady zapomenout. - pomyslela si Sakura, pak se ale ozvalo její druhé já.

-Nejsi blbá? Namotal ho na myšku, kterou pro nás vyhrál. Nechal ho tady pro nás. - řeklo její druhé já. Sakura byla trochu zaražená, pak si ale vzpomněla na vzkaz, který jí nechal.

-Máš pravdu.- Souhlasila Sakura, nasadila si ho a pečlivě ho schovala, nechtěla, aby to nikdo nezjistil. Když si ho nasadila, měla zvláštní pocit, jako kdyby byl Naruto u ní. Chvíli vzpomínala na noc s Narutem, pak, ale přestala vzpomínat a vrátila se do reality. Uklidila celý byt, když byla s úklidem spokojená chystala se k odchodu. Zastavila se přede dveřmi a přemýšlela, jestli si má vzít myšku sebou. Po několika minutách to zavrhla a odešla. Když byla venku, měla nepříjemný pocit. Nevěděla proč, ale v Narutově bytě jí bylo líp. Když byla v půli cestu domů, potkala holky.

„Ahoj.“ Pozdravili sborově, to Sakuru vytrhlo s přemýšlení. Přemýšlela nad tím co řekl velitel ANBU.

„Ahoj.“ Odpověděla Sakura. Všimla si, že holky mají skvělou náladu.

„Co se stalo?“ optala se.

„Ten Ten, má kluka. Teď jsme všechny oficiálně zadané.“ Prohlásila, Ino a usmála se.

„Takže jdeme slavit.“ Doplnila ji Temari a taky se usmála.

„Hmm.“ Odpověděla Sakura. Holky se na ni překvapeně podívaly.

„Co se stalo?“ optala se Hinata a spolu s ostatními k ní přišla.

„Nic.“ Odpověděla Sakura. „Kam půjdeme?“ dodala a pokusila se o milý tón.

„Tam jako obvykle?“ navrhla TenTen a ostatní souhlasily. Sakuře to bylo jedno, chtěl jít domů a zavřít se u sebe v pokoji, věděla ale, že se z tohohle nevykroutí. Každá vychloubala svého kluka, krom Sakuru, tan jen pila čaj, přikyvovala, a smála se, když se smály ostatní.

„Tak, teď ty Sakuro? Jaký je ten tvůj tajemný přítel?“ optala se Temari.

„Opravdu o tom musím mluvit?“ zkusila se z toho vykroutit Sakura.

„Ano, musíš.“ Odpověděla TenTen. Sakura si povzdechla a začala vyprávět a když s tím skončila tak se na ni Ino podívala zvláštním pohledem, který byl Sakuře nepříjemný.

„Co je?“ optala se Sakura a podívala se na ni.

„Ty jsi s ním spala.“ Konstatovala Ino nakonec. Hinata vyprskla čaj a ostatní se Sakuru překvapeně podívaly. Sakura věděla, že z tohohle se už nevylže tak jen kývla.

„A jaké to bylo?“ vyzvídala dál Ino. Sakura trošku zčervenala a nevěděla co má říct.

„Do toho ti nic není!“ odsekla Sakura a děla naštvanou a uraženou myslela si, že jí to pomůže, ale nepomohlo.

„No, ták, Sakuro, povídej.“ Vyzvala ji TenTen. Po několika minutách to Sakura vzdala a řekla:

„Dobře, dobře. Byl to nejúžasnější večer mého života. Byl na mně něžný a milý. Byl to neuvěřitelný pocit. Dal si záležet na tom abych byla spokojená.“ Holky na ni koukaly trošku jí záviděly. Chtěly aby jejich poprvé bylo stejné jako to Sakuřino. Věřili jí, bylo to poznat z jejího hlasu a z jejích očích. Vždy když o něm mluvila tak se ji zajiskřilo v očích.

„Spokojené? Protože jestli ne, tak máte smůlu víc vám neřeknu.“ Oznámila Sakura, rozloučila se a odešla. Holky si nejdřív myslely, že to je kvůli ním, ale Sakura se na ulici otočila a zamávala jim. Trochu se jim ulevilo.

-Konečně. - ulevila si Sakura a vydala se domů. Když dorazila domů, zavřela se u sebe v pokoji a zůstala tam celý další den.

Týden uběhl rychle. Sakura chodila na služby do nemocnice a na pokec s holkama. Ty byli rády, že se na ně Sakura nezlobí. Když přišel pátek večír, Sakura seděla v Ichiraku, Naruto, ale nepřišel. To samé se dělo celý měsíc. Byl první pátek v novém měsíci. Sakura seděla v Ichiraku a čekala na Naruta.

„Jsi v pořádku?“ optal se stařík.

„Ano.“ Odpověděla Sakura a pokusila se o milý úsměv. Ve skutečnosti nebyla, nebylo jí moc dobře, bylo jí na zvracení a chtělo se jí spát. Ale tohle ji neodradilo. Chtěla se s Narutem vidět. Když uběhlo patnáct minut tak Sakura smutně svěsila hlavu.

„Určitě je v pořádku.“ Pokusila se jí uklidnit Aiame. Sakura přikývla a vstala. Když vstala tak se jí zamotala hlava a spadla na zem.

„Sakuro!“ křikla Aiame a rychle se k ní rozeběhla. Stařík slyšel ten křik a šel se podívat co se to děje. Když si všimnul, že Sakura leží na zemi tak se za ní taky rychle rozběhl.

„Co se stalo?“ optal se.

„Nevím. Vstala a pak spadla na zem. Řekla bych, že omdlela.“ Odpověděla Aiame.

„Aha, počkej tady s ní, já najdu někoho kdo nám ji pomůže dostat do nemocnice.“ Oznámil Stařík a rozeběhl se směrem k nemocnici. Cestou nikoho nepotkal, takže se dostal až do nemocnice. Na recepci byla zrovna Ino a něco hledala.

„Ahoj Ino.“ Pozdravil Stařík a opřel se o kolena a snažil se chytnout dech.

„Dobrý den, co se stalo?“ odpověděla Ino a nalila mu vodu. Stařík se napil a řekl:

„Sakura potřebuje pomoc. Omdlela a spadla na zem, u mě v restauraci, je s ní moje dcera.“ Ino se zhrozila.

„Sakura?“ ujišťovala se. Stařík jen přikývnul.

„Sestro!“ křikla Ino. Hned po zavolání se objevilo několik sester.

„Připravte nosítka a brašnu první pomoci a odneste ji do Ichiraku rámen. A některá skočte pro Tsunade a řekněte jí, že Sakura omdlela v Ichiraku rámen. A sežeňte dva medik ninji aby nám ji pomohly odnést. Já jdu mezitím napřed.“ Rozkázala Ino a rozeběhla se do Ichiraku. Byla tam za pár minut.

„Už jsem tady.“ Řekla Ino a sklonila se k Sakuře a začala ji ošetřovat. Hned po ní se tam objevila Tsunade s Kakashim.

„Co se stalo?“ optala se Tsunade a klekla si naproti Ině.

„Vstala a spadla na zem, asi omdlela.“ Odpověděla Aiame.

„Ano, omdlela, ale nevím proč?“ souhlasila Ino. Pak se tam objevily zdravotníci, dali Sakuru na nosítka a odnesli ji do nemocnice. Tam Sakuře provedly všelijaká vyšetření.Sakura následující den celý prospala.