Naruto Uzu Yogen- 01

Ono to bývá velmi těžké překonat ostatní i sami sebe a dokázat něco tak neuvěřitelně velkého že vy sami víte, že to nejspíš nepůjde. Ale přesto to zkoušíte znovu a znovu a znovu.. a znovu dokud nepadnete vyčerpáním.

"Hej! Miiii-chaaaaan!" Křičel kluk, zavalený po pas sněhem, snažíc se vyhrabat ze studené pasti. Dívenka malého vzrůstu se otočila přes rameno a nechápavě se na něj dívala. Ledový vánek který ji vnášel ostré sněhové vločky do tváře ji rozcuchal vlasy že vypadala tak roztomile. Její velké modré oči pozorovaly zavaleného kluka a narůžovělé rty se od sebe odlepovaly, aby mohla vydechnout.
"Reutemi-kun, potřebuješ pomoct?" Zeptala se ustaraně a otočila se na něj celým tělem. Plášť, který ji zakrýval tělo před studeným větrem se ji rozletěl a odhalil její postavu. Kluk těžce polkl.
"Mi-chan, jenom se potřebuju dostat z tohoto sněhového vězení," řekl Reutemi a odkašlal si, "nebo nastydnu." Miya k němu přistoupila a sklonila se k němu. Rukou přejela přes sníh a ten začal tát. Jakoby mávla kouzelným proutkem a Reutemi se mohl zase plně hýbat.
"Arigato,Mi-chan." Usmál se Reutemi a vstal. Spolu šli bok po boku vstříc orkánu, který jim znemožňoval cestu vpřed..

"Na ten den nikdy nezapomenu," usmál se Reutemi, ležíc na posteli a dívajíc se do stropu, "tehdy jsem ji vyznal svou lásku." Převalil se na bok a pozoroval sníh za oknem jak se snáší k zemi.
"Zajímalo by mne, kde jsi, Mi-chan." Zavřel oči a snažil se vybavit její tvář, kterou tak dlouho neviděl.
"Jsi snad mrtvá?"

Klep. Klep. Klep.
Na dveře se ozývalo ťukání něčí pěsti. Reutemi otevřel oči a otočil hlavu ke dveřím. Zabručel něco pod nosem a neochotně vstal. Jakmile položil chodila na podlahu, projela jimi pichlavá bolest. Opatrně vstal a vydal se ke dveřím.
"Už jdu!" Řekl, když klepání neustávalo. Stiskl kliku a otevřel dveře. Dovnitř se vevalil sníh a před dveřmi stála holka, Flo-sama. Dívala se na něj, byla zasněžená od hlavy až k patě a propichovala jej pohledem.
"Stojím tady přes deset minut, Reutemi!" Zavrčela na něj. Reutemi překulil oči v sloup.
"Potřebuješ něco?" Zeptal se neochotně a založil si ruce. Flo se nadechla a podívala se kolem sebe.
"Tehdy jsi mi vyprávěl ten příběh jak jsi putoval Sněžnou zemí spolu se svou kamarádkou." Řekla Flo a podívala se na něj. Reutemi ihned zpozorněl.
"Ano? Poslouchám." Řekl nedočkavě. Flo se mu podívala do očí.
"Ta tvá kamarádka, byla nalezena na okraji Sněžné země bez známek života."
Reutemi se na ni nevěřícně díval, kolena se mu roztřásla a panenky těkaly ze strany na stranu.
"Flo.. ty lžeš. Řekni mi prosím, že lžeš!" Šeptal zhrouceně a svíral pěsti. Flo pokrčila rameny.
"Je mi líto Reutemi. A teď se obleč, Kage tě chce na misi!" Odpověděla zle Flo a otočila se k němu zády. Reutemi zavřel dveře a sjel po nich zády k zemi.
"Mi-chan.." Šeptl a po tvářích se mu skutálely slzy.

Někdy je obtížné překonat krutou pravdu. Obtížné natolik, že máte chuť odejít z onoho světa a nevrátit se zpět. Chcete být neviditelní, být sami.

"Reutemi-kun." Ozval se hlas Mi za jeho zády. Reutemi se otočil a pohlédl na ni.
"Už jsme skoro tam." Usmála se ze zavřenýma očima a ukázala prstem na vesnici v dáli. Sněhu přibývalo, sil ubývalo ale odhodlání dojít na konec neznalo hranice. Reutemi se rozzářil a objal Miyu kolem krku.
"Tam je náš domov, Mi-chan!" Zasmál se šťastně. Miya zakývala hlavou a taky ho objala.
"Náš domov." Opakovala po něm a zavřela oči.

Opět se ozvalo klepání na dveře. Tentokrát silnější, odhodlanější a zlejší.
"REUTEMI-SAN! Otevři ty zatracené dveře!" Ozýval se klučičí hlas a stále bušil na dveře.
"Co chceš, Hiyake?!" Vyjekl Reutemi a zle se podíval na dveře.
"Pusť mě dovnitř!" Křičel Hiyake a začal do těch dveří i kopat.
"Nechci nikoho vidět!" Vyjekl Reutemi.
"Ha! Ani Miyu?!" Vyjekl vítězoslavně Hiyake a přestal kopat. Reutemi přiložil ucho na dveře.
"Flo mi řekla, že je mrtvá! Tak mi Nelži!" Křikl přes dveře.
"Ty jsi snad upadl na hlavu! Sedíš před těmi dveřmi přes čtyři hodiny! Otevři!" Reutemi vztekle vstal a trhl klikou. Rozrazil dveře. Před ním stál Hiyake, zabalený v bundě a za ním stála ještě jedna postava.
"Reutemi, Flo ti lhala! Miya není mrtvá, Miya je tu se mnou. Flo jde po ní, musíš ji ukrýt, Reutemi." Vybalil na něj Hiyake a chytl osobu za paži. Postavil ji před Reutemiho a strhl ji kapuci.
"Zachraň ji, Reutemi.." Řekl Hiyake a rozhlédl se, "jestli na to Flo příjde, že je naživu, nejen že ji zabije ale zabije i mně, tebe.."
Reutemi polkl, podíval se na Miyu která sklápěla pohled k zemi a kývl.
"Dobře, a teď vypadni než tě tu Flo najde." odpoveděl Reutemi a chytil Miyu za ruku.
"Hodně štěstí, Reutemi." Řekl Hiyake a zabouchl za něma dveře.
Reutemi se podíval na Miyu a opřel se o stěnu.
"Mi-chan? Jsi to vážně ty?" Zeptal se nejistě. Miya zvedla pohled a podívala se na něj, její modré oči mu řekli že je to ona aniž by vyslovila jednu hlásku.
"Proč.. kde jsi byla?" Vyzvídal nedočkavě Reutemi a chytil ji za ruce. Sevřel je k sobě a podíval se ji do očí.
"Byla jsem pro tebe nebezpečná, Reutemi. A stále jsem. Raději jsem odešla než abych ti ničila život." Odpověděla Miya a sevřela k sobě křečovitě rty.
"Tři roky, Mi-chan! Tři roky jsem bez tebe trpěl!" Vzlykl Reutemi a sklonil hlavu.
"Reutemi.. všechno se ti časem vyjasní." Řekla Miya a pohladila ho po vlasech.
To be continued