Ptáčkův zpěv

Tato báseň je naprosto obecný popis beznaděje, smutku, bezmoci či pocitu ztráty, ale také toho, že tím život nekončí a že je vždy naděje nebo možná víra, že, abych se parafrázoval, vždy znovu vysvitne slunce a nastane den, že temné myšlenky ani špatná životní situace nebudou mojí konečnou, a že je pro co žít... Třeba i pro onu budoucnost, o které věřím, že přijde.
Jako taková samozřejmě jde napasovat takřka kamkoli, vezmu-li namátkou Naruta, tak například i na situaci v posledních mangách, kdy celá bitva vypadá dá se říci beznadějně, a já touto básní mohu říkat, že stejně věřím, že to dobře dopadne. Nebo to může být popis pocitů někoho při (či po) Peinově útoku na Konohu, kdy i v dané situaci na tom byli konožané katastrofálně, vesnice byla zničená, mnoho ninjů včetně například Kakashiho mrtvých a Naruto už také vlastně poražen, a já můžu buď věřit, že bude lépe, nebo mohu také tuto báseň psát až po oné bitvě, když už vím, že to dobře dopadlo, na povzbuzení všem, kdo se do podobné situace dostanou. Teď mě jako další napadá třeba Tsunade předtím, než se stala Hokagem...
Myslím, že kdybych hledal, tak podobných případů najdu v Narutovi více, ale já jsem nechtěl nikomu nutit svůj pohled na tuto povídku. Chtěl jsem, ať si každý představí, co zrovna jeho zaujme, co bude pro něj zajímavé a co zrovna jej osloví - a může, ale nemusí to být z Naruta. To je na každém.