Namikaze kuran no shinjitsu 09

Prozrazení
Sakura se probudila kolem poledne, nebylo jí dobře. Skoro celou noc nespala a brečela. Nad ránem usnula, a sestry ji kvůli snídani nebudily.

-To jsem spala tak dlouho? - divila se Sakura a překvapeně se dívala na hodiny. Za chvíli přišla sestra a přivezla jí oběd. Sakura něco málo snědla, necítila se dobře. Lehla si na postel a představovala si, že za ní přijde Naruto a bude tu s ní. Ležela v posteli, pak uslyšela známý hlas. Byla to její matka a chtěla se dostat k ní. Sakura se lekla, nechtěla, aby se k ní dostala, lehla si do postele a přitiskla si k sobě přívěšek. Pak se ozvalo klepání a dovnitř nakoukla sestra a zeptala se:

„Sakuro-san, můžeme sem pustit vaši matku?“ Sakura jen zavrtěla hlavou, nechtěla se s ní vidět. Byla na ni naštvaná a nechtěla, aby jí zase vyhrožovala, že přijde o děťátko.

„Sakura-san, si nepřeje, abyste k ní šla.“ Oznámila sestra. Sakuřina matka na ní začala křičet.

„Co si to dovolujete! JÁ jsem její matka, nemůžete mi zakázat navštěvovat moji dceru!“ křičela naštvaně.

„Tsunade-sama nařídila, že k Sakuře-san, nesmíme nikoho pustit, pokud si to Sakura-san nebude přát a přestaňte tady křičet, jste v nemocnici a jestli nepřestanete tak vás nechám vyvést!“ odvětila sestra.

„Co si to…“ začala Sakuřina matka. Sestra se otočila a šla pryč. Sakuřina matka se otočila a chtěla jít k Sakuře do pokoje, když byla krok ode dveří, tak se před ní objevila ochranka. Sakuřina matka se otočila a odešla. Sakura se mezitím soustředila, zjistila, že se před dveřmi objevila ochranka a její matka odešla. Ulevilo se jí, uvolnila se a zase přemýšlela. Sakuřina matka se k Sakuře snažila dostat několikrát, během dvou hodin to zkusila desetkrát. Sakura už toho měla dost, chtěla jít pryč, schovat se v Narutově bytě. Když to její matka zkusila po jedenácté, tak to Sakura nevydržela a šla se přestrojit, rozhodla se odejít, už to nemohla dál vydržet. Už jí zbývalo jen zabalit si věci a odejít. Pak se otevřely dveře a do pokoje vešla její matka. Sakura ztuhla a zastavila se.

„Co to děláš?“ divila se její matka. Sakura se otočila a pokračovala v balení.

„Chci jít pryč, pryč od tebe.“ Řekla Sakura.

V jiné části nemocnice.

Tsunade byla v kanceláři a zuřila. Sestry ji právě řekly, že se Sakuřina matka už jedenáctkrát snažila dostat k Sakuře.

„Jestli to udělá znova tak ji odveďte a zavřete do vězení!“ rozkázala Tsunade, pak se ozvalo klepání.

„Dále!“křikla Tsunade. Dovnitř nakoukla, Ino a za ní byl zbytek.

„Dobrý den Tsunade-sama, můžeme se podívat za Sakurou?“ optala se Ino.

„Ano, možná se ji pak zvedne nálada, ale musíme mi slíbit, že na ni nebude křičet, a ani nic vyzvídat.“ Řekla Tsunade a oni to slíbili, i když nechápali proč to chce.

„Dobře, pojďte za mnou.“ Oznámila Tsunade. Za chvíli byly u pokoje Sakury. Tsunade měla divný pocit, zaklepala a vešla. Hned na prahu se zarazila a dívala se na Sakuřinu matku.

„CO tady děláte?!!“ optala se naštvaně Tsunade a rozešla se k ní. Rookies a senseiové jen překvapeně zíraly.

„Na to bych se měla zeptat já, ne?!!“ odpověděla Sakuřina matka. Tsunade se pak podívala na Sakuru, která se snažila vypadat silně, a nebrečet.

„Proč si oblečená? Kam ji chcete odvést?“ optala se, když si všimla, že je oblečená a naštvaným pohledem probodávala Sakuřinu matku.

„Já jdu dobrovolně.“ Oznámila Sakura a začala zase balit. Nevěděla, že toho tu má tolik.

„Proč?“ optala se Ino. Sakura, ale nic neříkala, ignorovala je. Těšila se, až bude u Naruta v bytě.

„Sakuro!“ křikla její matka naštvaně.

„Nechte mně všichni na pokoji! Chci být sama!!!“ zakřičela Sakura, všichni ztuhli a dívali se na Sakuru. Ta zapnula tašku a chtěla odejít, ale její matka ji chytla za ruku a řekla:

„Nikam, dokud máš v sobě toho parchanta!“ Sakura se usmála, vyškubla se sevření a otočila se ke dveřím.

„Neotáčej se ke mně zády!“ křikla, chytla ji za tričko a prudce ji otočila čelem k sobě. Sakura se ale bránila a znovu se jí vyškubla, ale stalo s něco co nechtěla. Když se sebou škubla, aby se uvolnila, tak se přetrhl Narutův přívěšek a spadnul před Tsunade. Poprvé bylo v místnosti hrobové ticho. Všichni nevěřícně koukali na přívěšek, věděli, že je Naruta, pak se podívali na Sakuru, viděli, že je vystrašená a neví, co má dělat. Sakura přemýšlela, co má udělat, jestli sebrat přívěšek, nebo utéct. Nedokázala se rozhodnout. Chtěla být pryč, ale zase nechtěla, aby se Narutův přívěšek dostal do rukou její matce. Když se Tsunade pohnula jako první, tak se Sakura rozhodla pro útěk. Rookies ji chtěli zastavit, ale ona je odstrčila a běžela chodbou pryč. Z nemocnice se dostala bez problémů, když byla venku, tak si to zamířila rovnou do Narutova bytu.

V nemocničním pokoji.

Pořád tam panovalo hrobové ticho, Tsunade měla v ruce přívěšek, který nad ní vyhrál Naruto, okamžitě jí došlo, kdo je otec.

„Takže je to ten liščí spratek! On ji pošpinil! Pošpinil moji holčičku!“ křikla Sakuřina matka. Rookies a senseiové překvapeně koukali, nechápali, co se stalo.

„Tsunade-sama, co se….“ Začal Kakashi, ale Tsunade ho přerušila.

„Najděte Sakuru!!!“ rozkázala a dál pozorovala přívěšek.

„Ale, co se d….“ zkusil to znova, ale opět byl přerušen.

„Okamžitě!!!“ rozkázala Tsunade naštvaně. Kakashi s ostatními se rychle vydali splnit rozkaz, v pokoji zůstala jen Tsunade a Sakuřina matka.

„Jestli ji něco uděláte, tak vás zabiju, osobně.“ Oznámila Tsunade a odešla do své kanceláře. Chvilku po ní odešla i Sakuřina matka.

U Sakury.

Sakura se dostala do Narutova bytu, zabouchla dveře a zamknula. Opřela se zády o dveře a vydýchávala se. Ulevilo se jí, cítila se v bezpečí, nikdo nevěděl, že tady má Naruto byt, byla schovaná, a to ji uklidňovalo. Když se vydýchala, tak uklidila oblečení do skříně, a sedla si na gauč. Nevěděla, co má dělat, cítila se opuštěná, přála si, aby přišel Naruto, objal ji a byl tady s ní. Instinktivně si šáhla na krk, chtěla, stisknou přívěšek, ale nenašla ho, vzpomněla si, že ho ztratila v pokoji. Sklopila hlavu a proklínala se za to, že ztratila Narutův přívěšek. Začaly ji téct slzy, zabořila hlavu do polštáře a snažila se potlačit slzy. Všimla si, že na stolku je myška co ji dal Naruto, chvíli se na ni dívala, a pak si ji vzala a přitiskla k sobě. Trochu jí to pomohlo, ale ne moc. Zůstala tam ležet až do večera, a nakonec tam i usnula.

Hokageho kancelář

Tsunade seděla v kanceláři a dívala se na stůl. Tam ležel přívěšek prvního Hokage. Přemýšlela nad tím, co se stalo. Vedle přívěšku bylo saké, Tsunade se občas napila. Nemohla přijít, na to, jak se Naruto nepozorovaně dostal do vesnice a pryč, ale nejvíce ji vrtalo hlavou, proč napadl ANBU. Nejpravděpodobnější bylo to, že to Naruto neudělal, pak se ozvalo klepání, a po vyzvání vešli rookies a senseiové.
„Promiňte, Hokage-sama, nenašli jsme ji.“ Omluvil se Kakashi.

„To vidím, ale mě zajímá, jak vám mohla uniknout? Ty Kakashi máš sharingan a psy , Hinato, Neji máte byakugan, Kibo, ty máš čich, jako pes, Shino, tvoji brouci jsou schopni najít chakru kohokoliv, koho znáš a nic. Dvanáct shinobi nedokáže najít jednu kunoichi. Dvanáct jouninů, nedokáže najít jednoho jounina.“ Povzdechla si Tsunade. Byla hrdá, na to, že Sakuru tak dobře vycvičila, ale teď to je jen pro zlost.

„Dokud ji nenajdete, tak se tady neukazujete!“ rozkázala Tsunade a napila se saké. Všichni na ni překvapeně koukali.

„Na co čekáte?!“ optala se naštvaně Tsunade. Hned jak to dořekla, tak vyklidili pole. Tsunade se zase podívala na přívěšek, a po hodině ji došlo, že se pro něj Sakura určitě vrátí.