Červená řeka, díl 05

„Sakra. Zdá se, že jsem spotřebovala moc chakry.“ řekla polohlasem a omdlela.

Rin pomalu otevřela oči. Byla v nějaké neznámé místnosti. Pomalu si sedla, když najednou ucítila nepříjemnou bolest.
„Sakra...“ řekla potichu a chytla se za hlavu. Poté se rozhlédla po pokoji. Nikdo tam nebyl. Sundala nohy z postele. Na zemi leželo závaží. Pořádně si je připevnila na lýtka a obula boty, které leželi hned vedle. Vstala, vzala si batoh a pootevřela dveře na druhé straně místnosti. Spatřila dlouhou chodbu. Potichu vyšla a mířila ke schodům. Trochu se motala kvůli bolesti hlavy, ale nakonec se jí ze schodů slézt podařilo. Zaslechla kroky. Rychle se schovala za nejbližší roh.
„Není potřeba, aby ses schovávala. Já mám velmi citlivý čich.“ řekl Kiba, když se na ni podíval. Rin vyšla ze stínu pod schody.
„No, víš, já už jsem úplně v pořádku. Díky, že jsi mě nenechal ležet u brány.“ zasmála se a snažila se o to, aby nepoznal její bolest hlavy. Cítila se, jako kdyby ji někdo udeřil.
„Když myslíš...“ řekl nedůvěřivě a šel ji vyprovodit k východu.
„Ještě jednou ti děkuji.“ zmínila u dveří. Kiba jenom přikývl
„To byla samozřejmost.“ odvětil a ukázal úsměv s bílými zuby. Rin se mile usmála. Potom vyšel z domu i Akamaru. Dívka ho podrbala na hlavě. Pes prošel kolem ní a strčil ji do zad. Ta byla nucena popojít vpřed, aby nespadla. Přitom se přiblížila ke Kibovi tak, že do něj lehce vrazila. Rin se podívala na Akamara. Ten jen zavrtěl ocasem a vrátil se zpátky do domu.
„P-Promiň... Akamaru do mě vrazil.“ řekla rozpačitě a ustoupila.
„To nevadí. Máš velmi, příjemnou vůni.“ řekl s úsměvem a rukou za hlavou. Rin se trošku začervenala, ale potom sebrala odvahu a dala mu pusu na tvář.
„Tak zatím.“ rozloučila se a odběhla. Kiba stál ve dveřích, maličko zaraženě, dokud dívka nezmizela.

Potichu vstoupila do dveří. Naruto už dávno spal, asi si nedělal žádné starosti. Nachystala si věci na spaní a hned jak si lehla, usnula.

Další den se Rin probudila později, než by si pomyslela. Byla ze včerejška moc vyčerpaná a ani nevěděla, jestli to, že potkala Kibu, nebyl jen sen. Podívala se na budík. Sakra! Nestíhám! Znovu! polekala se, když jí budík ukázal půl jedné odpoledne. Ve spěchu šla do koupelny, protože včera byla moc unavená na to, aby se umyla.
„Rin! Zatraceně!“ vykřikl Naruto, když se otevřeli dveře a v nich stála rudovláska. Celý zrudl a rychle si vzal ručník. Rin taky plně zčervenala a rychle se otočila.
„Promiň. Nevěděla jsem, že jsi doma.“ řekla ve spěchu a zavřela dveře. Opřená o zeď si sedla. Ještě to rozdejchávala. Takovýhle trapasy se opravdu musejí stávat jen a jen mě! zamyslela se a snažila se, aby měla v obličeji zase normální barvu. Hned jak se Naruto oblékl, vyšel z koupelny. Když se oba na sebe zase podívali, zase se začervenali.
„U-Už můžeš jít.“ řekl a odešel do kuchyně. Rin se rychle zvedla a šla do sprchy.

„Ehm... Jak bych vám to jen řekla.“ vymýšlela si dívka zase výmluvu, proč přišla už potřetí pozdě. Mistr se na ni jen naštvaně díval. Potom ho to ale přešlo.
„Jak se ti chodí v závaží?“ zeptal se.
„Už jsem si zvykla. Myslím si, že by to mělo být v pohodě.“ odpověděla mu.
„Dobře, jdeme trénovat! Postupně budeme zvyšovat tvoji sílu, rychlost, vytrvalost a samozřejmě sluch. Taky se musíš naučit nějaké ninjutsu nebo genjutsu. Při boji se ti tyto schopnosti budou hodit.“ Když to dořekl, opět začali s tvrdým tréninkem.

Skončili před setměním. Rin tedy šla zpátky do vesnice. Před bránou se ale rozhodla, že půjde tam, kde se první den koupala v řece. Tohle místo bylo skvělé pro relaxování, trénink a hlavně přemýšlení.

Když dorazila, už tam někdo seděl.
„Ráda tě zase vidím!“ pověděla na pozdrav a shodila batoh na zem ke stromu.
„Ahoj Rin.“ odpověděl jí Shikamaru, „Dlouho jsem tě neviděl.“
„Byla jsem zaměstnaná tréninkem.“ usmála se a vyzula si boty i se závažím a nadkolenkami.
„Takže už je z tebe ninja? Kdo je tvůj sensei?“ ptal se zvědavě.
„Říkal jsi, že ninja sbírá informace.“ řekla a stoupla si do mělké vody, které jí sahali po kotníky, „Myslíš si, že bude tak snadné ze mě nějaké informace dostat? Tohle by mohl být trénink pro nás oba.“ zasmála se a brodila se vodou k plochému kameni uprostřed říčky.
„Tss... Kdybys mě znala, věděla bys, že tohle je pro mě moc práce.“ odfrkl si Shikamaru.
„Ale zajímá tě to, že?“ usmála se, když se s vodou po kolena dostala k balvanu. Sedla si na něj, ale nohy nevytáhla. Má mě přečtenýho a teď si semnou hraje. Prostě ženská... pomyslel si otráveně.
„Možná trochu.“ přiznal. Rin se položila na záda. Kámen byl vyhřátý od slunce. Dívala se na postupně blednoucí oblohu. Za chvíli si za ní přisedl i Shikamaru.
„He, jsi zvědavější, než jsem si myslela.“ zmínila, aniž by se na něj podívala.
„Tak mluv. Když jsem se kvůli tobě namočil.“
„Říkala jsem ti přece, že ze mě informace tak lehce nedostaneš.“ sedla si a vyplázla na něj jazyk. Shikamaru se chvilku zamyslel.
„Hm... Jsi lechtivá?“ otázal se po krátké pauze.
„A myslíš si, že bych ti to tak přímo řekla?“
„Takže jo.“
„To ať tě radši ani nenapadne...“ řekla mu s vražedným pohledem. Usmál se a natáhl se po ní. Rin ovšem uhnula, ale zato uklouzla na kameni a spadla do vody. Shikamaru se začal hlasitě smát.
„Sakra... Jen se neřehni.“ řekla, ale začala se smát taky. Potom vstala, skočila po něm a shodila ho do vody.

Když se vracela, jediné světlo, které osvětlovalo ulice Konohy, šla z oken domů obyvatel. Z vlasů jí ještě kapala voda. Podívala se na černou oblohu plnou jasných hvězd. Nečekala jsem, že si tu najdu kamarády, pomyslela si a usmála se.

Když vešla do Narutova domu, všude bylo zhasnuté. Zřejmě už spal. Vešla do ložnice a našla suché oblečení. Hned, jak se převlékla, šla spát. Ještě ji čekala dlouhá cesta. Musela se stát co nejsilnější a čekají ji další a další tvrdé tréninky.