Death Note 05... Co se skrývá za stromem

UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------

"Lollipop, lollipop, oh lolli, lolli, lolli....lollipop!" zpíval si človíček, vytírající podlahu v Akatsuki sídle.
"Padam-pam," přizvukovalo podivné, děsivé stvoření, které sedělo v rohu a žvýkalo jablko.
Tobi se otáčel s mopem kolem dokola jako s taneční partnerkou a na tváři, skrytou pod maskou, měl blaženě veselý výraz. Zjev-sama...tedy Ryuuk-sama, byl totiž ve skutečnosti veselá kopa a trpělivě mu naslouchal. Dokud dostával jablka, představoval věrného přítele, kterého skrček doposud ještě neměl. Akorát pořád říkal něco o zabíjení a o tom Zápisníku.... ale to Tobi moc dobře nechápal. Způsobovat další rány do hlavy se mu nechtělo, navíc měl stále z té malé černé věcičky trochu strach, ačkoliv mu Ryuuk-sama stále dokola tvrdil, že mu zápisník neublíží.

Ryuuk na chvíli vyrazil do lidského světa. Připravil dva vzkazy, jeden na obyčejný papír, na němž byla spousta směrů a instrukcí. A druhý, malinký kousek papíru ze svého Zápisníku. Rozhodl se totiž přesunout i tuto lidskou válku do toho nového, zábavného světa. Nemohl se dočkat toho, co tím vyvolá. Smál se při té představě už teď.

Ostatní členové zločinecké organizace chodili kolem skrčka div ne po špičkách a ještě k tomu širokým obloukem. Co kdyby se náhodou nakazili těmi halucinacemi? No to by byl konec!
"Už to trvá nějak moc dlouho," zapřemýšlel Kisame nahlas, když se sešli s některými členy v jeho ložnici.
"To jo no," přitakal Itachi, "třeba mu to i zůstane napořád!" dodal ještě. Zablýskl zuby a zjevně se tou představou bavil.
"Jen to ne!" vyděšeně vřískl Deidara, "já bych to s ním nevydržel! To by byl můj konec!"
"Chtěl jsi snad říct," rýpl si Uchiha, "Tobi byl můj konec...ne?" a začal se krutě smát.
"No ty v**e," prohlásil velmi inteligentně Hidan a dál si brousil kosu.
"Néééééé!" začal vřeštět Deidara, vyvedený z míry a poměrně šílený strachy z věčnosti, strávené po boku halucinacemi trpícího Lízátka, "Tobi nesmí být můj konec! Umění mě zachrání!" vykřikl v posvátné hrůze a kdesi za ním něco vybuchlo.
"To byl můj novej polštář!" zaúpěl Itachi jako raněný zvíře a jal se sbírat dohořívající zbytky peří, válející se na zemi.
"No ty v**e," zopakoval duchapřítomně Hidan, "co já tu vlastně dělám?" zavrtěl nechápavě hlavou.
"To máš za to strašení!" vyplázl Umělec tři jazyky na Sharingaňáka.
Takhle nějak dopadlo to sezení, Itachi s Deidarou se začali navzájem tahat za culíčky a chrlili na sebe jednu nadávku za druhou. Hidan to po chvíli vzdal a odešel někoho obětovat Jashinovi...
... a Kisame se začetl do Kakashimu ukradené knížky, kterou Uchiha během souboje upustil... a přestal vnímat okolní svět.
Z toho všeho vyplývá, že se na tom, jak ohledně šíleného Lízátka postupovat, nijak nedomluvili.

Kira plakal. Usedavě ronil slzy na zemi ve svém pokoji. Ať hledal kde hledal, ať pročesal každý milimetr domu a okolí jak chtěl, Zápisník prostě nikde nebyl.
"On mě opustil," došlo náhle mladíkovi, "nechal mě tu samotného, bez pomoci...v tomhle prohnilém světě..."
Chytil se bezmocně za hlavu, chvíli s ní vrtěl, pak se pustil a začal mlátit kostí lebeční o zem.
"To nemůže být pravda, to nemůže být pravda! Prostě ne!" křičel jako smyslů zbavený... když vtom tou hlavou vylomil jedno prkno z dřevěné podlahy. Ležel pod ním papírek, vytržený ze Zápisníku, a na něm jedno slovo. LES.
Vyrazil bleskovou rychlostí do lesa, kam si Ryuuk chodíval vychutnávat jablka. Tam musí být jeho milovaný zápisníček ukrytý!

Ryuzakimu šla hlava kolem. Vůbec netušil, kam se ten Kira mohl tak najednou vypařit.
"Musí to být nějaká jeho technika, jak mě oblbnout," přemítal polohlasem, "co jiného by to bylo?"
Drbal se zamyšleně na hlavě a přecházel po místnosti sem a tam. Po chvíli si začal mnout spánky. Něco mu určitě unikalo, nějaký detail, co to všechno opravdu závažně ovlivňuje... ale co to je?
Náhle mu před obličejem proletěl nějaký papír. Zvědavě ho zvedl a začetl se do něj. Neznámá osoba mu radila, ať se dostaví k bříze na maličkém paloučku v lese kousek za městem, že prý tam objeví něco velice zajímavého.
"Ty, Watari," pravil zamyšleně, obraceje dopis v rukou, "myslíš, že bych tam měl jít?"
Starý pán se zahleděl na papír. "Na škodu to být nemůže, ne?"
A tak se milý L zvedl a vyrazil také k tomu lesu.

"Tobi, Tobi, Tobi," volal neznámý a divže se neplazil po podlaze, "puťa puťa nááá nááá!"
Pak si ale vzpomněl, že skrček není slepice, nýbrž tak maximálně Lízátko. Sladkostmi posedlé lízátko. Vyndal tedy z kapsy čokoládovou tyčinku, otevřel ji a zamával s ní ve vzduchu, přičemž vypustil do vzduchu vlnu lahodného aroma.
"Tobíčku, pojď si na čokoládičku!" zavolal sladkým hlasem.
Po chvíli se otevřely dveře o pár kroků dál a z nich opatrně vykoukl človíček v masce.
"Čokoládička!" vykřikl radostně, "Ryuuk-sama, přinesete mi ji, prosím?"
"Tobi, už toho nech," zabručel otráveně Deidara, "přestaň s tím divadýlkem a dostaneš tu tyčinku jako sla---" Nestihl doříct větu, jelikož mu laskomina doslova vylétla z ruky a vydal se na pouť vzduchem směrem k radostně poskakujícímu Lízátku.
"Děkuji mnohokrát, Ryuuk-sama!" natáhlo to stvoření ruku po sladkosti, "Tobi je vám moc moc vděčný!"
"To máš za ty jablka," řekl Ryuuk a podal mu tyčinku. To ale Deidara samozřejmě nemohl vidět ani slyšet.
"Ááááá!" zavřeštěl zděšeně a rozběhl se chodbou ke dveřím do své ložnice, kde se vzápětí zabouchl a zamknl za sebou dveře. Krčil se za nimi, v očích děs (a slzy?)... "Tobi mluvil pravdu," šeptal si sám pro sebe, "něco tady vážně je!"

"Ryuuku!" ječel Yagami Raito jako smyslů zbavený, "Tak už sakra vylez!"
Pochodoval po onom paloučku a hledal všemožná místa, kde by mohl být Shinigami schovaný. Už si pomalu začínal myslet, že tady ve skutečnosti nic a nikdo není, když vtom se rozhrnulo křoví a na mýtinku vstoupil...Ryuzaki?!
"Co ty tu děláš?" vyjevil se Kira. Že by ho někdo udal? A proto ten papír? Ale vždyť byl z jeho zápisníčku... takže Ryuuk je udavačská bestie?
"Na totéž bych se mohl zeptat já tebe, Yagami," odvětil naprosto klidně černovlasý mladík, nevyndávaje při tom ani ruce z kapes.
"ÉÉÉhm..." řekl na to velice inteligentně hnědovlasý. V hlavě mu to šrotovalo, jak se snažil vymyslet nějakou kloudnou výmluvu. "Já... to...no..."tvářil se, jako by mu uletěly včely, "Já jsem tady na houbách!" vykřikl nakonec vítězoslavně a zaběhl bleskovou rychlostí, za blízký strom...

...kde se propadl do nicoty. Chvíli letěl prostorem, podobným vakuu, a pak dopadl nosem přímo na tvrdou zem.
"Auvajsky, auvajsky," mnul si krvácející ránu na nosíku a hrabal se na nohy.¨
"Ehm...a ty jsi kdo?" podivil se člověk, kterému padl přímo k nohám, "A jak ses tady, v tomto tajném úkrytu, tak najednou ocitl?"
Vida, že ho dotyčný zjevně nezná, vypjal mladík prsa a pyšně pohlédl na toho druhého.
"Já," řekl povýšeným hlasem,"jsem Kira."
"Ki....kdo?" vyjevil se jeho nedobrovolný hostitel a posunul si brýle na nose tak, aby lépe viděl na toto zjevně psychicky labilní stvoření.
"Kira přeci," ťukal si Raito nechápavě na čelo, "budoucí Bůh nového světa bez zločinců, ten jediný spravedlivý...nic?"
Tenhle brejlatec snad spadl z višně, myslel si, když ten kluk zavrtěl hlavou. V tomto přesvědčení Kiru ještě více podpořil fakt, že Kabuto vzal doslova nohy na ramena a za křiku vběhl do nějaké chodby.
Raito zaslechl jen něco jako "Pomoc, Orochimaru-sama!" ale brzy to pustil z hlavy, jelikož si začal prohlížet strohý interiér pokoje, v němž se náhle ocitl. Jak se sem z toho lesa dostal, ho v tu chvíli ani moc netrápilo.

"Yagami?" otázal se černovlasý mladík zmateně, když ten druhý někam odběhl a zmizel. Vůbec nechápal, co se to tu děje, kde je Kira, o němž si myslel, že ho tu najde... ale hlavně, kam se poděl ten psychicky labilní "houbař", co tu ještě před chvílí na něj nevěřícně poulil oči. Rozhodl se prozkoumat prostor za stromem, kam hnědovlasý předtím skočil...
...a spadl do nějaké zvláštní díry. Chvíli letěl prostorem, kde se nenacházel snad ani žádný vzduch... a pak padl obličejem přímo do něčeho měkkého.
"SASUKEEE! CO TO DĚLÁŠ?!" zaječela neznámá ženština, kterou svým pádem z nebes zjevně povalil na zem, "VYLILS MI MOJE POSLEDNÍ, SVÁTEČNÍ SAKÉ!" a poté ho přetáhla pěstí po hlavě tak mocně, až počal pomalu upadat do bezvědomí. Ještě než ale úplně přestal vnímat svět, zaslechl další ženský hlas, jak říká: "Tohle není Uchiha Sasuke, víte, Tsunade-sama?"