Voda 05 - Křivé obvinění

Poslední noc jsem skoro nespala. Nebylo to kvůli nečekanému předvolání lady Tsunade, ale kvůli otázkám, které si pokládám celou noc. A jelikož se je dozvím až ráno v 9 hodin a teď je půl 3 tak bych měla ještě zkusit usnout, aby ten trénink nebyl fiasko.
„Dobrou noc Konoho! Nebo spíš dobré ráno,“ řekla jsem do tmy a lehce se zachichotla. Poté jsem zavřela své oči a snažila se usnout.

(O několik hodin později)
Z ničeho nic se ozval rachot: „To už je osm hodin?“ řekla jsem unaveně. Pomalu jsem zvedla ruku do vzduchu a po slepu jsem hledala budík, který měl stát na poličce vedle mé postele. Po několika nezdařených pokusech jsem budík naštěstí umlčela. Otočila jsem se celým tělem ke stropu, povzdechla si a otevřela oči. Jelikož bylo ráno, mé pohyby byly o něco pomalejší než normálně, proto jsem se pomalu zvedla z postele a pohlédla z okna, které bylo umístěno přímo před postelí. Venku bylo nádherné počasí. Svítilo slunce a několik ptáků se usídlilo za oknem. Čerstvý vzduch se přímo hrnul do místnosti, proto jsem otevřela okno a vánek mě příjemně nabudil do nového dne. Poté jsem zamířila do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Pocit zpomalenosti mě naštěstí opustil a jediné co mi do startu dalšího dne ještě chybělo, byla snídaně. V kuchyni jsem popadla kousek chleba a sýra a v rychlosti jsem je snědla, protože jsem neměla už moc času. Převlékla jsem si své oblečení a popadla brašnu, kterou jsem si připevnila na kalhoty. Zavřela jsem okno a vyběhla jsem z bytu. Můj směr byla tentokrát východní brána. Jakmile jsem stála několik metrů od cíle, zahlédla jsem u brány dvě postavy. Z dálky jsem poznala, že je to dívka s chlapcem, a když jsem přišla blíže, uvědomila jsem si, že oba jsem viděla minulý den. Netrvalo dlouho a také si mě všimli.
„Ahoj, jak se vede? Já jsem Lussy,“ řekla jsem s úsměvem, protože jsem chtěla být zdvořilá a udělat si víc přátel než nepřátel. Oba se na sebe udiveně podívali a brzy mi úsměv oba opětovali: „Ahoj, já jsem Naruto Uzumaki a tohle je Sakura Haruno,“ odpověděl kluk s blonďatými vlasy.
„Ty jsi Naruto Uzumaki?“ zeptala jsem se ještě jednou chlapce.
„Ano.“
„Včera jsem o tobě zaslechla od místních obyvatel. Myslela jsem, že to bude někdo důležitý, jako byl například Hokage. Nečekala jsem, že to budeš ty,“ zachichotala jsem se.
„Jen počkej. Mým snem je stát se Hokage a vím, že jednou se jím opravdu stanu,“ řekl Naruto kurážně. V tu chvíli jsem obdivovala jeho odhodlanost.

„Dobré ráno mí studenti,“ ozvalo se náhle odněkud. Pohlédla jsem na vršek brány a na ní stál náš sensei Kakashi.
„ZASE JDETE POZDĚ!“ vykřikli na něj Naruto se Sakurou.
„Promiňte, kočka mi rozbila budík a já jsem zaspal.“
„LHÁŘI!“ vykřikli na něj znovu. Kakashi se jen radostně usmíval, když v tom si mě všiml a seskočil dolů z brány. Chvíli se na mě díval a poté se usmál: „Dobré ráno, vítám tě v našem týmu. Já jsem Kakashi Hatake tvůj nový sensei a tohle jsou mí studenti Naruto a Sakura.“
„Já vím, už jsme se seznámili.“
„Dobrá tedy,“ řekl Kakashi a šel směrem k tréninkovému poli. Když jsme došli na místo, Kakashi nám rozdal instrukce k tréninku: „Dnes si tě trochu vyzkoušíme Lussy. Otestujeme jak tvé taijutsu, ninjutsu tak i genjutsu. Budeš bojovat hlavně proti Sakuře a Narutovi. “
„Dobrá a …“
„Teď!“ vykřikl Kakashi aniž by mě nechal doříci větu. V tu chvíli se na mě vrhl Naruto se Sakurou. Naštěstí jsem si toho všimla včas a vyhnula jsem se obou útokům. Rozeběhla jsem se za Narutem a chtěla jsem využít chvíle nepozornosti, ale když se Naruto rozplynul, bylo jasné, že to byl jen klon. Nečekaně se na mě vrhla Sakura. Nebyla nějak zvlášť rychlá a tak jsem se úspěšně vyhýbala jejím útokům až do chvíle, kdy uhodila pěstí do země. Pevnina kolem pěsti se rozbila a já se udivila v úžas, že dívka jako Sakura má takovou sílu. Rychle jsem odskočila, když v tom se za mnou ozvalo: „Rasengan!“ Nestihla jsem v čas zareagovat a Narutův rasengan mě odmrštil a já narazila plnou silou do stromu. Byli hodně silní a já se proto začala plně soustředit. Taijutsu nebyla moje silná stránka, proto jsem přešla na ninjutsu. Udělala jsem jednoduché znamení rukou a rozeběhla se opět proti Narutovi. Můj cíl nebyl tentokrát Naruto, ale řeka která protékala na druhé straně tréninkového pole. Vytáhla jsem kunaie z brašny a hodila je proti Narutovi. Ten se jim lehce vyhnul a hodil je na oplátku i on po mně. Když jsem uskočila, abych se jim vyhnula, zasáhla mě tvrdá rána od Sakury do obličeje, ale moc se neradovali, protože to byl jen můj vodní klon a já už jsem dávno stála na řece a připravovala se k útoku. Udělala jsem několik znamení rukou a praštila s nimi rychle o vodu, jako kdybych chtěla přivolat summona. Asi po třech sekundách se začala třást země a poté náhle ze země začali vytryskávat vysoké vodní gejzíry. Jeden z nich zasáhl Naruta, ale Sakura se jim dokázala vyhnout, proto jsem udělala další znamení a z gejzíru se vynořil můj klon a Sakuru srazil na zem. Vypadalo to, že už je dorazím, když v tom jsem zjistila, že to byli opět jen kloni.
„Jdeme na to!“ ozvalo se najednou, a když jsem pohlédla nad sebe, uviděla jsem stovky Narutových klonů jak letí přímo na mě.
Náhle se přede mnou objevil Kakashi: „Zastavte trénink!“ zvolal. Jak Naruto nekontrolovatelně letěl tentokrát na Kakashiho stihl jen odvolat všechny své klony a s velmi vtipným výrazem v obličeji dopadl do Kakashiho náručí. Vypadal jak malé dítě, které se drží své matky. Nemohla jsem se udržet a začala jsem se smát.
„To by stačilo Naruto,“ řekl Kakashi a Naruto okamžitě slezl ze svého senseie s rudými tvářemi.
„Sensei už jsem jí skoro měl,“ řekl Naruto uraženě.
„Dnešní trénink končí, chce nás okamžitě všechny vidět Tsunade.“
„Sensei, máte na mysli i mě?“ zeptala jsem se.
„Samozřejmě, teď jsi členem našeho týmu,“ usmál se na mě. Trochu se mi vkradly slzy do očí, protože jsem byla ráda, že mě přijali i s tím včerejším napadením.
„Tak jdeme,“ řekl Kakashi a všichni jsme mířili k páté Hokage.

Jakmile jsme dorazili k sídlu a vešli do místnosti, kde seděla Tsunade, dozvěděli jsme se, že máme na starosti novou misi.
„Kakashi, mám pro vás novou misi. Je to mise typu B-rank, proto by to pro vás čtyři neměla být zas tak těžká práce. Jedná se o nedalekou vesnici poblíž Konohy. Vypadá to, že je tam ohrožuje skupinka banditů a vaším úkolem je bandity najít a odvést do Konohy, kde s nimi bude naloženo, jak se patří. Tady máte mapu a další instrukce,“ podala svitek s instrukcemi Kakashimu.
„Dobrá Tsunade-sama. A co mise mého studenta Saie? Už máte nějaké bližší informace, kdy se vrátí?“ zeptal se Kakashi a mě proběhlo hlavou, kdo by to vlastně mohl být.
„Sai se k vám zítra opět připojí u tréninku, dnes by měl svou misi úspěšně dokončit.“
„Děkuji Tsunade-sama.“
„Tak už vyrazte, času není nazbit.“
„HAI!“ odpověděli jsme všichni a opustili sídlo Hokage. Jelikož vesnice nebyla daleko, nebylo nutné si brát sebou jídlo a tak jsme okamžitě vyrazili.

Cestou k vesnici jsem přemýšlela, kdo je Sai a kapitán Yamato, o kterém se zmínila Tsunade včerejší noc: „Sakuro, můžu se na něco zeptat?“
„Ale jistě, jen se ptej.“
„Kdo je ten Sai, o kterém mluvil sensei?“
„Sai je poslední člen našeho týmu, ale momentálně je na nějaké misi, proto dnes nebyl na tréninku, ale neboj, zítra ho určitě poznáš.“
„Aha a ještě jsem slyšela něco o kapitánu Yamatovi.“
„Kapitán Yamato trénuje většinou spolu s Kakashim Naruta a nebo je náš dočasný sensei, když Kakashi není ve vesnici. Je to potomek z rodiny prvního Hokage.“
„Páni, to jsem nečekala. Určitě to bude opravdu silný ninja.“
„Řekla bych, že rozhodně,“ usmála se na mě Sakura.
„Máte opravdu silné ninji oproti jiným vesnicím.“
„Myslíš?“
„Ano, už jsem navštívila několik vesnic v okolí a popravdě řečeno, Konoha mě zaujala ze všech nejvíc.“
„To ráda slyším.“
„Dost tlachání děvčata,“ řekl Kakashi a zastavil se. „Vesnice je na dosah ruky, proto se chovejte slušně. Hlavně ty Naruto.“
„Co jsem zase udělal senseii? Nechápu, proč mě pořád poučujete,“ zamumlal Naruto.
„Ah … mám pro to svoje důvody,“ odpověděl mu a opět se usmál.
Ušli jsme asi sto metrů a první baráčky skromné vesnice se nám vnořily do obzoru. Celá vesnička měla víceméně deset obydlených domů plus jedna místní ošetřovna a malá hospoda, kam jsme okamžitě zamířili. Když jsme vešli dveřmi dovnitř, přivítal nás pan hospodský. Nelišil se nijak zvlášť od jiných hospodských, které si představíte. Jeho postava byla celkově robustní, na sobě mu visela bílá zástěra trochu ušpiněná (nejspíš od piva), pod nosem mu rostl huňatý knír a na hlavě mu trčelo několik málo vlasů. „Dobrý den, vítám vás v mé hospodě. Mé jméno je Michio a budu se snažit vám zpříjemnit dnešní den. Mohu vám nabídnout domácí pivo či něco na zub? Pokud byste tu chtěli zůstat, mohu zařídit i pokoj pro hosty,“ řekl hospodský vstřícně.
„Dobrý den, velice nás těší. Já jsem Kakashi Hatake a tohle jsou mí studenti. Jsme ninjové z listové vesnice a dostali jsme zprávu, že jste měli co dočinění s tzv. bandity.“
„Oooo ano ano, naposledy včera večer.“
„Víte co tu chtějí?“
„Nejspíš získat nějaké jídlo, protože mi nedávno ukradli několik surovin a také nějaké zbraně.“
„Zbraně říkáte?“
„Ano. Víte, naše vesnice se musí nějak bránit, proto větší část našich obyvatel vyrábí velice efektní zbraně. Máme tu jeden přístřešek, kde naše zbraně skladujeme a včera se tam opět snažili vniknout a ukrást co možná nejvíce.“
„Aha a mohli bychom se tam jít podívat?“
„Ale jistě pojďte za mnou.“
Hospodský nás vyvedl ven z hospody a ukázal nám dům, kde své zbraně skladují. „Moc vám děkuji Michio, budeme se snažit uchovat vaše zbraně v bezpečí.“
„Bůh vám žehnej ninjové,“ řekl hospodský a odešel zpět do své hospody.
Velmi milí chlapík, pomyslela jsem si v duchu a vešla s ostatními do skladu.
„Tady je ale tma a ta zima … brr,“ otřásla se Sakura.
„Tak ať už se objeví ty banditi. Mám strašnou chuť na ramen a v Ichiraku ramen zavírají v devět hodin.“

Jakmile to Naruto dořekl, ozvala se ohromná rána a přímo proti nám se linul oblak prachu a dýmu. Celá přední stěna domu byla rozbouraná. Jakmile prach trochu ustoupil, viděla jsem v prachu dvě postavy. „Hachiro ber, co můžeš, než se tu objeví zase ti vesničané,“ ozvalo se nejspíš od jedné z osob. Jakmile vyšli z dýmu, čekalo je nepříjemné překvapení. „Kdo to …,“
„To jsou ninjové z listové, utíkej Keiji!“ vykřikl druhý a utíkali zpět do lesa.
„Za nimi!“ zavelel Kakashi a všichni jsme je začali sledovat. Neznámí banditi nebyli moc rychlí, proto jim Kakashi po několika metrech zatarasil cestu: „Nemáte kam utéct, vzdejte se!“
Když jsem si oba ninji pořádně prohlédla, jeden z nich byl docela divný. Měl přes sebe hozený plášť a jeho levá ruka byla vyrobena z nějakého druhu kovu nebo jiného tvrdého materiálu. Bylo jasné, že se nehodlá vzdát (ostatně jako vždy) a odskočil na nejnižší větev vysokého stromu.
„Formace A!“ zakřičel Kakashi a já jsem neměla ponětí, co mám dělat. „Lussy zůstaň vzadu a kryj nás!“ Já jsem z toho nebyla zrovna nadšená. Moje první mise se měla odehrát vzadu u stromu v duchu nic nedělání. Sledovala jsem jak se Sakura s Narutem snaží zneškodnit banditu, který stál před nimi a Kakashiho jak se snaží nejspíše přijít na dobrou strategii. Druhý ninja stál u stromu a jen to všechno sledoval. Neměli by se snažit zneškodnit i jeho?, řekla jsem si v duchu a tak jsem udělala rozhodnutí, proti senseiovo vůli. Vyběhla jsem zpoza stromu, přeskočila banditu a dalším vysokým skokem jsem vyvolala raikiri.
„Lussy NE!“ vykřikl Kakashi, ale já jsem se soustředila jen na svůj cíl.
„RAIKIRI!“ vykřikla jsem a trefila se svou zakrvácenou rukou banditu. Lehce jsem se usmála, když jsem si myslela, že mám vyhráno, ale jakmile jsem zjistila, že můj cíl je jen hromada šroubků a matic, nebylo mi do smíchu. Byla to jen past a ještě než jsem stačila dopadnout na pevnou zem, nade mnou se náhle objevil pravý bandita: „A mám tě!“ Jeho železná ruka letěla přímo na mé tělo a já s překvapeným výrazem ve tváři, čekala na silný náraz. Sakuru s Narutem to na okamžik vyvedlo z míry a Hachiro odmrštil Sakuru přímo do stromu. „Sakuro!“ zařval Naruto.
„RAIKIRI!“ ozvalo se v rychlosti, když banditu srazil Kakashi na zem. Jeho síla raikiri byla neuvěřitelná a já jsem ji v duchu obdivovala.
„RASENGAN!“ ozvalo se naopak z druhé strany a Naruto odvedl skoro stejnou práci jako Kakashi.
„Dobrá práce Naruto, Sakuro,“ pochválil Kakashi a na mě se jen podíval. „Tak už půjdeme.“ Kakashi si oba bandity přehodil přes rameno a mířil směrem k cestě, která vedla do Konohy.
„Omlouvám se senseii. Omlouvám se za to, že jsem ohrozila misi i vás,“ řekla jsem smutně, ale Kakashi nic neřekl. Celou cestu jsem se cítila provinile a raději se s nikým nebavila.

Jakmile jsme dorazily do Konohy, předali jsme bandity Tsunade. „Tsunade-sama, budu s vámi potřebovat mluvit.“
„Dobrá Kakashi, za chvíli se u mě stavte,“ souhlasila Tsunade. Jakmile jsme vyšli ven, rozloučila jsem se se Sakurou a Narutem. Opět jsem se jim omluvila, ale nebyli na mě naštvaní.
„Ramen, Ramen, Ramen!“ vykřikoval Naruto a běžel si pro zaslouženou odměnu. To mi trochu zvedlo náladu a trochu jsem se i zasmála.
„Lussy, můžeš na moment?“ zeptal se mě Kakashi, když jsem chtěla jít domů.
„Ano senseii?“
„Chci si s tebou promluvit o tom dnešním dni.“
„Já vím, znova se omlouvám, jen jsem na vás chtěla udělat dojem a nechtěla jsem stát jen v koutě…“
„Moje první pravidlo je hlavně týmová práce a proto si propadla u mé zkoušky. Ještě dnes tě převedu do jiného týmu a zítra dostaneš další informace od lady Tsunade.“
„Ale senseii já …“ vkradly se mi do očí slzy.
„Moje poslední slovo,“ řekl klidným hlasem a odešel. Já jsem jen stála s vykulenýma očima plné slz a hleděla jak Kakashi odchází pryč.
Přece jsem neudělala tak velkou chybu. Každý dělá chyby, tak proč mě tak rychle vyhodil?, říkala jsem si v duchu a byla opět zklamaná z druhého dne v Konoze.