Namikaze kuran no shinjitsu 11

Minulý díl:
„Sakuro! Okamžitě se mnou půjdeš do nemocnice na potrat!!!“ zakřičela její matka, ale nic, Sakura nic neřekla, seděla na zemi a měla ruce na uších a zavřené oči. Nevnímala je, bylo jí jedno co říká, i kdyby se omlouvala, tak jí to nezajímalo.Sakuřinu matku naštvalo, že ji ignoruje, tak se k ní rozešla a chtěla jí dát facku.[/i]

„Chouji zastav ji!“ Křikla Ino. Chouji hned vešel Sakuřině matce do cesty, a zabránil ji pokračovat dál. Ino mezitím přišla k Sakuře a dřepla si před ni, pak ji položila ruku na rameno. Sakura sebou cukla a rozeběhla se pryč.

„Nechte mě, nechte mě všichni na pokoji!“ křikla Sakura. Ino se za ní dívala, cítila se hrozně, nevěděla jak má Sakuře pomoc.

„Okamžitě mě pusť ty jedem tlu….“ Začala Sakuřina matka, ale Ino jí přerušila.

„Jestli je vám život milý, tak to nedokončujte.“ Řekla Ino a pak pokynula Choujimu aby jí pustil. Pak se vydali svoji cestou. Když byli za rohem tak se Ino vrátila a řekla:

„Jestli nenecháte na pokoji, tak si mně nepřejte.“ Sakuřina matka na ni nevěřícně koukala. Nic neřekla, Ino se k ní vždy chovala pěkně, nikdy na ni nekřičela, ani neprotestovala.

Pokračování: Nekonečné čekání.

Sakura se právě vracela z prohlídky. Měla dobrou náladu, celý týden měla klid, a na prohlídce poprvé viděla svoje děťátko. Z doktorského hlediska, to nebylo ještě dítě, ale jen plod, to Sakuru nezajímalo, pro ni to bylo její děťátko. Nic mu není, a všechno je v pořádku, a jelikož byl pátek, tak se Sakura těšila, až půjde do Ichiraku, a bude čekat na Naruta. Cestou domů nakoupila nějaké jídlo, neměla moc peněz, většinu měla v bytě své matky spolu s ostatními věcmi.

-Budu si tam muset zajít pro mé věci. - přemýšlela Sakura. Měla tam pár cenných věcí, jedna z nic byla fotka, kde je ještě mimino pár týdnů po porodu, a v  náručí ji drží její táta. Zemřel druhý den na misi. Přemýšlela, co by na tohle řekl on. Když dorazila domů, tak se odmaskovala, a uklidila jídlo. Podívala se na hodiny a zjistila, že má ještě soustu času. Sedla si na gauč a přemýšlela co bude dělat. Nakonec se rozhodla, že volný čas využije ke studiu. Vydala se do knihovny v budově Kage a půjčila si knížky o léčení zvířat. O léčení lidí přečetla vše, a už dlouho přemýšlela o tom, že se naučí léčit zvířata. První pokusy o léčení prováděla na rybách. Když měla dost knih, tak se vydala domů. Doma si sedla na gauč a začala si číst. Takhle strávila většinu dne. K večeru se vydala do Ichiraku. Oblékla se do nejlepšího oblečení co v bytě měla a vydala se na cestu. Někteří lidé se na ni divně koukali, jiní se zase usmívali. Sakuře bylo jedno co si kdo myslí, ona byla hrdá na to, že je těhotná, a, že Naruto je otec. Za chvíli dorazila do Ichiraku. Zastavila se před restaurací a podívala se dovnitř, bylo tam jen jedno volné místo. Chvilku tam stála a pak se odhodlala vejít a sednout si. Jediné štěstí bylo, že to volné místo, bylo u stěny.

„Dobrý den.“ Špitla Sakura a sedla si.

„Ahoj, Sakuro.“ Pozdravila Aiame a usmála se. Hned jak to dořekla, tak se na Sakuru všichni podívali. Sakura se pod pohledy otřásla. Aiame se na ně překvapeně dívala.

„CO ta tady dělá?“ optal se jeden muž.

„Nevěděl jsem, že, jsem můžou takoví lidi.“ Dodal další muž.

„CO vám udělala?“ optala se naštvaně Aiame.

„Nevíš, co se stalo?“ odpověděl další muž.

„Vím, a co? Tak je těhotná, no a? Ona ho miluje, a on miluje je ji, vám do toho nic není!“ křikla Aiame. Pak se tam objevil stařík.

„Co se děje?“ optal se, pak si všimnul Sakury, jak je natisklá ke stěně, pak uviděl, lidi, kteří tam byli na jídle.

„Navážejí se do Sakury.“ Řekla Aiame, pak odešla do kuchyně, přes ni se dostala ven a sedla si vedle Sakury, a začala ji uklidňovat. Sakura měla na krajíčku, steklo ji pár slz.

„Vypadněte.“ Řekl stařík.

„Vyhazujete nás?“ divil se jeden muž.

„Ano, a jestli nepůjdete dobrovolně, tak zavolám Hokage.“ Souhlasil stařík.

„Tak jsem, už nikdy nepůjdu.“ Řekl jeden z nich při odchodu a plivnul před Sakuru. Sakura nic neudělala, jen tam seděla a potlačovala slzy.

„ŠŠŠ, neboj se, už jsou pryč.“ Konejšila ji Aiame. Sakura se za chvíli uklidnila.

„Dáš si rámen? Dneska to je ne podnik.“ Řekl stařík a usmál s na ni. Sakura jen přikývla.

„Ukázal se během týdne?“ optala se Aiame.

„Ne.“ Odpověděla Sakura smutně.

„To je mi líto, ale neboj se, určitě je v pořádku, a brzo se ukáže.“ Řekla Aiame. Sakura jen přikývla. Stařík ji pak podal rámen, a Sakura se v klidu najedla.

„Děkuju, bylo to dobré, kolik jsem dlužná?“ optala se Sakura.

„Nic, tohle je na podnik.“ Odpověděl stařík. Sakura ho chvilku přemlouvala, bylo jí to trapné, kvůli ní přišel o několik zákazníků, a ještě ji pozval na jídlo.

„Ale to nejde, kvůli mně jste přišel o zákazníky.“ Oznámila Sakura.

„To je v pořádku, ale jestli tě to opravdu trápí, tak bys my mohla pomoc. Poslední dobou mně bolí záda, nevíš co by se na to dalo namazat?“ řekl stařík.

„No, zkusil jste masáže?“ optala se Sakura. Stařík přikývnul.

[i]„Hmm, tak zkuste horké pramen