Sakuřin nový začátek 07 - liščí bratři

Blížili jsme se k malé vesničce, blízko u Země země, kde jsme se rozhodli přenocovat a doplnit zásoby. Viděla jsem na Kaori že už je unavená, a i když se to Tadashi snažil skrýt i mu už se mnouřily oči.
Když jsme se zastavili u hlavní brány, hlídači nás nechtěli pustit dovnitř.
,,Prosím, prosím, máme strašný hlad a nikde poblíž žádná jiná vesnice není!'' prosila Kaori.
,,Slečno jasně jsme vám řekli, že dovnitř ani ven nepouštíme, je to rozkaz bohužel.'' odpověděli přísně. Na tohle jsem fakt neměla náladu. Prokřupala jsem si prsty na rukách, ke znamení, že se bude bojovat. Ale Tadashi mě odstrčil stranou.
,,Nemá to cenu, za bránou jich je 40 x víc než nás.'' řekl. Přemýšlela jsem když v tom se brána začala pomalu otevírat a zpoza ní vylezla starší dáma s černými kudrnatými vlasy, zamotaná do červených závojů, které mívají tanečnice.
,,Myslím, že nebude problém pustit tyto hosty dovnitř, že ne?'' zeptala se mile hlídačů.
,,Pokud jsou to vaši hosté paní Reino, samozdřejmě že ne.'' odpověděl jeden z nich a usmál se. Reina, jak ji oslovili hlídači nám kývla ve významu, abychom ji následovali. Jakmile jsme prošli bránou, přejel mi mráz po zádech. Nejenom kvůli tomu, že ve vesnici byl Karneval a všichni měli masky, ale taky proto že se mi vybavil Rinjiho obraz. Tím pádem jsem si vzpomněla i na Sasukeho a na ten nápis: Sakuro najdu si tě a tvoje smrt bude ta nejhorší vůbec.
,,Potřebuji s tebou mluvit dítě, ale pouze s tebou.'' uslyšela jsem ve své hlavě hlas Reiny. Hrklo ve mně. Jak ji můžu slyšet? Podívala jsem se na ni a ona se usmála. Co mi chce sdělit? A co když je to past? Pokud však nic neudělám, nikdy to nezjistím a tak jsem Tadashimu a Kaori řekla ať si najdou hotel a v 10 ráno si dáme sraz před bránou. Oba dva se na mě nedůvěřivě dívali a když už chtěla Kaori něco vykřiknout, Tadashi ji zarazil a přikývl mi v souhlas. A tak jsem se vydala za Reinou.
,,Jak jste se mi dostala do hlavy?'' zeptala jsem se.
,,Všechno ti vysvětlím, ale prvně si musíš dát kostým aby jsi zapadla, oni tě hledají.'' odpověděla.
,,Kdo oni?'' vyhrkla jsem a dostala strach. Byla jsem sama ve vesnici, kde nikoho neznám, a ještě mi starší dáma řekne že mě hledají. Skvělý! Zastavili jsme se u jednoho z krámků a prodavačka nás mile přivítala.
,,Dobrý den, co by jste si přáli za kostým?''
,, Chci Amiraniny šaty, vyšesat drdol, a masku přes oči, pro tuto mladou dámu.'' odpověděla Reina a kývla směrem ke mně. Obrátila jsem oči v sloup.
,,Je tohle vážně nutné?!'' odsekla jsem otráveně.
,,Samozdřejme že je.'' řekla Reina s úsměvem. A tak mi prodavačka donesla dlouhé červenozlatočerné šaty, vázané kolem krku a s velkým výstřihem. Od pravého stehna vedl až dolů rozparek, asi pro lepší pohyb. Byly nádherné. ,,Kdo je Amira?'' zeptala jsem se, při oblíkání.
,,Amira byla moje sestra, která měla tuto vesnici na starost přes více než 50 let.'' odpověděla Reina, ale vypadalo to že to nechce moc rozebírat. A tak už jsem se jen hýčkala úpravou mích vlasů. Když jsem byla hotová vážně jsem se ani já sama nepoznala. Drdol nikdy nenosím, šaty taky ne a ještě když k tomu mám masku, nikdo si mě nevšimne. Byla jsem spokojená a cítila jsem se dobře.
,,Vypadáte nádherně slečno.'' řekla prodavačka a já se znovu vydala za Reinou. Došli jsme do jedné z temných úzkých uliček ze které směřovali schody dolů do sklepa. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale zároveň mi něco říkalo že můžu Reině důvěřovat.
Když jsme vešli dovnitř, doslova mně spadla brada. Sklep, který jsem si myslela že bude ponurý s pavučinami a oprýskanými zdmi, byl vymalován červenou a všude byli saténové závěsy, zlaté koberečky, věštecké koule, polštáře na sezení atd.
,,Posaď se Sakuro, dáš si něco na pití? Jistě máš i hlad.'' zeptala se Reina mile. Bylo mi neslušné si hned říkat o jídlo, ale měla jsem hrozný hlad a tak jsem poprosila o trochu rámene a čisté vody. A Reina začala vyprávět.
,,Tvoje cesta je velmi nebezpečná Sakuro a Daisuke není muž který dává lidem druhé šance. Navíc už jsi se rozhodla a on ví o tvé volbě, ví že jdeš pro Azuřinu schránku.'' zašeptala. ,,Co je Azuřina schránka?'' vyhrkla jsem.
,,Kdysi dávno žil Daisuke v této vesnici, byl velice uznávaný shinobi, ale neměl rád boj a proto bojoval jenom když bylo potřeba ochránit vesnici. Ale jednoho dne, potkal neznámou dívku jménem Azura, která přišla ze země vyhnanství s tím, že ukradla vzácný poklad a když si uvědomila jakou udělala chybu, už ji nešlo vrátit zpět. Daisuke se do ní zamiloval a později zjistil, že Azura ukradla schránku ve které je chakra démona jménem Raidon. Raidon se nikdy neřadil mezi všechny ocasé démony, protože ho chtěli zachovat v utajení před okolním světem. Raidon je bratr devitiocasého liščího démona, kterého ovládá hokáge. Má podobu obrovské bíločerné lišky s 10 ocasy. Ale Raidon býval narozdíl od ostatním démonů hodný, nepotřebovával zkrotit a dělil se o svoji chakru, ale jednoho dne se něco stalo, nikdo neví co a začal všechno ničit. Zabil všechny svoje přátelé, až nakonec se našla schránka neboli skříňka, do které ho mohli zapečetit. Nikdo z shinobi ani nepomyslel na to, že by takovou obrovskou moc chtěl ovládnout, protože se všichni báli co hrozného by se mohlo stát, každý věděl že jeho sílu nedokáže kontrolovat. A potom se tu objevila Azura s hlavou v oblacích a snem získat obrovskou a uznávanou moc. Otevřela skříňku a Raidon se vtělil do ní. První kdo si jejího divného a násilného chování všiml byl Daisuke. Azura začala zabíjet nevinné lidi a byla téměř nekontrolovatelná. A tak musel Daisuke udělat velice těžké rozhodnutí... podařilo se mu ji zabít, ale vzalo mu to jeho délku života, tenkrát mu bylo 17 a najednou 47. A tak vrátil Raidona zpátky do schránky, kterou odnesl zpátky do vyhnanství kde ji střeží. Ještě nikomu se nepodařilo ho přesvědčit, a už vůbec ne se dostat za brány jeho paláce. V dnešní době už ví jenom málo lidí o Raidonovi, Daisukemu a Azuře a to je správně.'' dopověděla.
Neměla jsem slov, bratr devitiocasého? Daisuke a Azura? Nezkrotitelná síla? Najednou jsem přestala veřit že to dokážu.
,,Ale Sakuro, ještě něco ti chci říct, pokud by Daisuke věděl že pro Raidona nemáš místo, už by jsi byla dávno mrtvá, to mi věř.'' zvedla obočí a usmála se jakoby nic.
,, Reino, viděla jsem vedle sebe vyrůstat přítele, který měl v sobě nejhroznějšího démona ze všech, jak to bylo těžký a nejsem si jistá jestli je to to co chci. Nevím, jestli bych to zvládla.'' řekla jsem.
,,Rozhodnutí je samozdřejmě na tobě Sakuro, na tady máš adresu hotelu kde jsou ubytovaní tvý přátelé, je čas jít.'' jakmile to dořekla otevřela dveře a nadechla se. ,,A mimochodem, Uchiha je tady, buď opatrná.'' klesla hlasem. ,,Děkuju.'' bylo jediné co ze mě vypadlo. Byla jsem jak zhypnotizovaná, nezmohla jsem se na žádné otázky, na rozloučení na nic. Šla jsem po ulici a tak tak se vyhýbala všem účastníkům karnevalu. Ale přišlo mi, jako bych šla stále na místě, chtěla jsem vyskočit na střechu, ale to bych na sebe zbytečně upoutala pozornost. A potom sem ucítila ledový dech za krkem. Přejel mi mráz po zádech a zůstala jsem stát jak přikovaná. Nezmohla jsem se ani na otočení, ale věděla jsem kdo to je a když promluvil, bylo mi všechno jasné.
,,Myslela sis že mi utečeš?! Sákuro!?'' zazněl jeho výsměšnej hlas.

A v tom jsem si vzpomněla na Rinjiho, kde asi teď je? Proč vůbec slouží někomu jako je Sasuke? Chtěla bych ho tak moc vidět, zeptat se na jeho názor, promluvit si...
,,Jak dlouho tam ještě budeš stát bez pohybu?!'' promluvil Sasuke a přejel mi rtama po krku. A dost! Bylo mi jedno že na sebe upozorním, chtěla jsem ho chytit za vlasy a odhodit ho několik metrů, ale když jsem se otáčela a zvedala ruku, tak mi ji chytil.
,,Okamžitě mě pusť Sasuke!!'' zvýšila jsem hlas a dívala se mu do jeho ledových očí.
,,Nebo co?'' zeptal se výsměšně. Nemá cenu mu něco odpovídat a navíc jsem ani nevěděla co bych mu řekla. A tak jsem do ruky kterou mi držel nahromadila chakru a vycukla se mu tak z jeho sevření, když jsem odskakovala dozadu, práskla jsem pěstí do země tak, že se prolomila a jáma se blížila směrem k Sasukemu, ten však stihl odskočit.
,,Tady bojovat nebudu.'' sykla jsem a vydala se za brány vesnice.
,,Nedělej to Sakuro, má sebou člověka, mnohem silnějšího, jsou v přesile.'' uslyšela jsem Reinin hlas ve své hlavě. Rinjiho? napadlo mě hned. Tak moc jsem ho toužila vidět a proto jsem se rozhodla utkat se se Sasukem znovu. Jakmile jsem vyběhla za brány Sasuke stál znovu předemnou.
,, Kde je Rinji?'' zeptala jsem se. Sasuke se pousmál a hlavou kývl na jeden ze stromů kde stála postava již nebylo díky stínu vidět do obličeje. Dostala jsem strach.
,,Sakuroooo!!! Jsi v pořádku?'' uslyšela jsem Kaorin hlas, který se objevil hned vedle mě.
,,Nemusíš na to být vždycky sama.'' řekl Tadashi a skočil přede mě. Nakonec jsem byla přece jenom ráda že šli semnou.
,,Rinji...'' zašeptal Sasuke a postava, která byla před okamžikem na stromě se objevila pár metrů před Tadashim. Spatřila jsem ho. Jeho zlatavá pleť jakoby se leskla odrazem měsíce, blankytné oči pozorovali mou reakci a tmavé vlasy vlály ve větru. Měla jsem chuť se rozběhnout a políbit ho, ale musela jsem si udržet odstup a chladnou tvář. A tak jsem jen čekala, co se bude dít dál.
,, Zaměstnej ty dva, já se postarám o Sakuru.'' řekl Sasuke chladným hlasem, v tu ránu se objevil vedle mě a chtěl mi uštědřit jednu z ran, ale já jsem na poslední chvíli zareagovala a odskočila zhruba 30 metrů. Jakmile jsem doskočila, Sasuke se ocitl opět naproti mně. Takže to byla past, jen nás chtěl rozdělit a připravit se tak na boj. Neměla jsem tentokrát strach bojovat se Sasukem, ale strach o Rinjiho a Kaori s Tadashim. Chtěla jsem aby se nikomu nic nestalo, ale to bohužel nebylo možné.
,,Katon Hibashiri!'' uslyšela jsem Kaorin hlas a viděla jak skládá pečetě. Najednou se okolo Rinjiho vytvořil oheň. ,,Fuuton: Kamikaze.'' prohlásil tentokrát Tadashi a poslal směrem k Rinjimu větrný vír, který se skombinoval s ohněm a vzniklo tak ohnivé tornádo. Ale Rinji jen mávl rukou a na celé tornádo poslal obrovskou vodní vlnu. Netvořil žádné pečetě? Ale Sasuke mě nenechal dlouho přemýšlet. Najednou Rinji bouchl pěstí do země a mezi námi se vytvořila obrovská kamenná stěna. ,, Aspoň nás nebude nikdo rozptylovat.'' pousmál se Sasuke.