Každý začátek má i konec 12

Byl krásný letní den. Když jsem se ráno probudila, byl už Naruto pryč. Aiame ještě spala. Když se asi za hodinu probudila, měla jsem už hotovou snídani a připravené věci. Nakrmila jsem ji, oblékla a šli jsme navštívit Naruta.
,, Co budete dneska dělat?“ zeptal se a hrál si s Aiame.
,, Půjdeme asi za Konohu na tu louku kde jsme se brali, natrháme nějaké květiny, projdeme se a myslela jsem, že bychom se mohli stavit za Sakurou do nemocnice.“
,, To je dobrej nápad. Taky jsem se chtěl zastavit, ale nemám moc času.“
,, Sakura to určitě chápe. Sai je s ní určitě od rána do večera, takže není sama. Jsem zvědavá, kdy už porodí.“ Uklidnila jsem ho. Za chvilku jsme už šli na naši plánovanou procházku. Hodně jsme se loudali, Aiame pořád ukazovala prstíčkem na zajímavé věci ve výlohách, vyprávěla a padala. Když jsme došli k bráně Konohy, povídala jsem si se stráží. Oni si hráli s Aiame tak, že jsem nevěděla, kdo je dítě. Pak jsem je vrátila do dospělosti a vyrazila jsem s Aiame za Konohu. Šli jsme podél lesa na velikou louku, která se rozprostírala asi tři kilometry od listové. Na louce kvetlo tolik krrásných a barevných kytek, že jsem ani nevěděla, jakou kytici udělat. Aiame byla nadšená a chodila od kytky ke kytce. Začala jsem trhat větiny podle toho, jak se k sobě hodili barevně. Nakonec jsem udělala jednu velkou kytici z krkoulu, fialek a kopretin, kterou jsem udělala pro Sakuru a jednu menší ze sedmikrásek domů na stůl. Aiame trhala jen květy, tak jsem je dala do látkového pytlíku, který jsem měla v tašce a rozhodla jsem se, že je dám do ozdobné misky s vodou.
Ještě chvíli jsem ji vyprávěla o různých květinách a významech jejich jmen a pak jsme se pomalu vydali zpátky do vesnice. Asi na půli cestě se před nás postavilo asi pět shinobi. Čtyři měli na sobě stříbrné brnění a jeden měl na sobě červený dlouhý plášť. Ten v tom červeném plášti byl o poznání starší než ti ostatní. Postavila jsem se ochranářsky před Aiame a čekala co bude dál.
,,Dobré odpoledne, Yoko-sama“ řekl starší a poklonil se. Ostatní se také poklonili. Vůbec jsem nevěděla kdo to je.
,,Ty si mne asi nepamatuješ, mé jméno je Raidon Ryuu. Jsem vůdce klanu Ryuu na hranici Skryté Deštné. Jsem tvů děda.“ U slova děda jsem vykulila oči.
,,Jste otec…“ začala jsem.
,,Tvojí matky, ano, té zrádkyně.“ Dořekl. Stála jsem a čekala co se bude dít.
,,Od doby co jsem tě viděl naposledy si vyrostla. Vypadáš uplně jako tvá matka, doufám, že jsi nezdědila i jeji prohnilou povahu a krev.“
,,Jak můžete takhle mluvit o své dceři?“
,,Můžu o ni mluvit jak chci. A chceš říct menší tajemství?“
,,Víš, že tohle je místo, kde jsem zabil tvé rodiče?“ řekl s vítězným tónem. Do očí mi vrhkly slzy a postavila jsem se před Aiame.
,, Proč?“ dostala jsem ze sebe po chvilce.
,, V našem klanu nesneseme zrádce, to si zapamatuj!“ zakřičel.
,, Byla to tvá dcera!!“ zakřičela jsem nazpět.
,, Přestala být mou dcerou, když odešla“. Jen jsem nechápavě stála a po tvářích mi stále stékaly slzy.
,, No, ale abych ti řekl proč jsem vlastně tady. Nebudu tu už moc dlouho. Můj syn není ještě připraven zaujmout mé místo. Rozhodl jsem se mu najít ženu, která by ho morálně podpořila a dala mu potomka, ale žádná žena z klanu se nehodí. A pak jsem si vzpomněl na tebe. Mělas být vůdcem klanu po mě. A vyrostla z tebe silná a krásná žena. Jediná tvá vada je, že jsi se nechala nechala pošpinit.“
,, Pošpinit?“ zeptala jsem se .
,, Nosit ve svém lůně cizí krev, taková drzost“ řekl a podíval se na mou dceru, která byla stále schovaná za mým tělem.
,, Nestanu se ženou tvého syna a nedám mu žádného potomka!“
,, Nepřišel jsem se tě ptát, prostě semnou odejdeš, buď po dobrém, nebo po zlém.“ Nevěděla jsem co mám dělat. Jen jsem stála a čekala.
,, Nenesu tvé jméno, nemám tvojí špinavou a shnilou krev, žiju svůj život. Mám dceru a muže, kterého miluji!!“ vykřikla jsem jen.
,,Muže? Oh, chudák tvá dcera, pošpinila jsi ji více než sebe…“
,, A jakého ubožáka sis vzala?“ dodal.
,,Není to žádný ubožák! Nese jméno klanu Uzumaki a…“
,,Uzumaki? Velmi zajímavé. Nevěděl jsem, že ještě někdo žije…“ přerušil mě.
,, Můžeš se s ním právě teď seznámit.“ Řekl hlas zamnou. Nemusela jsem se ani otáčet abych poznala, že je to Naruto. Za chvilku stál předemnou. Ucítila jsem šimrání na své noze a podívala se. Viděla jsem Kyuubiho a Aiame jak mu sedí na zádech a on jí drží svými ocasy aby nespadla.
,,Velectěný Hokage“ řekl Raidon a uklonil se. Bezpochyby ho poznal podle pláště. Naruto měl vážný výraz.
,, Vůbec ses nemusel obtěžovat svou přítomností, přišel jsem si pro tuto ženu, hned zase půjdu“ uklidňoval Naruta. Ten stále mlčel. Vůbec jsem nechápala co dělá.
,,Všude kolem vesnice jsou tvý lidé.“
,,To máš pravdu, samozřejmě je hned odvolám“
,, Až tak uděláš, tak spolu s nimi odejdi.“
,,Jak už jsem řekl, přišel jsem si pro tuhle ženu, odejdu pouze s ní“
,,Nemůžu vám dovolit vzít si tuto ženu“
,,Já chápu že je to vesničanka z Vaší vesnice, ale je to má vnučka a chtěl bych ji odvést domů“ zalhal Raidon.
,,Já sem doma tady.“ Řekla jsem. Podívala jsem se na Naruta, ten mi ale pohled neopětoval. Připadal mi jako cizí muž. Chvíli bylo ticho. Vypadalo to jako kdyby oba dva na něco čekali. Nakonec první promluvil Raidon.
,,Tak ty sis vzala Hokageho.“ řekl a začal se hlasitě smát. Pak z ničeho nic přestal a chvilku mlčel.
,, Uzumaki a Hokage!“ zakřičel a zase se smál. Stála jsem jako opařená s pootevřenou pusou. Připadal mi jako blázen. Najedou začal kašlat a jeho syn mu podal kapesník, který si dal před pusu.
,,Komi, zabij Hokageho ať můžeme odejít.“ Řekl z ničeho nic. Okamžitě jsem se podívala na Naruta a pak na Kyuubiho.
,,Vem Aiame“ řekl mi Kyuubi a já tak udělala. Postavil se vedle Naruta připraven k boji.

Poznámky: 

V středověku by jste mě za tak krátký díl ukamenovali, ale přísahám, že příště vám to vynahradím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! )

Věrní fanoušci kapesník do ruky :D

Čekají Vás už jen 2 díly a bohužel musím říct, že to bude speciál, takže v pondělí končíme.

Všechna moje tvorba zde