Festival v Konoze... aneb Jak to dopadá, když dorazí Akatsuki

Tsunade právě stála na střeše své kanceláře. Držela se zábradlí a její dva culíky vlály ve větru. Za ní se nacházela Shizune, která v rukou svírala malé růžové prasátko.
„Hokage-sama, už jsou všichni přítomni,“ oznámil příchozí Izumo.
Tsunade se na něho otočila a s úšklebkem si promnula ruce.
„Paráda! Tak můžeme začít!“ prohlásila, načež si stoupla na zábradlí, aby byla lépe vidět.
„Hokage-sama! Chcete se zabít?!“ hulákala vystrašená Shizune.
„Ale kdepak. Jen se neboj,“ pronesla klidně Tsunade, „A teď… prosím tiše. Musím zahájit festival!“

„Všichni, co tu jste: Kage, ANBU, Jouninové, Chuuninové, Geninové, Akatsuki a i vy studenti akademie… Ehm, počkat! AKATSUKI?“ vyjekla.
„Hoj,“ pronesl v klidu bílý Zetsu.
V tu chvíli se Pein plácl do čela. Kisame všem zamával. Černá polovina Zetsu si začala něco brblat a bílá se stále usmívala jako sluníčko. Itachi si pravou rukou posunul slaměný klobouček více do očí – zřejmě s nimi nechtěl být spojován. Sasori využil tuhle chvíli, kde na něj všichni koukají, na to, aby pronesl dramaticky svou slavnou větu: „Umění! Umění je něco, co vydrží věčně. Ani čas pro umění nehraje ro-“
„Ale dejte už pokoj, Sasori no Danna! Vůbec nechápete, co to je!“ přehlušil Sasoriho dramatický výstup Deidara, „Umění je v pomíjivosti okamžiku. Jinými slovy: Umění je výbuch!“
„Ty chceš asi zemřít, co?! Nejenže vůbec nevíš, co umění je, ale ještě si troufáš pošpinit mou hereckou kariéru!“
„Z vás herec nikdy nebude,“ odbyl jej klidně Deidara.
Sasori už v tuhle dobu zčervenal zlostí, až mu pára stoupala z uší.
„Klid Sasori-san. Senpai to tak nemyslel,“ hájil blonďáčka mužík v oranžové masce.
Kdekomu to teď mohlo přijít, jakoby promluvilo oranžové lízátko, které se shodou okolností dostalo do Země Ohně a získalo pohyblivé tělo.
„Dei-da-ró!“ pronesl dramaticky a naštvaně Sasori.
„Hmm?“ opáčil blonďatý umělec a věnoval mu znuděný pohled.
„Já… tě… zabiju!“
„Počkat, počkat!“ vtrhlo mezi ně mimozemské lízátko a mávalo rukama sem a tam, „Nemůžete mu ublížit!“
„Tobi!“ okřikl jej Deidara, „To si myslíš, že hodlám prohrát? Já mu ukážu, co je to umění!“
Lízátko se podrbalo na hlavě a pak sklesle oznámilo okolí: „Když si něco umane, nedá si říct.“

Kakuzu stál nehybně na svém místě a díval se stále před sebe. Když najednou zmizel.
„Jashine,“ pronesl Hidan a zavrtěl hlavou, „Zase šel okrádat.“
Konan na něj pohlédla a pak nechápavě řekla: „Cože? Kdo, co, koho?“
Hidan znuděně povzdychl.
„Krádež... Kakuzu. Peníze. Lidi.“
„Ahá!“ konečně pochopila, „Moment! Cože šel dělat?!“
„Seš snad úplně blbá nebo co?!“ vykřikl.
„Konan-chan, Tobi vám to vysvětlí!“ přispěchalo na pomoc lízátko.
Hidan se lekl a naštvaným pohledem sjel na Tobiho, načež se podíval před sebe, kde se před chvílí konala bitka a Tobi tam hrál prostředníka, který většinu schytal.
„Tobi,“ řekl se zavřenýma očima a na ústech se mu rýsoval úšklebek.
Zmíněný se na něj podíval, ale stále držel zvednutý ukazováček před Konaniným obličejem, jak se ji snažil vysvětlit, co právě dělá Kakuzu.
„Myslíš, že máš na tohle čas?“ opáčil Hidan a ukázal na dva umělce z jeho týmu.
Tobi okamžitě vyskočil a rychle cupital do středu bitky.
„Ohóó!“ prohlásil nově příchozí.
„Můj bože!“ vyděsila se Konan.
Hidan se znechuceně podíval na tu zelenou opici a pak se zasekl.
„B-b-bože?“ vypadlo z něj, „C-c-cože si to právě řekla?“ pomalu ale jistě začal ztrácet kontrolu.
„Ku*va už! Člověk se tady snaží vám udělat radost, že jde s váma na ten poje*anej festival a ještě k tomu slíbí, že nebude nadávat! Ale když vy nedodržujete dohodu, tak já na to taky se*u a pěkně z vejšky! To si pos*ala mladá dámo! Nebo spíš… pošahaná slepice!“
V tu samou chvíli dorazil Kakuzu a opět nepřítomně koukal před sebe.
„Kakuzu, nemysli si, že nás tvým výrazem ošálíš. Moc dobře víme, že si tady nebyl,“ prohlásil klidně Pein.
„Já si jenom šel spočítat peníze. Někdo se musí starat o výdělečnost Akatsuki.“
„Ohóó!“ zakřičela opět ta zelená opice, neboť na ní všichni úplně zapomněli.
„Á! Já tě znám!“ vykřikl Kisame a okamžitě ukazoval na zjev před ním, „Ty! Ty jsi Maito Gai!“
„Ehm?“ opáčil Gai a začal si hrát s plnovousem, nevypadalo by to špatně, kdyby nějaký měl, „Ty mě znáš?“
„Ty si mě zase nepamatuješ? Bože, ty snad nemáš ani mozek zvířete,“ zakroutil Kisame hlavou.
Hidan v tu samou chvíli nadskočil a sáhl na svou kosu.
„Tak tohle si pos*al! Rozporcuju tě na malý kousky a pak tě budu podávat jako sushi!“
Itachi si v tuhle chvíli posunul klobouček ještě více do obličeje a pomalými krůčky se od nich vzdaloval.
„Itachi. Nemysli si, že zdrhneš,“ pronesla za ním bílá polovina Zetsu.
Itachi se jen zastavil. Nevěnoval mu žádnou pozornost.
„On… on… on… on,“ zasekla se bílá půlka.
„Co on? Se vymáčkni!“ okřikla ji černá.
„On… on…. on mě ignoruje!“
„Na to si přišel až teď?“
„Hé?“
„Víš, milej zlatej, Itachi tě nikdy neposlouchal.“
„Ale… však zastavil,“ opáčila roztřeseně bílá půlka.
„To, protože nechtěl zdrhnout. Jenom se od nás dostat dál.“
„Ale proč?“
„Tak se podívej před sebe.“
Před nimi se konala celkem pěkná podívaná.
Sasori mlátil svou utrženou nohou Deidaru po hlavě. Ten zase ústy na rukou okusoval jeho krk. Tobi se držel za hlavu a už netušil, jak je má od sebe dostat.
Hidan všude naháněl Kisameho, který před ním utíkal a kokrhal strachy. Kakuzu stál pořád nečinně na jednom místě a Pein na něj zblízka čučel. A Konan něco počítala na prstech. Stále u toho cosi brblala a rozčilovala se, načež si vždy začala trhat vlasy.
„Ehm… chápu. Taky bysme se měli ztratit,“ prohlásila bílá půlka Zetsu.
„Na to už je pozdě. V týhle bandě taky hrajeme důležitou roli. A to samomluvnou zeleninu,“ opáčila černá.
„Počkat, počkat! To jsme snad zásobárna jídla?“
„Cože?“
„No, máme rybu, lízátko a teď i zeleninu. Nemluvě o tom, že Deidara ještě žere jíl, takže to bychom taky měli počítat.“
„Bože, ty seš fakt padlej na hlavu,“ pronesla klidně černá půlka.
Vyšla by z toho v pořádku, kdyby právě okolo neprolítnul Hidan, nahánějící uprchlé sushi.
„Tak ty taky?!“ procedil skrz zaťaté zuby, „Ty vymletá kytko! Zetsu, tohle si neměl vypustit z tý tvý nenažraný huby! Teď tě pěkně rozsekám a nemysli si, že tě pak znova zasadim!“
Kisame se zastavil na druhém konci náměstí. Schoval se za nějakou růžovovlasou dívku, pro případ, že se Hidan zase vrátí k porcování žraloka.
„Shannaró!“ růžovláska vykřikla a udeřila Kisameho do břicha, který poté proletěl několika baráky.
„Vůbec si nemysli, že se nechám! Ty úchyle!“ pronesla a odkráčela někam do středu dění, kde se nacházel i zbytek Akatsuki.

„Ó, co to tu máme, sss…“
„Orochimaru!“ vykřikl Kakuzu a vyskočil Peinovi na hlavu, jelikož se nacházela nejblíže.
„Kakuzu,“ pronesl otráveně Pein.
„Deidara-senpái!“ křičelo lízátko a pořád odstrkávalo Sasoriho od blonďáka.
„Itachi!“ šel slyšet i Kisameho hlas, když běžel ke svému parťákovi.
„H-Hidanéééé!“ rozkřičela se modrovláska, držíc v rukou několik pramenů svých vlasů.
„Sasori!“ vyjekl Deidara, když zjistil, že má rozcuchané vlasy.
„Deidaro?“ opáčil Sasori nazpět.
„Zetsu!“ prohlásil bílý Zetsu, když slyšel, jak se tu všude rozléhají jména jeho společníků.
„Ty seš idiot,“ zamumlala černá polovina.
„Cože? Proč? Však oni to taky dělají a na ně neřveš!“ zafňukala bílá.
„Tak dost! Už vás mám plný zuby!“ okřikl je Itachi.
„Há! Já ti řikal, že nás neignoruje!“ vypadlo z bílé půlky.
„Kakuzu, slez z Peina. Konan, nebreč. Hidane, přestaň nahánět Kisameho, když si ho předtím už nechal. Sasori, nandej si upadlé části těla… vypadá to divně. A Orochimaru… ty radši zdechni!“ okřikl všechny, doteď tichý, Itachi.
„A já ti řikal, že tě nikdy neposlouchal,“ opáčila později černá půlka Zetsu.
„Ale, ale…“ jeho druhá polovina byla evidentně v depresi.
Itachi mu pořád nevěnoval nejmenší pozornost, jenom si opět nandal svůj klobouček, který mu spadl, když napomínal své společníky.

„Orochimaru-sama,“ řekl Kabuto, „jste v pořádku?“
„Chm…“ odfrkl namyšleně Sasuke.
„Ssss-sem. Jasně, že sem,“ opáčil Oro-sliz a olíznul si rty svým dlouhým jazykem, „Chci zase jeho tělo!“
„Cože? Ale Orochimaru-sama! A co Sasuke?“
„Hlídej ho, sss… Bude náhrada, kdyby mi to za-sss-se nevyšlo.“
„Já sem pořád tady, ty tupče,“ ohradil se Sasuke.
Orochimaru si ho však nevšímal a stále upíral zrak na staršího Uchihu před ním a neustále se olizoval. Sasuke chtěl něco namítnout, ale byl přerušen dívčím hlasem: „Sasuke-kun!“
‚Ježiš zase tohle plochý prkno? Kdy už pochopí, že mě nezajímá,‘ honilo se mu hlavou.
„Sasuke-kun, tak si přeci jen přišel,“ říkala rozpačitě Sakura.
Sasuke se na ní jen chvilkově podíval a pak hodil namyšleně hlavou, přičemž mu zavlály vlasy ve větru. Toho si všimla nejen Sakura, ale i Ino, takže obě pak přestaly vnímat realitu. Aspoň tedy do doby, než se hlasitě přiřítil jakýsi blonďák.
„Sasuke? Sasuke, on je tady?“ opáčil Naruto, který doteď nebyl přítomen, „A vůbec… Co se tady děje?“
„Narutó!“ křikla Sakura a ihned mu dala jednu přes nos, „To seš takový pako?“
„N-Naruto-kun,“ prohlásila jemně Hinata, „Jsi v pořádku?“ skláněla se nad ním.
„Óhóó! To je Láska mládí! Jak překrásné!“ rozplýval se Gai.
„Hoj,“ ozvalo se za jeho zády.
„Ó! Můj věčný rival, Kakashi!“
„Sorry, že jsem přišel až teď, ale po cestě mě zastavila stará paní, které ujel kočárek. Takže jsem ji pomohl. No a potom jsem ještě narazil na krásnou dívku, takže jsem začal tancovat,“ vymlouval se Kakashi, „Takže, co se tu děje?“
„Ještě nic, Tsunade-sama pořád nevyhlásila start festivalu. Možná bych ji mohl pomoci, však víš… Síla mládí je věčná!“
„Věčná? Cožeto? Umění je věčné!“ opravil jej Sasori.
„Umění je výbuch!“ křikl mu do dřevěného ucha Deidara.
„Ne! Umění trvá věčně!“
„Ale kdepak hoši, Síla mládí je lepší než umění.“
„Héé?“ opáčili oba najednou.
Už se schylovalo k boji, když tu vykřikla Tsunade: „A dost! Na tohle nemám nervy! Už mi skoro vylezly oči z důlků, když sem se dívala na tu scénu před sebou, ale tohle už je moc i na mě! Za chvíli se tu strhne válka a já s tim nechci mít nic společnýho! Takže okamžitě ukončuju festival!“
„Ale Tsunade-sama, on ještě ani nezačal…“ opravila ji potichu Shizune, stále svírajíc TonTon.
„No a co!“ křikla Tsunade a opět věnovala vražedný pohled davu, „A ani nezačne! Okamžitě se všichni sbalte a vypadněte!“
„Ale…“ každý chtěl něco namítnout.
„Ani slovo! Ukončuju nejen festival, ale i všechny ostatní aktivity!“
„Cožéééé?“ opáčili všichni sborově.
„Ještě jednou někdo něco řekne, a vyhostim vás všechny z Konohy! Nemám na vás náladu, už dokonce zase začínám stárnout! Jsem z vašich keců už vysílená!“
„Tsunade-sama, uklidněte se prosím!“ strachovala se Shizune.
Tsunade konečně vydechla a seskočila ze zábradlí.
„Shizune!“ křikla.
„Hai?!“ zmíněná se napřímila.
„De se na panáka!“
„Ale Tsunade-sama! Neměla byste tolik pít.“
„Akatsuki? Akatsuki?! Je to banda kre*énů, jak bych mohla být v klidu a nepít? V žádným případě! Dneska toho vypiju třikrát víc, než obvykle!“ mumlala si Tsunade při cestě dolu ze střechy.
„Tsunade-sama…“ hlesla tiše tmavovláska.

„Ehm… Kotetsu, myslíš, že teď máme padla?“ ptal se Izumo, který pořád stál na střeše.
„Asi jo, proč?“ odpověděl Kotetsu, stojící vedle něj.
„Dem si dát sirup!“
„To jako vážně? Minule si byl proti tomu… a přeci… Si se pak přilepil a hodil tlamu… a pak si mě mlátil celou noc a já se nemohl vyspat… A-“ začal Kotetsu chrlit jeden fakt za druhým.
„To už stačí! Jo, myslim to vážně… chci to taky ochutnat. A hlavně, Hokage-sama stráví celou noc, možná i dvě, v hospodě, takže nás evidentně potřebovat nebude. Takže si dáme do nosu!“
„Yosh! Yosh! Yosh!“ radoval se Kotetsu a chytl Izumu okolo ramen, načež se vydali směrem k domu, kde měl Kotetsu plnou spíž onoho sirupu.

***
Tsunade strávila nakonec tři dny v hospodě. Izumo po festivalu byl závislý na sirupu, takže s Kotetsem strávili tři dny taky jen u nich doma a spokojeně spořádali mraky sirupů.
Orochimaru měl zase plnou hlavu Itachiho a plánoval, jak získá jeho tělo. Kabuto se z toho zbláznil, takže šňupal neustále léky, které původně byly pro Orochimara. Sasuke se naštval, že ho bratr zase porazil, takže šel uspíšit svou pomstu, aby byl pro Orochimara opět číslo jedna.
Kisame měl po tom veliký strach z Hidana. Zetsu si pořád něco mumlal pod nosem, neboť se dostal, po Itachiho ignoraci, do veliké depky. Sasorimu trvalo pěkně dlouho než dal své tělo do pořádku a Konaniny vlasy nechtěly dorůst.
Jediný Tobi z festivalu vyšel s výhrou, neboť mohl Deidaru objímat, protože Deidý utržil spoustu ran do hlavy dřevěnou nohou, takže se trochu pomátl. Možná jediný mentálně zdravý byl Itachi, ale při festivalu si holt vyřval hlasivky.
Čtvrtý den tedy z Konohy nevyšel nikdo úplně v pořádku.