Poslední Konaniny kroky
Konan, neschopná žádného pohybu, ležela na poklidné hladině a okolní voda pomalu pohlcovala její tělo. Všudypřítomnou modř narušovala jen duha táhnoucí se od obzoru k obzoru, která jako jediná nasvědčovala tomu, že se odehrálo cosi velkého.
„Tak tohle je můj konec, inu, představovala jsem si ho trošičku jinak“ pomyslela si Konan, stěží zavřela svá unavená víčka a její mladou tvář překryla tenká vrstva vody, která naznačovala, že tento živel nadobro převzal moc nad životem bývalé členky Akatsuki. Několik desítek vteřin instinktivně zadržovala svůj dech, čímž ale jen oddalovala nevyhnutelné. Po době, jež se zdála jako věky, konečně přišel osudový pokus o nadechnutí a v tu ránu se jí plíce naplnili studenou vodou.
Nastalo ticho. Nejednalo se o obyčejné ticho, nýbrž o ticho, jež bylo naplněno bolestí a zármutkem nad ztrátou dalšího mladého života. Je zajímavé, že ve Skryté deštné tuto událost doprovázelo počasí bez jediného mráčku, což by pro ostatní občany znamenalo záminku přinejmenším k malému úsměvu, ale zde se nesmál nikdo. Odešel papírový anděl, který už nikdy neroztáhne svá křídla nad vesnicí a místní lidé už nevztyčí prst k obloze s překvapivým výkřikem. Poslední z velké trojce opustil svět.
Teplo….Hřejivé teplo pohladilo Konan po jejích tvářích, až se jí z toho zježily skoro všechny chloupky na jejím překvapivě suchém těle. Nechtěla otevřít oči, protože se v hloubi duše obávala toho, co spatří, ale nakonec její zvědavost zvítězila nad kousavými obavami. Zorničky se jí pomalu stáhly kvůli ostrému světlu. Okolí zářilo andělsky bílou barvou a Konan se pořádně štípla do tváře, aby se přesvědčila, jestli se nejedná o pouhý sen. Trošku to ale přehnala a neslušně zaklela.
„Slečna by měla používat vytříbenější slovník,“ zašeptal jí někdo tajemným hlasem do ucha.
Konan sebou trhla a do očí se jí vehnaly slzy, které si ihned hledaly cestičku po líbezné tváři a jakmile dorazily na konec, po kapkách spadávaly k zemi. Ale ani jedna nedopadla, jelikož se ve vzduchu měnily v jiskry hrající všemi barvami a okamžitě začaly kroužit okolo dvojice.
„Tak dlouho jsme se neviděli a ty otálíš s pohledem do očí. I když je pravda, že teď už pro nás čas představuje zbytečný aspekt.“ řekla tiše ona postava, zatímco jemně pohladila pramen Konaniných vlasů. Ta se bez nejmenšího váhání otočila a objala Yahika takovou vervou, že jeho tvář nabývala barev, za které by se nemusel stydět ani mistr chameleon.
„Yahiko,“ vyhrkla ze sebe Konan mezi jednotlivými vzlyky, „Yahiko, zklamala jsem, nepodařilo se mi zastavit Madaru.“
„Ale ne,“ odpověděl hbitě Yahiko, „ani jednou v životě jsi mě nezklamala a naopak jsi předvedla odvahu, kterou nemá ani kdejaký mužský válečník. Neměl bych to říkat v této situaci, ale jsem rád, že tě konečně mohu vidět. Vůbec netušíš, jak se mi stýskalo.“
Konan se konečně zadívala do Yahikových očí a oba se začervenali jak rajčata pod letním sluncem.
„Ale já to nechápu,“ pověděla, „kde to jsme, co se to vlastně děje?“
„Obvykle si pro lidské duše chodí sami Shinigami,“ ozvalo se z druhé strany a na scénu vstoupila vysoká postava s červenými vlasy, „ale vymohli jsme si, abychom si tě vyzvedli sami.“
„Nagato,“ vykřikla Konan a znovu se dala do pláče, „Nagato, vypadáš úžasně!“
„Děkuji,“ odpověděl bývalý majitel Rinneganu, „zatímco mé tělo bylo v reálném životě ničeno vysilujícími činy, tady se tělesná podoba odvíjí od té duševní. Sám můžu říct, že takhle výborně jsem se už dlouho necítil.“
Všichni tři se na sebe podívali a dali se do smíchu jako za časů, kdy spolu kráčeli po světě.
„Ale, ale,“ ozvalo se najednou odněkud z dálky, „svět se připravil o tak nádhernou tvářičku. Je mi potěšením, že se k nám připojil můj nejkrásnější student.“
Ozvala se rána, nejbližší okolí zahalil šedavý dým a uprostřed toho všeho se jímala mohutná postava Jiraiy-sensei.
„Mistře,“ vykřikl rychle Nagato, „sám dobře víte, že zde máme zakázané používat jakékoliv techniky.“
„Nagato,“ usmál se legendární sannin, „já jsem dostal nakládačku od Tsunade, nějaký Shinigami mě nezastaví. A navíc, rád se předvádím.“
„Jo,“ pravil Yahiko, „je zajímavé, že se mnou jste tak žhavě nepřivítal. Pokud si pamatuju, ihned po příchodu jste spěchal zkoumat, jestli i Shinigami jsou rozdělení na mužské a ženské pohlaví.“
Konan se dala do pořádného smíchu a objala všechny tři: „Je vidět, že se ani jeden z vás nezměnil, a za to jsem vám nesmírně vděčná. A jsem ráda, že po tom všem k sobě necítíte žádnou zášť.“
„Tak dost otálení,“ odpověděl po šťastné chvilce mistr, „měli bychom vyrazit. Vysvětlování si necháme na později.“
Jiraiya lusknul prsty a celá čtveřice se vypařila jako pára nad vroucí vodou…
Tuto jednorázovku jsem napsal v době odvysílání dílu anime, kdy odešla poslední z mé oblíbené trojice studentů mistra Jiraiy a trošku jsem si dopředstavil, jak to asi mohlo vypadat pár okamžiků poté:)
Moc Moc Moc pěkné!!!Moc se mi to líbí!
Madhera. Vmiesal si smutok so zabavou (Plakal som ale som sa aj smiala). Kto mu si pridal jemnost a vsetko to si zmiesal do jednoho a vzniklo umelecke dielo. Prepac ale mysli ze je to lepsie nechat na jednorazovku. Neviem si predstavit pokracovanie.
Moje FF: http://147.32.8.168/?q=node/94282
krásný
všichni jste blázni, jen já jsem letadlo^_^
Moc pěkná povídka. Skvělý nápad. Takhle nějak jsem si to představila i já, když Konan umřela, jelikož má fantazie nezná meze. Píšeš velmi procítěně. Jediné, co bych ti vytkla je, že by si to mohl trochu rozhrnout (rozhovory mezi postavami atd..). Hodnotím 4.
PS: Tvá FFka v soutěži byla také velmi zajimavá.
Tak, omlouvám se za trochu zpožděný komentář, myslela jsem, že jsem ho sem dávala a ono prd. Takže je to super, ale oko my nezůstalo suché. Jinak moooocinky pěkné.
Bože můj, to bylo krásný! Takhle bych si taky přála umět vypsat niterno. Ohromný obdiv, 1. místo zasloužené
Pane Jasshine, to je nádhera O.O Kéž by se tak tohle mohlo s tát i v anime...nu, co nedělám ^^ Zpět k tématu. Jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četla - a že jich bylo hodně...ikdyž je v podstatě jednoduchá, je moc krásně napsaná a ta pointa je totálně....*klid, Shelly, dýchej* Nebudu to už dál rozvádět, naprostá dokonalost :')
A asi za všechny hrooozně prosím, rozveď to ^^ Určitě to zvládneš
Nová Shelly přichází, asi tak...nestačím se divit, jak jiná jsem tehdy byla, a za pár let jistě budu valit oči stejně. Takže jestli někde uvidíte můj starý komentář, nelekejte se, okay? ^^
Podpis nijak řešit nebudu, stejně by ho nikdo nečetl :'D
+ Smazala jsem většinu povídek a začínám od začátku, ačkoliv na konoze už nestraším tak často.
Děkuju za takovou milou podporu, já sérii rozhodně plánuju, ale nevim, jestli zrovna tenhle příběh by šel nějakým způsobem ještě rozvést - tady už je to v podstatě uzavřený:)
Nádhera, až mi to vedralo slzy do očí
Moje FF:
Dívka ze Zvučné, Prolog
Krásně jsi vylíčil pocity z dané situace. Tahle povídka by opravdu potřebovala pokračování, dost se mi totiž líbila.
co keby si z jednorazovky urobil seriu myslim ze by som mozno hovoril aj za viacerych
díky moc, jsem rád, že jsem to nepsal úplně zbytečně:)
Vehnalo mi to slzy do očí. Kéž by to bylo tak doopravdy, Konan je moje nej postava
nadherne:D
Veľmi pekný nápad na poviedku, taktiež pekné spracovanie. Asi by som si toto stretnutie nevedela lepšie predstaviť
~FC for mestekova~
Moje FanFiction