Tři bratři a Naruto! 01. - Neznámý

Nad Konohou právě řádila mohutná bouře a všichni její obyvatelé byli zalezlí ve svých domovech. Všichni až na jednoho. Právě se vrátil ze svého pětiletého, velmi tvrdého tréninku. Vybavovaly se mu všechny vzpomínky na kruté dětství, na přátele, na jeho sen. Díky cestám, které absolvoval s jeho učitelem Jiraiyou, se z něj stal vynikající shinobi, ale také se změnila jeho povaha. K horšímu? To zjistíme!

Tsunade právě seděla ve své pracovně, kde podepisovala hromadu papírů, přes kterou ani neviděla, že zde již není sama. Právě příchozí osoba si lehce odkašlala.

„Co potřebuješ, Kakashi?“ Zeptala se bez zájmu Tsunade.

„Podle zpráv ANBU, se po vesnici pohybuje neznámý ninja a má namířeno právě sem.“ Odpověděl Kakashi a konečně vzbudil u ženy zájem. Najednou se otevřely dveře a do místnosti vstoupil muž, přibližně stejně vysoký jako Kakashi, oblečený do bílého pláště. Ihned přistoupil ke stolu Hokage-sama a položil zde dopis.

Hokage si jej ihned začala číst :

Tsunade, pokud toto čteš, pravděpodobně jsem na své pouti s Narutem zemřel. Nemyslím si, že bude pokračovat beze mě a proto tě žádám, aby jsi ho opět zařadila do týmu 7. Určitě tě bude zajímat jeho síla. Nemyslím si, že by prohrál s nějakým jeho vrstevníkem, takže trénink rozhodně nebyl neúspěšný, ale bohužel se nám nepovedlo plně ovládnout Kyuubiho. Za těch pět let se změnil nejen v síle, ale i v chování. Už to není ten starý Naruto. Škoda. Doufám že se nepotkáme brzy, ale budu se na ten den těšit Tsunade. Budu ze shora sbírat informace, nejen o tobě.
S pozdravem Jiraiya.

„Jiraiya.“ řekla smutně. „O-opravdu zemřel?“ To bylo jediné, co v tuto chvíli ze sebe dostala a pohleděla na příchozí osobu skrze své uslzené oči.

„Ano. Zemřel při boji s Akatsuki. Rukou toho muže s maskou!“ Řekl s nenávistí ve hlase a zároveň si sundal kápi z hlavy. Blonďaté vlasy ozářily místnost a tři rýhy na lících jen potvrdily Tsunadino tušení.

„Takže se opravdu chceš vrátit, Naruto?“ Zeptala se a Naruto jen přikývl. Poté společně vyřešili pár formalit a za tři dny se konal pohřeb. Naruto se s jeho smrtí stále nemohl vyrovnat a proto nechtěl, aby o něm zatím věděli jeho přátelé.

Pohřeb legendárního Sannina doprovázely velké emoce a hlavně smutek. I nebe pro něj plakalo. Po skončení patřičného obřadu, předstoupila před všechny neznámá postava v černém plášti, a všichni na něj udiveně zírali. Chvilku jen stál, nic neříkal, ale poté se odhodlal a ke všem promluvil.

„Mé jméno je Uzumaki Naruto. Je to již pět let co jsem odešel na trénink právě s tímto úžasným mužem, pro kterého teď truchlíme. Vždy když jsem stál v bitvě po jeho boku, cítil jsem se bezpečně, ale nebyl pro mě příkladem jen jako ninja. Byl pro mě jako otec, kterého jsem nikdy nemohl osobně poznat. Nemohl jsem si přát lepšího učitele, kmotra, přítele než byl právě on. Nikdy na něj nezapomenu a před všemi zde přísahám, že svého senseie pomstím, i kdyby mě to mělo stát život!“ Svou přísahu již skoro řval na celé okolí hlasem plným smutku a rozčilení. Najednou se u hlavní brány Konohy ozvala ohlušující rána a vedle Hokage se objevili ANBU s naléhavou zprávou.

„Akatsuki útočí! Všichni víte co máte dělat, tak do toho!“ Zařvala Hokage a běžela k bráně.

Pomstím tě Jiraiyo. Nedopřejí ti ani klidný odchod, tohle je bude mrzet! Pomyslel si Naruto a přesunul se také k bráně, kde již bylo nastoupeno mnoho konožských shinobi, ale také nepřátelé.

„Uzumaki Naruto! Vydej se nám dobrovolně a nikomu se nic nestane!“ Zavolal muž s maskou, vedle kterého stáli ještě dva členové Akatsuki. Itachi a Kisame.

„Ne! Naruta Vám nevydáme, budeme bojovat!“ odpověděla Tsunade a chtěla začít dávat rozkazy, ale Naruto se rozeběhnul proti nepřátelům. Sám. Těsně před nimi se zastavil.

„Nechci aby kvůli mně zemřel ještě někdo další. Slibuješ že nikomu jinému neublížíš?“ Zeptal se neohroženě Naruto a muž s maskou přikývl.

Spoutali Naruta a Kisame mu vysál většinu chakry. Rychle se vydali na ústup a za nimi se rozeběhli všichni shinobi z vesnice, ale bylo příliš pozdě. Itachi totiž všechny chytil do genjutsu a když byli v dostatečné vzdálenosti, tak se samo zrušilo.

Mezitím v zemi Vírů.

„Opravdu to chceš udělat? Co si tím dokážeš?“ Zeptal se starý muž mladého ninji, který seděl vedle něj. Oby byli schovaní ve stínu velkého domu, takže na ně nebylo moc vidět.

„Cítím, že je to moje povinnost. Musím vybudovat zpět slávu mého klanu a to za každou cenu! A navíc tu jde o mé bratry!“ Odpověděl a vyšel zpoza stínu.

Vysoký mladý muž vypadal velmi elegantně. Měl dlouhé temné vlasy, kratší než Jiraiya, pod nimiž byla vidět velká rukojeť meče. Černá ochranná vesta a na ní oblečený dlouhý tmavý kabát s červenými tečkami. Krásné tmavé oči byly skoro to jediné, co bylo na jeho obličeji vidět, protože zbytek měl zakrytý červenou rouškou jako Kakashi. Podle postavy a obličeje mu mohlo být kolem 25 let a i díky vypracovaným ramenům, výšce a zajímavého meče na zádech, šel z něj přirozený respekt.

„Díky za všechno. Udělal jsi toho pro mě mnoho. Postarej se o ni prosím. Doufám, že se pro ni brzo vrátím.“ Řekl staříkovi a obejmul ho. Ten mu něco pošeptal do ucha a mladík zmizel.

„Já doufám, že to zvládneš Keichi. Věřím ti. Vrať se kvůli ní.“ Zašeptal do ticha stařík a odešel do svého domu.

U Naruta a Akatsuki

„Do které skrýše ho bereme?“ Zeptal se Kisame.

„Na východ!“ Zavolal muž s maskou.

„Ale ..“ Chtěl něco namítnout Itachi, jenomže se před nimi objevil náš neznámý muž.

Nikdo nic neříkal, jen se navzájem měřili svými pohledy a čekali na pohyb protistrany. Naruto toho chtěl využít, vysmekl se Kisamemu a rychle nahromadil Kyuubiho chakru. Nevěděl kam se postavit, kdo je na čí straně a jaké spory mezi sebou mají. Proto raději ustoupil dozadu. Kdyby chtěl utéct, určitě by ho nenechali, ale takto ho měli Akatsuki stále na očích a on vyčkával.

„Kdo ksakru jsi?“ Křikl na neznámou postavu Kisame a stále si ho prohlížel.

„Mé jméno je Keichi.“ nachvilku se omdlčel a poté dodal. „Jsem zde, abych si vyřídil osobní záležitosti.“ Nikdo z přihlížejících neměl nejmenší tušení, o co tady vlastně jde. Ani ti, o které se jednalo. Naruta už tohle nebavilo a zaútočil na Itachiho, ke kterému se přidal i Kisame.

Keichi a muž s maskou se stále prohlíželi a nehnuli se ani o milimetr.

Naruto vyvolal několik klonů a začal postupně útočit. Snažil se vybudovat si nějakou strategii, ale Itachi byl mnohem lepší v myšlení než on a vždy mu na jeho lest přišel. Kisame se snažil vysávat jeho chakru, ale Naruto si držel dostatečný odstup.

Několik nových klonů se seřadilo kolem Kisameho a postupně na něj doráželi. Další zaměstnávali Itachiho a když se mu podařilo ho odpoutat od pozornosti kolem jeho kolegy, Naruto neváhal a vymyslel past pro Kisameho.

Další klony útočili pomocí taijutsu, někteří házeli shurikeny a najednou udělal pravý Naruto několik pečetí, dotknul se země a nohy jeho protivníka obalila hlína, která ho držela na místě. Neváhal a rasenganem zaútočil zeshora, kde byl jeho útok vykryt samehadou, ale ze země najednou vystřelil jako šíp další klon, tentokrát s Rasen Shurikenem a Kisame byl zabit. Ohlušující výbuch, vyvrácené stromy, to nebyly věci, které by Narutovi dělali starosti. Spíše málo chakry a možná i bezmocnost v boji proti uživateli Sharinganu.

Bojoval s Itachim dlouho za pomocí Taijutsu, ale když to nemělo žádný výsledek, vyzkoušel několik jutsu, které jeho nepříteli způsobily pár menších problému, ale nic vážného. Zato Naruto byl velmi domlácený a právě teď ho srazila ohromná ohnivá koule a zůstal ležet na zemi. Itachi se pomalými kroky přibližoval ke své oběti, kterou teď chtěl zabít, nebo alespoň udělat vše možné, aby už neutekl. Napřahoval se k ráně, když najednou ze země vystřelil narutův klok s kunaiem v ruce. Itachi neměl čas reagovat a čekal pouze na smrtelnou ránu. Vyčítal si tuto obrovskou chybu, ale teď už nemohl dělat nic.

Itachi čekal. Čekal. Stále čekal na smrtící ránu, která ale ne a ne přijít. Otevřel oči a uviděl jak Narutovu ruku drží neznámý, vlastně už známý muž. Keichi!

„P-proč?“ Dostal ze sebe Itachi a pořád nevěřícně koukal na Keichiho. Ten se k němu nahnul a něco mu pošeptal do ucha. Zrušil Narutův klon, ale teď si zase stoupnul, jakoby ho chtěl chránit.

„Hraješ tady s náma nějaký divadýlko?!“ Zařval na něj už skoro nepříčetný muž v masce.

„Nic nejde podle plánu, ale ty tady zemřeš!“ Zařval Keichi, který byl doteď klidný.

Přenesl se za záda maskovaného muže a to přenesl myslím doslova. Zaútočil svým mečem, který poprvé vytáhl a přesekl muže v pase, ale muž se znehmotnil. Chvilku takto pokračovali, než Keichi po pěti minutách od prvního nehmotnění svého soupeře vyvolal ohnivou vlnu, kterou se sice nepřítel snažil zastavit svým ohnivým jutsu, ale nebyl dostatečně rychlý a dostal zásah v plné síle. Byl opravdu těžce raněn a Keichi věděl, že pokud ho chce zabít musí to udělat rychle. Přenesl se nad jeho tělo a svůj meč zabodnul. Ale kam? Zabije svého nepřítele?