...a v prach se obrátíš
Tiché šero, jak neodvratný osud snášející se na krajinu. V dálce zahouká sova, slyšíš myš drápající se hlínou někde pod tebou. Mraky, temné, dusivé a plné těžké vody poletují na obloze a jen hledají, kde mohou spadnout, a studený vichr profukuje krajinou, snad aby zahnal vše živé do úkrytu.
Sedíš v polorozpadlé chatrči opřené o skalní převis. Na skále nad sebou vidíš zbytky vytesaných obličejů, zničené korozí tak, že jejich původní rysy jsou dávno neznatelné. Ale ty víš, kdo tam visí. Moc dobře si je pamatuješ, všech šest.
Ty první čtyři znáš jen z vyprávění. Nejvíce vlevo jsou obličeje Prvního a Druhého, bratrů a spoluzakladatelů Konohy. Následuje Třetí, profesor, mistr tísíců jutsu, muž, který nakonec padl v boji se svým žákem. A poslední z těch, které si nepamatuješ, třetí tvář zprava. Bojovník, který položil svůj život za vesnici při útoku devítiocasé lišky, a zároveň otec posledního Hokage v historii vesnice.
Druhá tvář zprava, ta s dírou místo nosu a a pravou lící rozbitou výbuchem bomby, to je Tsunade-sama. Tu už znáš, jako paní, co k vám chodívala na návštěvy a povídala si s tvou maminkou. Vždycky na tebe byla hodná, jen občas, když byla opilá, ses jí trošku bál. Později ses dozvěděl, že byla nejsilnější kunoichi své doby a jedna z nejlepších mediček historie. Ale pro tebe to nic neznamenalo – pro tebe už navždy zůstane starou, hodnou tetičkou, která ti vždy, když přišla, dávala čokoládové bonbony, co se v puse samy rozpouštěly, a která pořád křičela. Taky si pamatuješ na její pohřeb, na tu spoustu lidí, co tam stáli. Byli tam snad všichni, které jsi znal. Maminka, strýček Shikamaru, strejda Kakashi a strašně moc dalších. Nebylo ti tam moc dobře, trošku ses bál a nechápal jsi, proč tu vlastně jste. To ti došlo až později, když tetička tak dlouho nepřišla na návštěvu a ty sis uvědomil, že už nepřijde nikdy. Plakal jsi, ale ne dlouho. Život šel dál, avšak v tvém srdci už zůstala navždy. Asi by byla ráda, kdyby věděla, žes na ni nikdy úplně nezapomněl...
Vzpomínky jsou tak živé, že málem cítíš chuť čokolády na jazyku. Kdyby tak věděla, co se dělo dál...
Hokagem se stala ona druhá tvář, jenž znáš, ta úplně vpravo. Bývala to veselá tvář s věčným úsměvem, ale do skály nikdy nedokázali vrýt její nekonečný optimismus. Ten obličej ani nestihli dokončit, když to přišlo. Špatně se ti na to vzpomíná, na nejhorší období svého života, na tu dobu, kdy skončilo tvé dětství; násilně a nečekaně, zradou, kterou nečekal ani ten největší pesimista. Pořád si pamatuješ, jak překvapivý byl ten útok, který přišel od mírové návštěvy z Písečné... Naruto stál překvapený jako všichni ostatní, když viděl písečnou ruku, která se blížila od měnícího se Gaary k němu. Nestačil uhnout, byl příliš pomalý. Vidíš to stále jako ve zpomaleném záběru, jak obří ruka chytá Hokageho a vrhá jím o stěnu. Nikdo jiný se nehýbal, všichni jako paralizovaní stáli a pozorovali toto divadlo. Naruto se stihl obrátit, nenarazil do stěny hlavou a ač otřesen, rychle vstal. Pořád mohl bojovat, i když byl zraněn. Bylo to tvrdé, ale nakonec Gaaru porazil. Ty sám už jsi to pozoroval z okna únikové místnosti, kde jsi byl spolu s ostatními dětmi odveden, zatímco ve vesnici zuřil lítý boj. Když jsi viděl, jak Kazekage padl, začal jsi jásat radostí, zatímco Naruto padl na kolena. Myslel sis, že vysílením, ale až později jsi pochopil, že plakal pro přítele, který zradil a on nechápal proč.
A pak to přišlo. Tichý hukot neuvěřitelně rychlého jutsu. Stejného, které uměl strejda Kakashi. Blesk vržen ze stínu. Závan teplého letního větru se ti opřel o tvář a paprsek slunce, poklidně plujícího po bezmračné obloze, se odrazil od znaku Konohy, když Naruto padal k zemi. Zrníčka prachu, jenž se rozvířila při dopadu na zem, a dutá rána. Tělo ležící bez života, oči bez naděje a v obličeji žal nad Gaarovou zradou. Jediné, co zbylo po posledním Hokagem v historii vesnice.
Jeho vrah pomalu vyšel ze stínu. Uchiha Sasuke, který se vrátil, aby konečně splnil svůj slib. Slib, že zničí Konohu i vše, co představovala.
Boj byl prohrán. Sasuke osobně zničil poslední ohniska odporu. Kdo neutekl, byl zabit. Vesnici nechal být, zničenou dlouhým bojem a ničivými jutsu. Ale to už víš taky jen z vyprávění. Poslední, co si pamatuješ ty, je výbuch zápalného lístku a ránu, kterou jsi dostal do hlavy.
Odtrhneš oči od skály nad sebou a podíváš se na to, co zbylo z kdysi slavné vesnice. Několik domů se stále ještě drží, ale většina se již dávno rozpadla. Pár zdí, střech a zbytky dlážděných ulic. A všude mrtvo, jen vítr svým hvízdáním vzbuzuje dojem života.
Ty sám sedíš na místě, kde jsi strávil celý život. Poté, co zemřela Ino, tu jsi sám. Sám s celou vesnicí, sám s celou její historií. Jsi posledním, kdo drží naživu kdysi věhlasnou a všemi obávanou „ohnivou vůli“ Listové. Ty, stařík, který se téměř nedokáže pohnout.
Stromy a zeleň si berou zpět, co jim před lety člověk vzal. Za pár desítek let nikdo nebude vědět, že tu ležela ona bájná Konoha. Hrdinové jsou pohřebeni a zapomenuti, sláva odváta větrem.
Nemůžeš s tím udělat vůbec nic. Jen se dívat, jak pomalu odchází i onen žalostný zbytek všeho, co jsi míval rád.
Vezmeš do ruky kunai a začneš do skály za sebou vyrývat slova. Poslední slova Konohy, závěť hrdinů.
Vzpomeň si na nás, poutníče, jenž půjdeš kolem, vzpomeň si na listy;
a nezapomeň, že prach jsi a v prach se obrátíš.
V té druhé osobě mě to celkem baví:)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tááák a po zhodnocení... toto dílo je pro mě tím nejlepším. Jsi dokonalej spisovatel, měl by jsi něco napsat Miluju ten konec, ten náhled a ta vyrytá slova... a v prach se obrátíš... děkuju ti za dobré počtení
MÉ NOVÉ VIDEO: http://www.youtube.com/watch?v=ma33FvPwqZo
MÁ VIDEA
2. http://www.youtube.com/user/NakamuraAyumu?feature=mhee#p/u/3/egJ_XsuGm3E
3. http://www.youtube.com/user/NakamuraAyumu?feature=mhee#p/u/4/AjJcLlZziwc
4. http://www.youtube.com/user/NakamuraAyumu?feature=mhee#p/u/5/gn8G-nS7Uvg
5. http://www.youtube.com/user/NakamuraAyumu?feature=mhee#p/u/6/5ygwELZo5bc
6. http://www.youtube.com/user/NakamuraAyumu?feature=mhee#p/u/7/dJLqyQybxCk
atd...
MOJE VÝKRESY
Vše nemusí být tak, jak věříš, že to je. "To" čemu říkáš realita, může být jen jedna z iluzí.
Času dost, času dost jsem si říkala celou dobu a pak si všimnu, že vlastně možu hlasovat do zítřka, doprčič.
Mírně depresivní?!...Vždycky se pár týdnů na Naruta nedívu, abych pak mohla do toho úžasného světa na více jak 20 minut - a Ty ho zničíš!
Představa staré paní Tsunade je úžasná - tu postavu mám ráda mladou, ale při starším vzhledu u mě získává jakýsi druh větší úcty.
Při zjištění, že na Konohu zaútočil Gaara mě naskočila husí kůže a při tom dalším zjištění, že nepadl na kolena vysílením, ale smutkem...Páni, za ten pocit, co to u mě vyvolalo klobouk hodně hluboko dolů
A to, že to celé "dodělal" Sasuke, jo, nenávidím ho.
Takže za 5
Hledat štěstí v maličkost dala jsem si za úkol - a jde mně to.
Konečně něco nekompromisního, melancholického, čistý negativistický koktejl. Nejpůsobivější je určitě první a poslední část povídky. Máš hezký způsoby popisování a opravdu jsem se vcítil do oné osoby, i když mi bylo úplně jedno, kdo jím byl - ať už někdo hodně známý, či někdo, koho skoro nikdo nezná - na těžkým osudu to nezmění nic.
Rozhodně další povídka z top 10, co se soutěže týče:)
Hvězdy letí k tobě.
kdyby ses v poznámce nezeptal, kdo je hlavní hrdina, tak bych nad tím ani nepřemýšlel, při čtení jsem si tam nikoho nedosazoval a taky se to krásně četlo ... ale trefil jsem to (i když to nakonec asi bude holka)
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Páni velice krásně napsaná povídka.
"Vzpomínky jsou tak živé, že málem cítíš chuť čokolády na jazyku." Čistá melancholie. Ten začátek má perfektní atmosféru. Druhá osoba to podtrhuje.
Druhá část s líčením bitvy už je trochu "suchá". Možná tedy jen v porovnání s tou první částí, ale stejně. To co selhalo je gradace, protože prostě nejpůsobivější je první odstavec.
Pointa s nápisem to ale docela zachraňuje, i když poutníky sis mohl odpustit. Mě naskočil Leonidas a trochu to sílu toho nápisu (která měla čtenáře "přibít k zemi") oslabilo (tedy u mě).
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
je to překrásné
6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě
Super
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=H48j9LLyadw <--- Love This =D
A rap cap ca da rivi davi din
Da va ris tan din dan den dan yo
Pa pa rip pap pa, pa ri pa ri pa ri ri
Rivi rivi ru su ten den dan yo
Tawii-chan - Nejlepší človíček na Konoze ^^ [ teda pro mě samozřejmě =D ] A nedám a nevidám vám ji ! =D
Ten nápis v Poznámce nasadil korunu nápisu v povídce a vůbec celé FFce. Krásná myšlenka, i když mohla být ještě o malinko líp uchopená a rozpracovaná. Ale to už jsou jen hnidopišské požadavky náročného čtenáře. ^^
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
Pippi Longstocking taught me that it is OK to be different,
Yoda taught me about the good and the evil,
Samwise Gamgee taught me to stand by my friends,
Romeo and Juliet taught me about love,
Naruto taught me to be strong and to believe in myself
and Batman taught me that you don't need super power to be a superhero.
Tak předně: humor nechte napokoji, proradní pesimisté!
Ale pravda, ze soutěžních FF to vybočuje. Nejdřív jsem myslela, že to bude "jen pociťovka", ale pak jsem si vzpomněla na jednu svoji podobnou FF a už mě nic neodtrhlo ... Druhá osoba je parádní, takže není v podstatě nic, co by tě drželo od hvězd.
Beznaděj je leckdy sladká
FF
Ty bláho... Vzalo mi to dech. Druhá osoba tomu krásně sedne. A ta atmosféra... Prostě úžasný. Prolítla jsem soutěžní kategorii a tohle je prostě jedinečný. Abys věděl, zpočátku jsem ani neměla v úmyslu číst, ale pak mě upoutal ten epitaf. Už když jsem si ho četla, tak jsem věděla, že tohle si musím přečíst. Nelituju. x)
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
krásná povídka hezký je pravda že je tu hodně humoru tjn
Tvoje neni na způsob humoru , ale líbí se mi krásně se četla a ty 1. slova cos vybral na konci ty vyrytá si vybral dokonale !
1.A techniky svádění jsou venku! aneb I čtení může bolet od anubiskt
2.Festival v konoze... aneb jak to dopadá když dorazí Akatsuki od Rioushka...
Nechci ti to zastínovat , ale hold je tohle soutěž humoru a mnoho z nás taky čekalo hodně romantickch povídek .
Tvoje povídka je líbivá těším se až bude po soutěži a všechno vohvězdičkovat jinak dávám ti 5
Best< 3
Kdo semnou souhlasí hlaste se! Každý je svým způsobem jedinečný, ale nikdo neni takový jako je Itachi, nikdo by snad neudělal až tak hrozné věci jen pro vesnici a pro bratra, to co dokázal je obdivohodné. To samé Deidara, všechno překousnout jeho umění je prostě výbuch! Jejich vzhled už ani nepočítám jsou prostě nej a vypadí moc dobře jsou prostě sexy !
Jop... tohle se mi líbilo... přesně jak řekla Kimm-chan, ta druhá osoba tomu ohromně sedla... a co osobně nadchlo mě, je první odstavec, líbí se mi ta obraznost, připomněla mi první odstavec jedné knížky, co jsem nedávno četla (a jako obvykle nedočetla)... a stejně tak se mi moc líbil ten konec, takové docela neotřelé pojetí, nebo jsem aspoň snad ještě nikdy nic takového tady na Konoze nečetla; o přirozeným koloběhu bytí, o tom, že všechno se jednou ztratí, zmizí, bude zapomenuto... jsem ráda, že sis nevybral humor, tohle ti sedne, a humorem je to tu stejně přesycené...
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Tak teprve po několikáté dávám hvězdičky. Ta závěrečná slova tomu dodala konečný důraz a i jejich druhá verze se mi líbila. Moc se mi to líbilo a spíše než by mi to náladu zkazilo, mi to náladu zlepšilo. (Smrt humoru )
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
To je Hodně-Hodně-Hodně dobrá FF.
Oculum pro oculo, Dentum pro dente et Malum pro malo.
Me-ni wa me-o, Ha-ni wa ha-o to Aku-ni wa aku-o.
Oko za oko, Zub za zub a Zlo za zlo.
Víš, a ono je možná dobře, že ses rozhodl nenapsat humor, ale místo něj dát prostor něčemu "tvému". Humoru je tu dost, naopak povídek, jako je ta tvoje, tu najdeme poskromnu. Možná proto mě ty první řádky tak přitáhly. Anebo to třeba vůbec nebyla věc humoru nebo vážnosti, ona ta slova sama o sobě mají něco do sebe. Něco, co mě přimělo znovu si říct, že život prostě není jenom pohádka. Drsné a ošlehané, hlavně ale krutě realistické.
Po úvodu jsem čekala nějakou přímou řeč, myslela jsem, že začneš vyprávět. Nezačal jsi. Někde jinde by se mi to nelíbilo, přece jen du forma je někdy hodně suchá (stejně jako přehnaný počet dialogů). Jenže tvojí povídce strašně sedla. Nedokázala bych si ji už představit s nějakým dialogem. Už by to prostě nebylo ono.
Chtěla bych ti k tomu říct daleko víc věcí než jen tenhle zmatek, ale nějak to prostě nejde. Proto jen nakonec dodám - ty konečné věty jsi lépe vybrat nemohl. A právě ony budou to, co si z téhle povídky budu pamatovat nejživěji.
Díky, že ses s námi o tohle podělil. Jsem ráda, že jsem si tvoji tvář Konohy mohla přečíst.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Moje fenka Becky. Ona je jedna z té hrstky, kterým vděčím za to, že jsem se ještě definitivně nezbláznila...