Kytička má holku!? ep.19 ...Útěk

Zatímco Akatsuki oslavovali narození nového, budoucího člena, v Oroúkrytu se zrodil jeden takový, ne zdaleka dokonalý, a pořádně přeceněný, plán na útěk. A začínal se dokonce dávat do pohybu. Kabuto nepozorovaně odešel před úkryt čekat na jednoho či dva vyslance, co si měli pro Sagi přijít a Sasuke se vydal k hadímu Sanninovi, aby ho na kolenou prosil o trénink. Přesně podle plánu.
Sagi stála netrpělivě ve svém pokoji, čekajíc na signál od Kabuta. Už se nemohla dočkat, až je zase všechny uvidí. Až uvidí Kytičku...i kdyby jí měl nenávidět, což je vysoce pravděpodobné. Byla na něj přeci tak krutá. Nechala se unést rozhořčením a řekla mu spoustu ošklivých věcí, co se nedají jen tak zapomenout. A on nikdy nebyl ten typ, co by odpouštěl.
Povzdechla si. Třeba to ještě půjde napravit... a když ne, bude s tím prostě muset žít. Protože ona ho jen tak milovat nepřestane.

Sasuke se, jak už bylo zmíněno, snažil Orochimara udržet v tréninkové hale. Všemožně hloupě se vyptával a přesvědčen o vlastní nenápadnosti nutil Hádě vysvětlovat některé naprosto triviální věci třeba třikrát. Ten si toho všeho brzy začal povšímat a nedůvěřivě se na mladíka podíval.
"Co to děláš?" zasyčel výhružně, "Jak dlouho mě tu ještě plánuješ držet? Máš snad něco za lubem?"
"Ale ne, Orochimaru-sama," odpověděl Uchiha klidně, "jak vás to mohlo jen napadnout?"
"Noo," protáhl bílý muž a v očích se mu zlověstně zalesklo, "možná to má něco společného s tím, že jsi mě už před několika měsíci zradil...?"
"Cože?" vyjekl Sasí udiveně.
"Neříkej, že si nepamatuješ, jak jsi málem zabil Sagi-chan," syčel bílý ninja dál.
Hadovi se blýskalo v očích, ďábelštěji než kdy jindy. V jeho hlase byla slyšet skrytá výhružka.
"J-já? P-proč bych to d-dělal?" koktal mladík vyděšeně.
Přeci bílý muž nemohl přijít na to, jak z hloupé žárlivosti a touhy po urychlení své msty zaútočil na bezbrannou dívku a pak ji zanechal na pospas lesní zvěři! Nemohl ani tušit, že to právě díky němu ztratila paměť a teď miluje jednoho ze stoupenců jeho bratra… nebo si to snad domyslel? Přišel na to? Je snad možné, že už o tom ví a chce se mstít…?
"To já nevím" pokrčil Orochimaru rameny a zatvářil se tak, až z něj šla hrůza, "třeba si přeješ z nějakého nepochopitelného důvodu ukončit svůj život...kupříkladu."
"U-ukončit svůj život?" Uchiha se klepal a pomalu couval dál od toho děsivého muže, vyzařujícího nenávistnou auru.
"Jistě," usmíval se pán mnoha neznámých technik dál tím děsivým úsměvem, "jelikož Sagi-chan je můj malý poklad. A kdo mi na ni ruku vztáhne, zemře krutou smrtí..."
"Nééé!" vykřikl Sasán a vyběhl z místnosti. Utíkal se schovat do svého pokoje a na slib Sagi a Kabutovi úplně zapomněl.

Mezitím k sídlu dorazil Kisame, Deidara a vzadu za nimi se skrýval ještě Zetsu, který i když se sebou samým prožil krutou hádku, nedokázal nakonec zůstat sedět v Akaúkrytu. Sagi mu sice dala najevo, že už o něho nestojí… ale i tak. Myslíte, že by někdo jako on, který nikdy o věcech jako je láska ani nepřemýšlel, mohl první takovou osobu jen tak zahodit, vymazat z mysli? Ne... a ani to, zdálo se, neplánoval. Jenže i přes tu všechnu jistotu se styděl na modrovlásku promluvit…
…možná se bál odmítnutí, další věci, kterou se nikdy doposud netrápil…
Po chvíli z úkrytu vyšel Kabuto. Choval se tak opatrně a nenápadně, až na něm bylo úplně poznat, že něco chystá.
„Bože, to je debil,“ povzdechl si Deidara, „že bych mu připálil brejličky?“
„No to bys mohl,“ zachechtal se rybí muž vedle něj, „ale nejdřív, ať přivede Sagi.“
„Ehm…“ odkašlal si Kabuto, „já jsem ale tady a slyším vás.“
„No a?“ ušklíbl se Deidara, „to klidně můžeš. Dej sem brejle a ukážu ti umění!“
„Ani omylem!“ vřískl Kabuťák a už chtěl prchat zpět do úkrytu, když se zpoza stromu ozval tichý hlas.
„Sagi,“ řekl Zetsu prostě a ten tichý hlas brýlatého zarazil.
„A jo,“ pronesl zaraženě,“pardon. Už jde.“
Po chvíli se ve dveřích objevila postava. Sagi si to pomalými, opatrnými krůčky cupitala k Akatsuki. Ani jeden z nich nemohl uvěřit, že tahle bledá, pohublá postava s velkými kruhy pod očima, je jejich Sagi. Byla si tak nepodobná, až je mrazilo.
„Sagi,“ vydechla rostlina, doposud skrytá za stromem, „co ti ten idiot provedl?“
Zetsu se vydal k modrovlásce. Bylo mu jedno, co a jak se mezi nimi přihodilo, opravdu na to nekladl žádný důraz. Nyní měl pouze strach, a částečně byl také fascinován tím, že ji vidí. Ale hlavně se bál, děsilo ho, co s dívkou udělalo několik měsíců v Orodoupěti.
„Kytičko…“ na její tváři se objevil slabý úsměv. Dívala se na něj a doufala, že to všechno bude zapomenuto. „Mě…se stýskalo,“ řekla potichu a ačkoliv si předtím zakazovala jakkoliv na něj tlačit, přišla k němu a objala ho. Chvíli si užívala ten skvělý pocit, tu radost, ale pak jí došlo, co to udělala a rychle od něho odskočila.
„Eh…promiň…“ pohlédla na něho s obavou v hlase a automaticky si stiskla zlatý přívěšek s kytičkou.
Zabiják stál jak z kamene vytesaný, zíral na ni a nevěděl, jestli se má radovat, nebo strachovat. Takže přeci jen nepoužila jeho dárek na pokusy! Ještě má naději, ještě může všechno odčinit… v to alespoň doufal.

„Ehm…ehm,“ ozvalo se náhle ode dveří a všichni se k nim zděšeně ohlédli, „Kam si myslíš, že jdeš, Sagi-chan?“
Orochimaru stál ve dveřích a upíral na skupinku rozezlený pohled.
„Takže tohle měl Sasuke v plánu,“ pokýval hlavou, „za to ještě zaplatí. Stejně jako za to, že se tě pokusil zabít a proto si teď nepamatuješ, jak skvěle ti u mě bylo, a děláš hlouposti…“
Sagi překvapením otevřela pusu.
„Cože?“ vyhrkla překvapeně a podklesla jí kolena, takže jí Zetsu musel podepřít, aby neupadla. Několik dní totiž už nespala a byla na pokraji emocionálního vyčerpání.
„Milý mladý Uchiha se tě pokusil zabít,“ zopakoval Oro bez jakékoliv změny výrazu, „protože ti záviděl.“
„Z-záviděl?“ podivila se, „a co? Co by mohl služce jako já závidět?“
Popošla pár kroků zpět k Háděti, v očích zmatený, nechápavý výraz.
„Co?“ ušklíbl se bílý muž, „mělas moji plnou pozornost. Stála jsi na žebříčku mých hodnot nad jeho tréninkem...jeho pomstou.“
Sagi se zastavila. Poulila na něho oči, nevěřila vlastním uším.
„Nedůvěřuješ mi?“ zeptal se Had, když viděl její zaváhání. Vyloudil na tváři dokonce bolestný výraz.“Svému stvořiteli? Vychovateli?“ poté pohlédl s podivným úšklebkem směrem ke Kytičkovi, stojícímu opodál a tvářícímu se poněkud zaraženě, a pomalu, s patřičnou výslovností, dořekl:“Svojí první lásce?“
„Tohle...to jste si vymyslel!“ vykřikla dívka rozhořčeně.
Začala od něho zděšeně couvat zase zpátky. Zpět k Akatsuki, zpět k Zetsuovi, so bezpečí...
...ale pán mnoha neznámých a nepoznaných technik ji zřejmě nechtěl nechat odejít. Dlouhý, sizký jazyk dívku během chvilky obmotal a Oro si ji přitáhl přímo k sobě.
„Jsi moje,“ zasyčel. „Já si tě stvořil, mě jsi měla sloužit, chápeš?“
Zavrtěla hlavou.
„Já nejsem vaše! Dal jste mi svobodnou vůli, tak jsem tak maximálně svá!“ vykřikla.
„Tak to se velice pleteš, holčičko,“ ušklíbl se Orochimaru, složil pečeti a dívka se jako na povel sesula k zemi v bezvědomí, „jsi pořád moje. Můj výtvor, má práce. Můj otrok...“
Rozesmál se. Smál se a smál, až by normálnímu člověku před ním tuhla krev v žilách. Vtom se za ním ozvala rána a milé hádě odletělo pár metrů na stranu, kde se rozpláclo na zem.
„Popadni ji a padejte!“ křikl Deidara směrem k Zetsuovi, který se nedal dvakrát pobízet, vzal Sagi do náručí a vyběhl směrem k Akasídlu.
Orochimaru udělal krok směrem k nim, ale před něj se postavil Kisame, samehadu připravenou, a podivně se šklebil.
„Ani náhodou, slizoune,“ zavrčel a vycenil na něj zuby.
A tak zatímco Zetsu prchal s bezvědomou Sagi v náručí, ti dva se připravovali na boj s Hadím Sanninem...