Nový člen, díl 13

Opřená o kliku se dívala na ninju, jak se k ní pomalu blíží. Ozvalo se cvaknutí zámku.
„Zamkla jsi?“ zeptal se poněkud překvapeně.
„Už toho mám dost. Mám dost toho, jak si zahráváš nejen se mnou, ale i s ostatními. Takže ať mě to bude stát cokoli, zabiju tě!“zasyčela vztekle a jen taktak se držela, aby po něm nevystartovala a nevykuchala z jeho břicha všechny orgány.
„Ty a zabít mě? Nechtěj mě rozesmát. Oba dobře víme, že na to nemáš,“ usmál se povýšeně.
„Nebuď si tak jistý,“ ohradila se a vytáhla ze zámku klíč, který nato schovala někam za oblečení. Neměla žádné zbraně u sebe, takže tam jen tak stála a probodávala ho nepřátelským pohledem. Nevěděla, jestli ví, že je neozbrojená, ale nechtěla to na sobě dát poznat.
„Takže, proč jsi v mém pokoji?“ zeptala se, aby řeč nestála a chtěla přejít ke skříni, která stála na druhé straně místnosti za Hirokim. Měla tam kunaie, shurikeny a hlavně katanu. Když už byla téměř u ní, do cesty se jí postavil Hiroki.
„Co jdeš dělat?“ zeptal se podezřívavě.
„Chci si vyměnit oblečení. Teď odpověz ty na moji otázku. Proč jsi tady?“ zopakovala a pokusila se ho obejít. On ji však chytil pod krkem a silně přitiskl ke zdi, nohy měla pár centimetrů nad podlahou. Natsumi se nemohla nadechnout. Chytila jeho ruku a snažila se aspoň trochu povolit jeho stisk.
„Nedělej ze mě vola. Sice to nebude moc fér, ale když nebudeš mít zbraně, mám větší šanci na výhru,“ zašeptal.
„S-Srabe...“ vydala ze sebe ztěžka a kopla ho do břicha. Stisk se povolil a Natsumi se tak už dostala z jeho sevření. Dostala se ke skříni, otevřela ji a vytáhla katanu. Jen taktak se stihla otočit, aby zablokovala dva shurikeny, které k ní mířily.
Sakra, takže to nepůjde tak jednoduše. No nevadí, stejně je výsledek tohoto boje už dávno daný. Nemůžu prohrát, pomyslel si Hiroki a rozběhl se přes nevelký pokoj k Natsumi. Zablokovala jeho kunai, kterým ji chtěl bodnout a vyrazila mu ho z ruky. Sekla proti němu, ale vyhnul se. Takhle to pokračovalo dál. Ani se ho nedotkla, to se však nedalo říct o nábytku kolem nich. Dívka už měla pár škrábanců od Hirokiho kunaie. Dopalovalo ji to a zmocňoval se jí vztek. Bylo jí jedno, jaké to bude mít následky, prostě ho chtěla co nejrychleji zabít. Rozběhla se proti němu a napřáhla se katanou. Ninja ji kopl do břicha. Zastavila se až o zeď na chodbě, prohodil ji dveřmi.
„T-Ty bastarde...,“ zasyčela a i přes to, že ji bolela skoro každá část těla, vstala.
„Silný řeči, ale skutek utek,“ zašklebil se mladík.
„Už drž hubu!“ zaječela a vystartovala po něm s katanou napřáhnutou. Někdo ji však zezadu pevně chytil. Natsumi věděla přesně, kdo to je. Snažila se vyprostit ze sevření, ale nešlo to.
„Ku*va, Itachi, nepleť se do toho! Já ho prostě zabiju!“ křičela a pořád se vzpírala.
„Co jste si, sakra, udělali, že jsi zašla tak daleko?“ zeptal se zmateně, když viděl její rozzuřený výraz. Hiroki se mezitím napřímil ze své bojové pozice. Na scénu se dívali i Hidan, Kakuzu a Tobi, schovávající se za též přítomným Kisamem.
„Prostě se do toho nepleť!“ odbyla ho a dala mu loktem do břicha. Itachi trochu zkřivil tvář, ale stisk nepovolil.
„Radši ji nepouštěj. Nikdo přece nechce, aby zemřela, že ne,“ pousmál se Hiroki.
„Sakra, okamžitě mě pusť nebo klidně zabiju i tebe!“ zahrozila hlasitě.
„Tak to by stačilo!“ zazněl hromový hlas a všichni se lekli. Otočili hlavy ke zdroji toho křiku.
„Co se to tu děje? Natsumi, musíš dělat rozruch hned, jakmile přijdeš?“ zeptal se Pein s vážným výrazem.
„Tak to není! Já... Já...,“ nevěděla, co má říct. Přece jen, Hiroki měl pořád ty fotky.
„Snažíš se z toho vykroutit? Je to tvoje vina. Začala sis tím, že sis chtěla vzít ze skříně zbraně,“ prohlásil Hiroki.
„Cože? Ty jsi na mě zaútočil!“ odporovala Natsumi.
„Řekl jsem stačilo! Do zítřka pro vás dva vymyslím trest. Teď to tu ukliďte a buďte laskavě zticha!“ poručil a odkráčel zase do své ložnice v druhém patře. Natsumi si povzdechla a nedobrovolně se dala do úklidu. Přece jen, byl to její pokoj. Nikdo se neměl k tomu jí pomoct, všichni se vydali do svých pokojů. Až na Itachiho.
„Klidně jdi taky spát. Zvládnu to sama,“ pobídla ho dívka.
„Ne, pomůžu ti. Stejně jsem s tebou chtěl mluvit.“
„Jo? A o čem?“ otázala se s klidem a dál sbírala kusy dřeva, které před pár minutami byly dveřmi. Nevěděla proč, ale když byl na blízku Itachi, uklidňovalo ji to.
„Jak to je mezi tebou a Hirokim? Proč se tak nenávidíte? Když jste se poprvé potkali, nebyli jste na sebe takoví,“ zeptal se na rovinu. Natsumi se trochu zarazila.
„P-Proč to chceš vědět...,“ vypravila ze sebe po chvíli a otočila se k němu.
„Když to porovnám s tvým vztahem s Deidarou, tak daleko jsi snad nikdy nezašla. A když už se to k tomu blížilo, zastavila ses. Ale teď ne,“ vysvětlil Uchiha s vážným výrazem.
„To se ti jenom zdá,“ namítla a vstala, aby odnesla kusy dřeva.
„To si nemyslím,“ chytil ji za loket. Natsumi se zastavila, ale neotočila se.
„Pusť...,“ přikázala spíš varovně, než prosebně.
„Tvoje agresivita je pořád horší. Musíš se ovládat, protože jestli zabiješ někoho z Akatsuki, Pein tě prohlásí za zrádce a budeme tě muset zabít,“ varoval ji.
„No a co. Do toho ti nic není. Už mě nech být,“ odsekla, vytrhla svůj loket z jeho sevření a odkráčela pryč se dřevem. Po jejím návratu už ani jeden neřekli ani slovo.

Ráno, tedy už dopoledne šel Hiroki vzbudit Natsumi.
„Hej, vstávej. Pein nás volá,“ pronesl znuděným hlasem.
„Neumíš klepat?“ vyštěkla a převalila se na bok.
„Není na co klepat,“ odsekl a už se vyhýbal polštáři letícímu do jeho obličeje.
„Vypadni!“ nařídila už v sedu a probodávala ho pohledem.
„Pohni si,“ hodil jí polštář obloukem zpátky a odkráčel. Natsumi chytila polštář, položila ho na postel a vstala. Neobtěžovala se převlékáním, stejně neměla dveře, takže jí nebylo dopřáno zrovna moc soukromí. Líně vylezla z pokoje a courala se chodbou jen v, každému členu již známému, tričku na spaní. Mnula si zátylek a čím blíž byla u Peinovi pracovny, tím víc si chtěla zalézt zpátky do postele a spát. Najednou se vedle ní otevřely dveře a z nich vylezl rozcuchaný Deidara a mžoural očima po postavě stojící před ním. Vykulil oči, když si uvědomil, že je to Natsumi. Chvíli se tak navzájem prohlíželi, Natsumi znuděně, Deidara překvapeně. Nakonec dívka zívla a dál pokračovala svou cestou. Blonďákovy oči ji pořád nevěřícně sledovaly, dokud nezmizela v Peinove kanceláři.
„Co se děje? Vypadáš, jako kdybys viděl ducha,“ zeptal se Deidary Hidan, který šel zrovna taky chodbou.
„Možná, že jo. Právě jsem viděl, jak tudy prošla Natsumi,“ odpověděl s očima pořád upřenýma na dveře pracovny.
„To byla Natsumi. Došla v noci. Ty jsi neslyšel ten boj? Hiroki a Natsumi se hnedka porvali, Itachi ji taktak udržel, aby Hirokiho nezabila. Byla strašidelnější než obvykle,“ vysvětlil nechápajícímu Deidarovi a snažil se o vážný výraz. Nešlo mu to. (Pozn. autorky: No dovedete si snad představil Hidana s vážným výrazem? Já ne... ) Blonďák se na něj tázavě podíval.
„COŽE?!“ ozval se úkrytem dívčí výkřik, který se linul z Peinovi kanceláře.