Strážce brány - 15. Co dál?

Od Kumoa vyletěla podivná kuželová střela, která zářila šedou barvou a letěla přímo na Strážce brány. Ten se na to zamyšleně koukal a snažil se vymyslet, co s tím udělá. Nemohl to nechat narazit do země, protože by se už úplně zničila, ale co mu jiného zbývá? Potom ho napadlo jedno skvělé řešení. Vyskočil do vzduchu přímo nad střed praskliny a čekal, až k němu doletí ta střela. Když u něho byla dostatečně blízko, tak začal opět soustředit svoji chakru do meče, který začal modře zářit. Už zbývalo jen několik málo centimetrů a tak se rozmáchl svým obrovským mečem a odrazil tu techniku přímo do praskliny. Chvilku se nic nedělo, ale pak se ozval obrovský výbuch a celou jeskyní se šířili mohutné vibrace. Okraje praskliny se začaly drolit a mizet kdesi dole v temnotě. Ale po chvilce to ustalo, takže se stále dalo na něco stoupnout.
Zatím co Naruto přistál na pevné zemi, ninjové likvidovali jednoho nepřítele za druhým. Díky tomu už zbylo jen pět biologických klonů. Všichni se soustředili na jejich dlouholetého nepřítele. Přiskočili ke strážci brány a obklopili ho. Jeden z klonů se otočil směrem ke spojenecké jednotce, složil nějaké pečetě a zvolal:
„Doton: Hanrisoryuuki!“ Za ním se ze země vyrostla obrovská zeď a tím znemožnila ostatním, aby mohli pomoct Narutovi. Tsunade se svojí studentkou z týmu sedm se okamžitě rozeběhli přímo proti kamenné stěně a obě jako by se domluvili, zároveň napřáhli své pravé ruce naplněné chakrou a obě udeřili. Ozvalo se obrovské dunění a kámen začal praskat. Ale i tak překážka stále přetrvávala.
Za stěnou zatím byl Strážce brány v početní nevýhodě. Zbývajících pět nepřátel ho obstoupilo a vždy jeden z nich nečekaně zaútočil. Snažili se takhle překvapit svého protivníka. Jenže ten je pouze pozorně sledoval a pak jejich pokusy vykryl svým obrovským mečem. Tento styl boje ho moc nebavil a tak se snažil přijít na nějaký způsob, jak se jich rychle zbavit. Ale dokud bude za biologickými klony stát ta stěna, tak je tu v pasti. Vždyť nemůže ani švihnout svým mečem, protože tu je tak málo místa. Pokračoval v neustálém uhýbání a pak dostal šílený nápad. Pousmál se, protože když mu tohle vyjde, tak už bude mít konečně klid. Tahle technika je hodně nebezpečná pro všechny v okolí.
Rozhlédl se po tom malém prostoru, ve kterém byl uzavřen. Zjistil, že zrovna stojí zhruba vprostřed místnosti. První krok jeho plánu tedy už je. Nyní musí vykrýt další útok a až potom může pokračovat svým plánem. Po chvilce na něho opět jeden z Kumoů zaútočil a on se mu znovu s lehkostí vyhnul. Teď musel začít jednat rychle. Uchopil svůj meč oběma rukama a posílal do něho co nejvíce své chakry, než na něho znovu někdo zaútočí. Zbraň začala modře zářit a světlo se stále více zvyšovalo.
„Co si myslíš, že děláš?“ Okřikl ho jeden protivník a hned zaútočil. Naruto se stále soustředil a nevšímal si ho, protože stál přímo proti němu. Kumo zrychlil a vyskočil nad Strážce brány a seknul ho kunaiem po zádech. Otočil se a sledoval co Naruto udělá. Jenže k jeho velikému překvapení on stál stále na místě a pokračoval v posílání své chakry do meče. To se vědci vůbec nelíbilo. A tak se točil na ostatní klony a přikázal jim:
„Vypadá to, že se pro provedení té techniky musí stále soustředit. Zaútočíme na něho všichni a konečně se ho jednou pro vždy zbavíme!“ Ostatní čtyři souhlasně přikývli a začali si připravovat nějaké techniky, které chtěli použít. V tom však začala záře okolo meče pulsovat. To byl signál pro Strážce brány, že je vše připraveno. Ten na nic už nečekal a vší silou udeřil mečem do země. Ozval se výbuch a celým okolí se naplnilo bílé světlo.

Ninjové se snažili prorazit tu překážku, která jim stále v cestě k jejich dlouholetému kamarádovi, ale stále nějak nedokázali prorazit skrz. Ta technika, kterou nepřítel použil, musela být nějak upravená a nebo do ní použil obrovské množství chakry. Protože jinak by už dávno byli skrz. Zrovna se někteří z nich opět pokoušeli svými technikami prorazit skrz a najednou všichni pocítili podivné vibrování a to stále sílilo. Jako kdyby byli v epicentru zemětřesení. Vibrace se šířily celou jeskyní a začaly tvořit na hodně místech trhliny. Pak se ozval výbuch, následovaný hlasitým nárazem a ohromná kamenná překážka se rozložila na prach.
Všichni na to udiveně hleděli, ale pak jim na hlavy začaly padat části stropu. A tak se většina z nich raději stáhla z jeskyně a rozhodla se počkat venku. Ten zbytek byli Narutovi blízcí přátelé a rozhodli se ho jít hledat. Skoro deset let ho neviděli a tak o něho opět nechtěli přijít. Jenže ze stropu padaly stále větší kusy kamení, které ucpávaly východ.
„Je to tu nebezpečné. Všichni byste se měli stáhnout ven. Já a Sasuke si zapneme naše sharingany a dostaneme Naruta ven. S našemi schopnostmi budeme schopni se dostat dovnitř i ven v jednom kuse,“ ozval se s nabídkou Hatake Kakashi a čekal, co mu na to řeknou ostatní. Jenže než někdo z nich stihnul nějak reagovat, tak se ze stropu opět odlomil velký kus kamene a padal přímo na ně. Dva členové týmu sedm na sebe kývnuli a rozeběhli se do nejvzdálenější části jeskyně.
„Sasuke počkej!“ Volala za ním Sakura. Měla o něho strach. Ale i tak musela uznat, že nikdo z ostatních by se asi nedokázali dostat ani dovnitř. Tsunade tedy už na nic nečekala a hned zvolala:
„Jedeme hned ven. Necháme zbytek na nich!“ Pár ninjů i tak chtělo jít za těmi dvěma, ale když i druhý kage nesouhlasně kroutil hlavou, tak se rozhodli vzdát své snažení a nechat záchranu Strážce brány na uživatelích sharinganu. Otočili se a proběhli ven jeskyní. Nikde nepotkali nikoho živého a tak se ničím nezdržovali.
Jenže se spletli. Jeden z mutantů stále žil. Měl sečné zranění, ale to se mu začalo regenerovat. Když už mu od nepřátel nehrozilo žádné nebezpečí, tak se odvážil pohnout a hledal v laboratoři svého tvůrce. A opravdu. Po chvilce hledání objevil jednoho Kumoa, který stále ještě dýchal. Tak ho hned vzal do náručí a odešel tajným východem pryč.

Záchranná dvojice se opatrně procházela po nejzazší části jeskyně a hledali svého přítele. Jenže už to jak to ta vypadlo, jim připadalo velice podivné. Všechny stěny byly vypouleny ven a všude byl cítit podivný zápach. Jako kdyby se tam něco spálilo. Ke všemu celý prostor vyplňoval prach, takže nebylo dobře ani vidět po celém prostru.
„Vezmi to druhou stranou,“ ozval se Kakashi a sám se vydal podél stěny přímo před sebe. Opatrně našlapoval a rozhlížel se po okolí. Najednou ucítil spáleninu o něco silněji a tak se podíval na stěnu a tam uviděl černý obrys těla vypálený do stěny. Jako kdyby tu po někom zůstal jeho stín. Ještě několik chvil uvažoval nad tím, co tohle mohlo způsobit a pak šel dál. Ale po chvilce uviděl další podobný stín na stěně. Vůbec netušil, co si o tom má myslet. Z jeho myšlenek ho vyrušil Sasuke, který na něho zvolal:
„Tohle by jste nejspíš měl vidět.“ Hatake na nic nečekal a vydal se směrem, odkud se ozýval jeho hlas. Po chvilce uviděl svého bývalého studenta, jak na něco zírá. Podíval se před něho a pochopil, co ho tak vzalo. Stál před mečem Strážce brány, který byl více než z poloviny podzemí. Od meče všemi směry do okolí se šířily podivné praskliny. Nikde nekončily, prostě byly úplně všude. Sasuke uchopil meč oběma rukama a snažil se ho vytáhnout, ale ať se snažil jak chtěl, tak to nedokázal. Proto kývnul na svého bývalého učitele, aby se k němu přidal. Ale ani jejich společná síle nedokázala pohnout s tím mečem.
„Viděl jsi taky ty stíny vypálené do stěn?“ Vyptával se Kakashi. Měl takovou jednu teorii. Jestli je to následek Narutovi techniky, tak tu musí být pět stínů, protože měl pět protivníků. A samozřejmě někde tu musí být on sám. Ale když uviděl následky té techniky, tak začínal mít trošku pochyby nad tím, jestli je Strážce brány stále naživu. Znal několik jeho technik a věděl, že má některé, které ubližují i jejich uživateli. Nevěřil tomu, že by se Naruto kvůli nim dokázal obětovat, ale jestli to byla jediná možnost, jak se konečně vypořádat s nepřítelem, který ho tu zaměstnával po deset let, tak by to možná udělal.
Jeho společník souhlasně přikývnul a odpověděl:
„Viděl jsem dva takové stíny. Ale to teď nemusíme řešit! Vždyť budeme mít zasypaný vstup, než se dostaneme k Narutovi.“ Kakashi s ním musel souhlasit. Nejsou tu, aby zkoumali následky nějaké techniky, ale proto aby dostali ven přítele. Tak na to tedy souhlasně přikývnul a oba se dali do pohybu. Jediná část jeskyně, kterou ještě neprozkoumali, leží přímo před nimi a tak se opatrně vydali tím směrem. Po chvilce si všimnuli nějakého těla, které leží pár kroků před nimi. Opatrně ho obcházeli, protože nevěděli, jestli to není náhodou Kumoo. Jenže ten to naštěstí nebyl. Na zemi před nimi ležel jejich dlouholetý kamarád. Sasuke na nic nečekal a hned k němu přiskočil. Okamžitě se snažil nahmatat jeho puls, protože ležel v podivné poloze a vypadal jako mrtví.
„Jak mu je?“ zajímal se netrpělivě Kakashi. Odpovědí mu bylo hlasité Sasukeho oddechnutí a úsměv na jeho tváři. Naštěstí opravdu nahmatal puls. Pohledem zkontroloval celé jeho tělo, jestli někde nemá nějaká větší zranění. Vypadalo to, že je jen v bezvědomí.
„Mám puls. Musíme ho odsud nějak dostat. Ale jak dostaneme ten jeho meč ze země? Vždyť je z poloviny zaražen uvnitř,“ přemýšlel nahlas člen klanu Uchiha. Jeho učitel se na chvilku zamyslel a pak mu řekl:
„Nemyslím si, že ho dokáže dostat ze země. Ale on by mohl. Zkus s ním trochu zatřepat. Třeba ho to probudí.“ Sasuke by ho raději nechal, tak jak je. Ale to by tu museli nechat jeho meč, protože ani jeden z nich neměl dost sil na to, aby ho dokázal dostat ze země. Vždyť si Naruto může odpočinout až potom.
„Třeba jen z vyčerpání usnul,“ pomyslel si Uchiha a začal s tělem Strážce brány třást. A opravdu po chvilce se mu začaly otevírat oči. Chvilku se rozhlížel a snažil si vzpomenout kde je a co tam vůbec dělá. Potom si vzpomněl, že použil tamtu techniku…
Před sebou uviděl dvě známé tváře a tak se na ně pousmál a řekl:
„S..Sasuk..e a Ka..Kakashi…sensei?“ Oba se na něho podívali a starší z nich se ujal slova:
„Jsem rád, že jsi konečně při vědomí. Musíme odsud vypadnout. V předních částech jeskyně se hroutí strop. Když tu zůstaneme déle, tak nás to tu uvězní. Tvůj meč je tam kde jsi ho nechal. Co jsi to použil za šílenou techniku, že to má takové následky?“ Naruto se hned začal zvedat. Neměl v plánu po deseti letech bojů zůstat uvězněný v nějaké pitomé jeskyni, potom co porazil svého nepřítele. Teď se konečně musí vrátit domů. Konečně opět všechny uvidí. Těší se na to, až zjistí, jak moc se všichni změnili.
Když konečně stál, tak zkontroloval rány od kunaií. Vůbec je necítil. Asi je Kyuubi začal okamžitě léčit, když usnul. Hned se tedy rozešel před sebe, kdy uviděl svůj meč. Uchopil ho jedinou rukou a s lehkostí ho vytáhl ze země. Oba ninjové nad tím jen nechápavě kroutili hlavou nad jeho silou.
„Jd..em..e?“ ozval se huhlavý hlas od Naruta. On nemohl za to, že jeho komunikační schopnosti jsou skoro nulové. Vždyť si neměl s kým celou dobu povídat.
Oba jeho kamarádi souhlasně přikývli a vydali se za ním. Svůj meč držel stále připravený k použití, kdyby bylo potřeba odrazit nějaký velký kus kamene, padajícího jim na hlavu. Když prošli místem, kde byla stěna, tak uviděli, že strop se i nadále hroutí. Naruto šel jako první a skákal z jednoho kusu skály na druhý a přitom ostražitě pozoroval strop. Sasuke i Kakashi měli aktivované své sharingany a díky nim se velice snadno vyhýbali hrozícímu nebezpečí. Po pár minutách konečně před sebou uviděli světlo a tak ještě zrychlili, aby konečně unikli nebezpečí. Konečně začali rozeznávat jednotlivé lidi před nimi, což znamenalo, že už jsou skoro venku. Ještě udělali pár kroků a dostali se ven.
Když proběhl poslední z nich, tak se začalo ozývat podivné dunění a strop v jeskyni se začal bortit. Po chvilce se zřítil k zemi. Zasypal jediný vchod do jeskyně, takže se tam už nikdo nikdy nedostane.