Strážce brány - 16. Nové obzory

Všichni tam stáli a koukali se na tu destrukci, dokud neustala. Když ustalo dunění a usadil se prach, tak se všichni rozhlíželi okolo. Snažili se ujistit, že je opravdu už konečně po všem. Jenže okolo vůbec nic nevydávalo žádné zvuky. Prostě byl takový klid, jako kdyby kromě mutantů, už vůbec nic nežilo na tomhle divném místě. Stále všichni měli husí kůži, když uviděli okolo sebe tu spoušť. Přibylo mnohem více těl i krve. Nikdo tam nechtěl zůstávat moc dlouho.
„Takže už je po všem?“ ozvala se zájmem Sakura a šla obejmout svého přítele a zkontrolovat jeho stav, jestli náhodou nepotřebuje někde ošetřit. Když nikde nenašla ani jednu ranku, tak se jen spokojeně usmívala.
„Jo všichni nepřátelé padli. Konečně můžeme jít zase domů a užívat si klidu. Dnes oficielně konečně skončila 4. Velká ninja válka,“ odvětil s úsměvem Kakashi. Tím u všech vyvolal obrovskou radost. Všichni hned chtěli oslavovat, ale pak si znovu uvědomili, kde stojí a tak se to rozhodli přesunout někam jinam.
Tsunade se celou dobu dívala se zájmem na Naruta. Vůbec by ho nepoznala. Tak strašně moc se změnil. Už není tím věčným hyperaktivním dítětem. I když se všichni radují, tak v jeho očích viděla jen smutek. Ale proč? Co ho může trápit? Jistě byl strašně dlouho z domova a všichni se změnili, ale stále ho mají rádi. Nebo mu dělá starosti, jak ho doma přijmou obyvatelé vesnice? Ano, všichni si mysleli, že utekl během války a nechal všechno na nich. Většina z nich si myslí, že měl strach a tak prostě někam zalez, aby tomu nemusel čelit. Ale kdyby jen viděli, co musel každý den prožívat, tak by jim to vyrazilo dech. On je s jistotou největší hrdina vesnice, který kdy žil. Teď už jen to musí pochopit on sám.
„Měli bychom už jít. Přece nebudeme zbytečně zůstávat na místě jako je tohle,“ řekl pevným hlasem Gaara a pak ještě dodal:
„Oslavovat budeme až u nás v Písečné vesnici. Lidé tam potřebují nějak uvolnit svůj stres a tohle je skvělá příležitost.“ Všichni přítomní radostně vykřikli a už se otáčeli k odchodu. Všichni, už chtěli jít, protože je tu nic nedrží. Pouze Strážce brány stál stále tam, kde byl. Musel si tu vyřídit nějaké záležitosti.
„Ty s námi nejdeš?“ ozvala se nechápavě Hinata, když si všimla, že on stále stojí na místě a vůbec se nikam nechystá. Když ji slyšeli ostatní, tak se zvědavě otočili, aby věděli, ke komu mluví.
„Mu..sím tu je..ště ně..co u..dě..la..t. Při..jdu po..z..dě.ji,“ odpověděl jí chraplavý hlas Strážce brány. Hinata a ostatní jeho přátelé zůstali stát na místě. Chtěli mu nějak pomoci, když tu má ještě něco dělat. Jenže nikdo netušil, co by tu mohl mít tak důležitého, že chce jít pryč.
„My ti pomůžeme, ať už je to cokoli. Přece tě tu nenecháme zase samotného, když jsme tě konečně opět našli,“ řekl s úsměvem Neji. On byl rád, že se jeho dlouho ztracený kamarád opět vrací domů. Pořád měl obrovskou chuť vyzkoušet si jeho sílu na vlastní kůži. Znal jeho sílu od vidění, ale nedovedl si nějak představit, jak by to dopadlo, kdyby spolu bojovali opět oni dva.
Naruto tedy jen pokrčil rameny, na znamení toho, že mu to je jedno a vydal se pomalu ke svému domu. Ostatní se jen hašteřili nad tím, kam to může jít. Kromě úderné jednotky a dvou kagů nikdo neví, že tu má někde svůj skrytý domek. Poslušně ho teda následovali, ale i tak jim místní scenérie nedovolila jen tak se rozhlédnout a vychutnat si procházku s dlouho ztraceným přítelem. Věděli, že vzpomínka na tenhle masakr před jeskyní je bude ještě dlouho strašit v jejich snech. Nejradši by si tu vzpomínku nějak vymazali, kdyby měli tu možnost, jenže to jim nikdo neumožní. Jak se asi může cítit Naruto, když tu tohle prožíval každý den? Muselo to pro něho být strašně těžké. Ani si to nikdo z nich nechtěl raději představovat.
Následovali ho skoro půl hodiny, když se pak najednou zastavil u jednoho stromu. Všichni na něho nechápavě koukali, teda kromě těch co tu už byli a čekali, co tam chce dělat. Strážce brány udeřil pěstí do toho stromu a vzduch v okolí se začal vlnit a odhalovat ukryté Narutovo sídlo. Všichni se na něho teď koukali dosti překvapeně. Nevěděli, že dokáže takhle používat genjutsu.
„Tak tady se celou tu dobu skrýval?“ ozval se obdivně Shikamaru a obcházel z venku ten dřevěný srub. Naruto zatím vešel dovnitř a něco tam hledal. Sasuke souhlasně přikývnul a řekl:
„Jo tady v tomhle domě se vždy skrýval přes noc. Musel ho mít skrytý pod iluzí, aby mu ho žádný mutant nezničil a taky aby mohl klidně spát.“ Tím zvýšil zvědavost i v ostatních a tak si ten domek teď obhlíželi všichni. Na to, že ho musel postavit sám pomocí svých vlastních sil, tak ten dům vypadá hodně dobře.
Naruto zatím vyšel ven a začal v kruhu okolo domu na zem malovat nějaké znaky. Většina z přítomných ani nevěděla co se to děje a tak si šli prohlédnout jeho domek i zevnitř. Majitel domu na to nijak nereagoval a pokračoval dál ve své práci.
Tsunade se zájmem sledovala jeho činnost a pak řekla Gaarovi, který jako jediný zůstal stát před domem s ní:
„Dělá to, co si myslím?“ Kazekage pokrčil rameny a odpověděl jí:
„Ty znaky my jsou povědomé. Skoro stejné se dělají, když něco chcete zapečetit. Ale to se dělá s mnohem menšími věcmi. Na světě není moc lidí, kteří by úspěšně dokázali zapečetit i odpečetit celý dům. Jestli se o to opravdu pokouší, tak se moc rád podívám, jak to bude dělat.“ Tsunade jen souhlasně přikývla. I ona si myslela to samé. Jen nechápala, jak se k něčemu takovému vůbec Naruto dostal. Skoro nikdo nic takového neuměl, takže muselo být hodně těžké najít někoho, kdo ho to naučí. A to s jakou jistotou pracuje, musí znamenat, že už má nějaké zkušenosti s podobnou záležitostí.
Strážce brány pokračoval dál v kreslení těch znaků. Když už měl celý kruh hotový, tak poodstoupil od domu a položil si na zem čistý kus svitku a začal na něho kreslit úplně stejný kruh, který dělal okolo domu. Po chvilce to měl už konečně překreslené. Vzhlédl od svitku a raději se podíval po všech přítomných, jestli někdo není v domě, protože by nerad někoho z nich náhodou zapečetil. Když si byl jistý, že dům je prázdný, tak začal soustředit svoji chakru do dlaně, potom ji položil na svitek a zvolal:
„Fuuin no jutsu!“ Pečetící technika si z jeho těla čerpala velké množství chakry, ale zatím všechno vypadalo, že funguje. Znaky v kruhu začali bíle zářit. Čím více přicházel Naruto o chakru, tím více se zvětšovalo světlo. Takhle to pokračovalo několik minut, než světlo pohltilo celý dům. Potom blonďák sundal svoji ruku ze svitku a dům zmizel. Jako kdyby se rozptýlil v prostoru. Prostě najednou tam už nestál. Uzumaki tedy sroloval svůj svitek a strčil si ho do jedné kapsy.
Celou tu dobu na něho všichni obdivně hleděli. Dobrých deset minut v kuse vypouštěl svoji chakru a předával ji do svitku. Nikdo z nich by takový odběr neustál. Ale on si v pořádku stojí, jako kdyby se nic nedělo. Ještě stále si nějak nezvykli na to, že on zvládá věci, o kterých se jim ani nezdálo. Naruto se na ně otočil, trošku se pousmál a řekl:
„Ta..k už pů,,,jde..me?“ Všichni na to jen souhlasně přikývli a chtěli se vydat na cestu, jen Gaara zůstal stát s takovým podivným výrazem na tváři. Než někde něco stihnul říct, tak všem řekl:
„A to tam jako chcete jít pěšky?“ Hned se začal smát jejich nechápavým pohledům a tak raději hned dodal:
„Stoupněte si raději k sobě a já nás všechny přemístím.“ Okamžitě ho všichni uposlechli. Nikomu z nich se nechtělo šlapat takovou dálku. Když je ta možnost, tak proč by se nenechali přemístit, že? Gaara si hned přistoupil k nim, složil nějaké pečetě a všechny najednou pohltil písek. Když se písek rozprášil, tak tam už nikdo z nich nestál.

Před vchodem do vesnice ukryté v Písku se zvedl vítr a rozvířil písek ve velkém okolí. Když to všechno ustalo, tak se na tom místě objevila větší skupinka lidí. Všichni se usmívali, protože byli strašně rádi, že už nemusejí být ani o chvilku déle na tom strašném místě. Teď už jen všichni doufají, že se tam už nikdy nepodívají.
Gaara se před ně postavil, aby na sebe upoutal pozornost a řekl:
„Jsme tu o hodně dřív než druhá skupina. Než oni dorazí, tak půjdeme do vesnice a všem oznámíme, že už se nemusejí bát. Že jim nic nehrozí, protože jsme tu velkou hrozbu dokázali porazit. Potřebují slyšet dobrou zprávu, a když tam se mnou budete i všichni „hrdinové z Konohy“ tak tomu budou určitě mnohem snáze věřit. Takže mně prosím následujte do mého sídla.“ Všichni sbrově zvolali:
„Hai!“ A vydali se pomalu za jejich průvodcem cizí vesnicí, protože by nikdo z nich jen tak netrefil do jejich cíle. Rozhlíželi se na všechny strany a všude viděli pouze destrukci. Skoro všechny domy byly srovnány se zemí. Jen několik jich už nyní stálo. Válka zasáhla opravdu úplně všechny. Lidé se na ně koukali dost překvapeně. Nevěděli, co mají čekat. Většina z nich je stále ve stresu, kvůli strachu. Každý den se bojí o to, jestli na ně zase někdo nezaútočí. Gaara měl pravdu, tihle lidé potřebují rozveselit a to co možná nejdříve. Jinak ta ponurá nálada zahubí celou vesnici. A Naruto už věděl, jak jim pomůže.
Po několika minutách konečně došli tam, kam měli namířeno. Prošli do domu a zamířili do kanceláře. Kde Gaara ani neklepal a hned vešel. Uvnitř uviděl Kimiko, která zrovna vyřizovala nějaké papírování.
„Ahoj, Kimiko. Dělo se tu něco, když jsem tu nebyl?“ zajímal se hned Kazekage. Jeho zástupkyně jen nesouhlasně zakroutila hlavou a odpověděla:
„Dobrý den, ne nic se tu nedělo. Nikdo se nepokusil napadnout naši vesnici, takže jsem celou dobu jen vyplňovala papíry.“ A pak se hned se ještě zeptala:
„ Jak dopadla vaše mise?“ Gaara se pousmál a pak jí informoval:
„Dokázali jsme najít a zničit nepřátelskou základnu a zabránit těm mutantům, aby na nás znovu útočili.“ Kimiko se na všechny koukala s úctou. Byla strašně ráda za to, že už mají konečně klid. Že je jejich vesnice konečně v bezpečí.
„Svolej všechny na shromaždiště. Tady s ostatními jim chceme tu zprávu oznámit. Určitě budou všichni šťastní, že jsou v bezpečí,“ rozkázal jí ještě vůdce vesnice ukryté v Písku. Postarší žena se zvedla a vyběhla z kanceláře, aby okamžitě splnila jeho úkol.
„Takže kam teď půjdeme?“ zajímal se nedočkavě Lee. Gaara se tomu jen pousmál a odpověděl:
„Vyjděte ze dveří a na schodišti jděte pořád vzhůru, dokud nedojdete ke dveřím. Když je otevřete, tak se dostanete na střechu. Odtamtud budeme mít ten proslov.“ Všichni se otočili a odcházeli na střechu. Jen Strážce brány zůstal v jeho pracovně.
„Co potřebuješ, Naruto?“ zajímal se Gaara a čekal, co mu poví. Uzumaki se nadechl a začal vysvětlovat, co ho napadlo:
„Pr..o..č j..si ne..op..ra..vil ve.s.nic..i po..mo..cí sv..ého p..ísk..u?“ Vůdce místní vesnice se na něho chvilku zkoumavě koukal. A přemýšlel, jestli to myslí vážně. Jistě, jeho písečnými technikami by se vesnice opravila nejrychleji, ale stálo by to obrovské množství chakry, které on určitě nemá.
„Jasně, že jsem o tom často přemýšlel. Ale postavit jeden jediný dům mi zabere tak pětinu mé chakry. Víš, kolik bych musel mít chakry, abych mohl postavit celou vesnici?“ Naruto se však začal usmívat, což se Gaarovi vůbec nelíbilo. Ale jestli má nějaký plán, jak to provést, aby měl Kazekage dost chakry, tak by to bylo něco úžasného. Konečně by ze všech lidí opadl stres a měli by pořádný důvod k oslavám. Po dlouhé době by Suna opět ožila. Strážce brány se nadechl a začal mu vysvětlovat:
„Po..uži..je..me mo...ji cha.kr..u. T..ak op..ra..vím..e ce..lo..u ve..s..ni..ci h..ned!“