Příběh jedné dívky 6

Přináším tento týden opravdu krátké pokračování. Nestihla jsem víc, ani jiné FF jsem nestihla. Tak alespoň ten kousek. Další díl se mi snad povede hodně dlouhý.:)

„Nemůžu tě tu nechat!“...

„Vypadni Naruto! Já s tebou nechci být, patřím k němu...“ mluvila jsem tiše abych nevzbudila Sasukeho, ale rázně aby to Naruto pochopil. Díval se na mě nechápavě a nepřestával mě držet za ruku.
„Ale říkala jsi...“
„To byla hloupost, uvědomuju si, že ho miluju a teď běž!“ slova, která jsem mu říkala mě řezala v ústech a srdce nestíhalo tok mého žalu. Nemiluju ho a chci být s tebou, chci se tě dotýkat, ale to bych nemohla milovat sebe!
„Vím, že to tak není... Podívej se na sebe. Nejsi to ty, celá se třeseš,“ Naruto se přiblížil a přitiskl mě na jeho hruď.
„Sakuro nemůžu se na to dívat, já to nedokážu... i kdybych měl ztratit přítele ta...“
„Tak ty mi děláš do holky?! Vypadni než si tě podám Natruto!“ Sasuke stál ve dveřích do ložnice. Byl v trenkách a jeho svalnaté zjizvené tělo se v raním slunci lesklo potem. Naruto se ode mě odtáhl a zadíval se na Sasukeho.
„Nech jí jít se mnou,“ Naruto mě stále držel za ruku.
„Pokud bude chtít...“ Sasuke přejel pohledem na mě a jeho černé uhrančivé oči vypadaly jako z kamene a ledu. Bez citu a zájmu pohodil hlavou a Naruto se mě zeptal na to, co jsem vlastně dlouho chtěla...
„Sakuro, prosím pojď se mnou, bydli se mnou a buď mou přítelkyní,“ objevila se přede mnou situace u něj doma. „Vždycky jsem tě miloval“ řekl, když mi vařil čaj a já ta slova chtěla slýchat už napořád. Teď jsem ale chtěla myslet na něj a na Hinatu... Už jsem nemyslela jen na sebe.
„Chci být se Sasukem. Nechci s tebou být Naruto...“ Sasuke se uchechtl a poslal Naruta pryč. Stála jsem u kuchyňské linky a přehrávala si doby, kdy tady Sasuke nebyl a já chtěla po Narutovi aby ho přivedl. Doby, kdy jsem byla jen s ním... Ty doby, kterých jsem si nevážila.
„Jdu trénovat, buď doma až se vrátím!“ jen jsem zakývala hlavou na souhlas a šla si lehnout.

Večer přišel Sasuke a já stále ležela v postely, dívala se do jednoho bodu a nevnímala nic kolem sebe. Sasuke si vlezl do postele a začal mě slíkat. Nechala jsem se. Lehl si na mě a začal mě líbat na krku... Tehdy jsem to měla nejraději, ale teď jsem to ani nevnímala. Sundal mi podprsenku, kalhotky a já si s ním poprvé připadala jako dě*ka. Nesnášela jsem se, když na mě sahal a nesnášela jsem jeho, když se mi do očí smál, že si to nechám líbit.
„Spíš?“ ležela jsem vedle něho a on zhluboka oddechoval. Usnul a já se mohla konečně zvednout z postele. Lehla jsem si na gauč a až po oči se zakryla dekou. Usínala jsem zrovna když začínalo svítat a já pocítila slabost, kterou jsem dosut nezažila.

Probudila jsem se v nemocnici. Už zase... Připadalo mi, že mě snad dali i do stejného pokoje. Přemýšlela jsem co se mi stalo a na co si naposledy vzpomínám.
„Ahoj Sakuro... konečně jsi vzhůru,“ Sasuke stáv ve dveřích a měl obvázanou hlavu, nohu v sádře a byl trochu potlučený.
„Co se ti stalo?!“ vztala jsem do sedu a uviděla něco příšerného. Jak jsem se tak koukala na mou nohu zableskla se mi vzpomínka z toho večera. Uslyšela jsem ránu a najednou na mě spadla střecha. Všude kamení, trámy ze střechy a krev... Moje krev všude kolem.
„Co se stalo!!!“ začala jsem hystericky křičet. Sasuke přišel ke mně a chytl mě za ruku.
„Před dvěma týdny nás napadli. Ještě nevíme kdo to byl. Zbořili mnoho domů a zabili mnoho lidí... My jsme zrovna spali, když zaútočili. Stihl jsem jen tak tak uhnout padajícím kusům střechy, ale ty jsi spala dál...“ zastavil svou řeč a zhluboka se nadechl.
„Byl jsem zraněný a nemohl jsem ti pomoci... objevil se Naruto a vytáhl tě z těch trosek... Útočili dál a Naruto tě chtěl ochránit. Chránil i mě a když jsem upadal do bezvědomí, tak jsem cítil jak mě zvedá a nese pryč,“ smutně se zadíval do mých očí. Tolik citů, tolik bolesti v jeho pohledu jsem u něj ještě neviděla.
„A jsou všichni v pořádku, co vesnice?“ Sasuke mě přerušil pohlazením po mé tváři. Odtáhla jsem se a zeptala se znovu.
„Sakuro... Naruto to nepřežil...“