Strážce brány - 18. Návrat domů

Celou noc všichni slavili. Nikomu se nechtělo spát. Byli tak šťastní a opět plní života. Teprve, když začalo vycházet slunce nad obzorem, tak se všichni rozešli do svých domovů, aby se pořádně vyspali. Dokonce i Strážce brány a ostatní co nepocházeli, z této vesnice dostali přiřazené nějaké místo, kde se mohou pořádně vyspat. Další den měli v plánu se konečně vrátit do Konohy.
Naruto díky své obrovské chakře skoro necítil to množství alkoholu, co do sebe nalil. A že toho bylo hodně. Snad každý vesničan si s ním chtěl připít nějakým ostřejším alkoholem. Všichni byli prostě rádi, že je vše zpět ve starých kolejích. Když už ho všichni opustili, aby se vyspali, tak si šel sednout na vršek ochranného valu, který stojí okolo vesnice a pozoroval východ slunce. Vedle něho se z plamenů objevil jeho starý kamarád a koukal se spolu s ním. Chtěl mu dělat společnost, aby nebyl tak úplně sám.
„Nad čím to přemýšlíš?“ zajímal se Kuruma. Naruto se na něho ani neotočil. Pokračoval ve sledování toho východu slunce a odpověděl mu:
„Po...řád ne..ví..m, jak mn..ě při..jm..ou li..dé v Ko..no..ze. Dou..fám, že m..ně ne..bu..dou op..ět ne..ná..vi..dět a str..an..it se mi.“ Vypadal opravdu zamyšleně, jako kdyby ho tato myšlenka už nějakou dobu trápila. Vždycky mu záleželo na tom, co si myslí ostatní a chtěl jim dokázat, že se v něm všichni pletou. Že není tou stvůrou, za jakou ho všichni mají. Předtím mu to zabralo hodně času a tak doufal, že se k němu nebudou po takové době chvat opět stejně. Protože oni celý deset let žili v tom, že je zradil, utekl a někde se schoval. Proto doufal, že to pochopí.
„Zrovna ty, už nemusíš mít z nich strach. S tvojí silou bys mohl srovnat celou jejich vesnici se zemí! Nikdo z nich si nezaslouží, abys byl kvůli nim takhle smutný. Nic špatného jsi přece neudělal, takže nevidím jediný důvod, proč bysse měl něčeho obávat,“ uklidňoval ho Kyuubi a jen nechápavě kroutil nad tím, že se stále zabývá takovýma prkotinami. Však oni brzo pochopí, že nic špatného vlastně neudělal.
Naruto se trošku pousmál a nic na to neříkal. Celou dobu tam jen seděli a koukali na východ slunce. Když konečně už bylo celé na obloze, tak se rozhodli vrátit se zpět k ostatním. Jenže ti šli před pár hodinami teprve spát, takže co teď můžou dělat? Nemá cenu je teď budit. Jen by na něho byli celou cestu, až do Konohy naštvaní. A tak se Strážce brány rozhodl, že se půjde se svým kamarádem projít po Písečné vesnici, aby se podívali, jestli ta technika, co včera použili pro opravu vesnice, opravdu fungovala všude.

Po pár hodinách se vrátili k místu, kde minulou noc tak skvěle slavili. Opravdu se po celé vesnici všechny domy opravili do původní podoby. Každý kdo byl už vzhůru, tak Strážci brány opět nadšeně dokoval. To mu zvedlo alespoň trošku náladu.
Pomalu se z domků začali trousit všichni jeho přátelé a každý z nich vypadal opravdu zničeně. Potřebovali by mnohem více hodin spánku, aby se ze včerejška vzpamatovali. Ale Tsunade rozhodla, že se musí co nejdříve vrátit, protože není dobré, když je kage dlouho mimo vesnici. Takže jim rozkázala, že nejdéle v devět hodin musejí být připraveni vyrazit. To se nikomu z nich nelíbilo, ale nemohli s tím nic dělat, když to byl rozkaz přímo od ní. Naruta tolik bavily ty jejich zničené výrazy, že si sedl dost daleko od všech východů z domů, aby mu neunikl ani jeden jeho znavený kamarád.
Už bylo skoro devět hodin a skoro všichni stáli před domy v jedné velké skupince a o něčem se bavili. Jen jejich Hokage zatím chyběla. Když odbila devátá hodina, tak se rozrazily dveře od domku kde přespávala a vyšla z nich i ona. Mladý Uzumaki hned zbystřil a prohlédl si ji od hlavy až dolů a začal se smát. I přes její snahu uchovat si mladický vzhled díky změněné podobě, vypadala snad nejhůř ze všech přítomných. Také není čemu se divit, když celou noc pořádně řádila. Ale vzhled jí kazily velké kruhy pod očima, úplně rudé oči a ten její velice zamračený výraz.
Tsunade zaslechla podivný, hluboký smích a tak zabijáckým pohledem hned přejela všechny přítomné. Chtěla zjistit, který opovážlivec se jí odváží takhle smát. Vždyť každý zná její, takže si dovedou představit, co s nimi provede. Jenže nikoho nenachytala. Každý z přítomných ninjů si držel na tváři klidnou masku. Neodvážili se jí smát. Se zájmem mezi sebou hledali toho opovážlivce. Chtěli vědět, kdo se nedokázal ovládnout. Smích se však stále ozýval. Ozýval se stále blíže a blíže, takže se ten opovážlivec musel přibližovat. Hokage se tedy podívala tím směrem, odkud se ozýval smích a uviděla tam Strážce brány.
„I když jsi to ty, tak se mi nebudeš smát!“ Pomyslela si naštvaně Tsunade a vyrazila proti němu s maximálně nabitou pěstí chakrou. Velkou rychlostí se k němu blížila, ale on nic nedělal a jen tak v klidu ji sledoval. Ostatní to se zájmem sledovali, protože chtěli zjistit, jak Naruto po těch deseti letech obstojí proti její silné ráně. Vybavili si, jak dopadl naposledy, když ji vzbudil v její kanceláři po tom, co zase celý den popíjela saké. Kdyby jí nedráždil, tak by se nic nedělo, ale on si z ní ještě utahoval a tak mu dala takovou ránu, že proletěl stěnou místnosti a vyletěl z domu. Tehdy jí nemohl jít několik dní na oči, protože když ho uviděla, tak se hned znovu naštvala.
Pátá Hokage už byla u něho a pořádně se napřáhla a udeřila. Ale jaké bylo její překvapení, když jediné co Naruto udělal pro svoji ochranu, bylo natažení dlaně. Prostě její úder chytil a vůbec nic se nestalo. Na to překvapeně koulela očima Tsunade i všichni ostatní, kteří měli možnost to vidět. Kdyby to od někoho slyšeli, tak by tomu ani nevěřili, protože moc dobře věděli, jak je její síla strašlivá. Strážce brány tam jen tak stál a koukal se na ni.
„Opravdu jsi tam za těch deset let zesílil,“ ozvala se blonďatá Hokage a stáhla svoji pěst. Potom se otočila k ostatním ninjům a rozkázala jim, aby vyrazili. Nikdo nic nenamítal a tak se dali rychle na cestu. S Gaarou a ostatními se rozloučili už včera, takže je nikdo ve vesnici nezadržoval. Díky tomu se rychle vzdalovali od Suny.
Celou tu dobu Tsunade běžela vedle Strážce brány a přemýšlela o něm. Neznala nikoho, na koho by nebyl její úder účinný. A navíc, když využila všechnu svoji sílu. Takový úder dokáže rozdrtit celou horu, ale s ním to ani nehne! Musela uznat, že ji překonal. Tohle se nikomu ve vesnici jinému ještě nepodařilo. Vlastně vůbec nikomu, s kým se za celý svůj život setkala. Ta jeho síla jí přinese jen problémy. Někdo takový je stále v záznamech veden jakou pouhý genin. S tím se musí něco udělat. Ale kdyby ho poslala s nějakým týmem na Chuuninské zkoušky, tak by tam všechny rozdrtil a možná i zabil. Jenže podle nové dohody, mezi spojeneckými vesnicemi, nemůže své ninji povýšit sama. Díky tomu se zamezí tichému zbrojení ve vesnicích. Každý, kdo chce jinou hodnost, se musí zúčastnit zkoušky. Rozhodně si s ním o tom bude muset promluvit. Musí mu říct, aby se naučil redukovat svoji sílu, protože jinak by mohl náhodou zabít. A to by se nikomu nelíbilo.

Za sedm hodin se konečně dostali zpět do své milované vesnice ukryté v Listí. Cesta jim opravdu rychle utekla, protože každý z nich měl o čem přemýšlet. Nyní všichni stáli před vstupem do vesnice a čekali na další rozkazy od jejich Hokage.
„V té oáze jste všichni odvedli moc dobrou práci. Každý z vás si zaslouží dva dny volna. Nyní máte všichni rozchod!“ Všichni to moc nadšeně poslouchali, protože budou mít hodně času na svoje rodiny. Na nic už nečekali a rozešli se do svých domovů. Tedy ne úplně všichni. Naruto tam zůstal stát, protože nevěděl, jestli jeho bývalí byt je volný nebo ne. Tsunade hned bylo jasné, co s ní chce probrat a tak mu jen řekla:
„Pojď za mnou do kanceláře, tam to vyřešíme.“ Strážce brány souhlasně přikývnul a pomalu ji následoval do vesnice. Napjatě očekával, co se bude ve vesnici dít, až zjistí, že ten podivný cizinec je ve skutečnosti on.
Když procházeli vesnicí, tak si je její obyvatelé se zájmem prohlíželi. Ten záhadný cizinec se jim nikomu nezamlouval. Působil na ně dost nebezpečně a nechápali, co s ním může mít společného Tsunade, když jdou takhle spolu. Následně nad tím jen mávli rukou, protože si mysleli, že je to nějaký posel. Hodně se o něm ve vesnici diskutovalo, ale zatím nikdo kromě těch co byli na misi, nevěděl, že to je Uzumaki Naruto.
Po necelých deseti minutách se dostali do svého cíle. Oba vstoupili do kanceláře Hokage. Tsunade mu pokynula, ať si sedne na volnou židli a ona si zatím sednula do svého oblíbeného křesla. Podívala se na něho a řekla mu:
„Musím ti bohužel oznámit, že tvůj byt už byl dávnou obsazen, někým jiným. Neměj mi to prosím za zlé, ale deset let jsem ti ho prostě držet nemohla. Nyní tam žije jedna příjemná rodinka. Všechny tvé věci, co jsi tam měl, jsem nechala sbalit do krabic a uskladnit. Takže když půjdeš do skladu a oznámíš jim tam své jméno, tak ti najdou a předají tvé věci.“ To co mu nyní řekla, ho moc nepotěšilo. Ale i když nemá byt, tak má sebou svůj domek, který si může někde nechat odpečetit. Jenže si musí požádat o nějaký pozemek.
„S tí..m se už nic ne..dá dělat. Po..tře..bo..val bych as..poň ně..ja..kou vo..lnou par..celu, kde bych mo..hl u..mís..tit svůj dům. Co má..m pro to u..dě..lat?“ zajímal se hned mladý Uzumaki. Tsunade se na chvilku zamyslela a pak se zvedla a odešla do vedlejší místnůstky, kde chvíli něco pracně hledala, ale po chvilce se vrátila s nějakým velkým srolovaným papírem. Rozdělala ho před ním a začala mu vysvětlovat:
„Tady můžeš vidět všechny obsazené pozemky ve vesnici. Když jsme kvůli Peinovi museli přestavět vesnici, tak jsem tohle nechala vytvořit pro lepší orientaci, protože za mnou každý chodil a vyptával se, kde si může obnovit svůj domov. Tam kde není žádné číslo, je volno.“ Strážce brány si se zájmem prohlížel ten plánek a všimnul si, že ty silnější a vlivnější rodiny si vybrali místa blíže k hradbám, protože tam je mnohem větší klid než v srdci vesnice, kde byl postaven jeden dům hned vedle druhého. Nemohl se rozhodnout, jestli chce dům uprostřed vesnice, na okraji vesnice, nebo někde úplně mimo za hradbami. Potom mu padl pohled na jednu louku na okraji lesa. Moc dobře si to místo pamatoval. Byl to takový menší kopec, ze kterého byl nádherný výhled na celou vesnici. Pousmál se, prstem ukázal na místo, které si vybral a řekl:
„To..hle mí..sto se mi vž..dyc..ky lí..bi..lo, pro..to..že tam je ná..dher..ný vý..hle..d na Ko..no..hu.“ Hokage se to však nezdálo zrovna dvakrát moc rozumné. Vždyť je to úplně mimo hradby, takže tam je hodně na ráně. Kdyby někdo zaútočil, tak než by dorazili ninjové z vesnice, tak by už mohlo být pozdě. A navíc, když bude mít dům tam, tak nebude moc v kontaktu s ostatními lidmi. Jestli se chce stále stát Hokagem, tak mu musí lidé důvěřovat.
„Nechceš raději něco v centru dění? Vždyť tam budeš úplně odříznutý od vesničanů. Uvědom si, že když budeš mimo hradby, tak pomoc nemusí přijít včas, až ji budeš potřebovat. A navíc, když se budeš stranit lidí, tak nebudeš schopen mluvit, jako předtím! Pořád budeš takhle strašně koktat.“ Naruto se nad tím musel chvilku zamyslet. Věděl, že to myslí dobře, ale přece deset let bojoval o svůj život s těmi všemi mutanty. Tak co by se asi mohlo přihodit v normálním světě? I kdyby se někdo odvážil napadnout skrytou Listovou vesnici, tak by těch pár ninjů určitě zvládl. A jestli má Tsunade strach o bezpečí vesnice, tak tu může ochránit vždycky, protože to je jen kousek.
„Ch..ci ten po..ze..me..k u le..sa. Bu..de tam klid a och..rá..nit sebe do..ká..žu. A o to mo..je ko..ktá..ní mít str..ach ne..mu..síš. Bu..du pra..vide..lně cho..dit na..vště..vovat své přá..te..lé,“ vysvětloval jí to tak, aby ho pochopila. I když se stále tvářila neústupně, tak věděl, že mu to stejně nakonec povolí. Protože zrovna on se o sebe dokáže moc dobře postarat. Vůdce místní vesnice si povzdechla a řekla:
„Tak dobře máš to mít. Jestli, ale nebudeš chodit sem, tak já budu chodit za tebou!“ Strážce brány se jen pousmál a souhlasně přikývl.